Americké bombardování Sýrie: echo amerických voleb

Avatar
Původní autoři

20. 9. 2016    zdroj
Analytik mezinárodní politiky Sergej Filatov o důsledcích, ke kterým může vést zápas amerických elit v podmínkách rostoucí ekonomické a sociální krize. Bombardování pozic syrské armády poblíž města Dar-el-Zor vzdušnými silami USA je přímým důsledkem urputného zápasu, který právě nyní probíhá ve Washingtonu. Tam se do sebe pustily o svou vlastní budoucnost dvě nejsilnější skupiny amerického establishmentu. Jednu z nich lze nazvat “patrioty-izolacionisty” a druhou “trockisty-globalisty”.


Zájmem první z těchto skupin je záchrana Ameriky před finančním a ekonomickým kolapsem v důsledku soustředění sil a prostředků při řešení domácích problémů USA.

Zájmem druhé je učinit totéž, ale prostřednictvím chaotizace zbytku světa, což způsobuje, že vlny kapitálů putují na Wall Street ze zón nestability a válek. Dnes tento zápas o budoucí scénář americké politiky názorně předvádějí dva kandidáti na post prezidenta USA. První tendenci Donald Trump, druhou Hillary Clintonová.

Sobotní letecký úder USA na pozice syrské vládní armády u Dar El Zorom je aktem nevyprovokované agrese, je to přímé porušení dohod, uzavřených před několika dny po vyčerpávajícím rusko-americkém vyjednávání o syrském urovnání. To, jak těžké bylo dosažení dohody – ze strany Američanů; to, že John Kerry, ministr zahraničí USA, trval na utajení dohody; to, že ministr zahraničí RF Sergej Lavrov upozornil: “Tyto dokumenty nemůžeme zveřejnit. Obsahují důležité citlivé informace. Nechceme, aby padly do rukou těch, kteří se určitě pokusí zmařit provádění opatření, předpokládaných v rámci poskytování humanitární pomoci i v dalších částech našich dohod,” to všechno hovoří o současných rozbrojích v americkém vedení.

Zdá se, že Obama pustil z rukou řízení svých vojsk, když ta, hned po podpisu ministra zahraničí, bombovým útokem prakticky škrtají závazky své vlády.

Stojí za to připomenout slova Vladimíra Putina, která vyslovil v sobotu v Biškeku na tiskové konferenci po summitu SNS, o ujednání s Američany v Ženevě: “Chtěl bych, abychom k sobě byli čestní, teprve pak se můžeme posunout směrem k dosažení společných cílů. A moc nerozumím tomu, proč máme nějaké dohody utajovat. Ale, samozřejmě, nebudeme zveřejňovat podrobnosti, dokud s tím nebudou souhlasit naši američtí partneři, a to právě kvůli daným dohodám, kterých je obvykle dosaženo na diplomatické úrovni při práci na otázkách, jako je například syrské urovnání”.

Zdá se, že ruská strana má buď pochybnosti o připravenosti USA dostát svým závazkům, nebo dokonce informace o tom, že tyto závazky mohou zůstat pouze na papíře.

To, že část amerického establishmentu prostě potřebuje jít na eskalaci, je ještě zřejmější v souvislosti s výbuchy v New Yorku. Desítky zraněných je “jemná” narážka na možnost vážnějších následků pro “rozkolísání” situace v USA. A už pak nevypadá tak “konspirologicky” možnost zrušení nebo přeložení prezidentských voleb v podmínkých “teroristického ohrožení”. Tím spíš, že je velmi pravděpodobné “převzetí řízení.” Obama stále více hraje golf…

Hra v USA běží ve velkém rozsahu – “nikdo nechtěl umírat”, ale vždyť ve skutečnosti čeká poraženého právě tento osud.

Krize americké ekonomiky, nadměrný dluh 19,5 bilionu $, nebývalý rozkol v řadách hlavních stran – i u republikánů, i u demokratů, to všechno, jak se nyní říká, jsou “markery” kritického stavu společnosti a ekonomiky.

Cesta za křižovatkou, vyznačená 8.11.2016, dnem voleb nového prezident USA, nepovede zemi po nějaké “ve všech ohledech příjemné” cestičce. Rozcestí je jasné pro všechny: buď Trump se svým zaměřením na řešení problémů Ameriky uvnitř, a asi po 8-10-roční přestávce návrat USA na světový olymp, nebo Hillary Clintonová se svou vizí americké budoucnosti prostřednictvím hledí US Army. Třetí možnost, zdá se, Americe není dána. “Buldoci vylezli z pod koberce a spojili se ve smrtelném sevření.”

Ano, dnes se sešly dvě síly, dvě vize budoucnosti Ameriky. A útok na syrskou armádu je křeč vadnoucího hegemona, který stále ještě doufá v zázrak, ve vlastní resuscitaci prostřednictvín vyvolávání chaosu.

Uvidíme, jakou odvetnou reakci Moskvy vyvolá tato konkrétní epizoda – jsme přece jen v tomto případě solidární s Obamou a Kerrym, prostě potřebujeme urovnání v Sýrii, aby bylo skoncováno s chaotizací v blízkosti vlastních hranic. Ale zostřující se šarvátky v USA – viz výbuchy v New Yorku! – je možné hodnotit jako velmi znepokojující trend.

Vidíte, ve Washingtonu probíhá vnitřní boj, ale dunění dalšího amerického bombardování bylo slyšet úplně jinde, když se jako echo rozlehlo nad Sýrií.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová