Historik přináší paralely pro současný stav EU: Z hydry neuděláte holubici, té je třeba usekat jedovaté hlavy. A někdo to dříve či později udělá

Avatar
Původní autoři
Historik přináší paralely pro současný stav EU: Z hydry neuděláte holubici, té je třeba usekat jedovaté hlavy. A někdo to dříve či později udělá11. 7. 2016   ParlamentníListy
 

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY – Evropská unie reagovala na Brexit zavedením emisních limitů na travní sekačky. To ve své pravidelné nedělní glose kousavě komentuje spisovatel a historik Vlastimil Vondruška s tím, že EU se reformovat nedá a jakékoli řeči na toto téma jsou jen vějičkou pro lid. Hydru nemůžete změnit v holubici míru, musíte jí useknout všechny její hlavy a i s jedovatými jazyky pohřbít hluboko pod zem. Héraklové neexistují jen v bájích, a proto se podle historika dříve nebo později takový objeví i v Evropě.

Něco se nepovedlo, ale to nevadí, už víme, kdo za to může. Věřte tomu, nebo ne, ale v Evropě by bylo jako v ráji, pokud by nestál v čele Evropské komise Jean-Claude Juncker, zhýralec a opilec (já ho nikdy nepotkal, tohle se o něm píše). Najednou všichni politici vědí, že na svou funkci nestačí (je zajímavé, že to několik předešlých let nepostřehli) a že se pod jeho vedením stala řada chyb (které s blaženým hýkáním oslů, jako když je pán drbe za ušima, všichni politici ochotně implementovali do svého zemského zákonodárství).

Našel se obětní beránek. My starší si pamatujeme, že se v minulosti vždycky trestal jeden nebo dva politici za neschopnost všech ostatních. Neurodilo se obilí? Zavřeme tajemníka pro zemědělství. Není v obchodech dost banánů? Potrestáme ministra zahraničního obchodu. Že byly všechny tyhle neúspěchy výsledkem státní politiky, si nikdo nemínil připustit. A  samozřejmě potrestáním odpovědných činitelů se nikdy nic nezměnilo. Jak říkám, našel se obětní beránek, lid dostal na stříbrném podnosu zrádcovu hlavu a mohl v opojení nad moudrostí svých vládců tančit autodafé.

EU reagovala na Brexit zavedením emisních limitů na travní sekačky

Evropská unie byla dlouho neomylná, na co sáhla, to byl podle ní skvělý úspěch inteligence a politické rozvahy. Jenže po řecké finanční krizi a  okupaci části Evropy uprchlíky se Brexit stal poslední kapkou, kdy i  bruselští vládci při své omezenosti pochopili, že je třeba udělat NĚCO. A  tak vymysleli jako mantru heslo – zbavme se Junckera. Jenže jak se zdá, to asi evropským poddaným v tuhle chvíli stačit nebude, oslavný tanec na Junckerově hrobě mnoho lidí zjevně neuspokojí.

Neuspokojí je ani moudré kroky Evropské unie, kterými reagovala na Brexit zavedením emisních limitů na travní sekačky. Tím se jistě vyřeší mnohé! Náš europoslanec Jiří Pospíšil jako zpravodaj se navíc holedbal, že se mu podařilo původní návrh zmírnit (jak obdivuhodný příklad boje proti byrokracii). Nechápu pokrytectví politiků. Proč se vůbec toho všeho účastní, když nesouhlasí? Nebo v Bruselu zhloupli tak, že vůbec nepřemýšlejí, zda mají, nebo nemají souhlasit, jen plní příkazy. Ale aby si před námi, svými potenciálními voliči, pan Pospíšil uchoval dojem muže, který nás hájí, chlubí se tím, že zabránil zmrzačení ještěrky, které se místo čtyř nožiček useknou jen tři. Hodný muž, nemyslíte?

Evropu zaplavují hordy, které už ani nemarkýrují, že by utíkaly před válkou

Jenže je zřejmé, že ani Junckerova hlava, ani ještěrka, které jsme nechali jednu nožičku, prostý lid neuklidní. A tak politici věrni hesla „když nevíš, co dělat, slibuj!“ začali s upocenou vážností diskutovat o  tom, že Evropská unie potřebuje reformy. Je třeba, aby se více otevřela voličům, aby lépe hájila zájmy prostého lidu, aby více naslouchala, aby … Blá, blá, blá! ………. (celý text ZDE)