Takové názory tě veřejně říkat nenecháme. Petr Žantovský ukázal na případu Lenky Procházkové, jak dnes fungují média

Avatar
Původní autoři

TÝDEN V MÉDIÍCH
22. 4. 2017  ParlementníListy

Žádný z kandidátů na generálního ředitele České televize neřekl, že ČT1 je zbytečný kanál a je to vlastně taková malá skrytá Nova uvnitř veřejnoprávní televize. I když by to asi stejně žádnou roli nehrálo, protože radní opětovně zvolí Petra Dvořáka. Petr Žantovský se ve svém pravidelném ohlédnutí za zajímavostmi uplynulého týdne důkladně věnuje nezvolení prezidentovy kandidátky Lenky Procházkové do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, přičemž upozorňuje na nýmandy, kteří se otírají o ty, co prokázali statečnost.

Nemediální událost, která však přinesla značný mediální ohlas, startuje pravidelný přehled zajímavostí týkajících se sdělovacích prostředků. „Jde o volbu-nevolbu Lenky Procházkové do Rady ÚSTR, kterému se říká ‚ústrk‘. Myslím, že toto lidové označení nezískal náhodou. Dlouho dopředu bylo vidět, že se proti paní Procházkové jako kandidátce pana prezidenta do této funkce rozjela velká mediální kampaň, která působí dojmem, aniž bych chtěl šířit jakékoli konspirační teorie, organizovanosti a nenahodilosti. Neumím si představit, že by Procházková jako spisovatelka se svými názory a svou minulostí dokázala vyvolat naráz v tolika lidech na tolika místech tolik neuvěřitelného, často agresívního až ostrakizujícího ‚zájmu‘, který se projevil na jedné straně otevřenými dopisy lidí pracujících v ÚSTR, na druhé straně mediální kampaní,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připomíná, že ÚSTR vznikl za ministra vnitra Ivana Langera jako instituce, která měla sloužit v zásadě dvěma věcem. „V první řadě jako správce archívu bezpečnostních složek, což je to nejpodstatnější, co měl ‚ústrk‘ vloženo do vínku. Asi se nemýlím, když si mohu spekulativně dovozovat, že tehdejší, ale i jiný ministr vnitra mohl tímto způsobem dostat pod kontrolu archívy bezpečnostních složek. Tedy utajované a privátní, často kompromitující informace o různých lidech, které je možné náležitě zužitkovat v případě politického požadavku nebo když se to hodí. Tu a tam vypadly přes ÚSTR informace jednou o spisovateli Kunderovi, jindy o písničkáři Nohavicovi. Vždy to mělo více či méně čitelný skrytý podtext, smysl a záměr, že je třeba toho či onoho člověka právě v tu chvíli skandalizovat,“ upozorňuje mediální analytik, že to není moc čistá práce, a jestliže se k tomu lidé v ÚSTR propůjčují, tak je to otázka jejich vlastní etiky a vlastních hodnotových norem.

 Kdo kádruje, dává najevo, že nic jiného neumí

Druhý důvod vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů byl v tom, že došlo ke zrušení původně Václavem Bendou zřízeného Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. „V něm byl Bendovým zástupcem Pavel Žáček, který se pak také stal prvním ředitelem ÚSTR. Původní Bendův úřad měl úplně jiné zadání, které patrně mělo částečně přejít i na ‚ústrk‘, ale bez toho exekutivního dopadu. Původní Úřad dokumentace a vyšetřování totiž nejenom dokumentoval a nějak detekoval určité události z minulosti ve jmenovitých souvislostech, ale také byl ve své podstatě organizační složkou policie. Pokud si vzpomínám, tak pan Žáček jako zástupce ředitele a jakožto člověk, který neprošel žádnou policejní kariérou, disponoval přitom poměrně vysokou hodností, myslím podplukovnickou, která se váže na určité funkce policejní nebo bezpečnostní,“ poznamenává Petr Žantovský.

Tehdy chápal tento úřad jako způsob, jak si nové mocenské elity chtějí vyřídit účty s odcházejícími mocenskými elitami. „Protože je to zároveň kádrovací úřad, tak mi to nikdy nebylo zrovna sympatické, protože kádrování opravdu nemám rád. Myslím si, že to, co člověk opravdu dokáže, je vidět na jeho práci. A každý, kdo kádruje, tím dává spíše najevo jen to, že sám neumí nic jiného než kádrovat. Ale to je jen taková moje obecná úvaha. Kádrovací smysl ‚ústrku‘ mi nikdy nebyl sympatický. A také jsem se tím nikdy netajil, ačkoli sám jsem s tím minulým režimem neměl nikdy nic společného v tom smyslu, který by zajímal ÚSTR. Ale právě to mi dává tu svobodu tenhle názor mít, držet si ho a vyslovovat. Myslím si, že velmi podobně je na tom právě i paní Procházková, která byla nominována prezidentem,“ míní mediální odborník.
 

Novináři členství v Radě ÚSTR berou jako trafiku
Lenku Procházkovou viděl na DVTV a myslí si, že rozhovor s moderátorem Martinem Veselovským zvládla s velkým přehledem. „Byl tam jeden velice zajímavý okamžik, kdy se Veselovský ptal Procházkové: ‚A vy byste chtěla být členkou té rady?‘ Procházková se zarazila, protože to zcela zjevně není otázka, který jí v této souvislosti připadla patřičná, protože být členem takového orgánu by přece neměla být kariéra, neměla by to být trafika, nemělo by to být vnímáno jako něco, co je společensky hodnoceno jako pozvánka do vyšších kruhů. V podstatě je to služba, což tak mohlo být při zakládání i míněno, ale v dnešní době to už určitě jako služba nefunguje. V tom smyslu, že to rozhodně nevnímá jako trafiku, také Procházková odpovídala. Ale to, že se vůbec Veselovský, a nejen on, tímto způsobem ptá, znamená, že ti tazatelé tu funkci jako trafiku vnímají,“ podivuje se Petr Žantovský.

Druhý problém vidí v tom, že Lenka Procházková je nositelkou poměrně vyhraněných názorů, které nejsou konformní vůči názorům mainstreamové společnosti. „Ale pozor, té mainstreamové společnosti reprezentované politickým mainstreamem, nikoli společností reprezentované nějakou statistickou většinou. Ze všech průzkumů na témata, ke kterým se průběžně Procházková vyjadřuje, ať už to jsou sankce proti Rusku, vyvolávání strachu z nějaké pomyslné ruské agrese vůči nám, ať je to postoj k Pegidě, k Alternativě pro Německo, postoj k migraci, tak to jsou všechno témata, kde se podle různých průzkumů česká společnost shoduje v nějakých 70 až 80 procentech na názorech, které drží spíše Procházková než ona mediální mainstreamová ‚elita-. Takže celá kampaň kolem volby Procházkové do Rady ÚSTR vykazuje zcela jednoznačné politické rysy,“ tvrdí mediální analytik.

Mluvíš jinak než my, tak si řečni leda na náměstí

To je nutné brát jako naprosto evidentní kádrovací kampaň, která nepřipustí, aby do nějaké organizace v této chvíli kontrolované onou minoritní mediálně-politickou „elitou“ pronikl nějaký nežádoucí názor. „Teď nejde o paní Procházkovou. Paní Procházková je sympatická dáma a má za sebou velmi bohatou a velmi poctivou minulost, což jí snad nemůžou upřít ani ti největší pravdoláskaři ze všech bojovníků proti jejímu nástupu do ÚSTR. Koneckonců sama Procházková přece patřila k disentu celé období před rokem 89. Byla velmi aktivním bojovníkem proti nespravedlnosti, proti omezování svobody slova a podobně. A vlastně říkala totéž, co říká dnes. Jenom to říká na jiných platformách, protože na těch hlavních, které v některých případech obsadili její někdejší kolegové, různí ti Pithartové a podobně, nesmí. Tam ji nepouštějí, protože ohrožuje jejich homogenitu a jejich názorovou uniformitu,“ poukazuje Petr Žantovský.

Ta názorová uniformita znamená, že nemají žádný názor sami za sebe, ale jen drží nějakou kolektivní ideologickou výbavu, a tou se ohánějí. „A to je něco, co Procházková celoživotně nabourává. Nabourávala to za komunistů, nabourává to i dnes, proto je nežádoucí. To, že ji Senát nezvolil ve dvou kolech hlasování, a to způsobem velmi potupným z hlediska čísel, je opravdu nedůstojné. Ze strany sociální demokracie to lze chápat jako šprajc vůči prezidentovi a jeho návrhu, ale ze strany jiných to lze chápat jako ryze politický akt, který znamená: ‚My tě prostě nepustíme k veřejné možnosti promlouvat a říkat své názory. Říkej si je na náměstích, říkej si je někde v undergroundu, tak jak jsi zvyklá z minulosti. A my aspoň budeme moci říkat, že jsi underground, že jsi na náměstí, že jsi nekonformní a že s námi netáhneš za jeden provaz, a tím pádem, kdo nejde s námi, jde proti nám.‘ Takhle já čtu celou záležitost kolem Lenky Procházkové,“ přiznává mediální odborník.

 Nýmandi Putna a Blažek se otírají o ty, co prokázali statečnost

V týdeníku Respekt číslo 14 vyšel článek Petra Horkého, který se jmenujte „Nekádrujte mě“, což je citací slov Lenky Procházkové. „Celý článek je do jisté míry souhrnem i toho, co jsem teď říkal. Píše se tam, že jejím handicapem jsou třeba články pro ParlamentníListy.cz, které jsou tam uvedeny v nějakém bloku nežádoucích mediálních půdorysů. A že by to neměla dělat, pokud by chtěla táhnout ‚s námi‘ za ten ‚náš‘ provaz. Ale nejhorší v tom článku je, když odborář z ‚ústrku‘ Mirek Vodrážka, kterého znám dvacet let, vyčítá v otevřeném dopise paní Procházkové, že se nedostatečně vykazuje odbornou prací na témata, kterým se ÚSTR věnuje. Přitom pan Vodrážka napsal jen společenské zamyšlení Chaokracie, což rozhodně není vědecká práce. To mi přijde hodně obskurní a nefér právě od lidí, jako je Mirek Vodrážka, kteří také vzešli z oponence vůči minulému režimu a měli by dnes mít pro Lenku Procházkovou podstatně více pochopení,“ podotýká Petr Žantovský.

(celý text k přečtení zde)