Rostislav Iščenko o jednání Surkova a Nuland: Celkově jde o to, jak si Američané zachovají tvář

Avatar
Původní autoři

20. 1. 2016          zdroj
Řada médií nazvala setkání Surkova s Nuland “tajemným”, plným “intrik”, někdo tvrdí, že byl podepsán “tajný pakt”. Ale i v loňském roce přijel Kerry do Soči, poté byli Kerry a Nuland v Moskvě. V poslední době se USA snaží dohodnout se na tom, jak odejdou z Ukrajiny, aniž by ztratily tvář. Témata rozhovoru Surkova, který zodpovídá za Ukrajinu za RF a Nuland, která je zodpovědná za Ukrajinu za USA, jsou zřejmá.


V Kyjevě vypukla hysterie.Vždyť nedávno přijel na Ukrajinu Joe Biden a řekl, že je nutno se rychle federalizovat. A doslova v předvečer kaliningradského setkání začal Porošenko také mluvit o federalizaci, o podmínkách “Minsku-2”. Zdá se, že Nuland přijela dohodnout technické problémy tlaku na Kyjev, aby přece jen začal plnit Minské dohody.

O čem hovořili, to je jasné. Na čem se domluvili, to možná není zcela jasné. Ale jaký je v tom konec konců rozdíl, kdo a co bude jménem USA říkat Porošenkovi? Pošlou znovu Bidena, nebo zda přijede Nuland, či bude rozhodnutí sděleno osobně velvyslancem?

Není náhodou, že kandidátka na prezidentský úřad Hillary Clinton oznámila možnost dalšího “restartu” vztahů s Ruskem.

8.listopadu tohoto roku budou v USA prezidentské volby. Obamův tým, do něhož patřila Clinton jako ministryně zahraničí, mimořádných úspěchů nedosáhl. Obama je kritizován nejen republikány, ale i demokraty. Američané hodnotí jeho vládu jako fiasko. Ale samotný Obama chce pravděpodobně přece jen vstoupit do historie jako úspěšný vůdce, ne jako člověk, s nímž zcela selhala zahraniční politika USA. A proto, aby systémový demokratický kandidát, k němuž míří Clinton, mohl více či méně úspěšně bojovat ve volbách, je třeba předvést nějaké úspěchy. Zatím to jsou samá selhání zahraniční politiky: na americké partnery tlačí ze všech stran a Washington jen mlčí.

A tak se Rusko a USA domlouvají, jak působit na Donbasu a na Ukrajině jedním směrem. Je to jen plnění Minských dohod, které USA rok odmítaly uznat, ale nyní jsou nuceny. Přičemž víme, že Minské dohody potřebují Rusko, Francie a Německo, aby bylo nalezeno pro všechny vyhovující východisko z krize, zorganizované Američany, kteří na Ukrajině uspořádali státní převrat. A je jasné, že pro Ukrajinu je to prakticky neřešitelný úkol, alespoň pro ty, kteří jsou dnes v Kyjevě u moci. Po splnění Minských dohod budou od moci odstraněni a půjdou do vězení. Washington to také chápe. Pokud vyvíjejí na Kyjev tlak, činí tak na základě svých budoucích taktických zájmů. Vzhledem k nutnosti co nejrychlejšího úspěchu pro Obamu.

Proto všechny úskoky, veškeré obchodování je o podobě záchrany tváře Američanů. To dovolíme, Obamovi bylo nejednou umožněno odejít a zachovat si tvář. Ale musíme to udělat takovým způsobem, aby USA nemohly změnit situaci, protože po prvním “restartu” uspořádaly Sýrii, Libyi i Ukrajinu. Podruhé něco takového nepotřebujeme.To znamená, když odcházíš, odejdi, a co si řeknou u sebe doma, to je nám jedno.

Jaké jsou hranice zájmů, jež nemůže překročit Rusko ani Amerika. U Ruska je to jasné: už před půl rokem bylo řečeno, že Krym nebude diskutován. A předmětem diskusí není. Mlčky to bylo akceptováno ve Spojených státech i v Evropě. Rusko také trvá na tom, že “pro Minsk-2” neexistuje žádná alternativa. Všechny snahy USA zlikvidovat minský formát a začít nová jednání s jinými podmínkami budou zavrženy. Krajní meze USA jsou také jasné – je to zrušení sankcí. Domlouvat se budou na čemkoli , ale sankce v dohledné budoucnosti zůstanou. Pro USA je také nemožné odmítnutí formálního uznání jednoty zachované Ukrajiny. Ale formální jednotu zachované Ukrajiny ani nikdo neodmítá. Dokonce i v DLR a LLR říkají, že při splnění Minských dohod, za určitých podmínek, jsou ochotni být v jednotné Ukrajině. Je to asi tak, jako by se řeklo – pokud se Porošenko zastřelí, pak jsme připraveni zvážit otázku jednotné Ukrajiny.To znamená, že nikdo samu o sobě jednotu neodmítá. Jiná věc je, že to popírají objektivní okolnosti, o nichž nikdo nemluví nahlas. Všichni na to myslí, ale nahlas, zdá se, pouze polský prezident vyzval k přípravě na návrat původních polských zemí na západní Ukrajině.

Po Kaliningradu Kyjev, pochopitelně, křičí “zrada”, jak se obvykle křičí po nějaké důležité události. A řada ruských komentátorů znovu hovoří o vydání Donbasu. Hlasy, které oznamují, že “Donbas byl vydán”, zaznívají již dva roky. Dva roky “vydávají”, ale promiňte, nijak nemohou “vydat”. V souvislosti s jakoukoli událostí, spojenou s Donbasem, probíhá po celou tu dobu zrcadlová předvídatelná reakce: ukrajinští novináři podezírají ze zrady kyjevskou stranu, v Moskvě píší, že “Moskva vydala Donbas”.To je podle mého názoru spíše problém psychiky než politické analýzy.

Natož blouznivé řeči o tom, že ruští vojáci málem společně s ukrajinskými začnou tlačit na domobrance. Stačí, aby Rusko ukončilo pomoc a ukrajinská vojska ani nebudou muset na Donbas vstoupit. Nemluvě o tom, že patrony, náboje, palivo nerostou na stromech a nevlají v doněcké stepi. Pro dlouhotrvající boje je nutno někde získávat vybavení. Samozřejmě že je možné se domnívat, že domobranci holýma rukama odebrali ukrajinské armádě několik set tanků.

Ale i když vyjmeme vojenskou složku, Donbas stále žije díky humanitární pomoci Ruska, díky dotacím z ruského rozpočtu.Ty podniky, které na Donbasu fungují, byly také obnoveny s aktivní podporou ruské strany.Tyto podniky působí jen proto, že mohou nacházet odbyt svých výrobků v Rusku. “Šedými” schématy, prostřednictvím Jižní Osetie, jakoli, ale mohou prodávat. Stačí, aby Rusko prostě neposkytovalo tuto podporu a Donbas zahyne. Dva roky investovat, budovat armádu, struktury řízení – a všechno proto, aby se najednou plácli do hlavy a řekli: “Nemysleli jsme to tak, vemte si Donbas zpátky”? Podle mého názoru je to vše důkazem toho, že nikdo se nechystá Donbas vydat.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová