12.10. 2017 Hrad
U mikrofonu TV Barrandov Soukup s prezidentem…
Já jsem dnešní naše povídání, dnešní debatu chtěl začít vyhlídkami jednotlivých politických stran a průzkumy veřejného mínění, protože je devět dnů před parlamentními volbami, ale jak to tak v životě lidském bývá, člověk míní a věci se mění. Vy jste včera přednesl projev v Radě Evropy, a nutno poznamenat, vyvolal bouřlivé reakce a velmi ostré reakce. Vy jste řekl, že ukrajinská krize, respektive problematika Krymu, je diplomatickou řečí fait accompli, to znamená hotovou věcí, a vzbudilo to velkou diskuzi a ostré reakce. Je možné se zamyslet a říci ještě jednou a srozumitelně pro diváky televize Barrandov Vaše stanovisko? A připomínám, že Vaši kritici zejména říkají, že porušení mezinárodního práva směrem k Ukrajině nelze takto cynicky přejít.
Dobře, tak já bych rozlišil, pane Soukupe, dvě věci. Můj projev, který se vůbec téměř nezabýval Ukrajinou. A potom odpověď na jednu otázku z diskuze, která se naopak Ukrajinou, respektive Krymem zabývala. Můj projev se zabýval sankcemi a snažil jsem se snést argumenty, že sankce jsou neefektivní. Jedním z těchto argumentů byly i sankce proti Kubě, které trvaly padesát let, než je Barack Obama zrušil, protože se po padesáti letech ukázaly jako neefektivní. Mimochodem před chvíli jsem přijal bývalého rakouského prezidenta Heinze Fischera, který mně rovněž za přítomnosti rakouského velvyslance říkal, že sankce se vyčerpaly a že nemají smysl. Takže toto byl smysl mého základního projevu, kterého si téměř nikdo nevšiml.
Já jsem ho četl, ale jak to tak v médiích bývá, pověstná mediální zkratka se věnovala té Vaší odpovědi.
Ano, teď přicházejí dotazy, kterých bylo asi deset, možná o něco více, a jeden z nich se týkal Ukrajiny, a co dělat s Ukrajinou a s anexí Krymu. Vy víte, že jsem několikrát anexi Krymu označil za protiprávní. Stejně tak víte, že ve svém projevu, když jste ho četl, jsem označil sankce za oprávněné, ale neúčinné. Justified but ineffective, to znamená, k čemu je vám oprávněná sankce, když naopak posiluje vašeho protivníka. Trochu anekdoticky jsem tam uváděl, že díky sankcím vzniká mýtus obklíčené pevnosti, díky kterému Putinovi rostou preference až na těch osmdesát procent. Teď se vraťme k tomu Krymu, podívejte se, pane Soukupe, já mohu desetkrát litovat anexe Krymu, co by ne. Znám argumenty obou stran. Vím, že někdy kolem roku 92, nebo kdy, v Budapešti nebo Bukurešti, to už si přesně nepamatuji, se Ukrajina vzdala jaderných zbraní s protihodnotou garance její územní integrity. A jedním z garantů této územní integrity byla Ruská federace. To je samozřejmě silný argument proti anexi Krymu, protože Rusko tak porušilo svůj vlastní závazek.
Teď budu poslouchat argumenty druhé strany, budou to historické argumenty. Vy dobře víte, že Krym dlouhá staletí patřil Rusku. Vzpomeňte si na krymskou válku v polovině 19. století, bitva o Sevastopol a tak dále. Chruščov potom věnoval Krym Ukrajině, což je trochu komické, ale prosím. Rusové argumentují právními posudky, které říkají, že referendum o Krymu bylo právně závazné. Argumentují i tím, že je to vlastně něco analogického, jako bylo Kosovo.
A tak máte argumenty na jedné a na druhé straně, ale co je podstatné? Krym je v ruském držení a já si nedovedu představit jakoukoli ruskou vládu, to nemusí být Putin, která by se vzdala Krymu. Takže, abych dospěl k závěru, ta věta, že je to fait accompli, tedy hotový fakt, je pouhé konstatování skutečnosti a Joachim Gauck kdysi řekl, byla by to evropská válka, kdybychom chtěli vrátit Krym Ukrajině. A já jsem k tomu jenom dodal jako svůj osobní názor, zdůrazňuji osobní názor, bona fide, aby se alespoň něco uskutečnilo a něco sblížilo, že by tedy Rusové za to měli dát nějakou kompenzaci. A samozřejmě, že to naštvalo Ukrajince a naštvalo to Rusy. A skončím jednou větou. Znáte definici kompromisu, pane Soukupe?
Jakou máte na mysli?
Lorda Mountbattena, to byl poslední vicekrál Indie, a ten říkal, dobrý kompromis je ten, kdy oba dva vstávají od jednacího stolu bledí vzteky. Takže jednoho krásného dne dojde i k tomu, že se Ukrajina a Rusko sejdou za jednacím stolem, v této otázce uzavřou nějaký kompromis a odejdou od jednacího stolu bledí vzteky a vůbec si nevzpomenou na to, že takový kompromis kdysi dávno navrhoval jakýsi Miloš Zeman.
No debatu se Vám tedy rozpoutat podařilo a pozornost…
To já dělám velmi rád, ano.
Pozornost jste k té problematice přivolal. Dokonce jsem na jednom ze serverů četl, myslím, že to byla Jevropejskaja pravda, kde bylo napsáno, že Ukrajina pravděpodobně bude vyžadovat oficiální omluvu. Je to vůbec možné?
Vyžadovat oficiální omluvu by mohla tehdy, kdyby nešlo o můj osobní názor, což jsem veřejně sdělil. V takovém případě by mohla vyžadovat omluvu ode mě, nikoli od české vlády nebo od České republiky, a já bych tuto omluvu jako obvykle odmítl, protože za svoje osobní názory se neomlouvám.
Pane prezidente, já vím, že máte rád kontroverzní a ostré názory. A teď mi dovolte jednu paralelu a jsem zvědavý, co na ni budete říkat. Německý císař Vilém II. v době první světové války také rád pronášel velmi kontroverzní projevy. On sice příliš mnoho pravomocí neměl, ale ty jeho projevy, výroky byly velmi ostré a podařilo se mu v podstatě sjednotit veřejné mínění mnoha států proti Německu. Neobáváte se toho, že jednou s tou ostrostí opravdu přestřelíte?
Samozřejmě, že toto riziko existuje, ale víte, že já si myslím, že každý politik by měl naprosto jasně a tvrdě říkat své názory a vyjít z mlhy takzvané politické korektnosti…
Korektnosti.
..kde vlastně frázemi neřeknete nic. A pokud jde o Viléma II., hluboce se mýlíte, protože Vilém II. měl obrovské pravomoci, například sesadil kancléře Bismarcka, což mimochodem pokládám za chybu, ale on to udělal.
No, Vaše vystoupení na shromáždění Rady Evropy vyvolalo reakce i na domácí politické scéně. S komentářem přispěchal premiér Sobotka i Lubomír Zaorálek, ministr zahraničních věcí, a řekli, že toto nevyjadřuje oficiální stanovisko České republiky. Takže mě to logicky přivádí k myšlence, kdo je tady Česká republika? Vláda nebo přímo volený prezident? A samozřejmě chci pokračovat k diskuzi o kompetencích prezidenta republiky, kterou jsme otevřeli minulý týden.
Dobře, ale tohle se ani tak netýká kompetencí jako nesprávného nebo přinejmenším nepřesného vyjádření těchto dvou politiků. Měli by si všimnout, že pokud jde o sankce, a to bylo hlavní téma mého projevu, tak sankce proti Rusku před rokem odsoudil ve veřejném projevu na Zemi Živitelce předseda Senátu Milan Štěch, před několika dny sankce proti Rusku odsoudil Andrej Babiš. Proč prezident České republiky by neměl učinit totéž, pokud je přesvědčen o tom, že jeho názor je oprávněný. A co se týče toho Krymu, tak tam jsem jasně řekl, že jde o můj osobní názor.
No tak každopádně oni se vůči Vašemu osobnímu názoru velmi zostra na sociální síti vymezili. A všiml jste si, jak prudké reakce domácích politiků vyvolala naše debata z minulého týdne o Vašich pravomocech? Já jen zrekapituluju, že jste otevřel zákonodárnou pravomoc prezidenta republiky, tedy otázku, jestli by neměla být navrácena prezidentu republiky, zrušení některých kontrasignací, zvýšení kvora na přehlasování prezidentského veta a některé další věci, odvolání a jmenování ministrů.
Buďte rád, pane Soukupe, že naše diskuze vyvolávají reakce.
To já nepochybně vždycky kvituji, čím je naše diskuze živější a obsahuje více kontroverzních věcí, tím více se o ní mluví.
Samozřejmě.
A naší televizi to pomáhá.
Takže abych odpověděl na tyto reakce svojí reakcí. Je to velmi prosté, kapři si nikdy nevypustí vlastní rybník. Pamatujte si, milí diváci televize Barrandov, ještě jednou, kapři si nikdy nevypustí vlastní rybník. Jinými slovy, Parlament, ať už Sněmovna nebo Senát, nikdy nebude souhlasit s rozšířením prezidentských kompetencí, ale pokud dojde k tomu, k čemu se současná vláda zavázala, a v čem bude doufám budoucí vláda pokračovat, tak bude přijat zákon o obecném referendu, který ostatně předjímá naše ústava, a nechme naše občany jednoho krásného dne, a já jsem říkal, že to může být i v budoucím století, rozhodnout o tom, zda si přejí silného prezidenta s výraznými kompetencemi. Pokud si ho přát nebudou, tak každý, kdo o to bude usilovat, sklopí uši a kompetence zůstanou takové, jaké jsou.
My jsme v jiném diskuzním pořadu v televizi Barrandov o tom diskutovali v Duelu Jaromíra Soukupa, volebním speciálu, a jedním z politiků, který de facto částečné rozšíření kompetencí prezidenta republiky podpořil, byla Karla Šlechtová, ministryně místního rozvoje.
Nechme téma aktuálních událostí Rady Evropy stranou. A moje druhé téma, o kterém chci debatovat, jsou vyhlídky politických stran v nadcházejících parlamentních volbách, což už je o něco méně než týden, a je to naše poslední příležitost, protože podle zákona týden před volbami už o tom hovořit nemůžeme. My jsme uzavřeli naše výzkumy minulou sobotu, naše agentura Mediaresearch. Chci jen říci, že naše agentura Mediaresearch se v posledních volbách 2013 příliš nemýlila, byli jsme velmi blízko a tehdy jsme predikovali úspěch hnutí ANO 2011. A ty výsledky posledního průzkumu k této sobotě jsou překvapivé. Pokračuje poměrně prudký pád ANO 2011, které dosahuje nyní dvacet pět procent, ale přesto by volby vyhrálo, a velmi překvapivě prudce padá sociální demokracie, pod hranici deseti procent. A naopak velmi silně posiluje SPD Tomio Okamury a Piráti, ti potvrdili své preference okolo deseti procent. Pokud se Vás mohu zeptat na tento výsledek a tu tendenci, máte k tomu nějaký komentář?
Pane Soukupe, vždyť mě znáte.
Znám.
A vždyť znáte, že vždy a vždy říkám, po pětadvaceti letech v politice jsem se přesvědčil o tom, že žádný průzkum veřejného mínění se ani přibližně nesešel s reálnými volebními výsledky. Já jsem poměrně nedávno, asi před půl rokem nebo kdy, říkal Davidu Cameronovi, tehdejšímu britskému premiérovi, Vy jste prokázal, že exit poll, což je vlastně jediný průzkum, o kterém se lze domnívat, že je přesný, to se ptáte, jak víte, lidí, kteří odcházejí z volebních místností, tak Vy jste dokázal, že ani to nefunguje, protože ten předvídal Cameronovi zisk jednoho poslance nad většinu a Cameron vyhrál naprosto drtivou většinou. Takže od té doby ani exit pollu nevěřím, natož těm ostatním průzkumům.
No, já jsem o výsledcích a kvalitě výzkumu Mediaresearch přesvědčen a máte pravdu, že nás můžou rozsoudit pouze volební výsledky, takže se těším na naši debatu…
Které uvidíme za týden a buď já Vám budu gratulovat, že Mediaresearch je úspěšná, anebo že naopak ani ona, ani další agentury se nestrefily.
No, ale tak přesto pokud by to byla pravda, výrazné preference a nárůst SPD, Pirátů a do určité míry ANO 2011, které je pořád považováno za nováčka v politice. O čem to svědčí?
V každém případě to svědčí o touze voličů, aby byli nováčci v politice a o znechucení dosavadními politickými stranami, což se může částečně týkat i sociální demokracie. Já docela chápu, když lidé mají politiků plné zuby, a když si říkají, tak musíme tam dát někoho nového. Někdo, kdo nás příjemně překvapí, jako byly například Věci veřejné, že ano? Abych uvedl konkrétní ilustraci. A potom jsou zklamáni a bohužel nechodí k volbám, což je to nejhorší, co mohou udělat. Pane Soukupe, neustále opakuji občanům na náměstích, že v politice si nevybíráte mezi lepším a ještě lepším, ale mezi špatným a ještě horším. V politice vždycky volíte nejmenší zlo, nikoli největší dobro. A když to občané pochopí, půjdou k volbám a zvolí nejmenší zlo.
A ještě jedno kdyby, kdyby se potvrdilo, že je pád sociální demokracie skutečně takto hluboký, pod deset procent, a prostě výměna jejich volebních lídrů se neosvědčila, nebude hlavní problém sociální demokracie ekonomický? Já bych chtěl jenom poznamenat, že strana je z dob Jiřího Paroubka velkolepým výdajem na volební kampaně poměrně silně zadlužena. Financovaly to banky, plus je tam samozřejmě dluh vůči doktoru Altnerovi nebo jeho dědicům, a pokud by tyto volební výsledky byly takto špatné, v uvozovkách, příspěvek státu na provoz strany by byl výrazně menší. Minulý rok dostala sociální demokracie sto dvacet devět milionů korun a ta částka by výrazně klesla. Nehrozil by tedy krach? Nebyla by největším problémem sociální demokracie ekonomika?
Ne, ne, ne, to je přehánění, pane Soukupe. Podívejte se, já jsem nastoupil do funkce předsedy sociální demokracie v situaci, kdy krátce poté ODS, která se začala děsit našich rostoucích preferencí, nástroji ministra Kočárníka, ministra financí, se pokusila o konfiskaci Lidového domu, což byl hlavní zdroj našich financí. Obstavila nám účty a my jsme byli prakticky bez peněz, a přesto jsme přežili, protože členové sociální demokracie, alespoň většina z nich, byli srdcaři a pracovali pro tu stranu zadarmo, což se dnes bohužel často neděje. A tak tato bitva, než se nám vrátil rozhodnutím Ústavního soudu Lidový dům, trvala poměrně dlouho a na rozdíl od této situace, dnešní sociální demokracie ten Lidový dům má. Ten jí každý rok přináší takových, já nevím, sto milionů korun ročního příspěvku, takže absolutně není důvod se znepokojovat.
Já jsem asi trošku přeháněl, to máte pravdu, ale chtěl jsem upozornit na to, že příjmy stran jsou přímo závislé na podpoře voličů.
Dobře, ale u sociální demokracie, jak jsem Vám vysvětlil, nejde jenom o příjem ze státního příspěvku, ale příjem z Lidového domu, to je ten rozdíl.
Když jste vzpomněl svoji minulost v sociální demokracii, jaká byla Vaše největší chvíle v politice?
Myslím, že ano, já jsem slíbil sociální demokracii, že vstoupíme do Strakovy akademie hlavním vchodem. Nikdo mi nevěřil, pane Soukupe, absolutně nikdo mi nevěřil, takže moje největší chvíle v politice byla, když jsem vstupoval do Strakovy akademie hlavním vchodem a Josef Tošovský jako můj předchůdce ve funkci premiéra mně otevíral dveře a vítal mě uvnitř Strakovy akademie.
Pane prezidente, já vím, že velmi pečlivě čtete monitoringy tisku, sledujete denní tisk, časopisy a poměrně obratně se pohybujete i na internetu a sledujete dění v internetovém prostoru, zpravodajské dění. Jaké je z Vašeho pohledu hlavní téma voleb, těchto voleb, a proč ho strany neumí uchopit? Já bych chtěl jenom říci můj názor, že v roce 2013 to zcela evidentně byla korupce. Jaké je hlavní téma voleb pro voliče z Vašeho pohledu?
A někdy to byly zdravotnické poplatky a někdy něco jiného. Pane Soukupe, já Vás strašně překvapím, nejhorší na této volební kampani je, že neexistuje žádné centrální téma, rozumíte mi? Že na poslední chvíli si jedna strana vybere Babišovo Čapí hnízdo, druhá strana Sobotkovo OKD, teď se vynořilo lithium. Kdo o tom tušil, to byl dar z nebes pro některé strany, ale uznejte, že kdyby lithium mělo být centrálním tématem volební kampaně, tak jsme na tom hodně špatně.
Tak jinak, které téma strany tedy opominuly, opomenuly, a voliči je chtěli slyšet?
No řekl bych, že…
Jestli je centrální téma voleb a jen si ho ty strany nevšimly?
Ano, řekl bych, že jedním z možných témat voleb, které dokázala uchopit, a to jenom částečně, Okamurova SPD, je přímá demokracie. Prostě voliči přestali věřit politikům, že je dokáží adekvátně zastupovat, a přejí si o některých věcech rozhodovat sami. My jsme před chvílí mluvili o referendech, ale to nejsou jenom referenda, to je přímá volba starostů, primátorů a hejtmanů a samozřejmě i to rozšíření kompetencí, o kterých jsme před chvílí mluvili. A podívejte se, jaký je důkaz pro moje tvrzení? To je znechucení voličů politikou, a to se projevuje v tom, že v politických stranách, všech politických stranách, Vám klesá počet členů. A teď si to srovnejte, dobře, mluvíme o sociální demokracii, kterou asi nejlépe znám. Tak si vezměte, že v sociální demokracii je s bídou dvacet tisíc členů. V německé sociální demokracii je jich tři sta osmdesát tisíc. A co z toho logicky vyplývá? Samozřejmě, že je tam různý počet obyvatel, ale i tak, ale i tak. Vyplývá z toho to, že když máte širší členskou základnu, tak si můžete vybírat mladé, nadějné kádry, kteří chtějí nahoru, kteří chtějí do Parlamentu, a kteří právě ta témata dokáží nastolovat. Ale co se stalo v sociální demokracii? Mladé, nadějné kádry, jako byl Zimola, jako byl Tejc a jako byli další, byly nemilosrdně likvidovány ve prospěch málo schopného vedení, které přitom tuto stranu skutečně přivedlo někam k těmto deseti procentům.
Já vím, že už jsem se na to jednou ptal, a přesto, není za úspěchem Tomia Okamury, Ivana Bartoše z Pirátů jejich autenticita? To, že jsou to uvěřitelní politici, a to, co říkají, skutečně prožívají? Není jednou z příčin neúspěchu těch tradičních stran určitá šeď, nevýraznost?
Anebo předstírání, v tomhle bych Vám dal za pravdu. Já také mám pochybnosti, a teď nebudu jmenovat nikoho konkrétního, o autenticitě některých politiků, kteří říkají něco a myslí si něco jiného. V ideálním politickém světě, který bohužel neexistuje, by všichni politici měli být autentičtí a měli by soutěžit svými názory, nikoli tím, že jeden předstírá hodně a druhý málo nebo vůbec.
Nebo jeden čte příliš mnoho volebních výzkumů a podle toho říká každý den něco jiného. Pane prezidente, my jsme zmínili téma lithium. Já vím, že jsme o něm hovořili už dvakrát,…
Pane bože.
… ale já si ho dovolím zobecnit na téma nerostných surovin. To, co podle mého názoru lidi rozčílilo nebo přivedlo k tématice nerostných surovin nejvíce, je fakt, že mají pocit, že naše národní bohatství v nedozírné hodnotě, konkrétně lithium, a můžeme se bavit o tom, jestli je to pravda nebo není, odejde do zahraničí. Zisky z toho odejdou do zahraničí a lidé logicky by chtěli, aby zisky zůstaly tady. A já už jsem na to několikrát upozornil, že v devadesátých letech jsme zahájili politiku takovou, že dáváme licence k těžbě soukromým firmám a inkasuje za to stát pouze poplatek. A chtěl jsem znova upozornit na to, že i to lithium nyní patří státu, je tato politika správně, že stát inkasuje poplatky z těžby a s těmi nerostnými surovinami obchodují soukromé firmy?
Já jsem nedávno viděl tabulku, kterou sestavil Aleš Michl, docela dobrý ekonom mimochodem, tato tabulka uvádí, jaké procento připadá státu z těžby jednotlivých nerostných surovin. V zásadě je to mezi jednou polovinou a celým jedním, opakuji jedním, procentem. Takže je to varující. Vím, že se objevily návrhy na zvýšení tohoto procenta minimálně na dvojnásobek, někdo navrhoval desetinásobek. Vím také, že se proti tomu postavili těžaři, pochopitelně, ale vraťme se na okamžik k tomu lithiu, protože tam ten problém vidíte nejplastičtěji. Víte, že já dlouhodobě zastávám jednoduchý a srozumitelný postoj, který říká, že jestliže nerostné suroviny jsou státní vlastnictví a to jsou, takže by je měl těžit státní podnik.
Na to se ptám.
A dokonce říkám, když se mě na to ptají, který státní podnik by to měl být a to Diamo. Kancelář prezidenta republiky se nedávno dotázalo ředitele Diama, jestli by byl ochoten zapojit se do těžby lithia. Odpověď byla jednoznačně pozitivní.
No právě, otázka samozřejmě může znít takto, neměla by se před jakýmkoliv rozhodováním o těžbě strategických surovin, jako je černé uhlí, jako je lithium, wolfram, uran a tak dále, nejdříve vést pečlivá debata, zda stát prostřednictvím státních firem, třeba Diama, to nemůže těžit sám a pak následně s tou surovinou obchodovat sám? A teprve poté, pokud po této pečlivé debatě se neřekne, ne, není to možné, bylo by to spojeno s příliš vysokými náklady, nemáme na to technologie nebo něco podobného, uvažovat o tom, že licenci k těžbě dáme tedy soukromé firmě?
Ne, pečlivá debata, a o tom už jsme jednou mluvili, by se nesporně měla vést o tom, zda vůbec ty zásoby té suroviny jsou tak velké, že se vyplatí je těžit. Já jsem Vám uváděl minule jeden příklad, Mazurská jezera a břidlicový plyn, kde Poláci udělali průzkum a pak to odpískali, že? Já dokonce vůbec nemohu vyloučit, že totéž bude i v případě lithia, protože jsem četl odhady expertů a tyto odhady o objemu zásob se liší, víte v jakém poměru, pane Soukupe? Jedna ku stu, to je neuvěřitelné rozpětí, jedna ku stu. Takže počkejme si nejdřív, až nám průzkumníci řeknou, kolik tam je toho lithia, ale v tom případě není zapotřebí diskutovat o tom, jestli to má dělat Diamo nebo ne. Diamo těžilo uran v Dolní Rožínce. Diamo s tím má své zkušenosti. Myslím, že se k tomu naprosto hodí. Jediný problém, ale já nejsem odborník, je těžbě těch odkališť, kde nevím, jestli jsou vhodné ty techniky na tuto těžbu, ale pokud jde o hlubinnou těžbu, tak tam žádný problém není.
Tak já Vám dám ještě jeden příklad, já jsem si našel z posledních dat, které jsem z veřejných zdrojů našel, jsou z roku 2012, že stát jako poplatky z těžby nerostných surovin, které patří státu, inkasoval zhruba pět set milionů korun. Podle rozpočtových pravidel tři čtvrtiny z toho šly obcím, které jsou tou těžbou dotčeny, a zhruba sto padesát milionů korun šlo tedy do státního rozpočtu. A oproti tomu obrat těch firem soukromých z obchodu s těmi státními surovinami byl sedmdesát jedna miliard za jeden rok. Není to tedy jasný argument pro to, že obchod se surovinami, které patří státu, musí být mimořádně ziskový, pokud obrat je sedmdesát jedna miliard, a proti tomu je poplatek státu pouze sto padesát korun a čtyři sta milionů korun obcím?
Ale to je přesně to, co jsem Vám před chvílí vysvětloval. Byly tady návrhy na zvýšení tohoto poplatku minimálně na dvojnásobek, maximálně na desetinásobek. To, že se proti tomu budou stavět těžaři, no, ti by byli nejradši, kdyby nebyl žádný poplatek, že jo. To je z jejich hlediska naprosto logické. Já bych podporoval spíše ten desetinásobek a myslím si, že by to nikomu nakonec nevadilo.
Mimo jiné, i to černé uhlí, patří státu a vydává stát licenci. OKD za dob panování Zdeňka Bakaly vydělalo třicet tři miliard čistého zisku. Mimo jiné poplatek z té těžby se OKD nezvyšoval sedm let, a poprvé se zvýšil po sedmi letech až v roce 2016, kdy už to ale moc velký smysl nemělo, protože ta firma už byla ve velkých problémech.
Naprosto souhlasím. Tady vidíte, že když někdo říká, dejme to Čechům, tak já říkám, Kožený byl taky Čech, Bakala je taky Čech. To znamená, spoléhat se na to, že český podnikatel bude vždycky hájit zájmy české ekonomiky a českého státu, je naivní.
A proč se tedy podepsalo to memorandum, diskutované, s tou kanadskou firmou?
Já jsem to memorandum dostal na stůl dnes, protože jsem si ho vyžádal. Tak jsem si ho přečetl, myslím si, že bylo uzavřeno v dobré vůli. Já většinou nepatřím ke schizofrenikům, nepatřím k těm, kteří zastávají konspirační teorie, ale našel jsem tam jeden háček, o kterém si nejsem jist, zda nebude hákem na velryby. A to je závazek respektovat platné právo ochrany investic, tedy ochrany zahraničních investic. A, pane Soukupe, mě to potkalo už jednou. I když jsem za to nemohl.
Pane prezidente, víte, jak málo stačilo v kauze Diag Human, jeden dopis ministra, aby způsobil miliardové škody?
Ano. Ministra Martina Bojara, který mimochodem měl tu drzost, že mně napsal dopis protestující proti mému nějakému postupu. Myslím, že v kauze jmenování profesorů. Tak jsem mu odpověděl, pane profesore, se zaťatými zuby jsem podepsal Vaše jmenování vysokoškolským profesorem, třebaže jste způsobil českému státu tímto dopisem škodu několika miliard korun, a to ještě není Diag Human uzavřen, třebaže mě Sobotka ujišťoval, že uzavřen je. Ale já jsem měl na mysli jiný případ, televize Nova, deset miliard. Teď jsem seděl s Leonardem Laudrem, když mně dávali Algemeiner cenu Warrior for Truth, a Lauder pronášel laudatio jako prezident světového židovského kongresu, tak jsem mu sportovně řekl, blahopřeji Vám k Vašemu vítězství v arbitráži o Novu. Tak jsme si znova podali ruce, ale nebylo mně u toho dobře, protože deset miliard jsou velké peníze a já jsem proklínal všechny, kdo tohle to způsobily stejně tak, jako proklínám Martina Bojara, který způsobil kauzu Diag Human.
Doufejme, že nás to nepotká u lithia třeba za deset let nebo pět let.
Pane prezidente, mám jeden dotaz týkající se zdravotnictví. Sdružení praktických lékařů vyzvalo své členy, aby 18. října, to znamená příští středu těsně před volbami, uzavřeli své ordinace. Protestují tak proti podfinancování, nízkým platům a tak dále, ale je to jeden z řady platových požadavků. Nezdá se Vám, že téma platů a zvýšení odměn začíná být zásadním společenským tématem?
Ale já naprosto chápu, že každý chce vyšší plat, a já to dokonce podporuji, ale pár dní před volbami uzavřít ordinace je, pane Soukupe, naprostá, ale naprostá šaškárna, kde se ti lidé jenom předvádějí, ať už tím, že si dávají černé pásky na rukávy nebo čímkoli jiným. Ať si počkají na nového ministra zdravotnictví, ať s ním diskutují a v případě, že se s ním nedohodnou, ať jdou klidně do stávky. To je jejich svaté právo v demokratické společnosti, ale jedině naprostý přiblblík, nechci používat jemnějšího slova, protože je to přiblblost, vyvolá nějakou akci dva tři dny před volbami, když už stejně nemůžete nic ovlivnit.
No ono podle těch průzkumů vypadá, že to slibování vyšších platů stejně moc nefunguje, ale přesto. Ještě jedna otázka ke zdravotnictví. „Oranžové tsunami“ po roce 2008, vítězství, nebo vítězné tažení několika volbami sociální demokracie bylo způsobeno odmítnutím zdravotnických poplatků. Od té doby, kdy byly zrušeny, stát stále do zdravotnictví lije peníze a stále se jich evidentně nedostává, přesto. Proto se zeptám ještě jednou. Zdravotnické poplatky, není to téma k diskuzi?
Je to téma k diskuzi, já jsem rozčílil některé lidi tím, že jsem jasně řekl, že nevidím důvod pro zrušení hospitalizačních poplatků. To je sto korun za den. To znamená, když jste dejme tomu, což je průměrná doba hospitalizace, v nemocnice deset dnů, tak vydáte tisícovku. A já jsem říkal, že tahle tisícovka nikoho nezabije. Stejně tak jako v případě Krymu nebo kompetencí prezidenta se opět zdvihla bouře nevole, že ubozí lidé, a to se samozřejmě netýká zdaleka jenom důchodců, to se týká občanů v produktivním věku, prostě přijdou o tisícovku a tím pádem strašlivě zchudnou. Ve skutečnosti musíte topit, musíte svítit, že, a musíte jíst. No a v nemocnici vám dají najíst, takže ona ta tisícovka se vám zase do jisté míry vyplatí. A to je tedy důvod, proč si myslím, že tohle je jeden z demagogických argumentů, protože já jsem chtěl, aby ty dvě miliardy, které se ušetří znovuobnovením zdravotnických, konkrétně hospitalizačních, poplatků, se daly jednak sestřičkám, ale především pečovatelkám v sociálních službách, protože, pane Soukupe, ty ženy, to jsou v drtivé většině případů ženy, berou čtrnáct nebo šestnáct tisíc korun hrubého. Oni to dělají s láskou, ale to neznamená, že se na ně vykašleme, a že se jenom budeme dívat na tyto nízké platy. Ale pak musíme říct, kde na to vezmeme? A tady se nabízejí dvě miliardy za cenu toho, že když ležíte deset dnů v nemocnici, tak zaplatíte tisícovku.
Pane prezidente, poslední moje otázka je ze zahraničněpolitické oblasti. Včera přelétávaly americké těžké bombardéry vzdušným prostorem Severní Koreje. Pak jsem se dočetl, že Spojené státy poslaly do Evropy své nejmodernější stíhačky F-22, pravděpodobně na odstrašení nebo demonstraci síly vůči Rusku. Ta demonstrace síly velmi intenzivně probíhá v Severní Koreji. Mě zejména ta Severní Korea začíná trochu děsit. Zeptám se tedy takto, zvládá Donald Trump úlohu nejmocnějšího muže světa, z Vašeho pohledu?
Tak to už je třetí otázka na téma Severní Korey, kterou mně v těchto pořadech kladete, a já Vám odpovídám naprosto stejně, i když teď jste tuto otázku drobně modifikoval. Severní Korea je odporný režim, který nelze potlačit násilím a pokud jde o Donalda Trumpa, nejsem si jist, jestli jeho vyhrožování Severní Koreji není spíše směšné, než produktivní. Co to znamená vyhrožovat Severní Koreji? My jsme před chvílí mluvili o sankcích, my dobře víme, že sankce nezabírají ani vůči Kubě, ani vůči Severní Koreji. Včera jsem viděl v televizi reportáž, jak severokorejská ekonomika docela roste, takže toto není cesta. A já jsem Vám, zatím mě ještě nikdo nežaloval, říkal, že komando, které by zabilo Kim Čong-una, by mohlo být řešením této situace. A na tom svým způsobem trvám.
Pane prezidente, čas pro naši debatu vypršel, přesto Vás požádám v příštím týdnu, uvidíme se až těsně před volbami, se bude, budou rozhodovat lidé, zda k volbám půjdou a koho budou volit. Nemáte pro diváky televize Barrandov tedy vzkaz, radu prezidenta republiky?
Mám, milí diváci, neberte to prosím jako urážku. Vy víte, že já občas lidi urazím, někdy úmyslně, někdy neúmyslně, ale tentokrát bych chtěl říci, že lidé, kteří nejdou k volbám, jsou zbabělí. Je to urážka, pane Soukupe?
Já myslím, že není. Je to jasný apel.
Je to tedy apel, nebuďte zbabělí, protože každý z vás se může samostatně rozhodnout, zda chce být zbabělcem, kterého nezajímá osud této země, anebo zda si tento osud přeje aktivně ovlivnit tím, že k volbám půjdete. Já určitě k volbám půjdu a moje žena taky.
Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní rozhovor a těším se na příští Týden s prezidentem těsně před volbami. Doufám, že bude výjimečný.
A to už budeme probírat výsledky voleb nebo ještě ne?
Nebudeme, bude to těsně před volbami ve čtvrtek.
Před volbami, takže budeme probírat pouze výsledky průzkumů veřejného mínění a ty jsou jako vždy naprosto falešné, pane Soukupe.
To už nebudeme moci, to nám zapovídá.
Dokonce ani to ne, mějte se hezky a uvidíme se za týden.
Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 12. října 2017
