Josef Mrázek
4. 9. 2015
Prezidenta Zemana navštívili pánové Štěch a Hamáček, předsedové komor našeho parlamentu. Mluvili, mimo jiné, o činnosti České národní banky. Je hezké, že jsou si vědomi, že zastupují celý národ a vnímají, co si běžný občan myslí o ČNB. Jejich stanoviska však měla být podložena úplnější znalostí problému a dostatečně smělá, jak by u tribunů lidu náleželo.
Česká televize nejvíce citovala předsedu senátu Štěcha, který se doprošoval, aby ČNB aspoň trošku polevila v tom, co dělá. Ovšem ona to dělá úplně špatně, takže ten kompromis by byl stále ještě špatný. Předseda Štěch se mohl vyhnout kritice ze strany obhájců českých zájmů, kdyby aspoň poukázal na porušení zákona o České národní bance a trval na důsledcích, které z toho plynou. Tím také mohl odbýt námitky, že ČNB není na ničem závislá. Zdravého rozumu totiž, bohužel, dbát nemusí, ale zákona o ČNB ano.
Obávám se, že žádný z těch pánů si nespočítal a nezvážil, co vlastně ta ČNB dělá. Nejsou to žádné drobnosti. Dlouhodobým svázáním koruny s eurem pomocí nákladnými intervencemi udržovaného stálého kurzu, neudělala ČNB nic menšího, než že pro nás jakoby zavedla euro, ovšem při krajně nevýhodném přepočtu, a s vyloučením výhod. Udělala to v době, kdy to způsobuje jen škodu. Zrušila výsledky posledního úseku zotavování podhodnocené koruny, a trvale brání tržnímu vývoji jejího kursu ve prospěch menšího poškozování obyvatelstva. ČNB tak zajišťuje, aby zvýšeným tempem rostly ztráty, které přináší zahraniční obchodování.
Výrazně proexportní orientace České republiky, s ohledem na špatnou měnovou politiku krajně nevhodná, způsobuje, že exportována je většina hrubého domácího produktu, v roce 2014 v hodnotě zhruba 3.2 biliony korun (3200 miliard Kč). Předcházela základní intervence, která stála 220 miliard Kč a znehodnotila korunu o asi 10%. Během roku následujícího po intervenci jsme proto dostali za vývoz nejméně o 10% méně eur, než bychom dostali bez intervence. Vznikla ztráta, jen z tohoto titulu, asi 320 miliard Kč. Ovšem navíc, dodatkem ke ztrátě následkem již existujícího podhodnocení koruny, v roce 2014 to bylo asi 1100 miliard korun. Ptáme se, zmínil se o tom někdo z těch, kteří vyjí kvůli několika miliardám potřebným k udržení kvality našeho zdravotnictví? Vědí občané, že roční kursové ztráty zahraničního obchodu činí dohromady dvacet krát více, než schodek našeho státního rozpočtu a že to představuje 47 tisíc Kč měsíčně pro čtyřčlennou rodinu a stačilo by to na zvýšení průměrné hrubé mzdy o 80%? Vše podle dat ČSÚ.
Politici se chlubí, že naše produkce v meziročním srovnání rychle roste. Nevědí, nebo nechtějí vědět, že to je tím, že se podařilo více prodat do zahraničí díky znehodnocení české koruny o více než 10%, takže za dumpingové ceny. Z hlediska příjmů nejde o růst ekonomiky, ale, například, při inzerovaném růstu objemu vyvezené produkce o 4% jde o propad příjmů o 6%. Tím padá výmluva, že ČNB jedná ve prospěch naší ekonomiky a ne ve prospěch zahraničních korporací. Základním úkolem ČNB podle zákona o ČNB je pečovat o stabilitu kursu koruny. Násilně a výrazným skokem oslabit kurs a potom ho udržovat na nepřirozené hodnotě, jistě není postup slučitelný se zákonem o ČNB. Jediným, kdo může zakročit při tak flagrantním porušení zákona odvoláním členů Rady ČNB včetně guvernéra, je prezident republiky. A jak řekl pan Hrušínský v kultovním filmu, ‘když je někdo jediný, kdo může, tak musí’.
