Jiří Jírovec
29. 12. 2016
Odstupující americký president kolem sebe kope dříve nevídaným způsobem. Měl 8 let na to, aby něco udělal. Výsledky za sebou nemá skoro žádné a teď se snaží ztížit Trumpovu pozici, jak jen může. Zapomenuto je setkání v Bílém domě, které ukázalo úsměv vycíděných zubů coby záruku, že předání moci proběhne hladce. Mezi Obamovy kroky patří například zákaz těžby ropy v arktických oblastech, narušení vztahu s Izraelem (USA nechaly projít resoluci RB odsuzující zabírání palestinského území Izraelem) a obvinění Ruska z manipulace americkými presidentskými volbami.
První je schválnost, druhé absolutní pokrytectví, protože výstavba na okupovaných územích začala prakticky okamžitě po roce 1967 a USA nikdy nic proti tomu neudělaly, a třetí urážkou amerických voličů, protože prý podlehli činnosti ruských hackerů.
Použití politických zbraní pro vnitropolitický boj není nic nového. Zdá se ale, že v roce 2016 tyto hrátky, mající charakter tahanic o hračky v mateřské škole, přerůstají do mezinárodního prostoru.
V této souvislosti je třeba zmínit zneužití moci jistým hňupem. Je skoro zapomenuto, že Brexit byl výsledkem Cameronovy miskalkulace, že si porážkou odpůrců EU upevní svoji mocenskou pozici v Británii.
Cameronovi je třeba přiznat, že přesvědčivě dokázal, že referendum je naprostý nesmysl. Složitý problém nelze zjednodušit na ANO či NE. Lid má jakoby rozhodovat o věci, o které nemají ahnung ani nejexpertovatější z expertů.
Když čert nemůže nic udělat, tak alespoň zasmrdí. Tak praví lidová moudrost. Smrad časem vyvětrá, jenže zmíněná zhůvěřilost politiků může mít opravdu nedozírné následky pro celý svět.
Zdá se, že poslední americké presidentské podkopaly poslední zbytek toho, co bývalo považováno za demokracii.
Možná začne platit pravidlo, že demokracie je jen “když vyhraju já”. V opačném případě “vzhůru do ulic!” Jako bychom to neznali.
