Sestřelit ruský bitevník, bojující proti islamistickému teroru, zavelí jen darebák, píše Petr Iskenderov.

Avatar
Původní autoři

27.11.2015 Střípky ze světa

Jenom ten ze „sorty státních činitelů, ochotných pro svou zhrzenou ješitnost a zištné cíle hnát svět až na hranu velké války“
Dnes je však rozhodující nedopustit, aby hazardér Erdogan zavlekl svět do nové ´karibské krize´. Nejsou to neopodstatněné obavy. Zelenou tureckému vojenskému letectvu, které ruský Su-24 sestřelilo, dal podle tureckého listu Haber Diyarbakir, odvolávajícího se na zdroje v turecké vládě, prezident 
Barack Obama v průběhu posledního zasedání G 20.
„Své regionální zájmy má každý stát a my k nim vždy přistupujeme s respektem. Takové zločiny, jaký byl spáchán dnes, však nestrpíme nikdy,“ vzkázal Ankaře už v den, kdy k incidentu došlo, Vladimír Putin.Že tentokrát je to už přes „červenou čáru“, musel vědět i Erdogan. „Proč se odhodlal ke kroku, který pro jeho zemi může mít vážně následky? Hlavní příčinou je, že se spoléhá na podporu administrativy USA a samolibě  kalkuluje se solidaritou bloku NATO.“ Šejdířská „snaha stavět na rozporech mezi velmocemi byla vizitkou (neo)osmanské politiky vždycky, v daném případě se však Erdogan přestal ovládat a spustil hazard, překračující meze“. 
„Pokračování konfliktu v Sýrii zájmům Ankary vyhovuje.“ Počínaje „podílem představitelů turecké smetánky na ilegálním kšeftu s iráckou a syrskou ropou“. A konče „snahou využít teroristů Islámského státu proti Kurdům“. Naproti tomu „vojenská porážka IS tureckým zájmům nevyhovuje ani trochu“. Stejně „jako nevyhovuje zájmůmUSA“. „Jejich strategií podněcování ´řízeného chaosu´ v různých koutech světa.“ A „ustavičných pokusů o geopolitickou izolaci Ruska“.

Samo Turecko to ovšem mění ještě víc rukojmí cizích zájmů a politiky. S následky, jež shrnulo italské Político: „Daný incident přivádí do popředí značně nebezpečné tendence, projevující se v průběhu letitého střetu na Blízkém východě. Je-li řeč o boji s Islámským státem a extremismem vůbec, Turecko a jeho prezident Recep Tayyip Erdogan jsou součástí problému, ne však jeho řešení…Icirlik, společná hranice se Sýrií o délce 800 kilometrů a to, že Turecko je předsunutou pozicí NATO poblíž syrského konfliktu, tisknou Erdoganovi odpustky.“

Jenže právě „´odpustky´ daného ražení ze strany USA jsou dnes tím ze všeho nejnebezpečnějším“. Poněvadž „momentálně není známo, na jaké avantýry je s to, v sázce na hrocení konfrontace Ruska a Západu, jít turecký prezident či třeba i někdo jiný“. Za situace, kdy „nevyhlášená vnitřní hierarchie v NATO od členů bloku – Čechů,Slováků, Maďarů a dalších – vyžaduje, aby se postavili na stranu toho, kdo tyto avantýry rozehrává“

„Všechny následky, jež útok na ruský vojenský letoun bude mít pro Turecko, známy ještě nejsou, docela konkrétní finanční ztráty Ankary se však už vyčíslují.“ A to ve výši „44 miliard dolarů ročně, z toho o víc 30 miliard z obchodu s Ruskem a více než 2 miliard, o něž přijde ze vzájemných investic. Není to přitom tak dávno, co se sám Erdogan netajil svým záměrem dovést do roku 2023 dvoustranný obchodní obrat s Ruskem na úroveň 100 miliard dolarů.“

„Dnes je však rozhodující nedopustit, aby hazardér Erdogan zavlekl svět do nové ´karibské krize´. Nejsou to neopodstatněné obavy. Zelenou tureckému vojenskému letectvu, které ruský Su-24 sestřelilo, dal podle tureckého listu Haber Diyarbakir, odvolávajícího se na zdroje v turecké vládě, prezident Barack Obama v průběhu posledního zasedání G 20.“

Turecku vládnou „Muslimští bratři“. „Mainstream“ to zatlouká jen ze „spojenecké věrnosti“. V komparsu takových týpků to není jen kapitální ostuda. To už je hazard s vlastní bezpečností. Tím ostřejší světlo vrhá na to, co ještě děláme v NATO.