12.7. 2016 Eurasia 24
napsal/přeložil Vasilij Prochorov
Vzhled nového produktu ruského raketového průmyslu ukazuje na zásadní modernizaci a výrazné úpravy původního základního typu.Vývoj moderní vojenské techniky, požadavky na spolehlivost zbraňových systémů a na jejich schopnost překonávat protiopatření nepřítele – to vše nutí konstruktéry trvale pracovat na modernizaci stávajících leteckých prostředků napadení protivníka.
Ne vždy je vhodné použít ke zničení menších vojenských cílů velké strategické letouny, tedy raketové nosiče. Ke splnění takových úkolů je možno využít víceúčelové útočné letouny řady Su-27, Su-34 a některé další; k tomu je nutné při vývoji brát v úvahu mj. i univerzálnost raketové zbraně tak, aby ji mohly používat různé typy letounových nosičů.
Jedním z takových prostředků napadení nepřítele je modernizovaná raketa Ch-59MK2, určená k použití proti pobřežním, pozemním a hladinovým námořním cílům.
Úkoly, pro které je raketa určena, se výrazným způsobem odrazily v jejím vybavení. Přitom vzhledem k tomu, že se jedná o modernizaci rakety Ch-59, která je již ve výzbroji (nejen Ruska, ale také Indie, Číny, Venezuely, Malajsie, Alžírska či Vietnamu – pozn. Geo), šlo u nového typu o využití dosavadních schopností původního typu a o jejich rozšíření o možnosti plnění nových a složitějších úkolů.
Během prací na modernizaci rakety se konstruktérům podařilo docílit vynikajících charakteristik tohoto prostředku. Podle jejich vyjádření je modernizovaná Ch-59MK2 (díky předchozímu určení přesné polohy) schopná zasáhnout i cíle, se kterými nemá letoun-nosič optický, radarový ani infračervený kontakt.
Raketa má totiž autonomní systém navedení na cíl. Je to (v principu) jednoduché: do systémů rakety jsou vloženy údaje o cíli, a ta po vypuštění letí podle zadaných údajů, zatímco posádka letounu již může plnit další úkoly. Jde tedy o princip „vystřel a zapomeň“.
Ch-59MK2 má kombinovaný naváděcí systém skládající se z několika bloků. Jednou z jeho součástí je zabudovaný moderní inerciální navigační systém bez pohyblivých částí (gyroskopu). Gyroskopy jsou v těchto přístrojích nahrazeny elektronickým zařízením. Je použit systém družicové navigace, optická naváděcí hlavice a autopilot. Protože se raketa během letu pohybuje po přesně určené dráze, je součástí systému i radiovýškoměr pro měření malých výšek (nad terénem) typu A-079E.
Během přípravy rakety k vypuštění jsou do jejího „mozku“ vloženy údaje o dráze letu k cíli. Všechna získaná data jsou zpracovávána programem, který během letu vydává řídicímu systému povely k provedení nezbytných manévrů. V zájmu překonání protiraketové obrany protivníka letí raketa k cíli ve výškách od 50 do 300 metrů.
Složitý je systém navedení na cíl pomocí jeho přesně určených souřadnic. V tomto případě jsou využívány všechny systémy zabudované v raketě. Pro navedení do oblasti cíle je využívána druhá inerciální navigační soustava, která dostává příkazy ke korekcím letu z navigace družicové.
V závěrečné fázi letu začíná pracovat optická samonaváděcí hlavice, která zachytí cíl a vydává pak naváděcí povely. Její činnost je nezávislá na meteorologických podmínkách, ročním období a denní době.
Oficiální údaje uvádějí, že vzdálenost dopadu rakety od středu cíle není větší než 3 až 5 metrů. To je výborná přesnost, pokud uvážíme, že dolet rakety je 285 km (jde zřejmě o lepši charakteristiky, než jaké nabízí obdobná americká zbraň AGM-84 SLAM-ER – pozn. Geo).
Raketa může být osazena několika typy bojových hlavic. Jejich použití je závislé na bojovém úkolu. V jedné variantě má bojová hlavice trhavou nálož o hmotnosti 320 kg, kazetová hlavice pak váží 283 kg. Tato hlavice je určena k použití proti plošným cílům.
Kombinovaný naváděcí systém má příznivý vliv na pravděpodobnost zasažení cíle v různých vzdálenostech a ve všech fázích dráhy letu. Minimální vzdálenost (využití systému pro zasažení cíle) je přitom 5 až 25 km, v závislosti na parametrech letu letounu-nosiče.
Při vypuštění rakety Ch-59MK2 není letoun-nosič vázán na určitou letovou výšku. Raketu může vypustit v libovolné výšce od 200 m až do 11 km, a to při rychlosti od 600 do 1 100 km/h. Jediné omezení souvisí se směrem vypuštění. Je ho možno provést tehdy, pokud se cíl nachází v přední polosféře letu a v úhlu ne větším než 45 stupňů od podélné osy letounu.
V úvodu článku již bylo uvedeno, že raketa je určena pro různé typy letadel – a i v tom lze vidět její univerzálnost. K dopravě zbraně do oblasti cíle a k jejímu použití musí být letoun vybaven odhozovým zařízením a příslušným navigačním a zaměřovacím vybavením. Jeden letoun může mít na podvěsech zavěšeno hned několik raket Ch-59MK2 podle bojového úkolu.
Pokud hovoříme o přednostech této letecké zbraně, je nutno připomenout, že trup rakety je zkonstruován s využitím vlastností stealth. To dále snižuje možnost jejího odhalení radary protivníka. A zdvojený (inerciální a družicový) systém navádění ji dělají prakticky zcela odolnou proti rušení (stealth tvarování těla rakety i kryt optické hlavice pro koncové navedení dobře ukazuje video níže z loňského moskevského aerosalonu MAKS 2015).
