„Kinžál“ pro PAK FA: T-50 zasáhne cíl novou raketou z jakékoli vzdálenosti

Avatar
Původní autoři


Viktor Sokirko

6.2.2016   zdroj
překlad Eurasia 24, mbi
Nejnovější ruský stíhací letoun T-50 PAK FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Frontovoj Aviacii) již v tomto roce začne být zařazován do výzbroje Vzdušných a kosmických sil Ruské federace a v dalším roce již bude vyráběn sériově. Přiznejme si – tento letoun nepatří k nejlevnějším, je ale nejmodernější a nejvybavenější (špičkovou technikou). Analogické soupeře prostě nemá, nejbližší konkurenti včetně amerického F-22 Raptor zaostávají prakticky ve všech ukazatelích. Výzbroj nevyjímaje, tu má T-50 prostě vražednou. Některé z jejích prvků jsou přísně utajené.
Je známo, že celková hmotnost bojového nákladu T-50 převyšuje 10 tun. Letoun má 16 zbraňových podvěsů, z toho 8 je umístěno v trupu letounu (a v konformních uzavřených podkřídelních pouzdrech – pozn. edit.). Na nich jsou připevněny řízené střely (vzduch-vzduch) s malým, středním i velkým doletem, rakety vzduch-země (či moře) i samonaváděcí letecké pumy.

Celkem je pro nový stíhač připraveno 14 typů nových vysoce přesných zbraní – většina jich byla vyvinuta ve společnosti Taktická raketová výzbroj (TRV). Jejich bojové vlastnosti výrazně převyšují předchozí typy i nejlepší analogické zbraně v zahraničí.

Zatímco část raketové výzbroje PAK FA je již celkem známá včetně přibližných bojových charakteristik jednotlivých zbraní, o nové letecké raketě, o dokončení jejíhož vývoje informoval generální ředitel TRV Boris Obnosov, toho nikdo příliš neslyšel. A doufejme, že ani neviděl – alespoň co se týká cizích špionů. Takže ti se mohou nejvýš dohadovat.

Také my jsme si udělali určitý odhad, který samozřejmě v žádném případě neodhrnuje oponu státního tajemství. Raketu jsme mohli vidět na podvěsech T-50 (během jeho předvedení) a můžeme říci, že se nepodobá ani jedné z těch, kterými měl být nový stíhač vybaven podle předpokladů.

Nadzvuková (protizemní a protiradiolokační – pozn. edit) raketa Ch-31 (v exportní verzi Ch-31AD) je výrazně větší a těžší (má počáteční hmotnost 600 kg). Nová raketa má hmotnost zřetelně menší, což umožňuje předpokládat, že se jedná o zcela novou supersonickou raketu Ch-74M2, která je schopna dosáhnout rychlosti přes 4 M (4x větší, než je rychlost zvuku – ta je cca 1 225 km/hod u zemského povrchu).

(Pozn. Geo.: Přesné označení nové vysokorychlostní protipovrchové střely pro PAK FA je prozatím předmětem dohadů. Označení Ch-74M2 je spekulativní, mimochodem je velmi podobné kódovému názvu K-74M2 pro střelu vzduch-vzduch RVV-MD, rovněž z produkce TRV.)

Při této rychlosti je raketa schopna zasáhnout svůj cíl řádově v sekundách, což eliminuje možnost její detekce radary nepřátelských letadel. Je to jako bleskový úder „kinžálem“, kterému se není možnost vyhnout.

O vývoji supernadzvukové rakety jsme si ve společnosti Taktická raketová výzbroj povídali již před delší dobou, ale výsledky vývoje jsme se z pochopitelných důvodů nedozvěděli. Dokonce i nyní, kdy bylo oznámeno, že pro PAK FA bude připravena zcela nová vysokorychlostní raketa, nejsou její takticko-technická data známá. Už samotná existence takové rakety ve výzbroji Vzdušných a kosmických sil RF (VKS) však sráží až k nule všechny ambice letectva NATO na získání převahy ve vzduchu.

Navíc – pokud pomineme raketu Ch-74M2 – má ruská stíhačka T-50 ještě celý další „elegantní soubor“ raketové výzbroje, která vytváří z PAK FA téměř nezničitelnou bojovou sílu. Jedna z novinek – protiradiolokační raketaCh-58UŠK je umístěna na podvěsech v šachtách uvnitř trupu. Jde o zcela nový výrobek, který nemá se starší raketou Ch-58 nic společného. Na délku je poloviční (tj. cca 2,5m) a je vybavena zcela novou samonaváděcí hlavicí. Její státní ověřovací zkoušky, včetně zkušebních vypouštění z T-50, byly ukončeny v uplynulém roce.

V šachtách uvnitř trupu budou na podvěsech umístěny i nové řízené rakety „vzduch-vzduch“ krátkého, středního i velkého dosahu (RVV-MD, RVV-SD,RVV-BD). Od starších typů se liší dosahem, citlivostí, odolností proti rušení i schopností rozpoznat a zaměřit cíl během autonomního letu. Maximální zasažitelná vzdálenost cíle (v případěRVV-BD) je do 200 km a jeho výšky 25 km. Pro představu: T-50 startující z letiště v Žukovském „zasype“ F-22 přibližující se k Tule tříštivo-trhavou hlavicí o hmotnosti 60 kg, která roztrhá Raptor na cáry.

Předpokládá se i varianta vyzbrojení T-50 taktickou protilodní (křídlatou) střelou Ch-35UE. Raketa je schopna zasáhnout cíl do vzdálenosti 260 km a má bojovou hlavici o hmotnosti 145 kg. Její samonaváděcí radiolokační zařízení zachytí cíl na vzdálenost 50 km; přitom raketa klesá až do minimální výšky (10-15, v konečné fázi letu 3-5m) a stává se tak „neviditelnou“ pro námořní prostředky protivzdušné obrany protivníka. Jednou takovou raketou je možné zničit námořní hlídkový nebo menší raketový člun (řádově do stovek tun výtlaku), k spolehlivému potopení torpédoborce (či korvety, fregaty apod.) jsou zapotřebí 2 rakety.

„Proces vývoje zbraňového vybavení T-50 probíhal současně s letovými zkouškami stroje a jeho palubních systémů,“ říká generální ředitel korporace TRV Boris Obnosov. „Zkoušky použití celého komplexu T-50 v boji završily proces jeho vzniku. A raketová výzbroj – to jsou jeho velké přednosti.“

V současné době, kdy se na operaci v Sýrii podílí i čtveřice ruských víceúčelových letadel Su-35 (generace 4++), provádějí tato letadla kromě vzdušné podpory (a ochrany) bitevníků (Su-25) a

stíhacích bombardérů (Su-24) také testování nové raketové výzbroje, kromě jiného i té, která má být využita na T-50. Ale testy rakety Ch-74M2 pravděpodobně na řadu nepřijdou – mají sehrát roli „kinžálu“ výslovně u PAK FA.

(Některé údaje a výrazy v závorkách byly do textu článku doplněny pro lepší orientaci čtenáře – pozn. překl.)