Politika bez rozměru

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica
26. 6. 2017
O tom, že politika jsou pro člověka hodně kluzké parkety , o tom něco málo vím. Chceš-li zvítězit na celé čáře, znič svého odpůrce. Nebo přejdi na druhý chodník a oblekni si nové sako. To je obyčejný machiavellismus, ale může to být často i obyčejný fašismus. Sleduji pořady České televize Retro, zaujala mne jedna část na téma „Práce“. Komunismus, který zde nikdy nebyl, prý ji kladl lidem od rána do večera na talíř. Urousaný historik a zapšklá socioložka a kostrbatá moderátorka televizního diváka nepřesvědčivě ohlupují, jak to tehdy bylo, když nebylo. 


Brigády, úderníci, hrdinové socialistické práce, mičurinské kroužky, stavby mládeže, pionýrské budovatelské tábory, chléb a hry, Mládež pomáhá zemědělství v pohraničí…A to aktéři ani nepřipomínali pracovní tábory, organizovaný nástup inteligence do výroby…

Přemýšlím – nikoliv ani tolik nad tématem, ale nad tím, co by asi tito nájemní lidé dneska vůbec dělali, kdyby nedštili oheň, stálý jed nenávisti v oblasti, v níž jim v danou chvíli nehrozí vůbec žádné nebezpečí.

Obrazně – Vladimír Putin ani Vojtěch Filip na ně v roce 2017 určitě tanky nevyšlou, apologeti nového režimu si už po čtvrtstoletí mohou dovolit znovu, alespoň verbálně, opět zcela všechno. Dokonce k tomu mají zase i Ústav pro studium totalitních režimů (za Protektorátu Bőhmen und Mähren měli poodobní Ligu proti bolševismu a Národní souručenství s proslulým Vlasti zdar) , mají v rukách ministerstvo kultury s ministrem Danielem Hermanem (za nacistické okupace měli ministerstvo školství a lidové osvěty s uniformovaným ministrem Emanuelem Moravcem), mají Paměť národa, mají Člověka v tísni, mají Knihovnu Václava Havla (s přispěním multimilionáře Zdeňka Bakaly), mají Armádu České republiky, pod velením herce Martina Stropnického jako expediční sbor (za Protektorátu Čechy a Morava měli téměř podobné – avšak neozbrojené – vládní vojsko).

Už tolik si koryfejové – stále trvajícího Havlova režimu – v žádném případě a ohledu nedovolí –zejména ti, kteří zradili nejen rodnou vlast, ale především sami sebe, vůči vymodelovaným ikonám. Zejména si to nedovolí vůči Velkému Mesiášovi! To by splakali nad výdělkem. A mohli by se nanejvýše pást na zelené louce.

Proto se tak často do jednoho musí vymezovat, jako třeba nyní poslanec z leknutí za ANO – Martin Komárek nyní zahřímal, že by si nikdy nezadal s komunisty. Kdybych byl zlý, určitě bych vyslovil slovo, kolem něhož se nyní spustil povyk. Měl bych k tomu plné oprávnění – prožil jsem kus života v deníku Mladá fronta, později zcizeného a přejmenovaného na Mladou frontu DNES, kde se Martin Komárek snažil , v němž – jsme byli jednu dobu širokou náručí komunistů – obejmutí.

Komické jsou rozmíšky, které se již dlouhodobě vedou s nynějším prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Nepřijímám jej nekriticky. Ale vím, že si nechodí pro jadrné slovo příliš často daleko. Má na to, řekl bych odvázaně, často i právo. A ani s tou sviní, jak se vyjádřil obchvatem na adresu Bohuslava Sobotky, bych z toho shakespearovské drama, nedělal.

Není jediný, kdo jiného podobným opruzením nešetří. Jsem z generace, která si nadávek českých sviní od Němců dosyta vysloužila. A na nich se i zocelila.

Před dvěma lety jsem dopsal a s pomocí mnoha vydal v nakladatelství Jiřího Švejdy poslední knihu: „Tváře bez retuše“. Nečekal jsem od nikoho klepání po ramenou. Ale svinských řečí se i na mou adresu a vzpomenutých snesla lavina. Dovolím si z knihy ocitovat: „ Nedávno, takto v roce 2012 mi napsal majitel nakladatelství Práh, takto předseda Svazu českých nakladatelů a knihkupců Ing. Martin Vopěnka, hned poté, kdy jsem mu svěřil k přečtení nový rukopis Pět válek Ludvíka Svobody.: ´Jedním jsem si tedy jistý, že v knize, kterou vydám, nemůže být ani slovo od Karla Sýse – té aktivní komunistické svině. Nezlobte se, ale s těmito lidmi ke stolu nesedám.´“

Básník Sýs je básník, člověk Sýs je člověk Sýs! Je to však při všem, co již vytvořil velký český básník. Stejně tak i on by se mohl při podobném nařčení ohánět rozpadem osobnosti vůči autorem pohany své osobnosti, jako to činí nyní předseda vlády Bohuslav Sobotka, premiér na vejmínku vůči nevybíravému prezidentovi. .Ale stejní jsou i jeho podruzi.

Víno se pije a řeči plynou!