Jak se soudí ve Znojmě: Jak sedět za nespáchané loupežné přepadení

Zdeněk Jemelík
18. 12. 2015       jemelikzdenek
Protože se k věci vracím po delší přestávce, připomeňme si základní údaje. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. března 2005 byli odsouzeni mladí muži Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler senátem předsedy Jaromíra Kapinuse za loupežné přepadení dvou poštovních doručovatelek. Rozsudek nabyl právní moc 1.září 2005.Zatímco Tomáš Čepura se k činu doznal a usvědčoval Jaroslava Schindlera, ten neústupně trval na své nevině.


Vyčerpal pak řádné i mimořádné opravné prostředky a v r.2007 se neúspěšně pokusil dosáhnout povolení obnovy procesu. O několik let později se dostavil na policejní služebnu Antonín Škrdla a oznámil, že odsouzených skutků se ve skutečnosti dopustil on, a to se spolupachateli Lubomírem a Renatou Čučkovými. A jako bonus doznal třetí přepadení ve Vsetíně, které tehdy zůstávalo neobjasněné. Senát předsedy Pavla Rujbra téhož soudu odsoudil v r.2011 také Antonína Škrdlu a Renatu Čučkovou, Lubomír Čučka jako mladistvý trestu ušel. Jaroslav Schindler reagoval v  r.2012 na zprávu o odsouzení Antonína Škrdly & spol. novou žádostí o  povolení obnovy procesu, které soud nevyhověl. Následoval podnět spolku Šalamoun k podání stížnosti ministra pro porušení zákona, k němuž se Jaroslav Šindler připojil. Vyhověla mu exministryně Marie Benešová a  následně Nejvyšší soud ČR rozsudkem z 19. listopadu 2013 rozhodl, že obecné soudy porušily zákon v neprospěch Jaroslava Schindlera a nařídil nové projednání jeho žádosti o povolení obnovy procesu. Teprve pak se připojil Tomáš Čepura.

O této kauze často píši v článcích i úředních podáních jako o „znojemském justičním skandálu“. Pramenem pro zvídavého čtenáře mohou být články ze seriálu „Jak se soudí ve Znojmě“, soustředěné na mém bloggu.

Do věci pak rušivě zasáhl superrecidivista Karel Peer, tehdy souzený senátem Jaroslava Kapinuse: poslal předsedovi senátu dva dopisy, v nichž tvrdil, že doznání a následné odsouzení Antonína Škrdly & spol. je součástí komplotu, vymyšleného Jaroslavem Schindlerem. Jaroslav Schindler měl kalkulovat s tím, že získá odškodnění za neoprávněné odsouzení a z takto nabytých prostředků odmění Antonína Škrdlu. Odezvou na fantasmagorie Karla Peera byla obnova také procesu s Antonínem Škrdlou & spol. Obě řízení probíhala souběžně se stejnými svědky. Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler měli ve svém procesu postavení obžalovaných a přicházeli k soudu v černých oblecích, v kauze Antonína Škrdly byli v postavení svědků a přišli ve všedním oblečení. Ve střídavých rolích vystupoval také Antonín Škrdla, který ale nereagoval na obsílky tak dlouho, až jej soud musel nechat k hlavnímu líčení eskortovat.

Po obsáhlém dokazování návrh na povolení obnovy procesu ve věci Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera byl 14. července 2015 schválen, zatímco v případě Antonína Škrdly & spol. zůstal rozsudek v platnosti.

V řízení pak vyvolala další průtahy státní zástupkyně Jarmila Goldová stížností proti usnesení o povolení obnovy procesu. Nadřízené krajské státní zastupitelství ale její stížnost stáhlo a odvolací soud vzal 14. října 2015 jeho rozhodnutí na vědomí. Po více než deseti letech od právní moci rozsudku se odsouzeným otevřela cesta k nápravě nespravedlnosti. Je ovšem sporné, zda následky justičního přehmatu pro životy odsouzených lze vůbec zahladit.

Hlavní líčení obnoveného procesu bylo zahájeno 17.prosince 2015 opět u senátu Jaromíra Kapinuse. Se souhlasem stran se neopakovaly důkazy z původního řízení. Soud se zaměřil jen na novoty.

Tomáš Čepura vysvětlil, že v původním řízení vypovídal podle návodu vyšetřovatele, který ho zastrašoval hrozbou, že v případě nepovolnosti zatáhne do věci také jeho rodiče jako spolupachatele. Když na něm policisté požadovali, aby udal dalšího možného pachatele, nevzpomněl si na nikoho jiného než na svého tehdy nejlepšího kamaráda Jaroslava Schindlera.

Úloha Jaroslava Schindlera byla jednodušší. Od začátku příběhu před deseti lety vinu tvrdošíjně odmítal a od toho neustoupil.

Překvapením byl výslech Antonína Škrdly, který se opět dostavil s eskortou. Tentokrát nikoli jako neposlušný svědek, vyhýbající se účasti na soudním jednání, ale jako svědek ve výkonu trestu za krádež. Nebyl příliš sdílný. Snažil se odkázat se na dřívější výpovědi, ale nakonec přece jen vypovídal. Měl sice mezery v paměti, nicméně popsal oba žalované skutky věrohodně.

Lubomír Čučka na tom byl s pamětí snad ještě hůř, avšak v podstatě poskytl obraz skutkového děje, odpovídající jeho úloze podle popisu v pravomocném rozsudku. Nicméně trochu jej pozměnil tvrzením, že do trestné činnosti byla zasvěcena a zúčastnila se dělení peněz přítelkyně Antonína Škrdly a také její bratr, který se stal náhodným svědkem dělení peněz. Antonín Škrdla ale úlohu obou údajných zasvěcených vylučoval. Z Čučkova výslechu vyplynula potřeba ověřit jeho tvrzení výslechem svědků. Protože se navíc nedostavila svědkyně Renata Čučková, odročení se stalo nezbytností.

Předseda senátu i žalobkyně zpovídali obžalované i svědky velmi důkladně, hledajíce v jejich výpovědích rozpory. Potíže působilo selhávání paměti, patrné v různém stupni u všech vyslýchaných mimo Jaroslava Schindlera, který trval na tom, že nic neprovedl, tudíž se nemá na co pamatovat. Není se čemu divit, protože od spáchání žalovaných skutků uplynulo skutečně mnoho vody.

Zda soud uvěřil v pravdivost výpovědí vyslýchaných, poznáme na odročeném jednání dne 16. února 2016, kdy by mělo skončit dokazování, odeznít závěrečné řeči a obžalovaní by se měli dočkat nového rozsudku.