Jiří Jírovec
9. 11. 2016
Je to pořád stejné, ale člověku nedá, aby nesledoval průběh presidentských voleb v USA nebo, v mém případě, federálních voleb v Kanadě. Media mají být nestranná. To bohužel neplatí pro ČT. Již dopředu je jasné komu budou moderátoři fandit a jaké hosty si ke své propagandě pozvou.
Schylovalo se k Trumpovu vítězství, ale moderátoři neustále ukazovali, jak drží palce Clintonové a oddalovali moment, kdy museli vyslovit větu “Volby vyhrál Trump”.
Dalibor Borek měl příležitost mluvit s paní Haškovou-Coolidge, nepochybně nejznámější Češkou, která se kdy pohybovala v blízkosti amerických presidentů. Jenže, když ona podporuje Trumpa, tak co s ní. Třeba by mohla říct, co nezapadá do scénáře ČT. A tak sebestředný Borek žvaní a žvaní a skáče jí do řeči.
Český divák se ale nedozvěděl skoro nic o tom o vnitřních nebo zahraničních problémech, které bude muset vítěz řešit.
Pro svět je naprosto zásadní je vztah USA k Rusku a do jisté míry i s Čínou. Během vlády mírového nobelisty Obamy se vztahy s Ruskem zhoršily do té míry, že se do slovníku mnohých politiků vloudilo slovo válka a slovo partner se změnilo na nepřítel.
Trump představuje určitou naději, protože existující napětí, může snadno vést k válce.
Zmíněná naděje spočívá v tom, že Trump bude muset někde najít peníze pro daňové slevy. Může sáhnout na výdaje na zbrojení, které o nějakých 300 miliard převyšují výdaje USA na konci studené války.
Jen naprostý ignorant (a že jich mezi politiky je) nechápe, že se svět nedobývá válkami. Rozkulačit různé státy, to umíme, ale něco na rozvalinách vytvořit, to ne. Umíme vytvořit protivníka a harašit zbraněmi. Nemáme ale odvahu říct, že není důvod, proč by Rusové do války chtěli jít.
Clintonová je symbolem staré doby a její zvolení by znamenalo pokračování nebezpečného trendu.
