Ještě ke sjezdu ČSSD

Avatar
Původní autoři
Pavel Letko
19.3.2015  e-Republika

Na co nám jsou politici a politická strana, která manipuluje dolních deset milionů, aby šli tam, kam je vede jedno procento nejbohatších? Sociální demokracie plní svou historickou úlohu naruby.

Na můj článek o sjezdu ČSSD Sobotka zvolen! reagoval člen ÚVV ČSSD Ivan David. Jeho článek najdete zde. Nesouhlasil se mnou zejména ve dvou níže uvedených bodech. Ovšem celkově bych řekl, jen s malinkou troškou nadsázky, že se mnou pan David tak usilovně nesouhlasil, až se mnou naprosto souhlasil. To mě pochopitelně těší, protože s většinou názorů, které pan David zastával a zastává, nejsem v rozporu. Celá polemika je však příležitostí se ještě k tématu „sociální demokracie“ vrátit.
 
Kdo pískal a kdo tančil

Podle pana Davida rozhodně není pravdou, že „tančil celý sociálně demokratický sál“.
Samozřejmě šlo o metaforu, která vždycky trochu kulhá. Zde neměla poukazovat na to, že se účastníci sjezdu ČSSD jako blázni radují, ale že se prostě věnují jiné činnosti než té opravdu podstatné, a jíž by bylo pro nás všechny tolik třeba. Jak říká sám Ivan David níže „Ti, kteří by měli hledat řešení, namísto toho budují svůj klientelistický systém nebo rovnou firmu zaměřenou na zisk.“

Nu, ano. Kdo by hledal řešení, poškozoval by vládnutí ČSSD a našeho pana předsedy. Kdo by si troufl stát se takovým sabotérem? Nikdo. To by bylo na vyloučení. Kdo by si dovolil napadnout skandální působení ministra zahraničí Zaorálka a vyzvat jej k rezignaci? Nikdo. Kdo by si dovolil poukázat na směšnou účast ČSSD na tzv. církevních restitucích? Nikdo. Kdo by si troufl prosazovat co nejširší možné použití všeobecného referenda? Nikdo. Strana dolních deseti milionů, které prý zastupuje, jim raději zcela ve shodě s pravými elitáři nedá hlas. Respektive připraví takový zákon o referendu, který referendum co nejvíce znemožní, místo aby jej umožnil.
 

Politika, něčí chleba

V druhém bodě se panu Davidovi nezdá moje věta „politické strany slouží k realizaci a obživě jejich členů“. Podle Davida: „Realizace, tedy zájem o veřejné věci není snad zavrženíhodný. V případě ČSSD slouží strana k obživě jen malého procenta vyvolených.“ Ano, zájem o věci veřejné není jistě zavrženíhodný. Dokonce i ti, kteří z politiky žijí, mohou poctivě pracovat. Jenže já jsem si posteskl nad něčím trochu jiným. Pekař, řidič tramvaje, horník, instalatér či soustružník se mohou ve svých povoláních realizovat a zároveň jsou zdrojem jejich poctivé obživy.

Jenže u politické strany bych předpokládal cosi víc. Nějakou vizi. Andrej Babiš na sněmu Ano hovořil o tom, že v hnutí Ano nemají místo ti, co jdou za penězi nebo chtějí naplňovat své ambice. Naopak, hnutí Ano, podle něj, chce být společenstvím lidí, kteří chtějí udělat něco dobrého pro svou zemi. Myslím, že stojí za to vzít vážně tuto tezi, kterou by beztak podepsaly všechny strany. Chce-li se někdo ve správě věcí veřejných realizovat a také se tím živit, ať se stane úředníkem. Pro povolání politika by však mělo být typické něco jiného, něco navíc. A pokud jde o politickou stranu jako celek, a v tomto případě o sociální demokracii, tak se mi také spolu s panem Davidem zdá, že je pro ni trochu málo „přijmout neoliberální režim jako přirozený rámec své existence a jen zvolna pracovat na mírném pokroku v mezích neoliberálních zákonů“.
 

Vyprodaná socdem

Vizí hnutí Ano je „Řídit stát jako firmu“. Vizí sociální demokracie by mohl být „sociální stát“. Jenže, chce-li tento pojem naplnit jen zrušením „zdravotních poplatků“ a dalších asociálních opatření minulých extremistických vlád, je to trochu málo. Pro budoucnost sociální demokracie by bylo třeba sjednotit a nadchnout dolních deset milionů pro úžasnou vizi sociálního státu. Jenže jak?

Prohnilá zkorumpovaná sociální demokracie těžko může důvěryhodně budovat zdravou nezkorumpovanou společnost. Možná mi namítnete, že ne všichni jsou prohnilí, že jsou tu opravdoví poctiví členové strany. Nejspíš budete mít pravdu. Nicméně, nenašel se tu nikdo, nebo jsem jej přehlédl, kdo by vystoupil s něčím, co by stálo za to.

Tejc a odboráři sice kritizují vedení ČSSD, jenže jaké jsou asi tak jejich motivy? V případě Tejce není těžké je uhodnout. Je to prostě souboj o vliv a koryta. Nic jiného. Rozhodně za tím není spor o řešení rostoucí míry nerovnosti v naší společnosti nebo něco podobně zásadního. Tejcova (nebo spíše Haškova) klika se jen připravuje na nezdar Sobotkovy kliky.

Nám, kteří nejsme v sociální demokracii, takové rošády mohou být ukradené. Vliv na ně nemáme, něco dobrého z toho pro nás nekouká a sledovat to opravdu můžeme jen jako „eskymák šachy“. V případě odborů se jaksi protesty a kritika očekávají. Je to jejich džob. Nic víc.

Socdem není schopna platit ani svá média, ani zabezpečit veřejnoprávní

A abych nebyl jen takovým rýpalem bez nápadu, který jen kritizuje, přidám sociálním demokratům jeden námět. Babiš má své babišoviny, jiní své bakaloviny, každopádně sociální demokracie bude vždy médii spíše potlačována než protežována. Toho by si naši milí sociální demokraté již mohli všimnout ze zkušenosti. Není snad třeba vyjmenovávat všechny podrazy, jichž se jim v minulosti zejména před volbami dostalo. Mohou si být jisti, že to nebude lepší.

Dříve, v dřevních a slavných dobách sociální demokracie, lidé sbírali korunku ke korunce, aby získali nezávislé svobodné noviny. Dnes už toho lidé mezi sebou asi moc na takové účely nevyberou, zvlášť když nemají pocit, že by se za ně „přátelé“ bili jako lvi. Horní jedno procento vládne mocí a majetkem. Média si prostě koupila jako Babiš, a pak je skrytě platí úlevami na daních, tedy z našeho rozpočtu. Proto jsou západní a naše korporátky tak neuvěřitelně drzé, úplně kašlou na veřejné mínění a manipulují, co se jen dá.

Obranou mohou být veřejnoprávní média. Měla by být hlídacími psy demokracie. U nás veřejnoprávní televize a rozhlas, a pokud to bude fungovat, v budoucnu třeba i noviny. Aby to fungovalo, je třeba si například všimnout skandální reakce ředitele a rady ČT na editaci prezidentova projevu v ČT. To je signál, že úlohu veřejnoprávního média vůbec nepochopili. To je na okamžité vyhození se zákazem podobnou činnost vykonávat nejméně po dobu 10 let. Stejně jako na rozhodnutí rozhlasu nevysílat prezidenta v přímém přenosu. Podobně je to se zpravodajstvím a různými propagandistickými pořady například ohledně ukrajinského konfliktu.

Jenže to by musela vrcholná reprezentace ČSSD ve vládě zaujmout poněkud statečnější postoj než úslužnost pouhých lokajů americké politiky. V zájmu dolních deseti milionů rozhodně nejsou ani sankce ani vojenský konflikt s Ruskem. Snad se opravdu nikdo vážně nedomnívá (ovšem vyjma Zaorálka), že Rusko vrátí Krym a přestane podporovat separatisty na východní Ukrajině kvůli nějakým sankcím? Takovou zbabělost můžeme očekávat v případě Sobotky a České republiky, ale jistě ne od Putina a Ruska.

Sankce mohou mít tedy jen význam morální. S agresory, kteří podporují vojensky jednu stranu konfliktu v občanské válce, nemůžeme z morálních důvodů obchodovat. To by byl zásadový postoj, s kterým bychom ovšem museli okamžitě přerušit obchodní styky s USA, Velkou Británií, Německem a mnoha dalšími zeměmi. Známe přeci úlohu těchto zemí v případě Jugoslávie, Kosova, Iráku, Libye, Sýrie a mnoha dalších míst konfliktů. Známe také úlohu USA v konfliktu na Ukrajině. Spojené státy si naplánovaly dosadit do vedení země své loutky a také to udělaly. Podobně jako v případě mnoha dalších zemí po celém světě. Ať už v Íránu, Chile, Kolumbii, Indonésii, Afghánistánu či Jižním Vietnamu.

Bylo by na čase, aby profesionální novináři přestali hrát úlohu reklamních agentů a začali plnit úlohu skutečné služby veřejnosti. Na co nám jsou novináři, kteří se učí dovedně lhát? Na co nám jsou politici a politická strana, která se jen učí jak manipulovat dolních deset milionů, aby šli tam, kam je vede jedno procento nejbohatších? Až zavelí „do války!“, půjdeme jako ovce? Copak se kdy ekonomické sankce a války vedly pro dolních devadesát procent populace? Kdo se tedy zastane zájmů dolních 10 milionů? Sociální demokracie to, jak se zdá, rozhodně nebude.

– – –
Související články:

Revoluční návrh soudruhu Dvořákovi a jeho klice z ČT
Jourová do Bruselu a neotesaná úlisnost ČT
Pokleslá kultura, kýč a diskriminace v České televizi
Lže nám Česká televize?
Být aktivistou nebo politikem?
Veřejnost vyslyšena!
17. listopad, blesk z nebe, smrad a úklidová četa
Pravda jako zbytečný luxus
Internetem putuje NÁVRH ŘEŠENÍ
Sobotka zvolen!

Revoluční návrh soudruhu Dvořákovi a jeho klice z ČT
Jak hnutí Ano ke svému štěstí přišlo
Jourová do Bruselu a neotesaná úlisnost ČT
Jak funguje Česko III. aneb Loutkovodiči v zákulisí