Dobíjíme, zatím nezabíjíme!

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica 
7. 12. 2016
Nedávno jsme byli svědky honu na čarodějnice, ten hon běžel na plné obrátky ve věci europoslance KSČM Miloslava Ransdorfa. Hon dovedený k smrti. Ať byl posléze zesnulý jaký byl, to co se kolem něho odehrálo, bylo přinejmenším podpásovkou. Dluhy jsou jistě nemilé, přesto jsou dluhy hodně soukromé. Tečku všemu běsnění dala nyní ve svém ocenění nejvyšší česká fotosoutěž Czech Press Photo fotografii s pobryndaným a uštvaným Miloslavem Ransdorfem.


O co jde? Namítne u nás mnohý – vždyť šípy zacílili na komouše.

I Václav Havel nosil tričko s nápisem Fuck of KSCM! Pijeme kávu v kavárně s nápisem: „Nevolím komunisty!“ Slitování? Ani nápad. To se přece může, dobrý komunista je přece mrtvý komunista. Ale přece jenom si pořád myslím, že se to ve slušné společnosti, která se ústy nejednoho urousaného politika holedbá právem a demokracií, přece jenom nedělá.

Řada příjde brzy i na jiné, nejenom na komouše.

Teď běží jako na filmovém pásku jiný příběh – příběh hradního protokoláře Jindřicha Forejta. Už mu zapečetili i dveře hradní kanceláře.

Dobít? Ze zákulisí se ozývá: Zabít! Co jiného?

Už dávno přece nežijeme ve slušné společnosti. Ze zákulisí – kdesi od Myslbekovy sochy svatého Václava zní revoltující říkánka Jiřího Dědečka – o praseti na Hradě.

A co má být? Kupředu, pravá! Co když i na naší ulici, na níž se asi k smrti brzy ubavíme, bude konečně svátek? To bude rachot!