Nezlomní

Petar Volgin

Petar Volgin


Přesně před 70 lety se desítka lidí z Hollywoodu rozhodla postavit stále sílící antikomunistické a antiruské hysterii v  USA. Přišlo je to draho. Stejně jako tisíce jiných Američanů přišli o  práci, peníze, přátele, protože byli ocejchováni jako “agenti Kremlu” a  jejich jnéna padla na černou listinu. A navzdory tomu skoro nidko z  těchto “veřejných nepřátel” nezradil své přesvědčení a svobodného ducha.

Ceremoniál udílení Oscarů 27. března 1957 probíhal stejně jako vždy. Svítí světla, nominovaní zvažují své šance, vítězové štědře děkují za to nevýslovné štěstí. Když ale konferenciérka vyhlašuje vítěze v kategorii nejlepšího scénáře za film Statečný (The Brave One), padá do sálu smutek. Vítěz si pro cenu nepřichází. A je tu ještě něco podivnějšího, nikdo netuší, kdo to je. Jméno Robert Rich nikomu z přítomných nic neříká. Situaci zachránil Jesse Lasky z Asociace scenáristů, který přiběhl na pódium a převzal sošku. Publiku řekl, že jeho “dobrý přítel” Robert Rich nemohl přijít, protože je v porodnici, kde jeho žena právě přivádí na svět jejich první dítě. Publikum explodovalo v bouřlivém aplausu a nablýskaný spektákl pokračuje podle svého zajetého scénáře. Jenom snad, že Robert Rich se k porodnici ani nepřiblížil a slavný Jasse Lasky nikdy svého “dobrého přítele” neviděl. 

Neviděl ho nikdo. Sošky filmové akademie jsou rozdané a hned druhého dne začínají všichni hledat tajemného scenáristu. Ale nenajdou ho. Mezitím se objevila celá řada nejrůznějších lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou Robert Rich. Když chaos dosahuje vrcholu, Frank King, jeden z producentů filmu Statečný, publikuje oficiální zprávu, že Rich je talentovaný mladý tvůrce žijící v Mnichově a velmi brzy přijede do Hollywoodu. Robert Rich ale Hollywood zná moc dobře. Protože jako scenárista tam pracuje již od 30. let. Skutečně, jen posledních deset let nemůže psát pod svým jménem. Pracuje tajně, využívajíc pseudonym Robert Rich nebo prosí jiné tvůrce, aby říkali, že to, co napsal on, dělali oni. Takto získal dva Oscary. Jeden, za už zmiňovaný film Statečný, druhý za scénář k filmu Prázdniny v Římě z roku 1953. Za výkon v tomto filmu získala Audrey Hepburnová Oscara za hlavní ženskou roli. V tomto případě vítězný scenárista poprosil svého kolegu a přítele Iana McLellana Huntera, aby figuroval místo něj.

Problém je v tom, že skutečný  autor figuruje ještě od konce roku 1947 na černé listině scenáristů, režisérů a herců, kteří mají zakázáno pracovat v Hollywoodu. Protože jsou ocejchováni jako “komunisté” a  “nebezpeční levičáci”, kteří “do filmů podsouvají komunistickou propagandu”. Právě proto člověk, který napsal scenáře k Statečnénu a Prázdninám v Římě, nemůže odhalit své jméno. Je to Dalton Trumbo. Před tím, než se dostal na černou listinu, byl Trumbo jedním z nejváženějších, a což je v USA mimořádně důležité, jedním z  nejlépe placených scenáristů v Hollywoodu.

Devět z hollywoodských deseti zakázaných autorů čekají na snímání otisků prstů, když jsou definitivně odsouzeni k vězení mezi šesti měsíci a  jedním rokem. Brzy se k nim přidal i Dalton Trumbo.


Přeložil: Michail Stavrev

– – –

Petar Volgin (*1969) je spisovatel a novinář, vedoucí publicistického pořadu 12+3 na prvním programu Bulharského národního rozhlasu (BNR) – Horizont. Od roku 2009 byl zakladatelem a vedoucím publicistické relace Dekonstrukce, která byla v říjnu 2015 zakázána na základě nařízení Rady elektronických médií Bulharska. Na podporu pořadu i  autora se pořádaly demonstrace a podepisovaly petice. Volgin je častým terčem kritiky masových médií, politiků i veřejných intelektuálů, přesto odmítá odejít ze státního rozhlasu do soukromého sektoru. Bulharský národní rozhlas, který se svého redaktora zastal, se dostal mimo jiné do ostrého sporu s agenturou Muzikator – monopolním správcem hudebních autorských práv (bulharská OSA), který se pokouší zakázat státnímu rozhlasu vysílat hudbu.