Radim Valenčík
20.1.2017 RadimValenčíkPíše
Poprvé jsem měl možnost představit téměř hotovou verzi naší monografie, která letos nese název “Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem”, na diskusi, kterou uspořádal klub “Nová republika” 17. ledna s názvem “Zásady programu strany, která chce uspět ve volbách”.
Odkaz na plný text monografie je zde: http://radimvalencik.pise.cz/4161-r2017-046-m-monografie-cely-text-ke-stazeni.html
Diskuse se zúčastnilo asi 30 lidí. Název diskuse vycházel z 12 bodů formulovaných hned na začátku monografie (s. 7-8).
Diskuse byla poměrně bouřlivá. Pokud bych ji měl hodnotit ze svého hlediska, hlavní osou střetu byly nikoli rozdílené pohledy na realitu, ale míra optimismu (naivity?) na jedné straně a pesimismu (realismu?) na straně druhé. Mezi kterými byl i Ivan David.
Hlavními odlišně hodnocenými byly hlavně tyto body:
1. Do jaké míry jsou lidé ochotni se angažovat ve prospěch nápravy současného stavu věcí?
2. Do jaké míry jsou manipulovatelní mediálním mainstreamem a jakou roli z tohoto hlediska mohou sehrát alternativní média?
3. Jaká je možnost, že se objeví volitelný politický subjekt?
Ke třetí otázce se vyjádřím podrobněji, protože ji z hlediska poznatků, které jsem si z diskuse odnesl, považuji za nejdůležitější. V návaznosti na 12 zmíněných tezí jsem zdůraznil, že nelze volit žádnou politickou stranu, která by chtěla sloužit jako fíkový list krytí lumpáren pocházejících z toho typu moci, který je na nějakou dobu poražen a odstaven. Voliči by ji měli ztrestat. Jinak se nám zlo zase vrátí.
Proto máme plné právo od každé politické strany důrazné požadovat:
1. Aby ve svém programu popsala, jak vidí příčiny současných problémů (a podle toho, aby mohl volič posoudit, zda slouží či neslouží jako fíkový list krytí zla, se kterým jsme se měli příležitost setkat).
2. Aby se distancovala od politiky použití dvojího metru uplatňované na jakékoli úrovni a v kterékoli oblasti.
Jinak je prostě nevolitelná.
Otázka pak je, zda se před letošními podzimními volbami představí nějaká politická strana jako volitelná. Může to být i strana dnes méně významná, když však pochopí programovou krizi stávajících stran, může na sebe stáhnout velkou část voličů. Času je stále ještě hodně.
Zatím ovšem politické strany dělají spíše vše pro to, aby svou nevolitelnost ještě více vytroubili. Tak třeba:
