Andrea Cerqueirová
5. 8. 2016 Levá Perspektiva
Hlasitý psí štěkot před soudní síní, po zuby ozbrojení policisté se samopaly přímo v ní. V takové atmosféře probíhalo soudní líčení s pěticí lidí, z nichž někteří jsou obžalovaní z údajné přípravy teroristického útoku na vlak s vojenským materiálem nebo automobily Hyundai a další z nenahlášení této údajné akce. Všechno má ale jeden podstatný háček: přípravu výbuchu iniciovali a provokovali dva policejní agenti, kteří k tomu hecovali lidi hlásící se k anarchii. Ti je brzy prokoukli a podle slov jednoho z obžalovaných – Petra Sovy – s nimi někteří hráli hru. Měli strach, že něco opravdu vyvedou. K žádnému výbuchu ani pokusu o něj nedošlo!
Podle obžaloby je vlak s vojenskou technikou symbolem státní moci a obžalování prý chtěli „narušit politickou, hospodářskou a sociální strukturu ČR“. Když člověk zavřel oči a pokusil se přenést v čase, slova obžaloby, která navíc stojí jen a pouze na výpovědích oněch dvou agentů, zněla podobně jako „republiku si rozvracet nedáme“. S rozdílem, že dnes se jedná o kapitalistické zřízení. Celá obžaloba se nesla v duchu „kdyby“, „pokud by“, k žádnému teroristickému činu totiž nedošlo. Zkřiven nebyl nikomu ani vlásek, nic nevybouchlo, všichni obžalovaní se jasně přihlásili k nenásilí a pacifismu.
Všichni obžalovaní odmítli vypovídat, pouze přednesli úvodní řeč. Jediný, kdo vypovídal v přípravném řízení, byla Alexandra Ščambová, která je spolu s Petrem Sovou a Martinem Ignačákem obžalována z plánování útoku. Radka Pavlovská a Katarína Zezulová jsou obžalovány z toho, že údajnou přípravu útoku nepřekazily a nenahlásily. „Nikdy bychom neudělali nic, co by kohokoli ohrozilo,“ řekla Radka Pavlovská. „Nejsem členka ani příznivkyně Sítě revolučních buněk,“ uvedla Katarína Zezulová. To důrazně a opakovaně uvedli i všichni ostatní. Obžaloba totiž neustále Síť revolučních buněk (která se hlásí k různým – s případem nesouvisejícím – podpálením aut, k čemuž vydává komuniké) zmiňovala. Alexandra Ščambová řekla, že nevěděla, že v láhvích, které byly dávány do auta, jsou chemikálie. Martin Ignačák mluvil o tom, že agenti neustále ostatní hecovali, že mají rádi „tvrdší akce“, Petr Sova dodal, že opakovali, že „letáky nestačí“. „Osočovali nás, že jsme málo revoluční,“ řekl. Chtěli například „lámat nohy neonacistům“, což Sova považuje za nepřijatelné – „to není náš styl, to je styl policajtů“. Podle svých slov by neublížil člověku ani zvířeti. Agenty se snažil krotit, protože oni chtěli údajně zaútočit například na provozovnu Hyundai (sponzora mistrovství světa ve fotbale v Riu 2014). Petr Sova byl proti – co kdyby tam byl třeba vrátný, co kdyby tam byl jakýkoli člověk…
A jsme u jádra věci. Vždycky jsem si myslela, že pokud už policejní agenti, tak k tomu, aby rozkrývali kriminální činnost různých mafií. Nikoli k tomu, aby se infiltrovali mezi skupinu lidí, která nikomu neubližuje (jen má své vidění světa, které nikomu nevnucuje), iniciovali a provokovali přípravu výbuchu, kterou se pak pokusí přišít právě té skupině převážně mladých lidí, kteří kvůli tomu byli postaveni před soud. Zjednodušeně řečeno: kdyby se agenti mezi skupinu nevlísali, žádné láhve by nejenže nikam nebyly uloženy, ale ani ničím naplněny…
Obžalovaní anarchisté a anarchistky se u soudu též bránili nařčením, která soudkyně Hana Hrnčířová předčítala z listinných důkazů: tam je smícháno páté přes deváté, obžalovaná anarchistická skupina je tam ztotožňována s radikálními skupinami v zahraničí. „Jsme pacifisté,“ opakovali donekonečna obžalovaní. Někdo možná slyšet nechce… Předčítány byly i výpovědi spolupracovníků Petra Sovy: většinou o něm mluvili v dobrém, byť s jeho anarchistikými názory nesouhlasí, jednomu z nich přijde jeho chování nadřazené a ve stylu „jsem nejchytřejší ze všech“, všechny do jednoho ale překvapilo, že je obžalován: neumějí si představit, že by byl schopen nějaké láhve někde házet… I z výpovědí o ostatních vyplývá, že nejsou agresivní!
Martin Ignačák sedí již 15 dlouhých měsíců ve vazbě. Bohužel v ní bude sedět dál – Městský soud totiž nevyhověl žádosti o propuštění z ní. Přitom se za něj zaručila jeho sestra i bratr, má zajištěné bydlení i práci, pravidelně by se chodil hlásit… Ve vazbě je sám, trápí se, dokonce ani – jako vegan – nedostává veganskou stravu. Pokud mu chce někdo chvíle strávené za mřížemi ulehčit, pošlete mu knížku nebo dopis na adresu: Martin Ignačák (10. 8. 1986), V.V. Praha – Pankrác, P.O.Box 5, 140 57 Praha 4. Na účet Anarchistického černého kříže 8760190237/0100 lze posílat finanční příspěvky na právníky a na veganské jídlo (uvést do poznámky). Ze dvou dnů strávených na soudním líčení s pěticí lidí cítím úzkost. Obžaloba, vazba, vláčení bahnem, nejistota, co bude dál… Když jsem hleděla do tváře lidem, kteří byli postaveni před soud a z nichž některým hrozí dvanáct až dvacet let nebo doživotí, aniž by někomu zkřivili vlásek, byl to pocit bezmoci. Vše velmi výrazně zasáhlo třem ženám a dvěma mužům do života. Pevně věřím, že jim soud nezkazí život úplně, pevně věřím, že budou uznáni nevinnými. Líčení u Městského soudu v Praze bude pokračovat ve dnech 3. až 6. října – mimo jiné výpověďmi oněch policejních agentů…
Zajímavé odkazy k soudnímu líčení:
http://denikreferendum.cz/clanek/23471-kauza-fenix-u-soudu-o-agentech-jsme-vsichni-vedeli
http://a2larm.cz/2016/08/kauza-fenix-maly-cesky-monstrproces/
https://martinamalinova.noblogs.org/hlavni-liceni-petr-s-a-spol-aneb-rikaji-tomu-terorismus/
