Jiří Baťa
24. 4. 2017
Je až neskutečné, jak se údajný „český vlastenec“ se sudetoněmeckou náturou nevybíravým způsobem vyjadřuje k našim opravdovým českým vlastencům, kteří hájí identitu a zájmy českého státu a jeho lidu. Pokud snad někdo nepoznal, o kom je řeč, pak jde o pana Daniela Hermana, (KDU-ČSL) t. č. ministra kultury vlády ČR, jinak také slovutného propagátora a zastánce Evropské unie, obhájce zájmů landsmanšaftu, plánů a militantních zájmů USA a NATO, ale také zastánce imigrantů a imigrantské politiky EU, zvláště frau Merkelové. Ve výčtu jeho iniciativ, pozitivních, negativních, i vlastizrádných, bych mohl pokračovat.
Pan Herman však především vyniká ve svém klero-landsmanšaftsko-evropanském egoismu, vědomé povýšenosti, opovrhováním a znevažováním názorů, nesouhlasů a věcné kritiky ze strany našich občanů a všeho, v čem má pan Herman prsty. Jako příklad bych uvedl názor jednoho občana, který se vyjádřil, že jsme se měli lépe v časech, když naši zemi řídili komunisté. Řekl, že za komunistů de facto neexistovala nezaměstnanost, naše země byla údajně bezpečnější, než je dnes, a nenašli byste tu bezdomovce a chudobu. Dotyčný občan jakkoli se vyjádřil zcela všeobecně, pak ani samotný Herman nemůže tyto fakta „okecet“, protože tvrzení o chudobě (v pravém smyslu slova), nezaměstnanosti, bezdomovectví, stejně jako bezpečnosti občanů a našeho státu byla bez vší pochybnosti pravdivá. Nemůže, ale lživě „okecává“ kde může!
Nicméně, jak už bývá u lidí typu Hermana a jeho souputníků (nejen) z KDU-ČSL zvykem, my o voze, on o koze. Jinými slovy na poznámku občana pan Herman odpověděl, že:
„Kdyby to bylo tak, jak píšete, milý pisateli, asi těžko by se býval předlistopadový režim zhroutil. Zhroutil se vzhledem ke své nefunkčnosti. Neobstál v historické konkurenci, což bylo ovšem jasné od jeho počátku. Otázka byla jen, kdy se to stane. Bohužel k tomu došlo až po 40 letech. Poškození celé země bylo tak velké, že ani bezmála 30 let nám ještě nestačilo, abychom se z toho úplně vybabrali. Vždyť snad ani sám nemůžete věřit tomu, co píšete!“
Pan Herman jistě není hloupý, ale za hlupáka se příležitostně vydává, když se potřebuje šikovně a ve svůj prospěch, vyhnout přímé nepříjemné odpovědi. Jakkoli se občan pravdivě vyjádřil k jistým skutečnostem komunistického režimu, tedy neexistenci chudoby, nezaměstnanosti, na druhé straně však také evidentně větší bezpečnosti občanů, přesto mu vy….ný (doplňte podle svého uvážení) Herman oponuje údajnou fabulací o nefunkčností komunistického režimu. O jaké že to nefunkčnosti pan Herman mluví? Čtyřicet let je mu snad málo přesvědčujících, že stát nejen existoval, ale i jakkoli se to panu Hermanovi nemusí líbit, stát také bez dluhů prosperoval, rozvíjel se, budoval infrastrukturu, průmysl, stavebnictví, dopravu, zemědělství, všichni lidé měli práci, všichni měli tak zvaně střechu nad hlavou, fungovalo zdravotnictví, školství a i ten jeho resort – kultura, na tom byla lépe, jako dnes, protože byla v rámci možného nejen na dobré, často na vysoké úrovni (viz úspěchy na světových výstavách a pod.) atd., atd. O pozitivech a úspěších bývalého režimu však pan Herman nechce nic slyšet, neměl by pak co kritizovat.
Neobjektivní a záměrně či účelově negativně a nepravdivě se vyjadřující sudetoněmecký zaprodanec Herman bez uzardění tvrdí, že “poškození celé země (rozuměj komunistickým režimem) bylo tak velké, že ani bezmála 30 let nám ještě nestačilo, abychom se z toho úplně vybabrali”.
Pan Herman nemá tolik intelektuální slušnosti a vychování (ač kdysi kněz), aby mluvil seriozně, pravdivě a zdůrazňuji objektivně hodnotil bývalý režim. Má-li „pan Evropan“ Herman na mysli poškození země, pak ano, k poškození došlo, pokud se budeme bavit o ideologickém charakteru tehdejšího režimu. Nikdo rozumný se nevzpírá faktům, že komunistická ideologie byla svým způsobem nereálná, ale že byla i v mnoha případech škodlivá. Nicméně jedna věc je nesprávná a v rámci pravdy i škodlivá ideologie režimu, jiná věc je života schopná existence státu a život jeho občanů. Pan Herman na adresu občana dodává, že snad ani on sám nemůže věřit tomu, co píše! Je to však právě naopak, tento občan tomu nejen věří, ale je o tom přesvědčený, zatímco je to pan nevěřící Herman nechce a nemůže věřit a přiznat, že to co občan říká, je pravda!
K tomu lze jen dodat, jak pan Herman zdrceně konstatuje, že ani 30 let nám ještě nestačilo, abychom se z toho úplně vybabrali, pak naopak oněch cca 28 let nás nepřesvědčilo, že je nám, obyčejným občanů evidentně lépe, než dříve. Stačí jen připomenout to, co říká onen občan: nezaměstnanost, bezdomovectví, chudoba, nebezpečí a mnohé další. Ale vykládejte to nějakému Hermanovi, že?
Pan Herman sice používá čirou optiku svých brýlí, přesto pohled na minulý režim vidí naprosto, bez jediné světlé výjimky absolutně černě. Není schopen přiznat byť jedinou pozitivní věc, která byla v jeho životě, ale i životě společnosti byla pozitivní (a že jich bylo ne málo), ba ani tu, že mu ten dnes tolik nenáviděný režim umožnil studovat teologickou fakultu v Litoměřicích, aby ji také v r. 1989 dokončil a nakonec byl vysvěcen na kněze. Jak jeho kněžská anabáze skončila, je známo. Naprosto čirou optiku a úplně jasno má „pan Evropan“ Herman v záležitostech našich západních sousedův Bavorsku a jeho sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Za jeho úspěšné vedení a činnost pro SL v pražské pobočce SAG (jinak platnou součástí německé SAG) obdržel uznání za osobní příkladnou angažovanost v otázkách nároků a požadavků sudetských Němců, za což mu byla také udělena Umělecká cena česko-německého porozumění (2016). Takže víme, pro koho jeho srdce bije, komu věnuje přízeň, obdiv a sympatie, na druhé straně svými (sic) spoluobčany, kteří tuto naši krásnou českou zem z válečných trosek vybudovali, hluboce opovrhuje. Evropanství (spíše však jen to „panství“) a osud sudetských Němců je mu mnohem blíže než jeho vlast, tedy Česká republika. Již několikrát jako člen vlády vedl s vedením SL a bavorskými představiteli několikeré vlastizrádné jednání. Pro Hermana není problém, natož otázka svědomí překročit tín falešného vlastenectví a hrané české národní hrdosti ve prospěch cizích, především německých a eurounijních zájmů.
