Rostislav Iščenko: odstřelení vozidla OBSE v LLR je ukrajinská provokace

24. 4. 2017       zdroj
U Luganska vybuchlo na fugasu vozidlo OBSE. Nehoda se stala nedaleko obce Prišib. Zahynul člen mise a byl zraněn jeho kolega. Výbuch vozidla OBSE zavinili ukrajinští diverzanti. “Podle oficiální verze Ministerstva státní bezpečnosti LLR to způsobila vyškolená ukrajinská diverzní a průzkumná skupina”, informoval rezort obrany LLR. Ministerstvo státní bezpečnosti (dále MSB) opakovaně informovalo o možných diverzních a teroristických činech.


“Podle informací rezortu přijela 10. dubna do oblasti obce Avdějevka do zóny působnosti 93. zvláštní mechanizované brigády OSU diverzní a průzkumná skupina pro zvláštní úkoly”, sdělilo MSB.

Je známo, že vozidlo speciální monitorovací mise (SMM) se odchýlilo od hlavní trasy a pohybovalo se po vedlejších silnicích, což je zakázáno mandátem SMM OBSE.

Kdo má prospěch z této provokace? A není na čase ozbrojit představitele mise? Na tyto a další otázky Pravdě.Ru odpověděl prezident Centra systémové analýzy a prognózování (Ukrajina) Rostislav Iščenko.
Jaké budou podle vašeho názoru důsledky této události? Kdo má prospěch z této provokace? A jak můžeme hodnotit výzvu Ukrajiny k ozbrojení představitelů mise?

Nikdo a nikdy nic nenamítal proti ozbrojení mise; ale celou dobu to odmítala samotná mise OBSE. Protože pistole a automaty, které by lidé dostali, proti tankům nepomohou. A když každý ví, že mise není ozbrojena, je šance, že na ni zaútočí, mnohem menší. Útok na bezbranné je nevýhodný, nebude možné říci, že “oni nás napadli, my jsme se jen bránili”.

Kyjev, když mluví o vyzbrojení mise OBSE, má přece na mysli možnost přivedení na Donbas kontingentu OBSE, který by byl vyzbrojen tanky, děly, kulomety. Ale to fyzicky také není možné, protože OBSE nikdy nepraktikovala budování svých vlastních mírových ozbrojených formací, je to prerogativa OSN. Navíc existuje u OBSE pravidlo jednomyslnosti: pokud se v OSN při rozhodování musí jen pět členů Rady bezpečnosti mezi sebou shodnout, pak v OBSE kterýkoliv nesouhlasící člen může blokovat celé rozhodnutí, dokonce jediný. A nesouhlasících bude mnohem více, protože dnes se rozhodnou vyslat misi s tanky na Ukrajinu, ale zítra ji mohou odeslat třeba i do Německa.

K čemu je tato diverze potřebná? S čím počítá?

… Myslím, že provokace se nepořádají, aby byla vyzbrojena OBSE. Důvodem je diskreditace lidových republik, aby se předvedlo, že na jejich území se dokonce ani mise OBSE nemůže cítit v bezpečí. Ale tohoto efektu zainteresované osoby nedosáhnou, vždyť na Ukrajině je situace mnohem horší: tam se dnes vůbec nikdo nemůže cítit bezpečně. Dokonce pro návštěvníky Eurovize jsou připravovány pokyny, jak hlasitě mají křičet a kam utíkat v případě, že budou přepadeni. Tento výbuch je třeba považovat jen za další provokaci za ty dlouhé tři roky.

Až dosud však Ukrajina ještě nevztáhla ruku na OBSE, protože si byla dobře vědoma toho, že skrýt, kdo byl objednatelem, není možné, a že naši západní partneři – to jsou v určitém smyslu oni, mise OBSE. Chápou, že dnes nechali vybuchnout jedno auto, ale zítra mohou i druhé … V souladu s tím se jejich postoj k ukrajinským vojákům a jejich výstroji může změnit k horšímu. Přestanou si například nevšímat, jak OSU schovává tanky v obytných čtvrtích. Proto provokace nesehraje tu úlohu, s níž počítá Kyjev.

Je důležité si uvědomit, že ani samotná organizace se nikdy nesnažila se vměšovat: nevyjížděli do míst, kde to je opravdu nebezpečné. Již dlouho se soudí, že OBSE jsou převážně špioni Ameriky a Ukrajiny …

Je to problém této konkrétní mise. Jak se chová, čeho si všímá a co nevidí. Mise jsou přece konkrétní lidé a lidé jsou občané konkrétních států. Po ukončení práce v misi se mají vrátit domů. Takže není divu, že se takto chovají. Ale to nemá nic společného s daným teroristickým činem. Právě naopak, může to změnit jejich postoj vůči Ukrajině. Nelze skrýt, kdo to připravil a organizoval. Lidé z mise jsou na místě a velmi dobře, adekvátně hodnotí situaci. Bez ohledu na to, co píšou ve svých zprávách.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová