Josef Mrázek
22.10.2015
Češi, Moravané, Slováci i Slezané doplatili po roce 1989 na to, že si dali většinově vnutit představu, že pravicovost je něco lepšího a neuměli zvážit, že sociální ohleduplnost a spravedlnost vlastně chceme zlepšit a ne odbourat a že chceme jednat racionálněji než předtím a že nesmíme mlčet, když privatizátoři kradou náš majetek.
A většina z nás se dala zmanipulovat a stejné lumpy volila znova a znova. Výsledek je ten, že střední vrstvy společnosti jsou na tom hůře, než by mohly být a sociálně slabší vrstvy, jako důchodci a matky malých dětí, jsou na tom špatně. Přitom dodnes je znám termín Husákovy děti. To byla výrazná populační vlna vyvolaná jen trochu lepšími podmínkami pro rodiny s dětmi. Teď se místo toho uvažuje o náboru Afričanek. A také prý dovezeme řemeslníky, protože jsme zdevastovali učňovské školství a výchovu mládeže. Ale vraťme se k důchodcům, je pozoruhodné, jak hloupě se také s jejich problémy zachází.
Poctivá a racionální důchodová reforma je jednoduchá věc
Při nadbytku pracovních sil, vyvolaném rostoucí produktivitou výroby i části služeb, nebude, a vlastně ani teď by nebylo problémem uspokojit potřeby aktivní i neprodukující části společnosti tak, aby se udržoval příjemný sociální smír. Pochopitelně, když nebudeme vymýšlet nelogické nesmysly a uznáme, že naším úkolem je produkovat dost toho, co je ke spokojenému životu všech občanů potřeba, a rozdělovat to spravedlivě mezi aktivní a neprodukující občany. Neobejde se to bez dohledu a organizační účasti státu. Dá se to zařídit nejlépe tak, že se z průběžného výdělku aktivních občanů odebéře taková část, aby výsledkem byla přiměřená spokojenost všech členů společnosti. Podle zkušeností dobře fungujících států je k tomu potřebné, aby průměrný důchod činil asi 50% průměrné čisté mzdy a aby k tomu patřilo plnohodnotné státem placené zdravotní pojištění.
Skutečná výše odvodu do důchodového a sociálního systému by se měnila podle aktuálního poměru složek obyvatelstva a sledovala by také vývoj mezd a platů. Takové hlouposti, jako valorizace důchodů, by nebyly potřebné. Zatím jen sváděly ke škrcení důchodů, i když méně jasným způsobem, než u některých divochů dříve pozorované vyhánění starších občanů na vysoké stromy a třesení s nimi. Kdo spadl na připravená kopí, nemusel být živen. Ale tak daleko ještě nejsme. Zatím je tu naděje, že stát dohlédne, aby se co do druhu a množství produkovalo, co je potřeba, a aby ti, co pracují, a spolu s nimi i neprodukující, dostávali tolik peněz, aby si tu produkci mohli koupit.
Jednoduché zásady uvedené v prvních odstavcích je snadné a velmi prospěšné vtělit do zákona, ale je k tomu potřeba mít racionálně jednající parlament dbalý zájmů občanů. Dosáhlo by se rozumného poměru mezi příjmy aktivních pracovníků a tím, co budou dostávat jako důchodci. Neřeší to výši reálných příjmů obou těchto kategorií občanů. I naše pokažená ekonomika by unesla o polovinu větší mzdy a také důchody. Napsal jsem mzdy, protože všech platů se to netýká, některé jsou i nepřiměřeně vysoké. Tím jsme se zabývali a dále budeme zabývat jinde.
Jak jsou důchody, i bez toho nízké, vykrádány ve prospěch zahraničí
Většina důchodů je tak nízká, že stačí jen k pokrytí základních životních potřeb v podmínkách, ve kterých důchodci žijí. Každé patrné, nebo skryté zvýšení životních nákladů posouvá důchodce ke stavu chudoby. Uvedu příklad trestuhodně špatné správy státu, která důchodcům, a nejen jim, bere, a co bylo sebráno, mizí v zahraničí. Základní národohospodářská chyba byla a je výrazná orientace na vývoz za současné katastrofální měnové politiky, což znamenalo zbytečnou ztrátu skoro úplné soběstačnosti a její nahrazení dovozem při kursu násobně horším, než kurs stejné kupní síly. V tomto režimu je vyváženo asi 80% národní produkce zboží a služeb za cenu, která umožňuje dovézt násobně menší hodnotu zpět. Koruna byla zprvu podhodnocena na pouhou třetinu a během dvaceti let se pomalu zotavovala a když dosáhla vzdor různým podrazům dvou třetin přirozené hodnoty, zasáhla Česká národní banka a znehodnotila ji o 10 % proti euru a na tomto kursu ji dalšími intervencemi udržuje již dva roky a chce v tom pokračovat. Znehodnocení koruny se dále prohlubuje tím, že hodnota eura, na které je teď vázána, klesá a také je zabráněno přirozenému zhodnocování koruny, které by probíhalo v důsledku jejího dlouhodobého podhodnocení.
Vedení ČNB má tu drzost tvrdit, že tento penězovod do zahraničí je příčinou růstu naší ekonomiky. Ve skutečnosti byla zahraničním odběratelům poskytnuta bezdůvodná sleva 10%, na což reagovali tím, že zvýšili odběr o asi 4%. Za takto zvýšený vývoz dostáváme asi 94% toho, co jsme dostávali před intervencí. Takže produkujeme opravdu více, což se vydává za růst ekonomiky, ale dostáváme za to ještě méně, než předtím. Slibovaná inflace u zboží, které se vyváží, nenastala a ani důchody se nezvýšily. Zato ceny v řetězcích, kde důchodci nakupují, upravili jejich zahraniční majitelé podle kursu znehodnocené koruny. Vezmeme-li stát jako celek, je jasné, že hodnota darovaná ČNB do zahraničí, musí někde chybět. O to menší reálnou hodnotu dostanou naši aktivní pracovníci a důchodci. Komu tedy slouží banka, která má zavádějící název „národní“?
Podívejme se také na tu druhou složku sociálního zajištění důchodců, zdravotní péči. Také tam stát umožnil zahraničním firmám, aby vysáváním důchodců zvýšily své zisky.
Podle ČTK statistici odhadli, že zrušením poplatků za hospitalizaci důchodci vloni ušetřili v průměru asi 75 Kč měsíčně a v předchozím roce díky zrušení jiných zdravotnických poplatků dalších 160 Kč měsíčně. Zdálo by se, že se jim vrátila ta výše důchodu, která jim byla zavedením poplatků vlastně snížena. Bohužel, není to pravda. Individuální platby důchodců za zdravotní péči byly v roce 2014 v průměru o 40 Kč měsíčně vyšší, než v roce 2013, a to znamená, že spoluúčast důchodců na zdravotní péči placená individuálně a bez solidarity byla v průměru o 275 Kč měsíčně vyšší, než před zavedením poplatků, a to by měla být podle Ústavy ČR nulová. Příčinou je, především, vyřazení volně prodejných léků z hrazení pojišťovnou a nedosažitelnost dostatečného stomatologického ošetření, které by bylo hrazeno pojišťovnou.
U léků došlo k očekávanému zdražování, protože volně prodejné léky nejen že často nejsou levné, ale jejich ceny nepodléhají regulaci. Krátce po vyřazení z úhrad zdražily o 20% a dále se to zhoršuje. Stomatologie je již dlouho hanbou veřejného zdravotního pojištění a na zubech sociálně slabších občanů je to vidět. Úhrada za běžné plomby placená pojišťovnou je nižší, než by měla být a zubaři je proto čím dále, tím méně, dělají a mnozí ani nemají smlouvu s pojišťovnami. Velká většina stomatologických prací není hrazena vůbec. Pacienti na to doplácejí vícenásobně, protože ceny nehrazených prací si zubaři stanovují libovolně a vysoko. V důsledku nehrazení péče a vysokých cen zůstávají mnozí důchodci bez potřebného ošetření a bez zubů.
Uvedené skutečnosti způsobují, že reálné důchody zůstávají nepřirozeně nízké nejen proto, že republika byla vykradena a zisky z toho, co zůstalo, odcházejí do zahraničí, ale také proto, že výše uvedené chyby snížily hodnotu důchodů o dalších asi 15%. Vláda tento špatný stav neřeší, protože je tvořena lidmi, kteří to řešit neumí, nebo nechtějí, nebo platí obojí.
