Jiří Jírovec
15. 3. 2017
Sjezd ČSSD připomínal smuteční shromáždění. Čerň kam oko dohlédne. O mrtvole, jíž se strana postupně blíží, se mluvilo jen dobře a velekněz dokonce sliboval vzkříšení. Něco oživení vnesl do obřadu (zde) panel, v němž dostala prostor paní Sehnalová a černooděnci Středula, Keller a Bělohradský. Pravda, dress code byl narušen obligátním svetrem Jana Kellera. Černý oblek v podstatě symbolizuje oddělení politiky od pracujících. Je ale nutné zapnout knoflík saka, aby se politik odlišil od ochranky, která si ponechává sako rozepnuté za účelem tasení kvérů. Takto oblečený politik se snadněji přesouvá z úřadu do lepších restaurací a barů.
ČSSD si údajně najala americké poradce přes PR. Jejich rady zřejmě odpovídají Haškovu mírnému pokroku v mezích zákona, a tak nejdou dál než k rozhalence místo kravaty.
K činnosti PR expertů zde poznamenala analytička Irena Ryšánková toto:
“[V Sobotkově projevu] nezaznělo nic než to, „o co se budeme snažit a jaké budeme mít priority“. Jako by sociální demokraté nebyli už čtyři roky u moci. Ale on nám to vlastně kazí ten Babiš, že jo. Ještě že jej máme. Pokus o razantní rétoriku (patrně ti američtí poradci), náhle se vynořující úsměv na nejrůznějších nesouvisejících místech (když si zrovna vzpomenu, že se mám, kruci, usmívat). A tiskovka, na níž se Sobotka poněkud úsměvně pochlubil, že „spoluzakládal ČSSD“. Na to, že tu stranu zakládal v roce 1878, vypadá dost dobře, takový Pecka už je dávno mrtvý.”
Panelisté se pochopitelně vyhnuli jakékoli kritice politiků samých. Možná za tu hodinu dostali slušný honorář nebo alespoň svíčkovou.
Mluvili (trochu) o kvalitě potravin ale hlavně o tom, že politici tak nějak ztrácejí důvěru. Prý za to mohou media, která na politiky vyšťourávají kdejaký drb. Prostřednictvím zmínky o kupování medií se panel implicitně vyrovnal s Babišem. Kupodivu nezmínili, že Babišova media jsou velmi mírná ve srovnání s Respektem, který vlastní Bakala.
Nedůvěra občanů k politikům se odvíjí od toho, jak konají – nebo spíše nekonají. Když se podíváte na jakoukoli schůzi Sněmovny, splynou vám poslanci ve smečku tlučhubů, flákačů a hulvátů. To z lékařů, právníků všech studijních rychlostí, chemiků, profesorů a ostatních dělá nabytá moc a prostředí.
Nejsou ochotni spolupracovat. Výjimkou bývá dohoda o předčasném ukončení pátečního programu, aby se dalo jít dřív domů. Nejsou ochotni naslouchat těm, kteří mají slovo. Během poslední schůze Sněmovny museli předsedající napomínat poslance 56x, aby nerušili jednání.
K politikům, kteří se chovají spratkovitě, je těžké mít důvěru. Je těžké mít důvěru k Sobotkovi, který využil mezeru v pravidlech s nakládáním s poslaneckými náhradami a odsunul pěkný obnos na nákup vlastního bytu, a zároveň kritizuje Babiše za to, že “zneužil” zákon o korunových dluhopisech. Lze ale zákon zneužít?
Je těžké mít důvěru k premiérovi, který se prolhal k chabému vítězství v posledních volbách slibem nápravy církevních restitucí. Je těžké věřit tomu, že Lánská schůzka nebyla součástí triku zbavit se s pomocí Milana Chovance stranických oponentů.
Media nikdy nešla dost daleko, aby zkoumala jak bylo možné, že ČT byla v Lánech připravena natáčet. Nezkoumala, proč Chovanec trval na utajení schůzky, pak otočil a tím potopil Haška, Škromacha, Tejce a Zimolu, aby dostal od premiéra milost a za odměnu silové ministerstvo.
Je nemožné mít důvěru k politikům, kteří tvrdí, že držení zbraní je součástí české kultury a právo na držení zbraňě je třeba zakotvit v ústavě. Jistě každá rodina má na půdě cep, řemdih, palcát a tak už chybí jen pistole a samopaly.
Je těžké mít důvěru k politikům, když lžou o uprchlících a o procesu jejich přijímání. Česko, jako (možná) cílová země, má právo přijmout jen toho, koho si vybere. Místo toho, aby to otevřeně řekli, vytvářejí atmosféru strachu, aby na ní mohli založit argument “občané tady uprchlíky nechtějí”.
Je těžké mít důvěru k politikům, kteří horují pro nehorázné zbrojení v rámci NATO. Nikdo z nich si netroufne poukázat na to, že EU s USA a Kanadou ročně vydává na zbrojení 12x víc než Rusko.
Předchozí odstavec je nepřesný, protože alespoň jeden politik to v ČT zmínil. Poslankyně za ODS setřela – má prý komunistické názory. To je pravda, protože byl z KSČM.
Je těžké mít důvěru k politikům, kteří se starají o vlastní dobré bydlo, kdežto za humny vznikají “vyloučené oblasti” a chudoba ohrožuje stále víc lidí.
ČT nedávno přinesla informaci o bourání “vybydlených domů” kdesi na severu. Místní politik vysvětlil, že na to dokonce dostali dotaci. Máme lichváře, obchodníky s chudobou, majitele nemovitostí, které nechají vybydlet, protože cena pozemku převyšuje hodnotu stavby samé.
Politiky to nezajímá. Možná v tom sami jedou.
Je těžké mít důvěru k politikům, kteří znevažují přijaté zákony a v podstatě nabádají občany, aby je ignorovali, protože je obratem zruší, jakmile se dostanou k moci.
Kolik skutečně potřebných zákonů bylo v Česku přijato za Sobotkovy vlády? Možná EET, tedy zákon, který je namířen proti lidem, kteří šidí daně. Svým způsobem chrání i podnikatele samé, aby jim zaměstnanci nerozkradli živnost. Fiala a Kalousek se snažili přijetí zákona zabránit, přičemž jejich argument byl, že je OK, když si někdo tak trochu přikrádá, aby přežil.
Keller a Bělohradský zůstali pevně zasazeni ve své akademické půdě a skutečného důvodu nedůvěry k politikům se ani vzdáleně nedotkli. Proč by to dělali, když jim program ČSSD nestojí za to, aby se stali členy této strany a zevnitř se jí snažili reformovat.
Zaorálek, který panel moderoval si postěžoval, že se media honí za skandály a tím politiky likvidují. ” Máme si na to zvyknout?”, ptá se. Filosof a sociolog se velmi zasnažili, aby odpovědí nenarazili.
Naši akademici mohli poukázat na to, že je jedno, jestli měl katolík Nečas milenku a co s ní kdy a kde dělal, ale že není jedno, že byla (podle medií) korumpována dárky, aby umožnila přístup určitých lidí k premiérovi.
Mohli poukázat na to, že člověk, který údajně dělal za Topolánka špinavou práci je ve vězení, kdežto bývalý premiér sedí v nějaké správní radě.
Mohli poukázat na Vondru, který se vyhnul potrestání za skandál PROMOPRO tím, že na sebe vzal “politickou odpovědnost”.
Netroufli si to udělat. Možná proti svému přesvědčení hájí politiky, ale tím se sami stávají součástí problému.
Mohli samozřejmě poukázat na to, že v Česku je úplně jedno, jestli se ví, s kdo s kým zrovna souloží.
Nejsme tak hákliví, abychom kvůli tomu likvidovali politiky a političky. To se občas děje v USA
viz snaha o likvidaci Clintona (ne kvůli tomu, že se nechal vykouřit Lewinskou, ale že pod přísahou lhal, že s tou ženou neměl sex).
V Česku je méně známá likvidace kdysi nadějného presidentského kandidáta (zde) Gary Harta. Tam nešlo o útok medií proti politikovi, ale o jejich zneužití v zájmu republikánské strany.
Jistý ontarijský ministr před lety padnul kvůli několika stům dolarům, které neoprávněně přidal na cesťák, který mu proplácela společnost Ontario Hydro.
Panelisté se mýlí, když naznačují, že nám má být jedno, že byl nějaký politik s někým důležitým v restauraci. Jenže právě při takových setkáních se dělají kšefty a právě tam dochází ke ztrátě důvěry k politikům. Politik, který si nechá zaplatit oběd je ochoten vzít jindy víc. Korupce je bezrozměrné číslo.
Jediný, kdo se alespoň částečně dotkl politiky byl odborář Středula, který upozornil na skutečné problémy, které česká politika neřeší a tím ztrácí důvěru. Zbytek rozhovoru lze bez následků vynechat.
