Petr Hájek
27. 3. 2017 ProtiProud
Petr Hájek si povšiml, že římské „oslavy“ evropského vězení národů provázelo mnoho více než symbolických událostí, které jsou dobrým komentářem k té pro nás velmi nebezpečné šaškárně
Papaláši se sjeli předstírat oslavy. Do Říma. Ne že by si sami mysleli, že je co. Naopak by se tomu trapnému setkání v danou chvíli asi raději vyhnuli. Jenže nebylo zbytí. Právě ve „věčném městě“, symbolu zaniklé civilizace (které nakonec dali ránu z milosti „imigranti-barbaři“), v tomto čase před šedesáti lety formálně postavili základnu budoucího vězení národů. A blížící se kolaps je třeba oslavit.
Pokud by namísto „Deklarace“ využili příležitosti, aby rozpadající se zdi strhli, unii rozpustili a vrátili vše na počátek, byl by to úctyhodný politický čin. Kdyby místo leninské „Deklarace“ znovu podepsali z archivu vytažené staré listiny, a ustavili tak opět EHS, Evropské hospodářské společenství, které by toliko zjednodušilo přeshraniční obchod na kontinentě a snížilo celní bariéry, mohl by občan-chovanec luxusního kriminálu EU možná alespoň uznale pokývat hlavou.
Sci-fi a Čtvrtá říše
Jenže taková sci-fi je méně pravděpodobná než přistání Mimozemšťanů: Kam s těmi desetitisíci úředníky bruselského lidu, takzvanými poslanci „parlamentu“ a dalšími astronomicky placenými statisíci příživníky v jednotlivých zemích napojených na euro-penězovody? Ale především – kam s celou tou utopií, sociálně-inženýrského plánu na světovládu pod značkou Nového světového řádu? Jen tak se jí vzdát, říci promiňte a rozejít se na ubikace?
To bychom od nich chtěli příliš. To by totiž znamenalo, že jde o politiky a ne o bandu zločinců. Jenže v tom případě by žádný problém nemuseli řešit, dokonce ani nic oslavovat, protože by žádná EU nevznikla. Jenže ona tu je. Třetí německý pokus na ovládnutí kontinentu a poté zbytku světa se ještě poměrně nedávno zdál na dosah. Spojení Německa, které Margaret Thatcherová věštecky označila za vznik Čtvrté říše, mu dalo nezbytný punc. Jenže teď už se zdá, že bez války s Ruskem to opět nepůjde. Tak se na to napijme!
Pečlivě střežené místo činu
A tak se vazalové sjeli oslavovat. Protože není co hodnotit, je lepší si povšimnout, že jejich „soaré“ provázelo mnoho symbolických znaků, které nebylo možné zakrýt slavnostními oponami bezduchých frází – jak bývá při podobných setkáních bolševické galerky vždy zvykem. Dva byly nejviditelnější:
Scházel mezi nimi zástupce Velké Británie. Premiérku Thatcherovou, již odpor proti bruselskému vězení národů stál (zradou zaprodaných konzervativců) politický život, nahradila premiérka Mayová. Nemohla tam přijet, protože za pár dnů oficiálně oznámí „odcházení“ své země z vězení – a to by vzhledem k méně šťastným setrvávajícím „chovancům“ a jejich bachařům bylo přece jen poněkud nelidské gesto.
Nebylo rovněž náhodné, kde papaláši slavili. Římský Kapitol dal vystavět „duce“ Mussolini nedaleko od symbolu mravního rozkladu padlé tisícileté říše – Kolosea, v němž se vraždění otroků stalo lidovou zábavou. Chtěl se tak vyrovnat vůdci Hitlerovi, jenž s podobnými tisíciletými plány právě budoval Třetí říši – s ideou „sjednocené Evropy“ pod německým protektorátem.
Ze symbolických znaků nelze vynechat skutečnost, že soudruzi oslavovali v hermeticky uzavřeném „historickém skanzenu“ města chráněném před protestujícími občany tisíci po zuby ozbrojenými vojáky a policisty. Ale zdaleka ne jen to rámovalo jejich juchání – a dávalo přesvědčivý výklad příběhu „O slavnosti a hostech“ 2017.
Máme holé zadky
Právě ve chvílích, kdy se kryti nejmodernější válečnou technikou cukrovali, objímali a líbali Brežněvovi bruselští dědici před televizními kamerami, překročila hranice České republiky kolona cizích armád. Nebyla první – a není poslední. Mířila do Polska a na ruské hranice, protože přece mír je to nejcennější, co evropská integrace přinesla. A „Římané“ mají stále stejné heslo: Chceš-li mír, připravuj válku. A tak ji připravují.
Někteří občané projíždějícím vraždícím strojům cizích armád opět přišli mávat. Jsou na to zvyklí už více než oněch oslavovaných šedesát let. Ti, kteří si myslí, že mávat okupantům je nemravnost, tentokrát už raději zůstali doma. Mají recht. Jeden takový na ty minulé kolony vystrčil holý zadek – a šup!, už byl před soudem. A dostal flastr.
Jak ale správně poznamenal soudruh moderátor ČT, nakonec mu ho odvolací soud změnil „jen“ na přestupek. Něco zaplatí, a už bude jen na seznamu „nepřátel NATO“. Tedy v milostivém hledáčku tajné policie. A jen tak se nikde nezaměstná. Normalizační normálka.
Osmnáctý a Václav Havel
Právě v pátek, když začínal římský karneval pokrytectví, se u nás (bez zájmu médií) slavilo ještě jiné výročí. Osmnácté od napadení Srbska vojsky NATO. Poslanec Foldyna (ČSSD) – při té příležitosti shromážděným připomněl, že podle článku 4 Washingtonské smlouvy se praví: státy NATO mohou zaútočit mimo své sdružení jedině s mandátem OSN.
Nic takového se ovšem tehdy samozřejmě nestalo, došlo tedy k flagrantnímu porušení mezinárodního práva a Washingtonské smlouvy – kupodivu však nikdo proti agresorovi nevyhlásil sankce. ——„Je smutné, že jsme se nedokázali postavit proti tomu, že někdo bombarduje stejný národ jako jsme my, se stejnou historií a pomalu se stejnou řečí. Byli jsme vtaženi do věci, kdy se teroristé začali nazývat demokratickou opozicí, která vraždila a zabíjela,“—- řekl poslanec Foldyna, a vysvětlil proč: „Jakýsi dramatik absurdních her tehdy řekl, že se jedná o humanitární bombardování“.
Zatápění pod kotlíkem
Římské „oslavy“ provázely demonstrace. Nejen protesty tisíců lidí v Římě – ty ke slavícím nedolehly. Kordony vojsk a policistů byly pevné a „koridor sanitor“ neprostupný. Demonstrovalo se ale také v Londýně. Do ulic šli ti, kdo prohráli lidové hlasování a nechtějí se s tím smířit. Je to teď velká móda, která přichází, jak jinak, z Ameriky. Deep State organizovaný a financovaný Rockefellery vrací úder. Stoletý David se na to už nemohl dívat, a tak si odešel odpočinout do pekel. Nechá to na synech. To je víc než symbol.
Ostatně pod kotlíkem je zatopeno. V Bělorusku a v Rusku právě přihřívají místní Páté kolony Rockefellerovu chladnoucí polévku Majdanů. Armády NATO na ruských hranicích jim dodávají odvahu, bankéř Soros peníze. Soudruzi v Římě na to ale museli přece jen hledět s jistými rozpaky. Vždyť běloruského prezidenta Lukašenka užuž pokládali za svého spojence proti prezidentu Putinovi. A teď ho vyzývají, aby propustil zatčené demonstranty. To jsou ty složitosti euro-solidarity. Nejen během oslav míru na věčné časy.
Kudy cesta, soudruzi?
Jo, to kdyby věděli premiéři sedmadvaceti vlád členských států EU, když podepisovali „Římskou deklaraci“. Polská premiérka sice vyhrožovala, že ji nepodepíše, ale nakonec samozřejmě srazila před německou kancléřkou podpatky. Ví, kdo tady velí. A stačí jí, že se v tutéž chvíli valí do její země americká a britská armáda, protože polští slepci sní sen o Velkopolsku, které nakonec Rusko zlikviduje.
Podobně slepě sní také premiér Sobotka o svém úspěchu v podzimních volbách. A tak mele páté přes deváté s ještě vyšší frekvencí než dosud. Přestože Deklarace je primárně o „vícerychlostní unii“ (k jádru federálního superstátu pod německým velením se mohou „pomalejší“ připojit postupně, až si toho tamní občané už nebudou tolik všímat), náš premiér kupodivu svůj podpis „nevnímá jako souhlas s vícerychlostní unií.“
Vcelku výstižně to absurdní havlovské divadlo komentoval mluvčí prezidenta Zemana J. Ovčáček: „Nedůstojná a pokrytecká šaškárna na úrovni ‘Lenin je v Ječný’“. Přestože proklínán a nenáviděn celou Kavárnou, shodl se s ním tentokrát i její štamgast z ODS Jan Zahradil, dlouholetý občan bruselského lidu:
„Není v našem zájmu být součástí dluhové unie (eurozóna), uprchlické unie (přerozdělovací kvóty) a antiamerické unie („evropská armáda“). ČR nemá důvod být součástí tzv. tvrdého jádra EU,“ prohlásil věrný Bruselan ještě před podpisem Deklarace. Holt volby se blíží a ODS si vzpomněla, že musí zase chvíli předstírat pravicovost.
Proroctví slepého muže
To šéf sněmovny J. Hamáček (ČSSD) už ani nic nepředstírá. Přesně v duchu Ovčáčkova „leninského komentáře“ v Právu napsal, že —-„víc než kdykoli jindy je nyní nutné vést v Evropě co nejintenzivnější dialog o budoucnosti EU“—–. Jeden by řekl, proč s tím asi nezačali soudruzi v Římě? Za část odpovědi lze pokládat komentář státního tajemníka polského ministerstva kultury J. Sellina: „Snaha levicově liberálních politických sil unifikovat Evropu ideologicky může vést k rozpadu EU“, pravil prorocky.
Náš lidovecký ministr kultury Herman by něco takového jistě neřekl. Nejen pro to, že se ve chvílích podepisování Římské deklarace právě věnoval pohřbívání svého bývalého nadřízeného kardinála Vlka – velkého Evropana – v hradní katedrále. A není to jen další zajímavá symbolická „shoda okolností“. Patří k ní také sněm Starostů a nezávislých (STAN), který v tutéž chvíli potvrdil, že opravdu s sebou stáhne lidovce do hrobu – spojením ve volební koalici.
Byl to prostě podařený víkend. Shrnuto: Jedeme dál s kočárem černým podél bílých skal!
Slepci vedou slepé.
