Tam, kde je zahradníkem kozlí tandem a Goldman Sachs… Brazilský “impeachment“ britskýma očima

Avatar
Původní autoři

Glenn Greenwald
26.4. 2016   Střípky ze světa
Vyznat se v politickém mraveništi, v něž se teď mění Brazílie na druhém konci světa, snadné rozhodně není. To hlavní však neuniká ani Glennu Greenwaldu, dřív elitnímu komentátorovi The Guardian – a dnes duši média, zvaného The Intercept.Do mediální extraligy, co panstvu nečte z pysku, postoupil už v původním angažmá. To on pustil do světa jako první dokumentaci, kvůli níž trčí v emigraci Edward Snowden. Tu o šmírácké chobotnici, jíž svět vydírá americká špionážní centrála NSA. Teď nahlíží do kuchyně sil, inscenujících „impeachment“ Dilmy Roussefové, „zvolené 54 milióny hlasů před pouhými 18 měsíci“.


Že jde o „skrznaskrz protidemokratické tažení“, demonstruje už „osoba, již se brazilští oligarchové a jejich média snaží dosadit za prezidenta“. Tedy „viceprezident Michel Temer s rukama špinavýma od korupce, hluboce nepopulární a sloužící oligarchům“. Už to „vrhá na celou kauzu jasné světlo“ – a s ním i pádný důvod, „proč by to svět neměl přejít mlčením“.

Temera před pár dny zpovídal i šéf brazilské filiálky New York Times Simon Romero. „Brilantní článek“ otevřel příznačně: „Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že by ho Brazilců volila jen dvě procenta.“ Za „kolosální úplatkářský skandál“ je totiž vyšetřován právě Temer. „Impeachment“ proti němu už brazilskému Kongresu doporučil i Nejvyšší soud.

Může pak „kdokoli, uvažující racionálně, uvěřit, že snahu odstranit Dilmu pohání averze vůči korupci“? Je-li „tím, koho za prezidenta chtějí dosadit, obviněn z mnohem vážnější korupce, než ona sama? Je to očividná fraška. Také však i něco mnohem horšího.“

To, že je „bezostyšně zkorumpován“, se totiž ví o „třetím v čekárně na prezidentský post: evangelickém fanatikovi a šéfovi Senátu Eduardo Cunhovi“. V partě, horující za sesazení prezidentky, patří k nejmilitantnějším. Sám „byl však přistižen, jak křečkuje milióny dolarů z úplatků na švýcarských bankovních účtech“. Krátce „poté, co lhal i přímo Kongresu, že žádné účty v zahraničních bankách nemá“.

Jasno má i David Miranda, komentátor Guardianu dodnes: „Teď je se ukázalo jednoznačně, že příčinou snah o odvolání už dvakrát zvolené brazilské prezidentky není korupce; korupce je totiž jen záminkou.“ Brazilská média sice slibují, že padne-li ona, hned nato dojde i na ostatní zkorumpované špičky. Právě to „je však pustá lež“. Temer a Cunha se podporují navzájem. A prvý z nich, stane-li se prezidentem, hodlá jmenovat generálním prokurátorem člověka z nejbližšího okolí toho druhého. „Skutečný plán za impeachmentem Roussefové je vyšetřování ukončit, a korupci tak zaštítit, a ne potrestat.“

Šejdířský scénář sleduje i dalekosáhlejší ambice. Například jmenování šéfa mocné brazilské lobby bankovního průmyslu Murila Portugala – a „letitého potentáta MMF“ – „brazilským ministrem financí“. A Paula Leme – šéfa brazilské filiálky Goldman Sachs – šéfem centrální banky. Temer se zároveň nechal slyšet, že na už „beztak strádající populaci uvalí úsporná opatření“. „Zredukuje stát“ a „seškrtá výdaje“.

Pravé libreto celé komedie neskrývá ani Rubens Amaral, generální ředitel Banco Americano de Comercio Exterior SA. „Impeachment Dilmy“ označuje za „jeden z prvních kroků normalizace“. „Strukturálních reforem“, jež „finanční komunitě bezpochyby nabídnou lákavé příležitosti“.

Dilmě jde po krku i brazilský mediální oligopol. Ten je karikaturou všeho, o čem je demokracie, i očima Reportérů bez hranic. V jejich letošní zprávě, klasifikující svobodu projevu, figuruje Brazílie až na 103. místě. „Vlastnictví médií“ – uvádí se tu – „je i nadále velice koncentrované, a to především v rukou velkých průmyslových klanů, blízkých často i politické třídě“.

„Summa summarum: brazilské finanční a mediální elity jen předstírají, že cílem odvolání dvakrát zvolené prezidentky země je korupce.“ Ve skutečnosti jde o „konspiraci, mající dosadit k moci politiky, zkorumpované víc než kdo jiný“. Podaří-li se to, „brazilská oligarchie připraví o moc umírněně levicovou vládu, která už jménem chudých své země vyhrála čtvery volby“. A „kontrolu nad brazilskou ekonomikou (sedmou největší na světě) převede přímo do rukou Goldman Sachs a lobby bankovního průmyslu“.

Ten „podvod je stejně flagrantní, jako devastující“. Na „stejné brdo, jako ty inscenované znovu a znovu napříč světem, hlavně Latinskou Amerikou“. Podle not „mikroskopické elity“, která – čistě ve vlastním sobeckém zájmu – „spouští válku proti samotným základům demokracie“. Brazílie – „pátá nejlidnatější země světa“ – je přitom „inspirujícím příkladem mladé demokracie, nadané zrát a vzkvétat. Teď tu však demokratické instituce a principy berou útokem finanční a mediální kruhy, které demokracii potlačují a nastolují tyranii už po desítky let.“