Lubomír Man
16. 4. 2015
Zpráva, že prezident Zeman podlehl tlaku a ustoupil od svého původního záměru přihlížet vojenské přehlídce v Moskvě většinu národa zabolela a bolí ji dodnes, i když i tahle bolest, jako každá jiná, se s ubíhajícm časem umenšuje či – lépe řečeno – umrtvuje, až na ni člověk pod nánosem jiných událostí přestává dokonce i myslet.
Což, bohužel, platí jen do okamžiku, kdy vám v ještě ne zcela uzavřené ráně coby příčině té bolesti, zakvedlá kdosi falešným sdělením, jak to před několika dny provedl bývalý konzul ČR v Petrohradě a publicista Vladimír Votápek. A to následujícími slovy:
Někdo by samozřejmě mohl říct, že prezident ustoupil ze svých pozic, myslím si ale, že všelidově zvolený prezident prostě uslyšel hlas většiny svých voličů, kteří vyslovovali nespokojenost s jeho plánovanou účastí v oslavách na Rudém náměstí. Stejná byla i reakce většiny politických stran a převážné části českých sdělovacích prostředků, a je zcela přirozené, že prezident přihlíží k mínění svých občanů a své dosavadní rozhodnutí upravuje.
Nuže, pane Votápku, co říkáte, je lež, a mám dojem, že vy sám to dobře víte. Vždyť všechno, co píšete, vyvolává zcela neodbytný dojem náplasti rychle kdesi sehnané a improvizovaně přilípnuté na ránu, která se prostě nečekala. Nečekalo se – zřejmě mezi těmi, kteří prezidentovi radí a mezi něž nejspíš též patříte – že národ bude po oznámení neúčastí prezidenta na vojenské přehlídce, která je skutečným a jádrem oslav 70. výročí vítězství nad nacizmem (o čímsi jiném se prakticky dřív ani nevědělo), zklamán tak, jak skutečně zklamán byl, a že to zklamání bude logicky o to tíživější, oč větší byla předchozí radost i hrdost nad tím, že my Češi máme za prezidenta chlapa a kabrňáka, který si nenechá ani od občana nejmocnějšího cizího státu – i když jde o jeho velvyslance – poroučet, co má, či co nemá dělat, a na tribuně Krasnoj ploščadi i proti jeho vůli prostě stát bude. Pak se rozhodlo o opaku a vy jste byl vybrán,, anebo jste se sám přihlásil, že se pokusíte národní zklamání z toho opaku zmírnit či omluvit. A provedl jste to náramně. Jak jste. např přišel na to, že prezident prostě uslyšel hlas většiny svých voličů, kteří vyslovovali nespokojenost s jeho plánovanou účastí v oslavách na Rudém náměstí? Myslím, jak jste přišel na tu většinu? Vy jste si zadal nějaký průzkum, který vám tu většinu takto smýšlejících potvrdil? Nebo jste si to jen tak típnul podle rozhovorů s kamarády v pražské Slavii? I já si většinu takto tipuji a vychází mi kupodivu výsledek opačný, než vám. Možná ten rozdíl spočívá tom, že jsem ve styku s lidmi mnoha povolání a mnoha sociálních úrovní, a nežiji v Praze, kde se jak známo politicky uvažuje a volí vždycky jinak a prakticky též opačně než ve zbytku republiky. Ale vím, samozřejmě, že tohle pření čí pravda je pravdou skutečnou, nevypoví, kdo z nás dvou je ve věci oné sporné většiny blíž skutečnosti, ale dovolil bych si na podporu svého názoru, pokud dovolíte, využít včerejšího projevu prezidenta na ZUŠ v Kraslicích. Řekl tam:
Já se jedu do Mosky poklonit památce mrvých, nikoliv živých, a žádný americký vyslanec mi do toho nemá co mluvit.
Po těchto slovech následoval mimořádně bouřlivý a dlouhotrvající potlesk stovek posluchačů, zaplňujících i schodiště. A já se vás nyní zeptám: Potvrzuje tahle spontánní a bouřlivá reakce na prezidentova slova spíš názor váš, nebo názor můj? A přidám otázku další: Kdyby prezident sdílel váš názor o většině, použil by onu hrotitou formulaci o americkém velvyslanci, který mu nemá do jeho věcí co mluvit?
A ještě slovo k médiím. Jak vás, pane Votápku, propánakrále, napadlo ospravedlňovat změnu původního Zemanova rozhodnutí jeho ohledem na postoj převážné části sdělovacích prostředků? Cožpak vy neznáte jeho názor na naše současná média a lidi v těch médiích dnes působící. Vždyť každý v této republice ví, jak hluboce prezident mediálním mainstreamem a jeho poslušnými psavci pohrdá, a že by mu právě z tohoto důvodu neudělalo nic větší radost, než provést právě jim cosi nejpeprnějšího navzdory.
Namísto toho jste se autorem toho nejpeprnějšího stal vy, když jste k svému shora už uvedenému též napsal:
Prezident byl vystaven záplavě kritiky za své rozhodnutí účastnit se vojenské přehlídky. Poukazovali mu na příklad německé kancléřky Merkelové, která přijede do Moskvy následující den 10. května, aby vzdala hold památce ruských osvoboditelů. Nechce ale být přítomna na přehlídce té armády, která, jak se tvrdí, zabrala Krym. Zeman se zřejmě rozhodl pro stejný kompromis.
Jistě pane Votápku, máte pravdu, je naprosto správné, aby náš prezident Zeman zaujímal k Rudé armádě, která nás osvobodila, i k jejím obětem, naprosto stejný postoj, jaký k nim zaujala německá kancléřka Merkelová. Kdyby totiž válka skončila obráceně, než skončila, byla by paní Merkelová a její krajané pány světa, a my bychom dle Bormanova oběžníku č. 28/42 s textem: „Jakmile se dokončí deportace Židů, musí se začít s vysídlením Čechů!“ vydaného 8. června 1942, vyletěli komínem.
