Tomáš Hrdlička, podnikatel vysvětlil důvody, proč finančně podpořil kampaň příznivců Miloše Zemana Zmínil bych ty podstatné …

28.2. 2018        Rukojmí

 Je jich více. I když s prezidentem Milošem Zemanem v mnohém nesouhlasím, je jako zkušený politik zárukou stability a bezpečnosti naší země v dnešní rozbouřené době
Uráží mě pošlapávání tolerance a respektu k náboženskému vyznání druhého…
Tím míním skupinu Pussy Riot, jejíž členky v chrámu Krista Spasitele zpívaly „Hovno Boží“ a na jiném místě souložily na veřejnosti za potlesku těch, kteří hovoří o tom, že hájí západní demokracii. Naproti tomu vidíme postihování jiných lidí za pouhé projevení názoru na internetu, třeba na masovou imigraci a islám. Uráží mě, když polonahé aktivistky Femen sprostě někoho napadají za jiný názor..
.Prezident se proti takovému chování vždy postavil a potom se stal obětí mediálního lynče.

Uráží mě pošlapávání akademických svobod a svobody vyjadřování projevené ničením plakátů názorového oponenta, kdy Martin C. Putna označil svého kolegu docenta Robejška na akademické půdě za ruského švába.
Uráží mě obhajování obyčejné krádeže prezidentské zástavy, neboť krást se nemá a nemá se ani urážet symbol státu, za jehož svobodu položily životy statisíce vlastenců. Urazilo mě též, že lůza svolaná Hermanem a Gazdíkem řvala předloni 28. října na válečné hrdiny, kteří odcházeli z Pražského hradu vyznamenaní za své hrdinství a službu naší zemi.
Vadí mi také, když sluníčkáři a namyšlení elitáři pošlapávají svobodu slova a shromažďování házením vajec nebo hraním hlasité muziky na mítinku Miloše Zemana a nerespektují demokratickou volbu svých spoluobčanů. To jsou praktiky StB, jak je známe například z pohřbu profesora Patočky.
Urážejí mě také sprosté útoky na někoho kvůli věku nebo zdraví. I když jsem s Václavem Havlem v mnoha věcech nesouhlasil, nikdy bych si k němu něco takového nedovolil…

Stydím se, že jsem sám více nevystupoval proti těm odporným věcem, které jsem zmínil, a proto vlivný podnikatel Tomáš Hrdlička vysvětlil, proč finančně podpořil kampaň příznivců Miloše Zemana. Prezident se proti takovému chování vždy postavil a potom se stal obětí mediálního lynče.


 Dále hovořil o tom, co rozhodlo prezidentské volby, co se doopravdy dělo ve štábu Miloše Zemana a jak bude dál probíhat sestavování vlády Andreje Babiše. Též se vyjádřil ke kauze Lety, Janu Třískovi a StB, Vladimíru Brabcovi, Janu Masarykovi, Miladě Horákové a k dalším věcem.

Dobře. Pojďme dál. Co podle vás rozhodlo o vítězství Miloše Zemana?

Já se k tomu ještě vrátím, ale chtěl bych říci, že je mi nyní v zásadě líto Jiřího Drahoše, protože ti, kteří ho podporovali a adorovali, tak přes noc, chvilku po jeho prohře, nyní tvrdí, že nemohl vyhrát, že to byla špatná volba. To teď říká například pan Horáček. Jak lze takovým lidem vůbec věřit, co říkají? A svědčí to ještě o jiné věci. A to, že pan Drahoš v dobré víře skočil na lep falešným vejlupkům, kteří chtěli realizovat své ambice a představy jeho prostřednictvím. Myslím si, že to je pro pana Drahoše ponaučení. Pro mě ne, mě to nepřekvapuje. Ale takové chování mě mrzí. Já jsem ho sice nevolil – a to je v demokracii normální, že každý volí svého kandidáta – ale přesto si myslím, že člověk si může svého soupeře vážit, a já nemám důvod, abych si profesora Drahoše nevážil. Takové chování si od svých podporovatelů opravdu nezasloužil…

Vraťme se ale k tomu, co rozhodlo prezidentské volby…
Nebyla to ani fantastická kampaň Miloše Zemana, či naopak špatná kampaň profesora Drahoše. Já si myslím, že o tom vítězství rozhodlo sprosťácké chování některých pseudopodporovatelů pana profesora Drahoše. Z jeho úst jsem takové hrubé urážky voličů Miloše Zemana neslyšel. Ti, kteří označovali voliče Miloše Zemana za lůzu, burany, xenofoby, za nejhloupější z hloupých, omezence, pitomce, a ti, kteří označovali pana prezidenta Zemana v podstatě za chodící mrtvolu, tak tito lidé podle mě zburcovali řadu lidí, kteří původně k volbám nešli, a vyvolali v nich takový odpor, že šli volit Miloše Zemana. Proto byla za dvacet let největší volební účast. Proto měla historicky poprvé Praha nižší účast než například kraj Vysočina.
Můžete být v případě těch sprosťáren konkrétnější?
Například pan Mitrofanov ve svém komentáři na Novinkách ze 3. ledna fakticky označil voliče Miloše Zemana za závistivce, hlupáky a sprosťáky. Ale především o nich napsal, že „jsou obyvateli, nejsou občany“. Zbavování „nezpůsobilých a nespolehlivých občanů“ občanství je nástrojem totalitní zvůle. To jsme již zažili v době jakobínského teroru, nacismu i v době komunismu. Pan Hríb hovořil o tom, že Češi jsou primitivní a sobečtí. Něco podobného říkal i pan Pehe. A i toto jsou důvody, proč jsem veřejně a transparentně finančně podpořil Miloše Zemana. To je věc, která nemá s ideologií a politikou nic společného. To je jen o lidské slušnosti.
V kampani se hodně mluvilo o tom, že Miloš Zeman táhne Českou republiku na východ směrem k Číně a k Rusku…
Nemám rád nepodložená klišé, protože v očích mnohých se i tisíckrát opakovaná lež může stát pravdou. K této věci jsem si zjistil relevantní informace. Takže pro zajímavost uvádím, že prezident a premiér Francie od roku 2015 do začátku roku 2018 byli v Číně celkem pětkrát. Pokud jde o Německo mezi lety 2015 až 2017, tak německá kanléřka Angela Merkelová byla v Číně dokonce třikrát, spolkový prezident jednou, o ministru zahraničí a vicekancléři ani nemluvím.
Co z toho vyplývá?
Vyplývá z toho, že projevy a řeči nepřeváží nad konkrétními činy. Například že Německo společně s Ruskou federací buduje strategický plynovod Nordstream, který odřízne od zdrojů příjmu Ukrajinu a další státy a obejde Polsko. A tady bude Miloši Zemanovi vyčítáno, že byl párkrát v Číně a Rusku? Jak by řekl Václav Klaus, to jsou falešná slovíčka, nehrajme si s tím.
Všechna ta kritika Miloše Zemana se snaží zakrýt, že jde o konkurenční boj mezi státy a o hledání trhů. Evropa i Severní Amerika jsou proexportní ekonomiky. Když do Číny nebudeme vyvážet my, tak tam bude vyvážet někdo jiný. Takže hovořit o našem údajném směřování na východ znamená poškozování všech našich podnikatelů a zaměstnanců, kteří pracují v našem exportním průmyslu.
Vy už jste narazil na zmínky o zdraví pana prezidenta. Objevují se různé spekulace. Co vy na to?
V rámci lidské slušnosti – už jsem to naznačil i u Václava Havla – je mi až trapné o tom mluvit, ale dobře. Pokusím se to aspoň trochu odlehčit. Tento náš rozhovor děláme ve středu 7. února. Od vyhlášení výsledků voleb jsem v médiích zaznamenal, že pan prezident prodělal od infarktu přes mrtvici. S velkým napětím si počkám, zda se pan prezident zítra podle pracovního plánu setká s premiérem Andrejem Babišem. Pokud tato večeře proběhne a pokud se píše, že pan prezident během posledních deseti dnů prodělal infarkt a mrtvici, tak buď to je hnusná sprostá lež za účelem ublížit a poškodit ho a je to pokračování sprosté kampaně jeho odpůrců, anebo se stal skutečný zázrak, protože medicína nikde na světě by s tím nic neudělala, a pak vyzývám předsednictvo strany lidové, aby uspořádalo průvod na Hrad v čele s páterem Halíkem a iniciovalo svatořečení Miloše Zemana ještě za jeho života, protože po infarktu a mrtvici může pracovní večeři absolvovat jenom člověk zachráněný nadpřirozenou silou. (K pracovní večeři Andreje Babiše a Miloše Zemana skutečně došlo – pozn. redakce.)
Vedou se jednání o budoucí vládě. Klíčový bude také sjezd ČSSD. Jak to vidíte?
Pokud jde o jednání o vládě, tak ještě do včerejška (míněn 6. únor) jsem za relevantní politickou stranu považoval i ODS. V úterý dopoledne první místopředsedkyně strany Udženija řekla, že ODS neodmítá koalici s ANO, a dokonce neodmítá ani to, že by v čele takové vlády stál obviněný Andrej Babiš, a to jedině s podmínkou exkluzivity takového jednání, a cituji „výrazných programových a personálních ústupků, a ne žádných drobečků, jak to ANO nabízí jiným“. Později odpoledne vystoupil předseda ODS a toto vše dementoval a řekl, že pro ODS je jakákoli spolupráce s hnutím ANO na vládní úrovni nepřijatelná. Předpokládám, že po skončení oficiálního zasedání výkonné rady ODS se výkonná rada změní na sabat a konzumují tam nějaké veselé houbičky, protože jinak by takovou věc, kdy během dne se vystoupení dvou nejvyšších představitelů ODS navzájem absolutně popírají, nevysvětlil ani tak slovutný politolog jako profesor Fiala.
Pokud jde o sociální demokracii, tak se vlastní vinou dostala do poměrně velmi složité situace. U žádného adepta na vedení ČSSD jsem nezaznamenal, že by řekl, že si neumí představit jakékoli angažmá ve vládě s ANO a Andrejem Babišem či nějakou spolupráci. Rád si počkám na to, jak by spolupráci s ANO potom vysvětlovali voličům. Protože ta samá ČSSD, která se nyní nebrání spolupráci s Babišem a ANO, vyhodila Andreje Babiše z vlády, kdy téměř došlo k pádu vlády. Co se za těch deset měsíců změnilo? Andreje Babiše obvinili, to se změnilo. Tak jak ta samá ČSSD vysvětlí, že Andrej Babiš v květnu a červnu neměl pravdu, když říkal, že si berou občany jako rukojmí v rámci boje o moc a komplotu proti němu, zatímco oni tehdy tvrdili, že jde o ideály? Takže na to vysvětlení jsem moc zvědav.
Jaký očekáváte ale vývoj ohledně sestavování vlády?
Já to pojmu více obecněji. Problém české politiky je, že se zaprvé neposlouchá, CO kdo říká, ale KDO co říká. Zadruhé dryáčnické vymezování se vůči komukoli za hranu normálnosti brání po volbách domluvení kompromisů, které jsou v politice běžné, a brání to složení jakékoli vlády. Před chvílí jsme se bavili o sociální demokracii. Ta dnes nemá dobré řešení. Buď bude v opozici, a být v opozici je velmi těžké, nebo se nějakým způsobem bude podílet na vládě, ale tím ukáže, že před volbami voličům lhali. To samé můžeme říci o jakékoli jiné politické straně. Snad s výjimkou komunistů a SPD, kteří se fakticky vůči nikomu nevymezovali, jen se ostatní vymezovali vůči nim.
Tomio Okamura opět zvířil vody české politiky svými slovy o táboru v Letech u Písku. Bylo na něj podáno i trestní oznámení, že prý Okamura zpochybňuje romský holokaust…
Varuji před zjednodušenými historickými srovnáními, jako bylo například prohlášení Mirka Topolánka o noci dlouhých nožů. Nehrajme si s tím. Myslím si, že zde skutečně chybí nějaká vážná diskuse, ale nejenom o tom, co se týká tábora v Letech. Já jsem v minulosti aspoň částečně měl snahu se s tím seznámit. Všem doporučuji, aby si přečetli knížku kanadského autora Polanského s názvem Bouře. Je velmi zajímavá a s pohledem cizince ukazuje přístup politické reprezentace k této problematice v první polovině devadesátých let a jaké mu kladla překážky. Kteří lidé to byli a proč. Zároveň tam je zachycen vznik toho tábora.
O kterých lidech tam hovoří? Doporučuji si tu knížku přečíst. Lze ji stáhnout na internetu. Internet je otevřený prostor a na rozdíl od Německa a první místopředsedkyně ODS paní Udženiji si nemyslím, že jeho cenzurou se něčeho pozitivního dosáhne.
Sobotkova vláda v srpnu schválila odkoupení vepřína v Letech u Písku za 450 milionů korun, což odtajnila po volbách dne 23. října. Euro.cz informovalo (Pavel Páral), že účetní hodnota pozemků a staveb vepřína je vykazována ve výši 122 milionů korun a hodnota celé společnosti AGPI, která vepřín prodává, nepřesahuje ani 100 milionů korun; výroba vepřového v šesti vepřínech tvoří 46 procent tržeb firmy. Co si o tom myslíte?
Já jsem byl 12 let v obecním zastupitelstvu, byl jsem i v radě. Mockrát jsme řešili otázku obecného zájmu – koupi nějakého majetku pro obec. Představte si situaci, že máte pomník padlým v první světové válce, je to v centru obce a okolo toho je trávník a ten trávník má jiného majitele, než je obec. A ten se o to nestará a ta tráva tam vesele roste. Odhadní cena toho trávníku je třicet tisíc. Majitel za něj chce po obci sto tisíc. Když by to ti zastupitelé v zájmu obce koupili, tak máme desítky zkušeností, že riskují, že budou následně obviněni.
Takže když se vrátíme k Letům, není pochyb o tom, že ten vepřín nemá hodnotu 450 milionů. Politická reprezentace se rozhodla, že důvod k odkupu je, a koupila to. To je politické rozhodnutí, to není ekonomické rozhodnutí. O co oni jsou víc, než je zastupitelstvo jakékoli obce v České republice?
I oni se musejí chovat s péčí řádného hospodáře. I vláda se musí chovat s péčí řádného hospodáře…
Souhlas. Pak by bylo docela záhodno udělat nezávislý znalecký posudek a jsem docela zvědav, jak s tím naloží policie, když přijde trestní oznámení na vládu a na předkladatele takového materiálu. Když si orgány činné v trestním řízení troufnou na zastupitele obcí a měst a netroufnou si na vládu České republiky, pak je něco shnilého ve státě českém…
Můžeme se pak taky ptát, kolik je takových míst, kde byli lidé popravováni, zabiti, vražděni, a musela by být vyjmuta z běžného užívání. Tomio Okamura dává příklad Kounicových kolejí, které jsou dnes v provozu a je tam jen pamětní deska…
Ještě bych to trochu posunul. Je důležité si připomínat hrdinství lidí i zrůdnost režimů. A měli bychom vědět, že ne každá oběť byla zároveň hrdinou. Není to vždy černobílé. Je nutné o tom mluvit. Není to jen o tom, o čem hovoří Tomio Okamura, že se ty peníze mohly použít na zlepšení sociální situace těch lidí. Pro budoucnost je daleko důležitější, abychom o těchto věcech mluvili. Jenom hlupák, který se nepoučí z vlastní historie, je nucen ji prožívat znovu. Jestli v něčem máme deficit, tak zrovna v těchto věcech. Jsem pro to, aby stát dal peníze na výzkum objektivního poznání pravdy. Pro naše děti je důležité, aby dokázaly rozpoznat nebezpečí a dokázaly odlišit, kdo je hrdina, kdo je oběť a kdo je útočník, a aby se v tom dokázaly zorientovat.
Jak to myslíte?
Mně se nelíbí, že máme obrovské zkratky, a tím pádem vlastně i mezery v historii. Kdo byl obětí, nemusel být vždy hrdina. Milada Horáková byla obětí fanatického komunistického režimu. Ale ta její role byla přece daleko složitější. Milada Horáková se přece přímo podílela na vytvoření Národní fronty jako čelná představitelka národních socialistů. Milada Horáková vystupovala v Národním shromáždění k problematice zákona Lex Schwarzenberg. Milada Horáková byla členkou Svazu přátel SSSR. Rozumím tomu, že bylo velmi lákavé, že se takzvaně demokratické strany chtěly zbavit agrárníků, to znamená dominantní strany za první republiky. Nezačala diktatura už v okamžiku, kdy představitelé sociální demokracie, národních socialistů a lidovců přistoupili na nedemokratické řešení poválečného uspořádání v Československu? To je otázka. Jaký tam byl podíl těch lidí?
Jan Masaryk – nepochybně oběť, i když přesně nevíme koho. Ale jaká byla jeho role? On demisi v roce 1948 nepodal. Je pravda něco na tom, že se nechal zlákat Klementem Gottwaldem, že po smrti nemocného Edvarda Beneše bude jeho důstojným nástupcem on? Je pravda, že díky tomu, že on demisi nepodal, nepodala demisi nadpoloviční většina vlády a prezidentu Benešovi nezbylo, než nechat vládu předsedou vlády Gottwaldem pouze rekonstruovat? Jaký byl podíl českých četníků a podnikatelů na vytvoření tábora v Letech? To jsou vše historická fakta, která nás mohou obohatit.
Další příběh – Vladimír Brabec, chcete-li major Zeman. Zemřel a v novinách byl dehonestován za to, že hrál hlavní roli v tomto prokomunistickém seriálu. Vladimír Brabec ale nikdy nebyl členem komunistické strany. Byl to herec, tak hrál. Pak tu máme Jana Třísku, údajného agenta Státní bezpečnosti (měl mít krycí jméno TOMAN s evidenčním číslem 5680 – pozn. red.), signatáře anticharty. V seriálu majora Zemana hrál taky. Takže jenom proto, že emigroval a byl to přítel Václava Havla, je vynášen slavnostně z Národního divadla? Takže se ptám, zdali tento selektivní přístup nerozděluje naši společnost.
Co říkáte kauze v Top Hotelu ve volebním štábu Miloše Zemana okolo novináře Milana Rokytky?
Ta kauza svědčí o zaujatosti a možná i zabedněnosti některých médií. Takže co se vlastně stalo… Akreditovaný novinář Rokytka se v Top Hotelu, kde sledoval štáb prezidenta (který tam už v té době incidentu nebyl), opil podle informací médií jako carský důstojník. Ve chvíli, kdy neudržel rovnováhu a válel se po zemi, tak ho jiní novináři začali filmovat a jeho novinářský kolega, o kterém média tvrdila, že patřil k pořadatelům či k ochrance, začal pěstní souboj s novináři, kteří filmovali novináře Rokytku. Následně toho útočníka vyloučili ze Syndikátu novinářů.
Pokud v Syndikátu novinářů jsou registrováni zedníci, kominíci, autolakýrníci, pořadatelé, tak ta interpretace médií je možná. Pokud tomu tak není, tak ten příběh je velmi jednoduchý: Novinář se opil, válel se po zemi, jiní novináři ho filmovali, natož se ho jeho kolega novinář zastal a začal se prát. Následně se všichni udávali s tím, že ten, který se opil, tvrdí, že se neopil, ale že ho pravděpodobně otrávili američtí imperialisté.
Závěr: doporučuji, aby všichni autolakýrníci, zedníci, pořadatelé, novináři registrovaní v Syndikátu novinářů absolvovali pedagogicko-psychologické vyšetření, protože normální člověk s normálními problémy tohle nemůže pochopit. Ale na celé věci je pikantní ještě jedna věc…
Ano?
Slyšel jsem, že pan Rokytka, který objíždí takovéto akce, zvláště tam, kde se dá dobře najíst a napít, původně se primárně akreditoval ve štábu předpokládaného vítěze, tedy Jiřího Drahoše. A tam se slovy Josefa Švejka „ožral“. A když na obrazovkách viděl podle výsledků, že pravděpodobně v tu chvíli není ve volebním štábu vítěze, tak se následně přemístil do volebního štábu Miloše Zemana, kde dvěma malými pivy dokonal surrealistické dílo zkázy.