1.7. 2016 Vaše věc
Donald Tusk, Polák, což má v této souvislosti rozhodující význam, pronesl před uskutečněním referenda o vystoupení Británie z EU, že by to byl konec západní civilizace. Když ten konec nastal, začal vzápětí tvrdit, že si vzpomíná na radu svého otce, že co tě nezabije, to tě posílí.
Na Brexit je možné nahlížet nejrůznějšími pohledy a jedním z nich je, že byl prostě jen vyvrcholením nahromaděným rozporů Západu, nebo chcete-li euroatlantické části našeho světa..
Z Evropské unie odešla země, která byla nejen symbolem, ale reálným poutem mezi USA a Evropskou unií.
Donald Tusk, který by dnes jistě už ona slova nezopakoval, měl naprostou pravdu. Tak jako pád Berlínské zdi znamenal pád sovětského bloku, následně i pád Sovětského svazu, odchod Gorbačova, konec RVHP i Varšavské smlouvy, odchod Velké Británie z Evropské unie odstartoval stejný počátek konce stávajícího uspořádání po roce 1989.
V roce 1989 byl poraženým Sovětský svaz a vítězem Západ.
Dnes je poraženým Západ a vítězem Rusko…
Ten pád se velice rychle začíná projevovat.
Poražené jsou především národní státy, jejichž zahraniční politika byla po čtvrt století fanaticky namířená proti Rusku a zároveň fanaticky orientovaná ve prospěch těch sil, které v rámci evropské části EU a NATO představovali nejvíce nenávistnou militaristickou složku namířenou ke zničení Ruska.
A tak polští politici, a bylo jedno, zda za Občanskou platformu či za Právo a spravedlnost, vášnivě podporovali Camerona a Brity jako celek v jejich nenávisti vůči Rusku, ale nyní s úděsem berou na vědomí, že Britové Poláky, kteří jako kobylky vtrhli do jejich přelidněné Anglie emotivně vyzývají k tomu, aby táhli domů.
Jejich politická nepředstavivost se ukazuje v tom, že prosadili největší vojenské cvičení NATO na svém území od roku 1989 s cílem upevnit severoatlantickou alianci proti Rusku, ale současný stav je přesně opačný. Psychologicky Západ bude už jen oslabovat.
A stejně jsou na tom protirusky myslící Lotyši, Estonci, Litevci.
Nenávidí Rusko, milovali militaristickou Velkou Británii a dnes jejich ekonomické migranty posílají Britové k čertu.
Ale vývoj jde rychle dál…
Turecko i Izrael velmi rychle vyhodnotili, kdo je v této části euroasijského kontinentu onou rozhodující globální velmocí. Erdogan se pokorně omluvil Putinovi a jeho nový předseda vlády prohlásil, že je třeba budovat vztahy s Ruskem, ale i dříve nenáviděným Iránem a znovu i Egyptem…
S Izraelem nastalo rovněž usmíření…
A Holandsko vzápětí odhodilo váhání a jejich předseda vlády prohlásil, že asociační dohodu s Ukrajinou v této podobě podepsat nelze, což přeloženo znamená, že podepsána nikdy nebude.
Brexit změnil během jediného dne svět a silný Západ se stal slabým a Putin bez hnutím malíčkem je vítězem.
A že se Evropská unie v této podobě dříve či později rozpadne, je naprosto jasné.
Samozřejmě, že zde v nějaké podobě jednak něco zůstane a něco nového vznikne.
Ovšem týden stačil na to, abychom si znovu potvrdili, že ze současných představitelů EU a představitelů členských zemí EU není jediný, který by přinášel strhující vizi. Jenom přežvykují slovíčka a mluví o změně.
Nechápou zákonitosti vývoje.
Nechápou, že když se něco přežije, tak to končí.
To zřejmě nechápal ani Michail Gorbačov během prvních týdnů po pádu Berlínské zdi.
