Je nutné schválit v roce 2018 celosvětový zákon „Globální kompakt o migraci“ (Global Compact for Migration), který tuto migraci zlegalizuje a bude ji celosvětově povzbuzovat nebo je třeba odhalit nadnárodní spiknutí, které za celou záležitostí stojí, a přísně odsoudit všechny, kdo se na něm podílejí včetně národních politických loutek, které se zločinci kolaborují?
Protože schválení „Globálního kompaktu o migraci“ by znamenalo spuštění globální genocidy národních států.
Neboť genocidy se podle definice OSN dopouští i ten, kdo připraví národu takové podmínky, ve kterých zahyne.
A takové podmínky „Globální kompakt pro migraci“ skutečně nastaví, protože je určen k organizování trvalé řádné a pravidelné migrace a zaručuje všem migrantům bez ohledu na jejich status (tedy i ekonomickým) jejich lidská práva.
To znamená, že jim přijímající státy musí poskytnout bydlení, zdravotní péči včetně reprodukční a psychologické péče a léčby AIDS, vzdělání a příležitosti k zaměstnání. Zároveň zavazuje členské země např.
k významným příspěvkům mezinárodním organizacím a neziskovkám, aby to celé mohly řídit a organizovat,
k boji proti tzv. xenofobii (tedy k cenzuře, šmírování a následným represím),
k vypisování pracovních příležitostí pro mladé lidi v zemích původu,
k finacování projektů Agendy 2030 v rozvojových zemích atd. atd.
Jen v Africe je 1,5 miliardy lidí, v EU 0,5 miliardy. A to se nejedná jen o organizování stálé, pravidelné a řádné migrace pouze z Afriky ale i z dalších třetích zemí.
Je jasné, že evropské národy v tomto uměle řízeném migračním proudu zahynou.
Není to tedy náhodou tak, že zločinná banda slouhů oligarchů (OSN, vlády, Brusel, zainteresované neziskové organizace a nadnárodní organizace), která
svou Agendou 2030 obchází demokratické procesy v jednotlivých státech,
protlačuje své vize proti většinové vůli občanů národních států,
obhajuje své vize vylhanými argumenty, jejichž nesmyslnost již v praxi všichni vidíme,
podvodně organizuje masový tok migrantů do Evropy za účelem prosazení proimigračního zákona – „Globálního kompaktu pro migraci“ v roce 2018?
Pracovní plán OSN na přijetí „Global Compact for Migration“ najdeme zde:http://refugeesmigrants.un.org/sites/default/files/work_plan_as_of_5may.pdf
Byla v Evropě zničena demokracie? Neměla by být Agenda 2030 v jednotlivých evropských státech široce diskutována předtím, než ji jejich političtí představitelé začnou realizovat? Neměla by být podpora Agendy 2030 začleněna do volebních programů stran, aby občané mohli rozhodnout, zda její implementaci podporují či nikoli?
Jak je možné, že o jednotlivých státech EU rozhoduje občanům neznámý propletenec nadnárodních skupin a politiků?
Byly vyspělé státy Evropy sehnány pod vlajku EU jako vypasená prasátka, na kterých se celý proces pěkně odzkouší a ony jej před svým zničením ze svých kapes ještě mohutně zafinancují?
Posuďte sami.
Agenda 2030 obsahuje podrobný program rozvoje a podporovaných priorit pro členské státy OSN. Má globální rozsah. Její jednotlivé body jsou výsledkem lobování určitých skupin, které si dokázaly v Agendě 2030 přihřát vlastní „polívčičku“ a mohou tedy při realizaci jednotlivých bodů očekávat obrovské zisky.
Jednotlivé body Agendy jsou občanům podávány jako ta nejúžasnější řešení problémů současného světa, ale – jak vidíme např. na bodu 23, který označuje jakoukoli migraci za přínos a zdroj rozvoje – skutečnost se od lživých proklamací Agendy významně liší.
Současný tlak na přijetí „Globálního kompaktu pro migraci“ je jen přirozeným vyústěním vložení bodu 23 do Agendy 2030.
Závazné body Agendy nebyly tvořeny jen oligarchy v pozadí, na jejich vypracování se dlouhodobě podíleli nejen nadnárodní a neziskové organizace, ale i politici a pracovní skupiny jednotlivých členských států OSN.
Přestože Agenda představuje nedemokratický způsob vedení států a zcela postrádá jakoukoli demokratickou kontrolu, mnoho vlád je ochotno – možná nikoli zadarmo – její body na domácí půdě tvrdě prosazovat, i když nejsou pro státy právně závazné.
O tom, jak se k Agendě 2030 postavila vláda České republiky, si můžete udělat obrázek například z jednotlivých zasedání Rady vlády pro udržitelný rozvoj. V tom posledním – ze 7. 4. 2017 – najdeme zmínku o příloze s názvem „Podkladová studie k přijetí Agendy 2030 v České republice.
Vidíme tedy, že naše vláda k realizaci Agendy, kterou žádná z politických stran neměla ve volebním programu a nedostala tedy k její realizaci demokratický mandát, přistupuje velice aktivně.
Naše vláda tedy neslouží českému lidu, ale oligarchům, kteří v pozadí Agendy 2030 stojí.
Znovu zde zdůrazňuji:
Obsah Agendy 2030 nesestavovala nějaká moudrá světová rada, které leží na srdci životní podmínky obyvatel světa.
Program byl sestaven z bodů těch nejsilnějších lobby, které dokázaly všechny ostatní převálcovat.
A výsledný guláš je nám podáván jako cesta k záchraně světa.
V Agendě je velmi často zmiňován udržitelný rozvoj. My si musíme uvědomit, že nejde o rozvoj světa a ani o rozvoj dobrých životních podmínek pro lidi, jak je nám podsouváno.
Na tzv. „migrační krizi“ nyní můžeme přesně vysledovat, že jde pouze o rozvoj subjektů, které si tento bod do Agendy 2030 prolobovaly. V případě migrace tedy
nadnárodních organizací a neziskových organizací zabývajících se tímto tématem,
migračního byznysu,
pašeráků lidí a teroristů a s tím spojeného
šmírovacího průmyslu,
vojenského průmyslu,
migračního bankovního průmyslu,
církevních organizací, které dováží migranty do Evropy,
korporací s rozvojovými projekty pro rozvojové země hrazenými z našich daní
a zkorumpovaných bruselských i národních politiků.
Vzhledem k tomu, že migrace je pro nás jedním z nejožehavějších témat, myslím, že bude užitečné udělat si představu, jak se vlastně toto téma do Agendy 2030 dostalo.
V následujícím volném překladu Pietro Mona popisuje, jak se jeho lobistické skupině podařilo včlenit migraci jako faktor rozvoje do OSN Agendy 2030:
Pietro Mona, zástupce ředitele „Globálního programu migrace a rozvoje“( Global Program Migration and Development), Bern:
Migrace a Agenda 2030: Jak se sen o migraci stal skutečností (odkaz)
Cesta, která byla zahájena v roce 2012, čelila již od počátku četným výzvám.
Zatímco migrační rozvojová komunita v průběhu let rozvinula na toto téma poměrně dobře strukturovaný příběh, otázka samotná byla rozvojovou komunitou, pověřenou vedením „post – 2015 procesu“, stále převážně opomíjena.
Rovněž nepomohlo, že migrace nebyla vybrána jako samostatné téma pro globální konzultace organizované v letech 2012 a 2013 jako součásti„post-2015 procesu“. Byla místo toho zahrnuta pod téma “Populační dynamika”.
Navíc „Nejvyšší panel“ význačných osobností (High Level Panel of eminent persons), který generální tajemník OSN pověřil vypracováním odvážné a praktické vize OSN rozvojové Agendy po roce 2015 (Agendy 2030), do své zprávy, předložené v květnu 2013, žádný významný odkaz na migraci nezahrnul.
V tomto nejnižším bodě se však věci začaly měnit.
Zásadní zpráva Generálního sekretáře OSN (UNSG), která byla předložena v červenci 2013, obsahovala nejen několik odkazů na migraci, ale také označila “posilování pozitivních přínosů migrace” za jednu ze 14 transformačních akcí, které budou Agendou 2030 vyžadovány.
Tento úspěch byl především výsledkem práce zvláštního zástupce UNSG pro mezinárodní migraci a rozvoj (UNSG Special Representative on International Migration and Development), Petra Sutherlanda.
Když bylo v roce 2008 přijato rozhodnutí o zorganizování druhého „Dialogu OSN na vysoké úrovni o mezinárodní migraci a rozvoji“ (UNHLD), nikdo skutečně nepřemýšlel o „post-2015 procesu“. Dialog, který proběhl v roce 2013, však zcela změnil hru.
První „Deklarace OSN o migraci a rozvoji“ (UN Declaration on Migration and Development), kterou UNHLD jednohlasně přijal, dala rozhodující fázi procesu potřebný politický impuls.
Zahrnutí migrace do Agendy 2030 by nebylo možné bez „Globálního fóra pro migraci a rozvoj“ (GFMD). Tato platforma pro globální dialog v průběhu let nesmírně přispěla k prohloubení pochopení migrace a rozvoje a k vytvoření společného příběhu. Sedmé GFMD, kterému předsedalo Švédsko a které se konalo v květnu 2014, znovu potvrdilo závěr UNHLD a dále přispělo k politickému procesu.
Již v létě 2013 definovala švýcarská vláda soubor prioritních témat pro jednání „Otevřené pracovní skupiny pro udržitelný rozvoj“ (OWG), která zahrnovala migraci a rozvoj. Švýcarská delegace poskytla konkrétní návrhy, jak zahrnout migraci a přínos migrantů k udržitelnému rozvoji do výsledného dokumentu OWG. OWG dokončil svůj dokument v létě roku 2014 s různými doporučenímiohledně migrace.
Na podzim 2014 začalo Švýcarsko lobovat za komplexní a pokroková doporučení týkajících se remitencí (peníze, které migranti posílají do domovských států) a žádalo snížení bankovních poplatků za převody.
„Akční program v Addis Abebě“ (Addis AbabaAction Agenda) obsahoval odstavec zahrnujícírozsáhlou a inkluzivní vizi o remitencích, včetně odkazů na finanční inkluzi migrantů a jejich rodin a na potřebu posílit jejich finanční gramotnost – dle návrhu Švýcarska.
Výsledný dokument, který byl přijat v červenci 2015, navíc obsahuje i odstavec o přínosu migrantů k udržitelnému rozvoji a zabývá se i otázkami jakými jsou bezohledný nábor, převod dávek a uznávání kvalifikací.
Během mezivládních jednání o Agendě 2030 jsme pokračovali ve vynikající spolupráci se „Švýcarským zvláštním vyslancem pro udržitelný rozvoj“ (Swiss SpecialEnvoy for sustainable development), jeho týmem a s Misí v New Yorku (Mission in New York).
Zvláště v závěrečných fázích vyjednávání byla tato dobře zavedená spolupráce rozhodující pro získání některých změn v textu na poslední chvíli (například o ochraně práv migrantů). Stejně důležitá byla koordinace s ostatními zainteresovanými stranami.
Pravidelná rokování s mezinárodními organizacemi a organizacemi občanské společnosti (=neziskovými organizacemi) a vládami, jako jsou vlády Švédska a Bangladéše, umožnily strategické plánování našich intervencí a sdílení řečnických bodů našich sdělení, což vedlo k vzájemnému posilování našich prohlášení a k výměně informací.
Začlenění migrace do Agendy 2030 je zásadním momentem pro řízení migrace a rozvoje.
Představuje uznání teze, že migrace umožňuje udržitelný rozvoj, na nejvyšší politické úrovni.
Uznává pozitivní přínos migrantů k ekonomickému a inkluzivnímu růstu, přičemž zakotvuje jako předpoklad ochranu jejich lidských práv.
Agenda 2030 tak kodifikuje změnu paradigmatu, kde se pohled, který hodnotí migraci jako selhání, mění v pohled, který vidí migraci jako faktor rozvoje.
To ovlivní příběhy a vnímání migrace po celém světě.
Vůbec poprvé máme globálně přijaté a národně aplikovatelné cíle týkající se migrace a rozvoje.
Rozsah tohoto úspěchu je obrovský, a to od ochrany pracovních práv ekonomických migrantů a boje proti bezohledným náborářům, k zajištění bezpečné a pravidelné migrace, ukončení obchodování s lidmi, snižování nákladů na migraci a ochranu lidských práv všech migrantů.
250 milionů globálních migrantů již konečně nestojí stranou. Nyní jsou nedílnou součástí globálního programu, a to nejen jako příjemci, ale také jako aktéři udržitelného rozvoje.
Agenda je tedy také výzvou k zahrnutí hlasu migrantů do všech procesů na všech úrovních. To, co Švýcarsko a několik dalších partnerů začalo jako sen, se stalo realitou.
Tato skutečnost však stále existuje pouze na papíře. To, co nyní potřebujeme, je skutečně odhodlané globální partnerství mezi vládami, mezinárodními organizacemi, občanskou společností (čti neziskovými organizacemi), akademickou obcí a soukromým sektorem pro práci s migranty a pro migranty, aby bylo dosaženo udržitelného rozvoje, který nikoho neponechává stranou.
Ano, to, co nyní potřebují, rozhodně není demokracie. „Odhodlané globální partnerství mezi vládami, mezinárodními organizacemi, neziskovými organizacemi, akademickou obcí a soukromým sektorem pro práci s migranty a pro migranty“ můžeme s klidným svědomím nazvat spiknutím.
Spiknutím proti těm, kterých se tato Agenda nejvíce dotkne a se kterými není vůbec diskutována – proti občanům národních států.
Migrační tlak, který nyní zažíváme, je vyvoláván uměle. Uvedu příklad.
V březnu 2015 přestala OSN financovat jídlo v devíti tureckých táborech se syrskými uprchlíky. Tvrdila, že má nedostatek fondů. Důsledkem byla obrovská migrační vlna, která cca od června 2015 začala přicházet do Evropy.
Jak snadné.
Masová migrace do Evropy je pečlivě organizována a také financována.
Působí jako beranidlo pro protlačení globálního zákona – Globálního kompaktu pro migraci, který by členské státy OSN zavázal neomezeně přijímat jak uprchlické vlny vnitřně i vnějšně vysídlených lidí, tak i ekonomickou migraci, vše organizované nadnárodními skupinami.
A protože se má tento zákon přijmout již v roce 2018, bude se tlak na občany zvyšovat.
Oligarchové potřebují prosadit neomezenou migraci (a tím spustit mechanismus na zničení národních států) a umlčet všechny nepohodlné kritiky.
Další oligarchická skupina se snaží dostat k lizu s tzv. bojem proti s klimatickým změnám.
Proto můžeme očekávat
vzrůstající tok migrace – viz zpráva, že OSN zredukovalo své mírové sbory v súdánském Darfuru o cca 19.000 vojáků – tedy více než o třetinu.
další atentáty na muslimy, protože je nutno smáznout rozdíl mezi islámským terorismem a tzv. xenofoby, aby bylo možno patřičně pronásledovat každý nesouhlasný názor a prosadit zákaz kritiky islámu – tedy blasfemii, která je součástí islámského práva šaría.
další výkřiky globálních oteplovačů, (kteří si chtějí na migraci přihřát svou polívčičku), o tom, jak klimatické změny vybudí takovou či onakou migrační vlnu.
vzrůstající snahy omezit svobodu slova zastrašováním a represemi.
Buďme na to tedy připraveni.
Jak v celé věci figuruje Brusel – tedy politické struktury EU?
Brusel byl jedním z nejaktivnějších subjektů při vytváření Agendy. Od vytvoření Evropské unie spustil několik tzv. migračních dialogů, na kterých spolu se zástupci rozvojových států participovaly skupiny úředníků a politiků z členských států EU:
Budapest Process
Migration in the EuroMed Partnership
Africa-EU Partnership on Migration, Mobility and Employment (MME)
The Mediterranean Transit Migration Dialogue (MTM)
Prague-process
Euro-African Dialogue on Migration and Development
Khartoum process
Podrobnosti o vedených migračních dialozích si můžete přečíst zde:http://www.icmpd.org/fileadmin/ICMPD-Website/ICMPD_General/Publications/2015/Mapping_Migration__Development_in_Dialogues_ICMPD_2015.pdf
Počátkem března 2017 prohlásil evropský komisař pro migraci, Avramopoulos, že EU otevře migrační centra v Africe, protože potřebuje 6 miliónů migrantů.
Brusel zavedení Globálního kompaktu pro migraci vítá a podporuje.
Brusel ve svém návrhu nového evropského konsensu o rozvoji prohlásil, že EU bude realizovat Agendu 2030 – a také dozorovat její realizaci – ve všech státech světa. Vše se bude odehrávat (a nějakou dobu se to již odehrává) pomocí dotací z našich daní.
Tento způsob byl již úspěšně vyzkoušen na některých evropských státech: dostanete dotace, když otevřete trhy, umožníte privatizaci státního majetku a přírodních zdrojů, zrušíte celní bariéry, otevřete hranice – vše, samozřejmě pod vzletnými slovy o krásných budoucích zítřcích a lidských právech.
(Nový konsensus o rozvoji byl schválen Radou Evropy a Evropským parlamentem na počátku letošního roku.)
Tedy – jinými slovy – národy EU ještě před svým rozpuštěním v migračním chaosu celou tu legraci finančně zatáhnou.
V Berlíně nyní probíhá 10. Sjezd Globálního fóra pro migraci a rozvoj (GFMD). Organizuje ho Německo spolu s Marokem. A tématem je hádejte co?
Migrace a přijetí Globálního zákona pro migraci (Global Compact for Migration) v roce 2018 – zákona, který vítá všechny migranty a smazává rozdíl mezi ekonomickými migranty a utečenci.
Rada Evropy, která se skládá z premiérů a hlav evropských států, schválila ve stejném časerezoluci číslo 14335 s názvem „Migrace jako příležitost pro evropský rozvoj“ (Migration as an opportunity for European development):
„Členské státy Rady Evropy jsou povzbuzovány, aby sbíraly, analyzovaly a monitorovaly informace týkající se jejich aktuálních nároků na pracovní sílu s cílem vytvořit progresivní strategii v oblasti migrace, která by reflektovala potřeby v jednotlivých sektorech jejich ekonomik,“ píše se v abstraktu.
Zřejmě se už s původním obyvatelstvem vůbec nepočítá.
Pokud si přečtete závěrečná doporučení dokumentu, zjistíte, že se v podstatě shodují s návrhem Globálního kompaktu pro migraci.
Nátlak stoupá. A vše se urychluje.
Jedinou možností, jak se zachránit, je volit strany, které chtějí referendum o vystoupení z EU.
Jsme hříčkou v rukou partičky majitelů korporací a sociálních inženýrů Bruselu a OSN a na ně navázaných nadnárodních a neziskových organizací.
Je to pro ně velmi lukrativní kšeft.
OSN úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) vydal s předstihem odhad nákladů na obhospodaření migrace do Evropy v roce 2017 – Regional refugee and migrant response plan for Europe:January-december 2017. Předpokládá v něm 342.000 nových migrantů a uprchlíků v Evropě za rok 2017 a požaduje částku 690.935.694 USD pro celkem 74 subjektů nadnárodních a neziskových organizací. V Anexu najdete rozpis nákladů na jednotlivé organizace.
OSN úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) má vskutku pádné důvody prosazovat migraci – z celkové částky si připsal 332.891.271 USD.
To všechno hradíme ze svých kapes. Ždímají nás jako citrón.
Proto Evropská unie tak špatně nese odchod Británie – druhého nejvyššího plátce do rozpočtu. Předpokládá sekeru 20 miliard eur. To udělalo partičce čáru přes rozpočet. Doslova. I penzijní fond Německa – vlajkové lodi migrace – se ocitl v mínusu. Důvodem jsou velké výdaje v roce 2015 – proč asi? Nepřijala v tomto roce Merkelová cca milión migrantů? Jak to, že neprosperuje? Že by promigrační teorie byly jen snůškou blábolů? Schodek pokračoval i v roce 2016, zatímco před migrační vlnou byl v plusu.
Jak teď dotovat zavádění Agendy do všech zemí světa?
Ale nebojte se, oni to z nás dostanou …
Důvody uváděné pro zavedení migračních pracovních politik jsou samozřejmě účelově vylhané.
Poklesu porodnosti a s tím spojeným stárnutím populace lze zabránit vhodnou prorodinnou politikou. Ale to zjevně není na pořadu dne.
Dále se záměrně vynechává fakt, že robotizace způsobí obrovský úbytek pracovních míst.
Cpát migranty do vyspělých zemí za takových okolností zavání cílenou snahou o rozbití těchto společností.
A to je ten skutečný cíl.
A politici, kteří se na tomto podílí, by měli být souzeni za vlastizradu.
