Konstantin Dušenov
11. 11. 2016 Zavtra
Agresivně rusofóbní, antikulturní, antisociální a infantilní propagandistická ideologie plutokratických vládců zatemňuje mysl a ponižuje inteligenci celé západní společnosti, takže ruští představitelé marně hledají na Západě partnery, s nimiž by se dalo rozumně mluvit. V zrcadle následujícího článku Konstantina Dušenova se vnucuje otázka: A co český národ pod vedením „sluníčkově komediální fronty“? Budeme také za blbce?
Zdá se, že v Kremlu si konečně uvědomili hořkou realitu: dohadovat se Západem? Ouvej, není s kým! Putin a další ruští představitelé si konečně přestali brát servítky po té, co pochopili politiku geopolitických oponentů Ruska.
Jako první to nevydržel ministr zahraničí Lavrov, nedávno šťavnatě označil své oponenty pádným pojmenováním „debilové“. Lavrov však nikdy neměl ke slovu daleko: ještě v září 2008 břitce usadil tehdejšího britského ministra zahraničí Milibanda, když bez jakýchkoliv rozpaků řekl škrobenému Angličanovi v lidové anglické mluvě: “Kdo jsi, sakra, že mě chceš poučovat?“ («Who are you to fucking lecture me?!», podle svědectví The Daily Telegraph z 9. 9. 2008.)
Putin, ačkoliv jednou „na rovinu“ přiznal, že občas také v duchu vkládá do debaty nějaké to peprné slůvko, se držel až do nedávné doby … Ale replika ruského prezidenta, v níž veřejně nazval vůdce současné banderovské Ukrajiny „úžasnými idioty“ (pravda, zatím bez jakýchkoliv dalších citoslovcí), nenechává nikoho na pochybách, že v Kremlu naděje na přiměřenou úroveň „partnerů“ prakticky vymizela…
Naši západní „přátelé a příznivci“ to cítí. A s celou svojí buržoazně-imperialistickou otevřeností odpovídají Putinovi a Rusku s upřímnou, srdečnou a horoucí nenávistí. Ostatně, inteligentněji a adekvátněji to nedokážou. Stávající kolektivní vědomí západní „elity“ sestává, ouha, z odporného lektvaru totalitních ideologických klišé o liberálním „konci dějin“, nechutných sodomitů, bezbožné zvrhlosti, infantilního egoismu, debilní sebestřednosti, vojenské negramotnosti a směsi panických fobií z „ruského barbarství“, „oživování impéria“ a „pravoslavného tmářství“…
V popředí této hlučné kampaně vystupuje, samozřejmě, strýček Sam. Rozzuřený oživením ruské moci a změnou globální geopolitické rovnováhy sil Washington už několik let baží po krvi nenáviděného „kremelského diktátora.“ První tvrdý scénář státního převratu v Rusku spojený s fyzickou likvidací ruského prezidenta zazněl v Americe v létě roku 2014 s úst bývalého zástupce ředitele CIA Herberta Meyera.
V článku publikovaném v americkém vydání The American Thinker 4. srpna vyřkl následující:
„Tací bastardi jako Putin neuznají své chyby, napomínáním je nezastavíš, půjdou až do konce, dokud je někdo neodpraví knokautem. Ale jakmile ruští oligarchové pochopí, že prezident Putin je jejich osobní problém, a jeho ctižádost je bude stát jejich vlastní luxusní jachty a drahé milenky, miliardáři se sami postarají o změnu vlády. Mohou přesvědčit Putina, aby opustit Kreml, a ještě mu k tomu zasalutovat, nebo jej mohou vynést nohama napřed s dírou v zadní části hlavy – nám je to jedno.“
Meyer nevyloučil dokonce ani možnost zabití prezidenta Ruska v letadle rukama
„neznámých povstalců ozbrojených protiletadlovým raketovým komplexem země-vzduch.“
Zdálo by se, že naprostá nejapnost takového plánu je dnes zřejmá každému. Ale ne! „Udivujícím idiotům“ nic nedochází a se záviděníhodnou vytrvalostí nepřestávají při své hlouposti strojit fantastické plány a scénáře, jak odstranit Putina od moci. Jako nedávno, 16. října 2016, zdánlivě solidní noviny Financial Times publikovaly článek s nadpisem „Mohou oligarchové zachránit Rusko?“, v němž naprosto vážně přesvědčují čtenáře:
“Před dvaceti lety malá skupina ruských oligarchů zachránila zemi před návratem ke komunismu. Tehdy oligarchy poskytnuté finanční a organizační zdroje zajistily Jelcinovi vítězství nad Zjuganovem… Nyní se Rusko opět nachází v ohrožení. Nevšímejte si Putinova chvástání, bývalá velmoc je ve hlubokém úpadku. Izolace a sankce nadále neúprosně sílí, barbarský konflikt v Sýrii nemá žádný praktický účel.
Proč oligarchové musejí podstoupit riziko a zorganizovat převrat v Kremlu? Stejně jako v roce 1996 především ve vlastním zájmu. Mnozí z nich přišli o velké sumy peněz. Ačkoli většina oligarchů byla schopna přesunout svou rodinu a velkou část kapitálu do Londýna či Paříže, jejich aktiva v Rusku nejsou imunní vůči možnému vyvlastnění. Někteří se dokonce obávají, že dlouhá ruka Moskvy je donutí vrátit peníze zpět do země, odkud je vyvezli.
Co by znamenala změna vlády? Za prvé, změnu priorit. Do popředí se dostane ekonomika, otázka posílení vazeb s Evropou se znovu objeví na pořadu dne. To může také spustit novou vlnu privatizace, jíž se zúčastní oligarchové, kteří vrátí do země vyvedenou část svého kapitálu. A samozřejmě Rusko bude postupně ustupovat od nebezpečné iluze, že se především stane velmocí. To učiní svět bezpečnější, a takový převrat v Kremlu je mnohem pravděpodobnější než zachování status quo …“
Marasmus sílil, ale naše tanky jsou rychlé!
Na pozadí takového „analytického marasmu“, který zasáhl i renomované západní publikace, se militaristická hysterie jejich mladších partnerů nezdá být až tak překvapující. Nebudu citovat nikoho z Ukrajiny a pobaltských zemí, neboť tam, jak se zdá, se pomátli téměř všichni. Kyjev a Tallinn, Riga a Vilnius den za dnem vážně očekávají masivní „ruskou agresi“ a následnou „krvavou okupací“. A tak dnem i nocí prosí strýčka Sama o záchranu, aby naléhavě poslal na pomoc pět set kosmických korábů a milión udatných Batmanů.
Ale třeba takové polské vydání Fronda.pl ze 17. října v článku „Zaútočí Rusové na Polsko?“ ústy místního profesora Przemysława Źuravského přesvědčuje veleváženého politologa Grajewského:
„Na ruských manévrech v letech 2009 a 2013 se rozpracovaly takové dramatické scénáře, jako jaderný útok na Varšavu, výsadek na polských plážích a hypotetické potlačení polského povstání v oblasti Grodno.“ Ale co velkomožný pan profesor! Sám polský ministr obrany, pan Macherevich, má také velice „těžkou hlavu“, tudíž oblažuje světovou veřejnost odhalením, že druhou světovou válku začali Rusové, či důvěrně sděluje, že káhirští militanti zákeřně prodali agresivní Moskvě dvě egyptské vrtulníkové lodě „Mistral“ za symbolickou cenu 1 dolar…
Ach ti Poláci! Co si, koneckonců, na nich vezmeš: historicky již od XVII století mají před Ruskem komplex méněcennosti. Ale co například Dánové! Rusové s nimi nikdy neválčili, nikdy nedobývali Kodaň a i k Hamletovi se stavěli s pochopením pro jeho středověké rodinné problémy. A přesto, žádný rozdíl! Posuďte sami: noviny Jyllands-Posten ze dne 23. října. Jejich článek s názvem „Putin – nebezpečný člověk!“:
“Ruský režim hrozí válkou, aby posílil své postavení v zemi. Už v čase první čečenské války mělo Rusko skrytý cíl: zvýšit popularitu prezidenta Borise Jelcina. Druhá čečenská válka byla zaměřena na to, aby se stal populární Putin. Pak se v Moskvě několik obytných čtvrtí stalo obětí teroristických útoků, které zorganizovala ruská zpravodajská služba FSB. Válka na Ukrajině sleduje stejné cíle. Chtějí zastrašit ruskou populaci, aby se nenechala inspirovat lidovým povstáním, které začalo na Ukrajině. Proto tam Rusové rozpoutali válku a obsadili Krymský poloostrov. Účast Putina ve válce v Sýrii má rovněž za cíl odvrátit pozornost ruských obyvatel. Jde totiž o to nějak ututlat jeho selhání na Ukrajině.
Další cíl Putina je destabilizovat země EU. Dělá to tak, že podporuje proud uprchlíků namířený proti Evropě. Kromě toho Putin zasahuje do předvolební kampaně v USA svým vystupováním proti Hillary Clintonové. V Sýrii páchá válečné zločiny a ruským letadlem Su-27 nedávno proletěl ve výšce 15 metrů nad americkou válečnou lodí v Baltském moři.
Je na čase vrátit Putina tam, kam patří. My v Dánsku můžeme udělat hodně, aby na něho byl vyvinut potřebný tlak. On rozumí pouze jazyku síly, takže je na čase, abychom se připravili na konfrontaci. Putin s námi nemůže soupeřit. Ale tento člověk může zahájit třetí světovou válku a my musíme zajistit, aby naše svoboda neupadla v plen tomuto rozenému diktátorovi…“
Takže tak! No, jednoduše není slov … Až slza ukane … Ale posuďte: Celou tu homérskou odyseu a féerický nesmysl nenapsal nějaký výstřední mrzout, ale současný člen národního dánského parlamentu. Kupodivu tohoto militantního poslance nazývají – Naser Al Khader, což pro původní árijské Dánsko znamená „vyjednavač“, poněkud zvláštní … Jak vidno, v současné osvícené Evropě se může stát cokoliv!
Následující krátký přehled ukazuje, že téměř všechny evropské sdělovací prostředky, jako na povel, tlačí USA do války a do přímé konfrontace s Ruskem. Tak již zmíněný The Daily Telegraph 20. října v článku “Máme dva týdny na záchranu Sýrie před ruskou armádou” píše:
„Spojené státy mají jen dva týdny na to, aby si zjistily bezletovou zónu nad Sýrií. Situace vyžaduje, aby Spojené státy nenechaly své velení v týlu nebo na boku, ale aby zcela převzaly kontrolu nad situací a zabránily masakrům, které páchá režim Asada a jeho ruští spojenci.
Není třeba se bát hrozeb z Moskvy! Ruská ekonomika je slabá a Putin zjevně nemá zájem o přímou konfrontaci s USA na obloze nad východním Aleppem. Kreml se uchýlil k hrozbám, když západní mocnosti podnikly vojenskou akci v Srbsku proti Slobodanu Miloševičovi, nebo když Turci sestřelili ruské letadlo. Je to jen propaganda Kremlu. Pouze bezletová zóna může zachránit legitimní povstání syrského lidu proti brutální diktatuře a vrátit ztracenou důvěru ve Spojené státy stran jejich vlastních spojenců …“
To je skutečný manifest současných válečných štváčů! S rozumem nejsou tito provokatéři rozhodně zadobře. Což kdyby se tak nejprve poradili s odborníky, než se přikloní k válce? Byť jich v Evropě není mnoho, ale Bůh není bez milosti, ne všichni tam docela zešíleli…
Dosud se nezbláznil například bývalý předseda vojenského výboru NATO, německý generál Harald Kouyate, který vystoupil 9. října 2016 ve vysílání prvního německého televizního kanálu ARD a vyjádřil se velmi jasně a důrazně. Řekl:
„Zavřít vzdušný prostor v Sýrii nejsou Američané schopni. Jediný stát, který může uzavřít syrský vzdušný prostor, je Rusko. Rusko má absolutní převahu ve vzduchu. Pokud by Rusové chtěli, potom by v Sýrii museli i vrabci chodit pěšky…“
Nicméně, co může znamenat pro náruživé eurosodomity nějaký osamělý generál, a navíc v důchodu! Vždyť sami mají knírek. A křiví se a křiví na své kanibalské cestě. Že by mezi prvními mohli shořet v ohni války, to je ani nenapadne: dují a dují si svoje „dudu“ plutonské rusofóbie a klinické nepříčetnosti. Rusové říkají, to vůbec nejsou lidé. A co jich tu je!
Také francouzský Le Huffington Post 25. října bez uzardění vyslal do světa:
„Ruský řezník se zaručil za Sýrii uprostřed mrtvých těl odpůrců Bašára Asada: nic nového. Pořád stejné ruské divošství, barbarství a pohrdání lidským životem. Dohadovat se s Rusy – marné úsilí: Rusko není civilizovaná země. I když dobře chápeme neochotu USA zapojit se do konfliktu na blízkém východě, jasně to přidává na odhodlanosti šílenci ze severu: Krym a Donbas, agresivní nálety až do Karibiku …
Putin a Asad páchají nové válečné zločiny, i když se od nich očekával kompromis a mír. Je nezbytné Rusy zastavit … Proto zvyšujeme dodávky protitankových zbraní a prostředků protivzdušné obrany vzbouřencům. Putin je tvrdohlavý, ale pár desítek ohořelých koster ruských letadel a vrtulníků sestřelených raketami „Stinger“ by byl zkrušující úder chladnokrevnému zabijákovi. Vy, Rusové, řekli jste si o to sami…“
Odpusťte mi, vážení čtenáři, ale při čtení těchto perel moderního evropského „humanismu“ se na jazyk mimoděk vtírá již proslavené vyjádření Sergeje Lavrova: „Debilové, bl …“
A lidem se tolik chce žít… ale ne všem
Například dne 25. října v New Yorku americký ředitel Národní zpravodajské služby Jamese Clapper, když byl dotázán, zda mohou Spojené státy zřídit bezletovou zónu nad Sýrií, řekl:
„Vztahy mezi Ruskem a Amerikou jsou velmi špatné. Máme spoustu rozdílných názorů na Sýrii a na Ukrajinu. Putin, to není přežitek Sovětského svazu, on je přežitek carismu. Ale já beru velmi vážně integrovaný systém protivzdušné obrany, který Rusko nasadilo v Sýrii. Podle mého názoru mohou Rusové sestřelit americké letadlo, pokud usoudí, že ohrožuje jejich síly na zemi. Vyplývá to ze sestavy zbraní, které tam umístili, a z důvodů, proč to udělali. Ruské systémy jsou velmi pokročilé a nemyslím si, že by je nasazovali, pokud by neměli v úmyslu tyto zbraně použít…“
Ostřílenému americkému agentovi přizvukuje armádní generál. Velitel amerických sil v Evropě, generálporučík Ben Hodges, v interview pro The Times 15. října prohlásil:
„Nebyli jsme schopni předvídat záměry Ruska. Naše politické a vojenské vedení nenaslouchalo varování. Chtěli bychom bývali věřit, že se Rusko stane naším partnerem. USA vrátily domů z Evropy veškerou svoji branou techniku, namísto 300 000 vojáků zůstalo 30 tisíc. Ve stejném poměru byly sníženy i stavy letectva a námořnictva. Všichni jsme byli optimističtí. Ještě před třemi roky jsme v Evropě odzbrojovali tak rychle, jak jsme mohli, protože se Amerika rozhodla zaměřit na tichomořský region. NATO se stalo slabé, roztříštěné a nedozbrojené.
Možná jsme něco vyhodnotili špatně … Posledních 15 let jsme se zaměřili na Irák a Afghánistán. Snížili jsme počet expertů schopných mluvit a číst v ruštině. Měli jsme plné ruce práce s něčím jiným – snažili jsme se připravit ty, kteří ovládají arabštinu a paštunštinu. Obrazně řečeno, přestali jsme sledovat míč.
Nebyli jsme schopni předvídat … Pro mě je překvapením každý závažný krok přijatý Ruskem, počínaje Gruzínskou válkou: ruská vojska v Jižní Osetii, Putinova invaze na Krym a východní Ukrajinu, začátek vojenských operací v Sýrii … Ale teď NATO jedná energicky, aliance se zaměřuje na naše spojence v oblasti Černého moře.“
Poslední věta generála zaznívá samozřejmě oproti všemu předchozímu jakýmsi povinným natovským optimismem, ale Hodgese je možné pochopit: takové jsou jeho současné povinnosti. Po dobu služby prostě musí hledět na budoucnost rozpadající se aliance s radostí a optimismem.
Ale zato jeho evropští kolegové … Hmm … Jak se mírně vyjádřit … Jejich bojovnost je každým dnem urputnější a velmi často hraničí s jakousi šílenou militaristickou psychózou. Přitom pokřivenost jejich vystupování je velmi důmyslná a jemná, jak se sluší na všechny blázny. Zřejmě si uvědomili, že sami Evropané jsou pro válku s Ruskem kategoricky neschopní, a veškeré své úsilí euroklientů USA směřují k tomu, aby libovolným způsobem zavlekli, vtáhli a podnítili k boji s Moskvou svého zámořského partnera!
Například britský generál sir Richard Shirreff, bývalý zástupce velitele sil NATO v Evropě a autor kontroverzní knihy „Rok 2017. Válka s Ruskem“ v nedávném interview pro americký televizní kanál FoxNews (20. října) řekl:
“Musíme si uvědomit reálně existující hrozbu, jakou představuje rostoucí síla Ruska. Potřebujeme výkonný a spolehlivý vojenský potenciál. Snažíme se ho umístit v pobaltských státech. NATO také potřebuje efektivní rezervy, aby mohly být rychle přisunuty do boje, a efektivní obranné doktríny, který byly vyvinuty na základě praktických zkušeností. Je také důležité, aby evropské země zvýšily výdaje na obranu.
Ale co je nejdůležitější – rozhodující význam vůdčí úlohy USA v NATO a absolutní jistota, že pokud některý z členů aliance bude napaden, Spojené státy dodrží závazek 5. článku: útok na jednoho znamená útok na všechny.“
Jednoduše řečeno: Panuj si nad námi, strýčku Same, jak je ti libo, jen nás chraň před tím hrozným ruským medvědem.
Poslední ultimátum šílenců
To samé, jen ještě více otevřeně, řekl nedávno bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. 21. září vyšel na The Wall Street Journal článek, v němž prohlásil:
„Putin vyhlašuje výzvu novému světovému řádu, jaký USA úspěšně vytvořily po druhé světové válce. Ze své zkušenosti předsedy vlády Dánska a generálního tajemníka NATO vím, jak je důležité americké vedení. Svět potřebuje globálního strážce a jediný schopný, spolehlivý a žádoucí kandidát na tuto pozici jsou USA.
Rusko je posedlé myšlenkou na obnovení ztraceného impéria a Evropa je rozdělena, chybí jí vůdce. Staré síly, Británie a Francie, jsou oslabené a vyčerpané, nemohou hrát globální roli, jaká byla kdysi neodmyslitelná. Jen Amerika je hodna důvěry, aby vytvářela udržitelná řešení problémů světa. Pouze USA mají dostatek velikosti k tomu, aby zabránily světu upadnout do globálního chaosu.
Nový americký prezident by to měl uznat. Naléhavě potřebujeme amerického prezidenta, který je schopen vést za sebou svobodný svět a odolávat takovým nebezpečným autoritářským vůdcům, jako je Putin. Americký izolacionismus nezajistí Spojeným státům americkým ani dalším svobodu milujícím zemím více bezpečnosti a prosperity, pouze to rozváže ruce diktátorům a jiným utlačovatelům…“
Nuže, nyní všechno zapadlo na své místo. Vetchá, otylá, zvířecká Evropa je připravena udělat cokoliv, jen aby si udržela svůj sytý a tupý „blahobyt“. Hotova vášnivě líbat hvězdně-pruhované boty v zámoří, připravena ospravedlnit jakoukoliv podlost a zvěrstvo „svobodného světa“ proti geopolitickým soupeřům, hotova vzdát se „demokratických svobod“ za pevnou ruku liberálně-sodomské diktatury… Cokoliv, pane, jen ne nás nechat samotné tváří v tvář těmto hrozným a nebezpečným Rusům!
Ale pán, zdá se, sám rozhodl … Také zchátral, ztloustl a oslábl. Zapotácel se a pomyslel si: stojí vůbec ti ochablí evropští spojenci za tak obrovské peníze, které jsou vynakládány na jejich ochranu? Možnost vítězství amerických „izolacionistů“ do mdloby děsí Evropany. Všude je teď straší ryšavá kštice Donalda Trumpa a v úžasu před sebou ženou propagandistické vlny paniky, hysterie a militaristické psychózy…
Ach, jaká ironie osudu! Zatímco se nadevše strachují o svůj drahocenný život, aniž by byli schopni překonat vlastní chamtivost, hloupost, lenost, nevědomost a aroganci, „osvícení Evropané“ vlastníma rukama tlačí svět do pekla nového globálního zmatku, v jehož žhavém kráteru shoří oni sami jako první! Po pravdě, pokud se Bůh rozhodl někoho potrestat, zbavil ho rozumu…
A hle, pod silou všeobecného evropského šílenství současný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg formuluje ve vší vážnosti ultimátum Rusku a ruskému lidu. Vyžaduje od Rusů – nic víc a nic méně – aby se vzdali veškeré naděje na národní, duchovní a mocenské obrození a odevzdali se bez boje milosti západních „vítězů“. Zde jsou charakteristické výroky Stoltenberga za poslední dva roky:
„Narůstání ruských výdajů na zbrojení pokračuje. Již delší dobu se Rusko snaží zastrašovat své sousedy a rozložit Severoatlantickou alianci. To nutí NATO reagovat…“
„Mezi NATO a Ruskem panují hluboké rozpory. Naše názory na hlavní problémy se polarizují. Ruská vojska překročila hranice sousedů a anektovala území jiných států. Rusko anektovalo Krymu. Jeho vojáci jsou v Moldavsku a Gruzii, destabilizují situaci na východě Ukrajiny. V Evropě se něco takového stalo poprvé od konce druhé světové války. Rusko podkopalo zavedený pořádek založený na mezinárodním právu, který převládal v Evropě po mnoho let…“
„Dovolte mi jasně označit naše pozice. Započali jsme největší posilování obrany aliance od dob studené války. Zdůrazňuji: Rusko nemá právo zasahovat do tohoto procesu a nemá právo veta na rozšiřování NATO. Jsme toho názoru, že se Ukrajina stane členem NATO. Gruzie se také přibližuje k členství v NATO. Pokud se jedná o rozšíření, každá země má právo zvolit si svou vlastní cestu…“
„Neuznáváme a nikdy neuznáme nelegitimní anexi Krymu. Vyzýváme Rusko, aby ukončilo svoji vojenskou, politickou a finanční podporu separatistů na východní Ukrajině. Z naší strany poskytneme Ukrajině praktickou pomoc při reformě jejího obranného sektoru…“
„Prohlašujeme, že narůstání vojenské činnosti Ruska v Sýrii nebude mít úspěch. Syrská krize musí být vyřešena politickými prostředky. Masivní ruské nálety proti opozičním skupinám v Sýrii podkopávají snahu o nalezení politického řešení konfliktu…“
„Jsme hluboce znepokojeni vojenskou aktivitou Ruska prováděnou ve velkém měřítku blízko našich hranic. Prohlášení Ruska posílit své jaderné síly je nepřijatelné a nebezpečné, proto posilujeme připravenost našich sil. Odsuzujeme konání ruských rozsáhlých cvičení na jejich území bez účasti mezinárodních pozorovatelů. To je nepřijatelné. Je třeba modernizovat mezinárodní standardy, aby byla zajištěna transparentnost…“
“Rusko musí pochopit, že jeho porušování mezinárodního práva, jeho pokusy o narušení hranic sousedů nemohou zůstat bez následků. Začali jsme největší posilování vojenské obrany NATO od časů studené války. Rusové mají na výběr. Buď pokračovat v dosavadním konfrontačním kurzu, a pak se ruská politická izolace prohloubí a ekonomické sankce zůstanou zachovány. Nebo Rusko změní své chování a zvolí spolupráci…“
Nu což … řečeno jasně a jednoznačně. Teď je to jen na Rusku. Podlehne snad Rusko této drzé výzvě? Před pár lety bylo ještě možné pochybovat o odpovědi. Ale ne dnes. Dnes je naprosto jasné: ne, Rusko se nevzdá!
Konstantin Dušenov
Zdroj: Zavtra.ru
Překlad: ralh
