Pocit nespravedlnosti

Avatar
Původní autoři

Ivan David
29. 11. 2017    Parlamentní listy
Přihlížení k politické objednávce prostě udělalo ze soutěže Český slavík politickou záležitost. To nijak nepřeháním, a přesně v tom duchu jsem o tom už napsal článek, přede dvěma dny ZDE s názvem “Co do budoucna s hlasem lidu?”. Příčina je jednoduchá. Normálně vychovaný jedinec potřebuje kromě jídla, pití, střechy nad hlavou a dalších materiálních věcí také “věci” nemateriální, jako je pocit bezpečí, pocit uplatnění atd., mezi nimi také pocit spravedlnosti. Nespravedlnost nejen lidé, ale i primáti špatně snášejí, a to i když je v jejich prospěch, když jsou nezaslouženě odměněni. 


Buď takovou odměnu odmítnou, nebo musejí nespravedlnost tzv. racionalizovat, tedy dodatečné vymýšlet důvody, proč si odměnu zaslouží, aby ji mohli “přijmout”. To platí pro normální slušné lidi. Například skupinu Kabát a Karla Gotta (mezitím přibyl i Michal David – pozn.red. NR). No a “Musica bohemica” svým rozhodnutím vyvolala značnou nevoli. To je přesně to, co jsem včera, když jste mi původní otázky zaslala, mínil odpovědí: “Z mého pohledu vše dopadlo dobře”. Předpokládal jsem, že část veřejnosti a doufal jsem, že i  někteří ocenění, budou mít pocit “nespravedlnosti”. Takových a  podobných nespravedlností je v této společnosti a za tohoto režimu mnoho. Nespravedlnosti se budou nevyhnutelně stupňovat, dokud tomu lidé vedení charismatickým vůdcem neučiní přítrž. Ti, kteří nám organizují věci veřejné se totiž chovají jako Musica bohemica v této soutěži. Lidé to cítí, jsou znechuceni, znepokojeni a zatím bezradní.


Musica Bohemica se dostala do situace nejhoršího druhu dilematu a sice nutnosti volit mezi dvěma zly. Buď uplatnit svůj nanejvýš pochybný řád soutěže, kdy podle vlastního uvážení rozhodují, zda se fanoušci nespikli ve prospěch některého ze soutěžících, anebo ho neuplatnit a nechat vyhrát Ortela a Ortel, což by znepokojilo fanoušky Karla Gotta, a co je horší, sponzory soutěže. Zvolili tedy první variantu ze dvou nepříznivých. Přestože mám hudební hluch, soudím, že Karel Gott je nejlepší. V této soutěži ale nehlasují odborníci, ale fanoušci, takže mít sympatie je víc, než mít nadání. Dobře to dopadlo proto, že výsledek vedl k velmi vypjatým sporům, zda se vedle sympatií má hodnotit ještě politická korektnost či nikoli. Ty spory jsou velmi užitečné. Pravidlo podle něhož se hlasy počítají je děsivé. Je tu někdo nad hlasujícím lidem a když lid nehlasuje správně, volební výsledky se upravují. Každého musí napadnout, že hrozí přenesení této praxe do politických voleb. Lid musí zůstat suverénem. Je drzost tvrdit, že lid volí spatně a proto rozhodovat nesmí. Například v  referendu o účasti v EU…
Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají čeští voliči v  hlavách zmatek, protože si pustili do Sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory,“ uvedla Vášáryová pro časopis Finmag. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. Můžeme jí prý korigovat, že jsme si pustili neonacisty do Sněmovny, zmínil Gabal pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenka, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? 
Magda Vášáriová je úžasně arogantní. Jsme zpět u předchozí otázky. Lidé mají ze zákona právo volit koho chtějí. Už dnes je to právo velmi omezené. Kdepak je to napsáno, že „všechna moc pochází z lidu“? Lid má právo se i mýlit a toto právo stále uplatňuje. Nedostává se mu totiž dostatku informací, aby se mohl správně rozhodnout. Naše společnost si s extrémními názory, jako jsou názory paní Vášáryové poradí, a to tak, že je bude ignorovat. Ivan Gabal je další pomatenec, který nezaslouží větší pozornosti. Lidé nebudou volit podle přání Gabala nebo Vášáryové. Tedy někteří ano. Ti, jejichž názory jsou extrémní, tedy, jak víme z latiny nejvzdálenější od nějakého těžiště, tedy nejodlehlejší. Myslím, že právě poučení ze Slovenska nás odradí od volby vždy konformních a ohebných tvorů. Nevím, jak „Česká republika“, za kterou mluví kde kdo, ale lid se rozumně obává cizího, neznámého a to tím více, čím více má nepříznivých informací.
O tématu ještě do třetice – tajemník klubu SPD Jaroslav Staník měl ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. V  Praze byl zmlácen a ponížen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a  romské tváře. Jde o projevy „nemocné společnosti“? Do jaké míry tyto tendence posílily uplynulé volby? Má se kvůli nim přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?
Otázka je návodná. Volby neposilují tendence, ale tendence mohou posilovat kandidující subjekty. Někteří lidé nedokázali víc, než to, že jsou „přímo odněkud“, je to jediná jejich identita. Vše odjinud jistotu jejich identity ohrožuje. Tak to bylo, jest a bude. Zkreslený dojem o těchto jevech se tvoří tím, jak se tématu chápou média – tím, že ho zdůrazňují nebo zamlčují. Pokud nám někdo říká, že máme mít rádi ty, kteří nemají rádi nás a nerespektují naše pravidla, xenofobii to posiluje, taková doporučení nemají šanci být přijata. Pokud útoků přibývá, mohou za to ti, kteří stupňují pocit ohrožení, zvláště když je odůvodněný. Je-li nějaký Staněk idiot, ať si to s ním vyřídí, pokud někdo mlátí černocha jen proto, že je černoch musí být přísně potrestán, že někdo negativně reaguje na děti, které jsou víc než přespolní, to je ubohost. Ale obávám se, že zdůrazňování této ubohosti má naučit veřejnost mlčet ve všem  co se týká odlišnosti, včetně pro nás místní nepřijatelného chování osob, které nás respektovat nechtějí.
Prezident Miloš Zeman v Rusku čelil aféře, kdy web ruské armádní televize Zvezda napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Zeman k tomu prohlásil, že jde o urážku českého národa. Tvrdí se ale, že vše Rusové zaranžovali. Šlo o provokaci a odkud? Do jaké míry bychom se měli chovat k Rusům s respektem a  přátelstvím? A jak vnímáte přístup současného prezidenta k Rusku, k  obchodování s Ruskem, které je ale podle mnohých ekonomů pro naši zemi “marginální záležitostí”?
Rusové to jistě zaranžovali. Někteří Rusové – proti zájmům jiných Rusů ve prospěch neporuzumění a  nespolupráce mezi národy. Zde je mainstreamem nenávist propagována, nikoli potlačována. Odkud? Odpovím otázkou. Komu to slouží? Měli bychom s respektem a přátelstvím přistupovat ke každému, kdo se tak chová k nám, dokonce i před tím, než nám začne škodit. Pak už si respekt a  přátelství nezaslouží. Rusko je obrovská obchodní příležitost. Proti jsou ti, kteří by v Rusku rádi válčili a potom kradli, jak to už ukázali jinde. A u nás jejich nohsledi. Je lepší naše zboží nabízet na nenasyceném trhu, nebo se otevírat dokořán obchodní expanzi, která vytlačuje naše výrobce? Že je obchod s Ruskem marginální je špatně, je to nevyužitá příležitost.
Miloš Zeman v Rusku opětovně zpochybnil efekt a smysl protiruských sankcí. S tím sice mnozí nesouhlasí, oproti tomu bývalý německý kancléř Gerhard Schröder dal Zemanovi za pravdu. „Já se s ním shoduji. Sankce jsou podle mého názoru neúčelné a nevhodné, domnívám se, že by se měly postupně uvolňovat a následně zrušit,“ řekl Schröder v  rozhovoru pro pořad TV Barrandov Duel Jaromíra Soukupa. Dá se k tomu něco dodat?
Pokud je cílem sankcí zabránit evropským zemím v obchodu s Ruskem, pak jsou částečně efektivní, pokud mají vést k “navrácení” Krymu Ukrajině, tak jsou samozřejmě neefektivní, protože Krym je strategicky příliš významný. Pokud mají poškodit ruské hospodářství, pak jsou částečně efektivní, ovšem přispívají k hledání nových příležitostí pro Rusko a rozvoji vlastního hospodářství směrem k  soběstačnosti. Schröder a Zeman mají prostě pravdu.
Prý se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí do Evropy požádat o ochranu v  první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice. Někteří politici ale tvrdí, že jsme již od Bruselu dostali tolik, že bychom měli mlčet a pro EU solidárně něco udělat… Jaký přístup k tomu zaujmout?
To nelze než odmítnout. To si vlády jednotlivých zemí nemohou dovolit v zájmu zachování jisté vnitřní stability a současně je to důkaz, že “Brusel” není schopen realisticky vnímat dopad takových pravidel a předvídat odezvu.
Pozorujeme tahanice ve Sněmovně pokud jde o sestavování vlády a o zabírání si „lukrativních funkcí“. Zatím činnost Andreje Babiše spočívá v tom, že tvoří menšinovou vládu a ve Sněmovně se projevila podpora pro ANO od KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že koalice už v  podstatě vznikla a že je ohrožena demokracie. Jak se na to díváte nezávislým pohledem? Nemohou vládu Andreje Babiše brzy „rozklížit“ dohady o jeho policejním obvinění v případě Čapího hnízda?
Takzvaný demokratický blok má velikášské představy o svém vlivu. ANO drží pohromadě peníze, očekávané peníze a vlivné pozice a vyhlídky na vlivné pozice přinášející moc a  peníze. To je hodně pevné pojivo. Co by odštěpenci mohli získat? Co je jim někdo schopen nabídnout?  Velmi důležitým činitelem je strach z  předčasných voleb. Nikdo snad vážně nevěří, že bude Andrej Babiš usvědčen, obviněn a odsouzen.
Nakonec takový “šlágr” české politiky. Stále dokola se hovoří o škodlivé orientaci naší země „na Východ“ a v souvislosti s tím se příznivci EU děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU. Ovšem nemusí to být konečný postoj, jelikož se tomu ani SPD Tomia Okamury, ale ani KSČM nebrání. Okamurova strana teď dokonce obsadila funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny, což podle mnohých znamená oživení těchto témat. Jak se na to díváte? 
Chápu strach těch, jejichž kariéra je navázána na úspěch projektu EU. V době, kdy jsem byl členem vlády, ministr zahraničí Jan Kavan používal výrazu “politika všech azimutů”. To pokládám za správné. Bezpečnostní výbor nemá žádný vliv na přijetí či  nepřijetí zákona o obecném referendu a to ani v případě, že by byl garančním výborem. Nevykleštěný zákon o obecném referendu nemá v této sněmovně naději na přijetí, Lze však zvyšovat zájem o toto téma. Nelze odklonit diskusi o prospěšnosti či škodlivosti Evropské unie, ta bude nabývat na intenzitě a referendum o setrvání v EU může být reálné už v  příští sněmovně.

 – – –