Josef Mrázek
15. 1. 2018
Je dost dlouho po volbách a stále nevíme, jak jsme vlastně dopadli. To poznáme teprve, až se zformuje vítězná formace a budeme se moci zeptat, jaká je odpověď na otázky naší další existence. Letos by nás to mělo zajímat daleko více, než kdy předtím, protože se nerozhoduje jen o tom, kdo bude chudý a kdo bohatý, ale hlavně o tom, jestli budeme vůbec.
Odbočím k nedodělané prezidentské volbě. Tam je podobný problém dobře patrný, a kdo ví, jak to dopadne. Dost je těch, kteří vědí, jakých chyb se Miloš Zeman dopustil, a nebudou ho volit. Já vím ještě o dalších a přesto ho budu volit, aby naděje národa na přežití byla co největší. V tom je jeho cena. Na ostatním můžeme pracovat, když se zachráníme.
Tímto úvodem jsem naznačil, co nemůžeme prominout ani jakékoliv vládě. Teprve budou-li splněny základní požadavky potřebné k zachování suverenity a bezpečnosti státu, budeme se moci plně věnovat spolupráci vlády a parlamentu při tvorbě zákonů zajišťujících sociální funkce a prosperitu státu.
Ovšem, dobře pracující sněmovnu i vládu potřebujeme mít pořád a jak k tomu může přispět nový volební zákon, o tom pojednává můj článek Reforma politického systému. My se teď budeme zabývat vypořádáváním smlouvy mezi voliči a politickými stranami.
Při debatách s HVzV (Hnutí voličů za voliče) jsem si uvědomil, že vlastně chtějí k volbám přistupovat na základě nepsané smlouvy. Dojde k tomu tak, že voliči navrhnou politickým stranám programové zásady, které by si měly osvojit, pokud chtějí být voleny. Které nejlépe vyhoví, dostanou hlas, ale jsou potom vázány smlouvou, i když nepsanou, že ty zásady dodrží.
Nabídka může být shrnuta, například, do podoby „Národního programu voličů“, o jehož přesnější podobě se diskutuje. Místo konkrétního znění uvedu poznámky, co myslím, že by měl zhruba obsahovat.
1. V Ústavě ČR by měla být v Článku 1. odstavec 2 definice, že ČR je sociální stát, jehož zákony zajišťují životní jistoty a práva občanů. A také
na konci článku 5. by se měla slova „svých zájmů“ nahradit slovy „zájmů občanů“, protože těchto zájmů se mají strany zastávat.
2. Mezi občany a státní i politickou reprezentací musí být umožněn dialog umožňující kontrolu obou. Vyžaduje to zavést určitá pravidla.
3. Zákon musí umožňovat vypsání závazného referenda o všem, kde to je možné a vhodné, a výsledek musí platit bez ohledu na účast.
4. Všichni občané mají právo na základní příjem, který může mít formu benefitů, ale musí mít také povinnost přispívat za to prací dle svých možností a potřeby státu.
5. Stát musí vytvářet legislativní a organizační prostředí pro účelnou výrobu a služby a aktivně působit tam, kde to selhává. Podnikání, které není pro zaměstnance, občany a stát prospěšné, musí být zatíženo a tlumeno daněmi.
6. Nesmíme připustit omezování suverenity státu větší, než se předpokládalo při vstupu do EU. To se týká jak migrace, tak i nového uspořádání EU. Nedáme se vydírat EU. Nedáme si vzít svou bezpečnost, ideové, kulturní, hospodářské a vojenské tradice.
7. Nesmíme schvalovat provokační akce NATO vůči Rusku a účastnit se na nich. NATO nás tím nechrání, ale ohrožuje.
8. Chceme, aby stát odčerpával daněmi bezdůvodný zisk, který vzniká nevyplácením celé obvyklé mzdové složky obsažené v ceně produktu.
Odvody z mezd odpovídající výšky umožní vydávat na zdravotnictví kolem 10% HDP a hradit vše solidárně, jak to stanovuje Ústava ČR.
9. Nechceme ztrátové intervence ČNB ani euro. Doplatili jsme na to, že jsme ho neměli, když by to zabránilo škodám a odmítáme ho přijmout za situace, kdy by to způsobilo další škody a omezení suverenity.
10. Chceme, aby poměrná výše důchodů a finanční kompenzace mateřství odpovídala v tomto směru nejlepším evropským státům.
Žádná z úspěšných volebních stran nemá ani zdaleka to všechno v programu, ale aspoň částečná shoda se někde najde a tam bude možné požadovat smluvní plnění a případně reklamovat neplnění smlouvy. Také k tomuto účelu je potřebná formální úprava dialogu s politickými stranami.
