Zdeněk Troška: Moje filmy tu budou i za padesát let, po kriticích nezbyde ani trocha smradu. Zeman je opravdový český prezident!

Avatar
Původní autoři

1.11.2017  PL, část článku

Režisér Zdeněk Troška obdržel v sobotu vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana a hned poté se tak trochu podle očekávání stal jedním z hlavních terčů prezidentových kritiků. 
Pane režisére, vy jste mezi těmi, kteří získali v sobotu od pana prezidenta ocenění. Jaké jste měl pocity, když se vám před slavnostním ceremoniálem z Hradu ozvali?

Samozřejmě mě to potěšilo, jako každého, komu se takové pocty dostalo. Přece jen je to nejvyšší ocenění, kterého se u nás může jednotlivci dostat. Velká čest, radost, ale i vzpruha a impulz do další práce. Zároveň pocit zadostiučinění, co se mé osoby a práce týče. Poděkoval jsem a zároveň i poprosil, že bych byl nejšťastnější, kdyby raději cenu udělili mému velkému vzoru, skvělému člověku a umělci panu režisérovi Františku Filipovi, který si ji už dávno zasloužil. Bez jeho skvělých filmů a seriálů by byl archiv České televize poloprázdný a český divák velmi ochuzen.

Vy patříte mezi sympatizanty Miloše Zemana. Co na něm konkrétně oceňujete?

Pan prezident je velice vzdělaný, rozumný muž, jenž dobře ví, co říká a co dělá. Pro mě je pravým českým prezidentem, který nikomu nepoklonkuje, před nikým se nehrbí, říká své názory jasně, na rovinu, bez zbytečné a zavádějící „politické korektnosti“. Nenechává se zastrašovat ani uplácet nikým a ničím, je svůj přes všechnu nevoli a řev svých protivníků, kteří se ho snaží marně zesměšňovat a hanět, zlehčovat jeho úsilí zachovat naši vlast nám, kteří jsme tu doma. Jen si vezměte – všechny své projevy pronáší zpaměti a v několika jazycích, jedno kde, každému do očí řekne své mínění. Mnoha lidem se prostě nehodí „do krámu“, protože ví o jejich postranních a většinou i nečestných úmyslech a praktikách schovávaných za ušlechtilé bláboly o demokratické morálce a etice. Je neuvěřitelně trapné a sprosté, když vidíte mnohé představitele vlády vysmívat se někomu, kdo má nemocné nohy; jejich neuvěřitelná zášť a zavilá, jedovatá nenávist však nepadají na prezidenta, ale na ně samotné a každý pozornější pozorovatel si snadno udělá obrázek, s kým má tu čest. Tím jen sami sebe usvědčují v tom, že mu nesahají ani po kotníky. Něco vám řeknu: Před ceremoniálem nás pan prezident pozval k sobě do salonku a řekl: Vidíte, jak mně špatně slouží nohy. Ale stát se přece neřídí nohama, ale hlavou a tu mám ještě zaplať pánbůh zdravou.
Stejně jako vlastně každý rok tak i letos se na prezidenta z některých míst snesla kritika právě za výběr oceněných. Co na to říct?

Nic. To se přece dalo čekat, nactiutrhači se už těšili, jak všechno a všechny poplivou a zdehonestujou. Nezklamali. Ubohá radost, nemyslíte? Pan prezident řekl, že to ocenění nám svou osobou předává od českých i slovenských posluchačů, diváků a čtenářů, kteří mají rádi naši práci a sami na Hrad své tipy posílali.