Tereza Spencerová
11.8. 2016 Parlamentní listy
Petrohradský summit prezidentů Putina a Erdogana nabídl spíše “šou” než převratná politická ujednání. I to ale stačilo, aby Západ opět prokázal, že není schopen udělat vůbec nic, i když členský stát NATO uzavírá spojenectví s jeho deklarovaným nepřítelem.
VSýrii došlo ke změně dohody mezi Ruskem a USA, která měla zásadní dopad na průběh tamních bojů.
Turecký prezident Erdogan se potkal s Putinem na ostře sledované schůzce v Petrohradu. Moskva podpořila Erdoganův režim po nezdařeném puči a nyní se oba lídři „usmířili“. Dojde ke zrušení sankcí, obnovení letů, obnovení dovozu tureckých potravin a obnoví se i budování plynovodu Turkish Stream. Jak schůzku Putina s Erdoganem shrnout po jednotlivých bodech?
Myslím, že rusko-turecký usmiřovací summit nabídl více „šou“ a méně hmatatelných výsledků. Je nutné brát v potaz, že se „normalizace“ vztahů, která byla slavnostně a „jako z čistého nebe“ oznámena koncem června, připravovala – přinejmenším podle tureckých médií – už od dubna, kdy spolu obě strany začaly komunikovat přes neformální kanály a třetí strany. Od té doby uplynulo už dost času na to, aby si mohli Putin s Erdoganem dostatečně vyjasnit, co od sebe navzájem chtějí a co si navzájem reálně dát mohou. Ale světu z toho všeho prozradili jen poskrovnu.
Třeba Rusko po Ankaře zcela určitě chce uzavření hranic se Sýrií a vypovězení všech kavkazských džihádistů, co jich jen v Turecku je, čímž myslím „vypovězení“ do rukou ruských tajných služeb. K tomu mu navíc určitě záleží na průchodnosti Bosporu a Dardanel, ale to se dnes jeví spíš jako teoretický problém, protože Turecko průplavy neuzavíralo ani v době největšího nepřátelství. Pak je tu samozřejmě i problém s plánem NATO na trvalou vojenskou přítomnost v Černém moři, ale to kromě Turecka odmítá i Bulharsko, takže je to pro Moskvu také spíš jen teoretický problém, byť, přiznejme si, hlas Turecka má v rámci NATO přece jen větší váhu než ten bulharský.
Mnohem horší situace je s požadavky Turecka. Na jedné straně by chtělo do Ruska obnovit export zeleniny a ovoce, protože ruské embargo už turecké farmáře obralo o miliardu dolarů. Jenže polovina Rusů sbližování s Tureckem obecně odmítá a návrat turecké produkce by navíc uškodil místním producentům, kteří v rámci sankcí pookřáli a mnohým z nich se aktuálně velmi daří. Takže otazník.
Ankara by rovněž chtěla návrat ruských turistů, protože turecké pláže zejí prázdnotou a o práci přicházejí stovky tisíc lidí. Současně ale není nejspíš s to zajistit zahraničním hostům bezpečnost před teroristy, takže zase problém.
V politické rovině Ankara sice mluví o sblížení názorů s Ruskem na syrskou válku, ale dál trvá na formulce „Asad musí padnout“. Není příliš jasné, do jaké míry to myslí vážně, nebo zda je to jen snaha „uklidnit“ třeba jestřáby v armádě nebo Al-Káidu a další spřátelené džihádisty, protože válku proti Kurdům, Daeši a případně nově i proti Al-Káidě v Sýrii, která by Ankaru obvinila ze zrady, by Erdogan už opravdu nemusel ustát. Tím spíše v době, kdy se na domácí scéně dál chová nervózně, jako kdyby všechna nebezpečí vyplývající z nedávného pokusu o puč ještě nebyla „vyřešena“. Namísto jasných proklamací o Sýrii, která by Putinovi udělala radost, tak Erdogan ve finále vlastně jen přiznal, že když jeho letectvo loni v listopadu sestřelilo ruskou stíhačku, nestalo se tak kvůli narušení vzdušného prostoru nad Tureckem – nyní totiž mluví o „události nad syrským územím“. A z toho mimochodem nutně plynou další otázky: Proč tedy Turci sestřelili ruskou stíhačku nad Sýrií? Pokud dnes tvrdí, že to provedli piloti z řad gülenistů, aby zpřetrhali vztahy Ankary s Ruskem, tak proč se k sestřelu Ankara tak hrdě hlásila? Opravdu Erdogan neměl armádu pod kontrolou do té míry, že tehdy musel hrát podle toho, jak vojáci pískají? A lze jen tím vysvětlit ty současné mohutné čistky? Odpovědi neznám, ale je zřejmé, že mnohé události z posledního roku teprve čekají na plné objasnění.
Zkrátka, Putin s Erdoganem se v Petrohradu sešli, možná něco i domluvili, ale to, co se až dosud dostalo na veřejnost, je jen jakási nezáživná šeď. Podle mediálních výstupů vzato není ani moc jasné, proč se vlastně scházeli, neboť si vše mohli v případě potřeby sdělit třeba po telefonu. Současně ale platí, že Rusko i Turecko nepostupují v zajetí nějakých ideologií a chovají se do značné míry pragmaticky, takže se skutečné výsledky summitu už zanedlouho třeba zhmotní. Zatím ale vládne mlha.
Co v závěrech schůzky vidět do budoucna i ve vztahu k nám, k EU?
pokračuje na PL
