Ludvík Smýkal
27. 6. 2015
Na setkání v úterý 23.6. 2015 prezidenta republiky, předsedy Senátu Parlamentu České republiky, předsedy vlády, ministra zahraničních věcí a ministra obrany, se všichni tito nejvyšší ústavní představitelé shodli na „Prohlášení nejvyšších ústavní činitelů k zahraniční politice“. Otázka migrace, zejména uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, měla mezi projednávanými tématy významné místo.
„Ústavní činitelé jsou toho názoru, že by se prioritně měla Unie angažovat v zemích, odkud nelegální a neregulérní migranti do Evropy míří. V tomto ohledu chce i Česká republika navyšovat své úsilí v poskytování efektivní humanitární a rozvojové pomoci. Dle ústavních činitelů chce ČR pomáhat na základě dobrovolnosti a podle svých možností a kapacit. V souvislosti s neutěšenou situací s nelegální a neregulérní migrací přes Středozemní moře upozornili ústavní činitelé na potřebu efektivně zakročit proti pašerákům, kteří profitují z osudů uprchlíků, a zároveň snížit atraktivitu nelegální a neregulérní migrace. Za tímto účelem ČR podporuje posílení nástrojů evropské agentury Frontex zajišťující unijní hranice a plánovanou námořní operaci EU proti pašerákům lidí ve Středomoří. Zároveň je třeba více podpořit legální migraci a zlepšovat podmínky pro maximální možné využití jejích přínosů pro Evropu a Českou republiku.“
„Mezi ústavními činiteli zároveň panovala shoda, že boj proti tzv. Islámskému státu musí vést především vlády blízkovýchodních států za rostoucí podpory mezinárodního společenství.“
O to více jsem nepříjemně překvapen, že za několik málo dní, je už vše jinak. Předseda vlády po jednání o řešení migrace v Bruselu sice oceňuje „ .. roli Visegrádské čtyřky, její soudržnost a jednotu při našem společném postupu“ a pokládá za úspěch, že „Základem dohody budou dobrovolné příspěvky jednotlivých zemí podle jejich kapacit.“ V žádném případě nemluví o možnostech našeho státu při zajištění tohoto „dobrovolného“ přijetí migrantů na našem území.
Nic na tom nic nemění skutečnost, že považuje „za klíčové, že se mi podařilo plně naplnit mandát, který mi vláda dala, aby si ČR mohla sama rozhodnout, koho a kdy přijme“ a že „společným úsilím zemí Visegrádu se podařilo prosadit odmítnutí principu povinných kvót při přerozdělování uprchlíků.“
Svým jednáním se podílel na přijetí klíčové pasáže závěrů Evropské rady k relokaci/přesídlování znějící : Bod 4.: „Ve světle současné krizové situace a našeho závazku posílit solidaritu a odpovědnost a v souladu se svými dubnovými rozhodnutími ve všech ohledech, včetně odstavce 3, Evropská rada schválila následující opatření s cílem pomoci 60.000 lidem.“
Jednání předsedy vlády nebylo, dle mého názoru, v souladu s výše uvedeným „Prohlášením nejvyšších ústavní činitelů k zahraniční politice“, ve kterém je jednoznačně uvedeno: „Dle ústavních činitelů chce ČR pomáhat na základě dobrovolnosti a podle svých možností a kapacit“, ale v žádném případě se nepíše o přijetí migrantů z Afriky a Blízkého východu v České republice.
Příjemně překvapen jsem naopak byl prohlášením prezidenta republiky dne 24.6. 2015: „Česká republika by neměla přijímat žádné uprchlíky z kulturně vzdálených zemí, kteří by byli vykořeněni ze svého prostředí“ a varováním, že „že mezi migranty z Afriky, a zejména z Libye mohou být i džihádisté a organizované pašerácké gangy mohou převážet i budoucí teroristické buňky.“
Domnívám se, že předseda vlády, případně vláda, překročil(a) své pravomoci, neboť svým jednáním „dobrovolně“ zavázal(a) Českou republiku k přijetí neurčeného počtu migrantů, na které není náš stát v žádném případě připraven. Za své jednání by měl(i) nést plnou odpovědnost.
Jsem přesvědčen, s použitím upraveného textu zřejmě neznámého autora, který jsem nalezl na internetu a je tak „výstižný“ pro naši dnešní situaci, že : „V České republice žiji Češi, Moravané a Slezané. Kdokoliv menšinový, odkudkoliv, chce-li žit v České republice, pracovat a jíst v České republice, by měl mluvit jazyky uvedených tří národů, a měl by respektovat zákony České republiky. Pokud upřednostňuji své “zákony” a zvyky, pak doporučuji, aby šli tam, kde to je to právo a zvyk země. Česká republika nepotřebuje menšiny rostoucí z imigrantů z Afriky a Blízkého Východu, zejména takových, kteří nejsou ochotni připraveni se přizpůsobit.. Menšiny potřebují Českou republiku a my jim nebudeme poskytovat zvláštní výsady, nebo se snažit změnit naše zákony, aby vyhověly jejich touhám, bez ohledu na to, jak hlasitě se křičí: “Diskriminace!” Měli bychom se poučit od “sebevražd” jiných států, pokud máme přežít jako národy. České, moravské a slezské tradice a zvyky nejsou kompatibilní s nedostatkem kultury nebo primitivními způsoby většiny menšin. Když politici a zákonodárné orgány České republiky projednávají a přijímají nové zákony, zastupují zájmy České republiky v zahraničí, apod., měly by mít prvně na paměti národní zájmy, se zřetelem na to, že menšiny nejsou Češi, Moravané a Slezané.“
