Pravda se koupit nedá

Avatar
Původní autoři

Marek Řezanka
29.4.2015 Altpress

Noční vlci, kteří si přáli uctít památku obětí volyňského masakru v roce 1943, jsou označováni za bezpečnostní riziko. Trnem v oku se nám stal pomník maršála Koněva v Dejvicích. Místo oslav konce druhé světové války budeme za chvíli držet minutu ticha za zklamání, že Hitlerovi se nepodařilo zničit „nenáviděné“ Rusko. Protinacistické rezoluce OSN nám nevoní. Rozhodli jsme se šířit tabu, že nacismus ani fašismus na Ukrajině není.

Koněv je mrtev, ať žije Bandera

V této atmosféře vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška prohlásil: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“

Upalování neschvaluji, upalujte…

Za tato slova se na něho sesypala kritika z různých stran včetně kritiky ministra zahraničních věcí Zaorálka. Téhož Zaorálka, který se spolu s ostatními evropskými představiteli zařadil do zástupu mlčících.

Za hrubou chybu a selhání Evropské unie považuji, že zde nebyl na ukrajinskou stranu vyvinut tlak, aby byl zločin v Oděse řádně prošetřen. Místo toho jsme přijali oficiální ukrajinskou vládní verzi událostí v Oděse, jež si dne 2. května 2015 můžeme připomenout: „Oděská Chatyň se stala neúmyslně, a…. v důsledku použití zápalné směsi ve vnitřních prostorách a uzamčení dveří zevnitř.“

Toto prohlášení zveřejnil zástupce ukrajinské generální prokuratury Vladimirov Guzyr.

Abychom náhodou nebyli podezřelí z prokremelské propagandy, měli bychom nejspíše uznat jedinou verzi oděské tragedie, a to takovou, že se oběti upálily samy.

Přešli jsme krutou násilnou smrt desítek lidí. Bartuška přitom přiznává, že víme, co se v Oděse stalo. Byli tam zaživa upáleni bezbranní lidé – a útočníci zůstali nevypátráni. Zločin je nadále nepotrestán – a všichni se tváříme, že vše je v naprostém pořádku.

Nezapomínejme

Dne 2. května 2015 v 16:00 proběhne na Hradčanském náměstí v Praze shromáždění občanů, kteří odmítají být lhostejní k tomu, co se stalo v tento den loňského roku v Oděse, a také k tomu, co se odehrává v posledních měsících na jihovýchodě Ukrajiny. Akce nese název Oděsa 2014 Memento – STOP fašismu a jeho motto zní: „Před rokem se odehrála v Oděse tragédie. Zapomenout na ni by znamenalo rezignovat na lidskost. My, kteří odmítáme být lhostejní k tomu, co se odehrává na Ukrajině, mlčet nebudeme.“

Na Staroměstském náměstí, kde si – nechápu, proč a k čemu – pěstujeme pražský minimajdan, se uskuteční připomenutí památky obětí oděského masakru. Od 17:00 tam 2.května 2015 bude věnována vzpomínka lidem, kteří se světské spravedlnosti nedočkali. Na dosud nepotrestané vraždění v Oděse je třeba domácí, ale i evropskou a potažmo celosvětovou veřejnost upozorňovat. Jak je vůbec možné, že za svého partnera považujeme někoho, kdo se snaží zmíněné zločiny ututlat a zamést pod koberec?

Bartuška se nás pokusil přesvědčit, že jeho výroky byly „vytrženy z kontextu“. Tvrdí: „Nikdy jsem neschvaloval a schvalovat nebudu takovéto hrůzy, které se tam dějí na obou stranách. Proboha. Na to jsem viděl příliš mnoho válek.“

Upalování neschvaluji, upalujte…

Je fakt, že Bartuška nikde neprohlásil, že se zvěrstvy spáchanými v Oděse souhlasí, nebo že je schvaluje. Současně je ani neodsoudil. Zato ovšem z jeho slov bije do očí „ponaučení“, že kdo chce zabránit válce, nesmí váhat odklidit z cesty ty, které označí za podvratné živly. Obrat týkající se klidu v návaznosti na upálení či „prosté zlikvidování“ nepřítele nelze ničím omluvit. Byl vyřčen a zní jasně. V době, kdy se píší různé seznamy „prokremelských agentů“, kdy se stále více smiřujeme s apely na cenzuru (samozřejmě jedině „lživých“ proputinovských textů) – a kdy nálepkování vítězí na celé čáře nad střízlivou diskusí, považuji takovéto nabádání za krajně nebezpečné. Přirovnal bych ho ke škrtání zápalkou ve vyprahlém stohu slámy – či v místnosti polité benzinem. Vládní zmocněnec a diplomat v jedné osobě podle mého soudu podobná tvrzení vyslovit nesmí.

Hysterie stoupá…

Tváříme se, že se nic neděje. Není tomu ale tak. Ve společnosti roste protiruská hysterie. Jakýkoli argument, který nesouzní s oficiálními západními postoji, aniž se zkoumá jeho (ne)pravdivost, je označen za něco podvratného, proti čemu je třeba bojovat. Rozpočítáváme se na „slušné“ a na „pátou kolonu Putinovu“. „Páté koloně“ vystavujeme červené karty, beztrestně na ni házíme vajíčka, připisujeme ji na různé seznamy a požadujeme její eliminaci. Slyšíme přitom jen relativně málo hlasů, které by tomuto novodobému honu na čarodějnice chtěly zamezit.

Velice snadno se nám může stát, že budeme aplikovat dvojí metr na „naše nepřátele“ a na „naše spojence“. Pokud prvním na billboardech přimalujeme třeba tři kopyta, od hlavy k patě je zasypeme rajčaty a jinými potravinami či budeme požadovat jejich demisi, vše bude v pořádku a bez sebemenšího postihu. Běda však nám, pokud bychom ten samý postup chtěli uplatnit v případě „našich spojenců“. To by bylo jednoduše vlastizrádné.

Je třeba zničit Putina…
Bartuška v rozhovoru na serveru Neovlivní.cz, kde Sabina Slonková publikuje seznam těch, jež máme nenávidět jako zrádce, dává průchod svému ideologickému pohledu:

Sabina Slonková vytváří seznam přátel Kremlu

„Patnáct let to říká (Putin), patnáct let sbírá síly, aby to mohl napravit. Čili to, co začalo na Ukrajině, přesněji řečeno v Abcházii a jinde, bude pokračovat. Samozřejmě se nezastaví na Ukrajině. Pokud někteří lidé u nás mají pocit, že to skončí na východě Ukrajiny, tak jsou velmi naivní.“

Bartušku nezajímá stanovisko šéfa tajných služeb ve Francii Ch. Gomarta, který vyvrátil spekulace o ruské invazi na Ukrajině. Stejně tak opomíjí argumenty profesora J. Sapira, jenž poukazuje na okolnosti, jež předcházely anexi Krymu – a které ji mohou legitimizovat. Nereflektuje poznatky amerického politologa, S. Landmana, jenž prohlásil, že: „Washington dodal ukrajinské armádě těžké bojové zbraně na začátku konfliktu v dubnu, a možná ještě před vypuknutím války. Klíč k pochopení situace spočívá v tom, že USA vždy vyzbrojovaly Kyjev, a Obamovo prohlášení teprve o záměru dodávat zbraně je lež! NATO a ukrajinské vzdušné síly disponují stále vybavením dodávaném z iniciativy Bílého domu.“

Pravda se koupit nedá…

Dopracujeme to tak daleko, že tyto informace nebudeme smět předávat a zmíněné osoby citovat?

Netolerujme výzvy k násilí. Postavme se silně etiketizačním seznamům, které se mohou velice snadno stát nejen seznamy nenávisti, ale i seznamy smrti. Chceme-li čelit demagogii a propagandě, neplaťme si demagogii a propagandu s opačným znaménkem. Takový postup vede pouze ke spirále násilí a utužování totality. Není přece nic snazšího, než nepravdivý argument vyvrátit fakty. Pokud to nedokážeme, jelikož fakta neodpovídají naší ideologii, žádné zvyšování sum za „vítězství pravdy“ nám nepomůže. Jednu věc bychom si měli u příležitosti šesti set let výročí od upálení mistra Jana Husa uvědomit: Pravda se koupit nedá