Jsme v ohrožení ?

Yekta Uzunoglu

22. 8. 2016
V minulých dnech se v SRN odehrála událost, která dává jasné indicie o tom, že my, občané žijeme už ne jako občané, ale jako loutky Das Kapitalu!
Já si myslím, že znám Německo a též vím, jak funguje německá poslanecká sněmovna Bundestag a jak funguje institut interpelace v Bundestagu, jelikož už začátkem 80. tých let jsem se svými přáteli, poslanci Bundestagu, téměř každý měsíc využili tento institut k částečnému odhalení zločinů tehdejšího tureckého státu spáchaného na úkor základních lidských práv.


Tehdy v době polarizace světa, kdy Německo trpělo neúnosným traumatem, že jejich země byla rozdělená mezi oběma póly světa, nebyl jednoduchý úkol vést německou vládu, aby prostřednictvím interpelace dávala byť jen část svých poznatků o spáchání zločinů partnerským státem Turecko na úkor základních lidských práv. Západní státy porušovaly základní povinnost vůči občanům, a sice informovat své občany, ale vlády to vždy odůvodňovaly tím, že svět je polarizován a že členové NATO nemůžou informovat o všem, co se odehrává v dalším členském státě! Z tohoto alibistického postupu na úkor základních práv občanů se časem stala instituce, instituce nedovolit informovat občany o tom, nač mají ze zákona právo!

Tato instituce prorostla do všech struktur státu a začala být i záštitou zločinu páchaném státem na úkor práva. Příslušníci této instituce vytvořili jako by stát ve státě, v Turecku se tomu říká “hluboký stát”. Takže jsme měli v západních zemích demokratický stát a hluboký stát, k činnosti jehož se občan nesměl ani přiblížit.

Tato instituce, která neměla oporu v zákoně, de facto ovládla stát či státy.
Po pádu železné opony jsem se dle všeho naivně domníval, že západní demokratické státy, které už neměly důvod (dříve také k tomu objektivní důvod sice nebyl, ale budiž) se těchto institucí zbaví a začnou vybudovat skutečnou demokracii sloužící občanům.

I dle poslední události, která se odehrávala v Německu, je vidět, že stát se těchto institucí nezbavil a jsou to stále ony, co rozhodují o tom, co má občan vědět a co ne!

Co se vlastně v SRN v minulých dnech stalo? Dva poslankynci strany Die Odkaze (komunisté) podaly písemnou interpelaci (kleine Anfrage) na ministra vnitra SRN s otázkou na to, jaké má německá vláda poznatky o podpoře islamistů Tureckem – už u toho se musím pozastavit!
Tato otázka by měla být směřována na ministra zahraničí a nikoliv na ministra vnitra, jelikož se jedná o informaci týkající se cizího státu! A za druhé, proč zvolily tyto poslankyně institut písemné interpelace a nikoliv veřejné interpelace (grosse Anfrage)? 

Ulla Jelpke
Protože se o tom neměl  nikdo dozvědět? 
Kdyby byla taková otázka položena veřejně, tak, aby náhodou někdo nemohl zabrzdit očekávanou či před interpelací sjednanou odpověď, třeba někdo z ministerstva zahraničí nebo z úřadu předsedkyně vlády (Bundeskanzeleramt), bylo by jednání obou poslankyň transparentní!
Proto, aby se obešla transparentnost, byla nejspíš interpelace podána písemně! Jiné vysvětlení pro toto jednání já nenacházím! 
V normálních podmínkách si položení tak závažné otázky nenechá ujít žádný politik, který je z podstaty věci egocentrický a narcistický, obzvlášť jedná-li se o teto komunistické političky zatlačené na okraj Bundestagu a položením této otázky by se mohla konečně v plénu zviditelnit! Oni ale to neudělali, podali písemnou interpelaci a ještě k tomu na špatnou adresu (že by tak zprofanovaná, velice kontraverzní osobnost paní Ulla Jelpke nevěděla, jak a koho interpelovat)?

Za pár dnů skutečně nepochopitelně dostali právě poslanci Die Odkaze Andrej Hunko a Ulla Jelpke bleskovou odpověď od ministerstva vnitra s přílohou, kterou byla obálka s razítkem či nápisem DŮVĚRNÉ!
Že by ministr vnitra a jeho vysocí úředníci neznali německou ústavu a občanský zákoník a vnitřní řád Bundestagu, že za normálních podmínek není na půdě Bundestagu žádný dokument důvěrný nebo utajený, není a nemůže být, pokud se nejedná o záležitost přímo ohrožující stát!
Co bylo v té obálce s nápisem tajné? Rozsáhlý popis toho, že Turecko je akční platformou všech islámských radikálů!!!

A co udělali tito “levicoví” poslanci jiného, než co se od nich odesilatel očekával? Odnesli materiál známému novináři první veřejnoprávní televize ARD!

Vše se jeví tak, že německá tajná služba už nevěděla kudy kam a nevěděla jak přivést vládu k patřičným krokům vůči Turecku a tak ze zoufalství pošeptal do uší tem poslancům , aby právě oni podali písemnou interpelaci a to na ministra vnitra s přesně předem formulovanými otázkami a že dostanou odpověď a dál už to bylo jasné…..

To ale znamená, že Merkelová a její celá vláda již roky věděla o spolupráci Turecka se zrůdami z Islámského státu, tak jak to bylo uvedeno v odpovědi na písemnou interpelaci, a utajila to celou tu dobu před vlastními občany!
Jen za posledních šest měsíců se Merkelová setkala s Erdoganem čtyřikrat jako s tím nejlepším přítelem a přitom o těchto odstrašujících skutečnostech věděla!
Věděla o nich i celá elita EU a přesto před měsíci všichni společně přijali předsedu vlády Turecka Ahmeta Davutoğlu jako kdyby přijali nejčestnějšího předsedu vlády zbývající části světa!
A nám občanům vsugerovali Das Kapitalem ovládaným médii, že vše je v pořádku!
Nemá už snad Občan žádnou jinou funkci a právo než být omámený či nadrogovaný medovým pitím s gulášem, má podle těchto politiků produkovat a odvádět daně a večer sedět před televizními obrazovkami být nadále oblbován tím, jak je vše báječné, jak všechno funguje a všechny problémy jsou vyřešené a že všichni mají být v pohodě, hlavně aby nekladl politikům nepříjemné otázky?

Za to že národy, co žili v totalitě a jisté věci jim zůstaly utajené dodnes, sklízejí tehdejší činitelé i od části dnešní generace kritiku hraničící s nadávkami.

Ale co na to naši demokratičtí politici “na západě” za kopečkem , kteří před námi utajují ty nejzávažnější informace tykající se nejen nase bezprostředné bezpečnosti a tim tito demokratičtí politikové ohrožují nejen nás, ale celou naši civilizaci!

Co všechno ještě my občané nevíme a ani podle těchto das Kapitálu sloužícím politikům vědět nesmíme ?