J. Kovář
13.2.2017 České národní listy
Jedním z takových návrhů odtržených od života, uvádí Sobotka, je zrušení usnesení Bohumínského sjezdu, který sociálním demokratům zakazoval spolupráci s komunisty na vládní úrovni.
Tak jak je to? Má pan premiér Sobotka pravdu, či se mýlí? Určité politické skutečnosti na tuto otázku mohou odpovědět téměř jednoznačně. Tím, že si Sobotka vybral do vlády kádeuáky, rozhodl o svých předvolebních slibech o úpravách zákona o církevních restitucích. Dokonce v ČSSD v tu dobu někteří uvažovali, že by o předmětném zákonu mohl rozhodnout přímo lid v referendu.
Ale jakmile ve vládě zaujali posty „křesťanští demokraté“, bylo všem těmto slibům konec. Ale voličům toto Sobotka nemohl přímo říci. Měl by velký problém. A tak začal taktizovat a hlavně mlžit. ČSSD se zasloužila o vytvoření zvláštní komise, v čele s Gajdůškovou. Slavná komis pak jednala o církevních restitucích, zasedala a zasedala, ale výsledky žádné. Nakonec jaksi stářím dokonala. Ale důsledky pro ČSSD zde byly. Když paní Gajdůšková kandidovala do Senátu, prohrála. Ale to by čert na koze musel jezdit, aby jí pan premiér nechal jen tak padnout. Plnila přece funkci fíkového listu. Přispěchal s celou svou mocí Gajdůškové na pomoc. Jmenoval ji do svého poradcovského sboru, jemuž v čele stál a dosud stojí evropsky známý politik, dr. V. Špidla, který také prohrál ČSSD vše, co se dalo, aby nakonec byl odměněn funkcí evrokomisaře. A ještě jednu malou poznámku, která se týká pana Špidly. Když odcházel do „Evropy“, mluvil o tom, že odsun Němců byl zdrojem míru, po svém návratu jsme záhy zjistili, že se „napravil“. To již mluvil jako „přítel sudetoněmecké věci“.
Ale krach gajdůšovské komise se ale odrazil i na ČSSD. Mlžení bylo jen málo účinné. A tak v nedávných volbách ČSSD prohrála, co mohla. Když předtím již projela i parlamentní volby. Vinu za těmito slabými volebními výsledky nemůžou obyčejní členové či místní funkcionáři ČSSD, ale skupina politiků kolem B. Sobotky. Ten má na svém kontě nejen několik volebních proher, ale i řadu pochybných kroků. Lid obecný tvrdí, že Sobotka dal Bakalovi gratis i hornické byt, kromě dalšího.
Je jen otázkou, co je úkolem B. Sobotky? Prosadit řadu politicky těžko průchodných opatření, včetně spojenectví s landsmany, a pak odejít zdánlivě do politické nicotnosti, když před tím posloužil, jak bylo třeba, aby se však časem vrátil v jiné, např. evropské funkci? Pokud Sobotka plní zadání tohoto druhu, pak celá ČSSD mu může být ukradená. I když bude ronit slzy nad jejím osudem, bude mu lhostejná. Pokud by tomu tak nebylo, jistě již sám dobře pochopil, že je překážkou, aby ČSSD dosáhla lepších volebních výsledků, pak by sám bez velkého nucení odešel. Zůstává. Upřednostňuje svou osobní pozici. Snad ještě doufá, že za pomoci obrovské propagandy, amerických odborníků na volby, médií, by snad mohl ještě něco uhrát.
Řekněte mi však, kdo by volil stranu, která dává miliony do voleb, aniž by splácela svůj více než tři sta milionový dluh, jehož plnění se snaží všemi možnými způsoby odkládat? Pokud by ČSSD vládla takto republice, nedopočítali bychom se škod. Je proto v zájmu ČSSD i republiky, aby B. Sobotka, který zatím žil jen z politiky, aniž by zkusil vydělávat si peníze jako občan, z ČSSD a politiky odešel a vzal sebou několik blízkých spoluhráčů, kteří již neumějí rozlišit politický způsob boje od mocenského, jenž je jím převážně vlastní. Ano, nejen některé sociální demokraty, ale především B. Sobotku odtrhla politika od života normálních lidí. Co nám z té demokracie, propagovaných evropských hodnot po čtyřletém premiérování B. Sobotky ještě ve skutečnosti zbývá?
