Vladimír Stwora
10.4.2015 Zvědavec
Slovní přestřelka mezi prezidentem Zemanem a americkým velvyslancem Andrewem Schapiro skončila 1:0 pro Zemana. Americký vyslanec si dovolil kritizovat rozhodnutí prezidenta odcestovat do Moskvy na oslavu ukončení Druhé světové války. Udělal to celkem diplomaticky. V rozhovoru s ČT mu komentátor podsunul otázku (u soudu by to zřejmě bylo vnímáno jako sugestivní otázka, v níž je naznačena i odpověď) zda je politicky moudré od českého prezidenta, aby navštívil Moskvu ve světle ruské agrese na Krymu. Na to diplomat zdrženlivě odpověděl, že není na něm, aby říkal českému prezidentovi co má nebo nemá dělat. Chápe, že prezident chce vzdát hold obětem všech zemí v souvislosti s koncem druhé světové války.
A poté přeci jen zbaštil návnadu a dodal, že „ta symbolika, že možná bude jedinou hlavou státu EU, která bude stát na pódiu a sledovat vojenskou přehlídku armády, která destabilizuje evropský stát na svých hranicích, je poněkud prekérní“.
Konečně i Schapiro je jen obyčejný Američan a neodpustil si rýpnutí z pozice zástupce velmoci (když mu to reportér tak hezky připravil). Ostatně není tajemstvím, že Američané moc Zemana nemilují. (Podle Petra Hájka z Protiproudu Američanům na Zemanovi vadí hlavně jeho nepříliš velké nadšení pro dostavbu Temelína americkou firmou Westinghouse a jeho orientace na Východ spíše než na Západ.) Není to první „drobný“ podraz z jejich strany. Jejich akci s červenými kartami jsme ještě nezapomněli. Pokusy o destabilizace a barevné revoluce v každé zemi, ve které není dosud instalována čistě loutková pro-americká vláda, se staly běžnou metodou americké zahraniční politiky v posledních třiceti letech. Vyjde to levněji než vojenská intervence a výsledek je podobný.
Zeman na odpověděl (cituji): „Nedovedu si představit, že by český velvyslanec ve Washingtonu radil americkému prezidentovi, kam má cestovat. A nenechám si mluvit do plánů svých zahraničních cest žádným velvyslancem.“ A pak ještě přidal větu: „Obávám se, že po tomto prohlášení má naopak velvyslanec Schapiro dveře na Hrad zavřené.“
To je dobře koncipovaná odpověď, co slovo, to zásah. Schapiro, který prý odcestoval na svátky domů, se zmohl jen na nemastnou, neslanou odpověď přes Twitter: „Probudím se, zapnu počítač a koukám, co všechno se stalo, zatímco jsem spal! Ještě že jsem si vypnul telefon.“ Oficiálně americké velvyslanectví slova prezidenta Zemana nekomentovalo. Také nevím, co by mohli říct, aby neztratili tvář.
Milé 🙂 Myslím, že příště bude pan Schapiro přece jen ve svých komentářích opatrnější.
Zemanova odpověď tentokrát dobře rezonuje s míněním národa. Samozřejmě pražská kavárna a havloidní klika je z toho na mrtvičku. A mainstreamovi novináři také. Všichni remcají, plivou, hrozí, podepisují neuvěřitelně devótní petici (ten seznam petentů za tímto dílkem je velmi šikovný, máme je tam všechny pěkně na hromádce), urážejí jako o závod, ale jsou čím dál více odtrženi od reality a v izolaci. Tak se alespoň snaží házet klacky pod nohy a škodit jinak. Jak? Tak například vláda se zdráhá zaplatit prezidentovu cestu do Moskvy. Tak daleko jsme došli. Zeman říká, že poletí v každém případě. Nevím, zda se tomu dá rozumět tak, že by to zaplatil případně ze svého, ale jsou to dost velké prachy, cca 600 tisíc; v každém případě ta ubohost a malost českých trpaslíků by tím ještě vynikla. Dokonce se objevila výzva, že se případně na tu jeho cestu složíme. No proč ne, rád přispěji na dobrou věc, pokud bude třeba.
Svůj názor vyjádřil i národem milovaný řepkový generál Babiš. Prohlásil, že Zemanova reakce byla nezodpovědná, protože on, Babiš, letí do USA uzavírat jakési obchodní dohody (pro koho, pro Agrofet?) a jeho pozice je teď díky Zemanově prostořekostí ztížená. Tak to mě těší. Kéž by jeho pozice byla co nejtěžší.
A Zemanová odpověď Schapirovi má ještě další pozitivní efekt. Dodala národu odvahu a vyvolala v nás dávno zapomenutý pocit hrdosti. Nejsme rohožkou pod americkou botou, byť se nám to média snaží vsugerovat dnes a denně. Jsme jediný národ v Evropě, který se nepodřídil diktátu Bruselu a USA ve věci zúčastnění se oslav konce Druhé světové války v Moskvě. Žádný jiný státník žádné jiné evropské země tam nejede. Ani Merkelová se neodvážila vzepřít se, ale protože ví, jak důležitá je dohoda s Ruskem, jede do Moskvy až o den později, 10. května. Tak se sice nezúčastní rovnou prohlídky, ale přeci jen tam bude. Chytrá Horákyně – ani na voze, ani pěšky. Ale odvahu přijet 9. nenašla. Můžeme být právem hrdi na Zemana.
Když tak nad tím přemýšlím obecněji, v Čechách a na Moravě mají Američané a EU posledních x roků od odchodu Havla z prezidentského postu poněkud složitější situaci. Ne že by české vlády byly málo devotní a jejich rektální politika slábla, to ne, ale oba následní prezidenti po Havlovi prokázali vlastní vůli a inteligenci. Měli jsme štěstí jak na Klause, tak na Zemana a můžeme být na oba poslední prezidenty právem hrdi. Oba byli silné osobnosti a vlastenci. Klaus se postavil otevřeně molochu Evropské unie (a byl kvůli tomu téměř prohlášen za nesvéprávného skupinou eurohujerských lékařů) a Zeman se nebojí chovat se jako chlap – i proti Americe. Navíc něco dělá pro tuto zemi, a to doopravdy. Snaží se domlouvat obchodní dohody při každé zahraniční cestě. Pokud není zrovna v zahraničí, cestuje po českých a moravských městech a hovoří s lidmi. Myslím, že v Evropě nejsou diplomaté jejich formátu (kromě Putina).
Zeman je pragmatik
Nesouhlasím se vším, co Zeman dělá. Mám problém akceptovat jeho zjednodušené vnímání muslimského světa, kde klade rovnítko mezi islám a terorismus. Mám problém s jeho postojem k Palestině, kterou by nechal klidně vyvraždit, a zvlášť mám problém se Zemanovou bezvýhradnou podporou Izraele. Jeho projev před AIPACem v USA počátkem března t.r. byl pro každého jen malinko vnímavějšího člověka ostudný a trapný. Tolik rektálního alpinismu nezažívá často ani AIPAC, a to je při tom na poklonkování a ústupky zvyklý. Zemanovo lokajské prohlášení odměnil potleskem ve stoje. Nedovedu si představit větší ponížení.
Nesouhlasím, ale chápu. Malá odbočka do Kanady.
Co mají společného český prezident a kanadský premiér
Mezi naším prezidentem Zemanem a kanadským premiérem Harperem existuje určitá paralela. Oba jsou chytří, ba inteligentní, oba baží po moci, byť patrně z různých důvodů: u Harpera je to čistě moc-pro-moc, u Zemana bych tipoval lidštější důvody – chce prostě něco udělat pro svou zemi. Oba nejsou té pravé krve, narodili se jako lidi. A oba vědí, odkud přichází skutečná moc. Rozumí rozdělení světa, uvědomují si, že jim byl svěřen úřad jen dočasně těmi, které nikdo nevolil a kteří nejsou vidět, přesto rozhodují o každém politikovi, o každé měně, o každé ekonomice, o každé krizi či prosperitě a o válkách a míru světa. Možná oba dokonce četli knihy, o kterých se ve slušné společnosti mluví jen s nejvyšším opovržením – co na tom, že obsahem sedí jako zadek na míse. Tedy museli je číst, jinak by tak nejednali.
Když Harper nastoupil do úřadu premiéra Kanady, nedával jsem mu příliš velkou šanci na přežití. V kanadské vysoké politice vládla frankofonní klika, která nedovolila žádnému premiérovi původem z anglických provincií dokončit termín, nedej Bože pokusit se o druhý. Tak to platilo od druhé světové války. Frankofonní premiérové vydrželi, anglofonní ne. Harper byl první, který to dokázal. Jak? Zkrátka udělal totéž, co teď dělá Zeman. Vyjádřil absolutní, slepou loajalitu skutečným vládcům světa. A stal se zázrak. Frankofonní klika, která dosud drtila každého anglána na postu premiéra, zmizela doslova jako pára nad hrncem. Harper, který dovolí plundrovat nerostné bohatství země, přivedl zemi do války a poslal kanadské letectvo, aby bombardovalo suverénní stát, který Kanadu nijak neohrožoval (něco naprosto bezprecedentního v kanadské historii, která nikdy nevykazovala agresivitu), se těší široké popularitě, média jej hýčkají a parlament mu zobe z ruky. Má šanci na druhý termín.
Zeman si svými devótními projevy zajistil imunitu doma. Dnes už věřím, že prezidentský termín dokončí, pokud mu to zdraví dovolí, a kdo ví, možná má šanci i na druhý. Pražská kavárna, havloidé a pan Schapiro to dosud nepochopili. Nepochopili, že Zeman je teď pod ochranou a jejich poštěkávání a klacky pod nohama jsou jen tím pověstným vytím psů, karavany jdou dál, jak říká přísloví.
Je to dobře nebo špatně? Nevím. Sám bych se takhle lokajsky snížit nedokázal. Zeman zjevně vyznává Machiavelliho: Je-li cíl dobrý, lze k jeho dosažení použít i nedobrých prostředků. Ale to ať si vyřeší se svým svědomím. Zdá se mi, že si Zeman vytyčil úkol. A myslím, že je to dobrý úkol. Přejme mu, aby vydržel. Lepšího prezidenta mít nebudeme.
