Radim Uzel
8. 3. 2017 Vaše věc
Vzpomínám si na vášnivé debaty, které před několika lety způsobilo přirovnání náboženských společenství k jakémusi spolku turistů. Přirovnání církve k jiným společenstvím, sdružujícím lidi podle záliby, trávení volného času a různých koníčků zvýšilo pochopitelně hladinu adrenalinu nejednomu publicistovi, s kritickými hlasy se ozvali nejen klerikální agitátoři, ale i lidé rozvážní a tolerantní, pro něž podobné tvrzení představuje přece jenom trochu silný tabák.
Pandořinu skříňku s rovnocennými zásuvkami „věřících“, „turistů“, nebo také „ochránců přírody“, „skautů“, či „chovatelů drobného hospodářského zvířectva“ otevřela kdysi bývalá místopředsedkyně PS PČR Petra Buzková a spolu se svými stranickými kolegy za to sklidila četné projevy alergie hraničící občas až s anafylaktickým šokem. Jeden z oponentů odkryl nedávno za podobnými snahami cíl znemožnit nebo alespoň oklestit podíl církví na moci. Podobné diskuse pochopitelně gradují vždy ve chvílích, kdy běží o majetek a restituce. Církve se pochopitelně zaštiťují tvrzením, že jejich duchovní potenciál je naprosto nezbytný pro rozvoj osobnosti a celé společnosti a je prý zcela jasné, že církve takovéto aspirace mají a dokonce musí mít. Je to ostatně dáno i tisíciletou tradicí, kterou se nemůže chlubit žádné jiné dobrovolné sdružení, žádná jiná organizace.
V takovýchto postojích se konečně na světlo denní klube pravda jako šídlo z pytle ven. Pod ušlechtilými slovy o duchovním potenciálu se neskrývá nic jiného než boj o peníze a o moc. Je to už více než půl století, co napsal Bernard Shaw: „Za příležitostnou volební propagandou řečnické tribuny stojí neustálá propaganda církví snažící se přesvědčit veřejnost, že jsou ve svém oboru jedinou příslušnou autoritou, pokud jde o věčné pravdy. Některé z nich jdou tak daleko, že chtějí být jedinou autoritou o všech pravdách ve všech oborech“. Nejvíce mne překvapilo, že se s církevním postojem ztotožňují dokonce pracovníci sdružení, které se jmenuje „Občanský institut“. Já jsem se totiž vždycky domníval, že právě občanský postoj se vyznačuje určitou pluralitou zejména v otázkách etických. Kdo z občanů může tvrdit, že církev je univerzálním garantem morálních hodnot? Vždyť z této univerzální garance nevyplývá nic jiného než univerzální moc.
Já, občan tohoto státu odmítám názor, že to, co mne činí dobrým, je bible a její desatero. Svůj smysl pro čest, lidskou důstojnost, nedotknutelnost svobody, rovnost, spravedlnost a lidská práva čerpám totiž z naprosto jiných zdrojů než jakým je církevní doktrína. Odmítám svou mravnost podmiňovat nějakými donucovacími prostředky, jakými je slib věčné blaženosti nebeské nebo strašením pekelným. Občanský postoj k etice je přece soběstačný, autonomní. Nepotřebuje hlásání starozákonní kruté Hospodinovy libovůle a surovosti, nepotřebuje nebeské protekcionářství podmíněné odměnami a tresty. Církevní otcové se v nás snaží vzbudit přesvědčení o tom, že kdyby jich nebylo, celý svět se okamžitě zřítí do nemravnosti a záhuby. Takovýto postoj se už příliš neliší od tradičního kázání polního kuráta Otto Katze „…bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až z toho budete pitomí.“
Každá totalitní ideologie pokud nemá mocenský monopol a dřímá v defensivě, ukazuje lidstvu vlídnou tvář. V dojemné shodě si tu podávají ruce komunismus a katolicismus. Mají velmi podobné způsoby argumentace, dokonce téměř totožné rituály. Ať je to členská schůze nebo mše svatá, třídní prověrky nebo zpověď, pionýrský slib nebo první svaté přijímání, První máj nebo Boží tělo, komunistická justice nebo katolická inkvizice, svádí se tu boj o duši člověka. Vlídná tvář však trvá jen pokud se o moc usiluje. Jakmile má totalita moc v rukou, záhy upaluje, věší, trestá a mučí!
Současné podmínky zatím neodpovídají šíření církevní ideologie ohněm a mečem, takže jejich protagonisté škodí jen diskrétně, o to jsou však jejich metody zákeřnější. Neváhají používat podvržené a falešné důkazy, v zájmu své doktríny se neštítí ani vyslovených lží. Toto své tvrzení bych rád dokumentoval na případu filmu zvaného „Němý výkřik“, který církevní aktivisté kdysi doporučovali k promítání ve školách. Tento film se snaží diváky odradit od umělého potratu, činí to však způsobem nečestným a podvodným. Jako reakci na tento film jsme měli možnost číst stanovisko asociace gynekologů a porodníků z USA. Na tvorbě stanoviska se podíleli také přední američtí embryologové, rentgenologové a odborníci na ultrazvukové vyšetření. Právě tito odborníci ze země původu filmu prohlásili jednoznačně, že „Němý výkřik“ je založen na zmanipulovaných trikových záběrech nitroděložního „násilí“, kde čtyři měsíce starý plod je podvodně vydáván za několikatýdenní zárodek a kde jsou tvrzeny podobné nehoráznosti, jako že toto embryo „cítí bolest“, „uniká aktivně před smrtícím nástrojem“ nebo „vydává němý výkřik“. To vše je doprovázeno podmanivými záběry trhaných ručiček a nožiček, drcením hlavičky.
Když jsem kdysi v jednom televizním pořadu prohlásil, že promítání tohoto hororu mládeži a dětem je zločin, ozval se hned jeden středoškolský pedagog s výzvou, abych ho tedy žaloval. Pan profesor demagogicky tvrdil, že zatajování těchto trikem natočených hrůz a lživých tvrzení je totéž jako zatajování zločinů komunismu. A když jsem se mu snažil, že se mýlí a že mezi zatajováním pravdy a lži je přece jenom jakýsi rozdíl, dostal jsem z většiny novinových redakcí oznámení, že můj dopis nebude bez udání důvodu publikován. V celé této záležitosti pak vidím nebezpečné znamení toho, jak církví ovlivněná cenzura zasahuje až do redakcí novin a časopisů.
A to není zdaleka všechno. Katolická církev už před lety zorganizovala ve svých kostelích podpisovou akci proti tak zvané potratové pilulce RU 486 a většina věřících ani netušila, že podpisem pod petici zbavují naše ženy podstatně bezpečnější metody umělého přerušení těhotenství a vystavují je tak nadále většímu zdravotnímu riziku. Použití tablety bylo o léta opožděno a Česká republika začala s možností jejího použití jako téměř poslední země v Evropě. Katolická ideologie nadále nepřipouští jakoukoliv metodu asistované reprodukce a zbavuje tak neplodné manželské páry možnosti mít vlastní dítě. Záměrně dehonestuje moderní antikoncepční metody a lže o tom, že jsou v každém kondomu jakési drobné otvory, kudy pronikne infekce. Tím vlastně zvyšuje počet nechtěných těhotenství a zanedbáním ochrany ohrožuje populaci nebezpečím HIV/AIDS.
A jak je to s těmi neblahými restitucemi? Vzpomínám si jenom, že jsme se v náboženství učili, že nestřídmost patří mezi sedmero hlavních hříchů a že se sem počítá i nestřídmost v majetku. Křesťanství může mít nárok na určitou mravní autoritu a pozitivní společenskou sílu pouze tehdy, zůstane-li věrno svým vlastním zdrojům ekonomické skromnosti.
Znovu prohlašuji, že i my ateisté potřebujeme duchovní rozměr života. Ke svému rozjímavému duchovnímu zahloubání však odmítám asistenci totalitních ideologií, které se mne snaží ovlivnit demagogií a lží.
