Tentokrát natáčíme tady na Pražském hradě, kde je atmosféra vždycky trošku pracovnější. Čeká na Vás mnoho lidí, Vaši spolupracovníci. V Lánech je to takové klidnější. Není na Vás takový tlak. Kde děláte rozhovory radši, se mnou? V Lánech, nebo tady?
Upřímně řečeno v Lánech, ale zase na druhé straně vzhledem k programu, který mám a který je opravdu pracovní, tak musím počítat s tím, že na Hradě je těch akcí víc a ten Barrandov do nich docela dobře zapadne.
Já jsem to zmínil, protože tady vidím vždy, že máme přesně vymezený čas a už je na Vás fronta požadavků a atmosféra je tedy velmi pracovní.
Ale tak jsou to hezká a zajímavá setkání. Dneska mám mimo jiné Zlatého Ámose, tedy učitele. Včera jsem se rozloučil s apoštolským nunciem a vyznamenal jsem české a moravské vinaře, takže jak vidíte, všude je něco.
Tak začněme zahraničními otázkami, které samozřejmě mají přesah i do české politiky. Mimo jiné je tam ten přesun ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Vidíte tam nějaké posuny? Vzbouřilo to Vaše konstatování tady velké reakce jak na mediálně scéně tak u politiků.
Vzbouřilo velké reakce. Já vím, že Jean-Claude Juncker naznačil, ale pouze naznačil, že by ty věci týkající se přesunu této ambasády neměly podléhat jednomyslnému rozhodnutí Evropské rady. Pokud je to pravda, tak by nám to trochu usnadnilo situaci, ale v zásadě se plánuje, že tam minimálně otevřeme honorární konzulát jako první krok. Dále, že bychom tam mohli přesunout některé naše české instituce jako je České centrum, jako je CzechTrade, CzechTourism, případně CzechInvest. A protože jsem trvalý a dlouhodobý přítel Izraele, tak doufám, že jednou dojde i na tu ambasádu.
Takže ty věci se posouvají a nejde to tedy velkým skokem, ale malými krůčky, což je nepochybně dobře, protože to nás spojuje, oba dva jsme přátelé Izraele.
Výborně.
Pane prezidente, ještě jedna zahraničně politická událost, která měla výrazný přesah do naší politiky, hodně se o ní hovořilo. A to je útok na dvojitého ruského agenta Sergeje Skripala. Překvapila Vás ta reakce a to, ta celosvětová diplomatická bouře, kterou to způsobilo?
Ale ona podobná bouře, jestli si, pane Soukupe, vzpomínáte, existovala v kauze pana Litviněnka, který byl údajně otráven poloniem. Já jako laik jenom nerozumím tomu, proč se vždy mluví o tak extrovních jedech, když otrávit lze jedem poněkud méně extrovním, ale to už je věc těch, kdo tyto jedy používají.
Mně na té věci překvapily v zásadě dvě události. Ta první byla ta strašně rychlá reakce Velké Británie, kdy obvinila z toho útoku Rusko. To bylo během opravdu hodin. Dříve se takovéto události nějakým způsobem šetřily, pak se vydala oficiální nóta. Bylo potřeba číst mezi řádky, znalci zahraniční politiky a diplomacie v ní nacházeli skryté významy. A teď to bylo tedy velmi rychlé, řekl bych trochu po novu, skoro Twitterem. Co jste říkal té rychlosti?
Já si vždycky vzpomínám na obvinění Iráku, že má zbraně hromadného ničení, a pak se ukázalo, že to nebyla pravda. Takže já jsem k těmto zprávám z těchto důvodů skeptičtější a počkal bych, až Británie nabídne nějaké konkrétní důkazy.
No, oni totiž couvají, oni teď říkají, že ten útok se provedl jaksi jedem nebo plynem, který byl vyvíjen ve vojenských strukturách v Rusku, ale už neříkají tedy přímo, že ten útok udělalo Rusko. Zatímco na začátku už to tak řekli.
Já bych chvíli počkal, protože předpokládám, že probíhá nějaké vyšetřování, a pokud se dobere nějakého ‚konca kraja‘, jak se říká, budu rád.
No já spíše směřuju k tomu, že ty diplomatické potyčky mezi západem a Ruskem se množí. A zdá se, že situace mezi Ruskem a západem je napjatější a napjatější.
Bývá to. Ono totéž se do jisté míry týká i Číny, ne jenom Ruska, viz třeba cla na ocel a na hliník z americké strany. Ale já to vidím jako takový oscilační průběh, ups and downs, jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Jednou se mluví o přátelství a spolupráci, podruhé se dělají tato negativní gesta.
Takže velký význam v uvozovkách začátku, pomalému začátku další studené války tomu nedáváte?
Ne, chraň bůh. Studená válka byla lose-lose strategy, to znamená strategie, která přinesla neúspěch oběma stranám. Ano, mluví se o tom, že Reagan uzbrojil Rusko. Ale na druhé straně to stálo zbytečně mnoho peněz.
No, druhá věc, která tam byla zajímavá, bylo to rychlé obvinění Česka, že ten jed, kterým byl otráven ten agent, byl vyvinut nebo vyroben u nás. Co říkáte reakci České republiky? Byla dostatečně rychlá a razantní?
Tak byla razantní. Můj tiskový mluvčí to prohlásil za drzou lež. My jsme tam byli ve skupině tuším se Švédskem a ještě s nějakou další zemí.
Ano.
Víte, jak jsem reagoval, když v časopise Krasnaja zvezda vyšel článek o okupaci.
Ano.
Tak jsem také požádal ruského premiéra Medveděva o omluvu. A myslím, že se premiér od toho článku výrazně distancoval.
Nepřijde Vám, že politici poslední dobou, jak se doba zrychluje, jak se zrychluje zpravodajství, jak je čím dál tím větší tlak na to, aby zpravodajství bylo on-line, aby se komunikovalo s veřejností nebo s ostatními představiteli co nejrychleji, že politici málo přemýšlejí nad důsledky svých slov. Když to přeženu, taková twitterizace politiky, že Donald Trump, americký prezident tradičně komunikuje byť i zásadní témata, prostřednictvím Twitteru, což je takový nový fenomén.
Já Twitter nemám, ale Jiří Ovčáček ho velmi často používá. Někdy se ho zeptám, jak je s ním spokojen.
Pane prezidente, další zahraničněpolitická událost, na kterou se musím zeptat, zahraničně ekonomická událost, se týká Číny. O tom se mnoho v posledních týdnech hovořilo. Upřímně řečeno, já jsem ani nevěděl, kolik znalců ekonomického uspořádání státu a práva Číny u nás máme zejména mezi novináři. Hovořím samozřejmě o tom, že v posledních dvou nebo třech týdnech prosakovaly zprávy o problémech Vašeho poradce pro Čínu, šéfa korporace CEFC, která tady investovala miliardy dolarů. Jaká je tedy situace?
Tak poradce může mít problémy. Ta společnost má mimochodem dva šéfy. Jeden se jmenuje prezident, a ten tu společnost normálně řídí, a druhý se jmenuje předseda, a ten je údajně vyšetřován. Takže kancléř se setkal s tím prezidentem a nesetkal se s tím předsedou. Podívejte se, mě samozřejmě především na rozdíl od novinářů zajímá osud té společnosti a jsem velmi spokojen, že jsme nejen byli ujištěni, a to i z nejvyšších míst, že ta společnost zde bude dále expandovat, ale byl podán makavý důkaz této expanze v tom, že čtyřicet devět procent jejího kapitálu teď získá firma CITIC, a to je jedna z největších světových firem.
Je to skutečně jedna z největších světových firem. Tak víte, řada českých novinářů Vám nepříliš nakloněných, nebudeme si nalhávat, že dost velká část novinářů Vám nakloněna není, čekala na Vaše klopýtnutí v ekonomické diplomacii směrem k Číně a postupu k Číně. Takže tady se to klopýtnutí, které evidentně bylo mnoha médii očekáváno a s radostí by bylo kvitováno, nekonalo.
Ale tak každý politik někdy klopýtne a vždycky je důležitý poměr mezi rozumnou chůzí a klopýtnutím.
Takže podle Vašich informací CEFC bude fungovat nadále a naopak díky tomu vstupu toho silného partnera…
Kapitálové injekci, přesně tak.
…lze očekávat jejich další expanzi. Takže se…
Mám první zprávy, které zatím nechci příliš rozšiřovat, že některé pochybnosti, které existovaly i u nás, teď byly rozptýleny, tak počkáme, jak se situace bude dále vyvíjet.
No, víte, pokud bych měl věřit České televizi a podobným médiím, tak jaksi Vaši spolupracovníci by se s Číny už vůbec neměli vrátit, měli by tam být internováni, zatčeni a mělo by to být všechno důkazem toho, že jste se mýlil. Takže, nemýlil.
Nemýlil jsem se.
Pane prezidente, v minulém týdnu bylo prezentováno několik výzkumů. Byly docela zajímavé. Jeden z nich je, že jistá podnikatelka si nechala udělat výzkum a zjistila, že ženy v taxících se necítí příliš bezpečně, a zřídila v Praze taxi službu, která je výhradně pro ženy, jak řidičky, tak pasažéry. Muži tam prostě nemají přístup. Mě to tedy zaujalo jako inovační myšlenka.
Já o tom slyším poprvé od Vás, takže naprosto první reakce zní, že asi bude trošku obtížnější a delší si ten taxík přivolat a to je všechno, co k tomu můžu říct.
Já jsem tím uvedl téma výzkumu, protože vím, že výzkumům nevěříte nebo nemáte je rád nebo k nim přistupujete s velkou rezervou. Ale ten vážnější výzkum říká, že v Česku takřka dvě třetiny lidí se domnívají, že složitost politiky je nad jejich chápání, že je prostě pro ně příliš složitá. Co to vypovídá o politicích? Dvě třetiny lidí si to myslí.
Tak vidíte, já jsem v dnešním rozhovoru pro Mladou frontu uváděl příklad dvanáctileté holčičky, která vystoupila na nějaké demonstraci a odsoudila Babiše, mě a Okamuru. Jak vidíte, pro tuto holčičku složitost politiky není problémem.
No, ono to spíše vypovídá podle mého názoru o politicích, že nedokáží lidem vysvětlit srozumitelně.
Jak kdo, pane Soukupe. Nezobecňujte, jak kdo.
Chcete říci, že…
Já si myslím, že můj razantní styl má zase tu výhodu, že lidé pochopí, co jim říkám.
No, upřímně, také máme každý týden v televizi svůj rozhovor, kde prostě se vyjadřujete ke všem věcem, které ten týden přinesl, a lidé to evidentně kvitují. Je to vidět i na sledovanosti, která se vždy pohybuje přes tři sta tisíc lidí, kteří Vaše rozhovory pravidelně sledují. Mě v téhle souvislosti zaujala jedna věc. To je sledovanost nové, poměrně agresivní televize Seznam, i vůči Vám. Ta televize je nová, začala vysílat někdy začátkem roku a ta její sledovanost je tedy 0,08 procenta.
Ale to je hodně.
No, tak já nevím, no. Mimo jiné jejich představitelé vyjadřovali, nebo pan Šídlo, jejich vlajková loď, vyjadřoval obavy o ekonomickou kondici televize Barrandov. Chtěl bych pana Šídla ubezpečit, že máme zhruba sto padesátkrát větší sledovanost než on, takže bych spíše…
Pan Šídlo myslím uprchl z Hospodářských novin, což ho ctí, protože ho na rozdíl od jiných redaktorů alespoň nemohu obviňovat, že bere peníze od Zdeňka Bakaly.
Ano, to, on se stal teď komikem a má takové pondělní…
Komikem?
No, on má takové komické pondělní vložky, na které teď v pondělí koukalo dva tisíce lidí. Tak to už necháme pana Šídla. Není to příliš významný novinář. Pane prezidente, ten výzkum, já se k tomu vrátím. Pokud se lidé domnívají, že politika je na ně složitá. Není to prostě principiálně špatně? Že politici to možná tak chtějí, zvolte nás jednou za čtyři roky. Nestarejte se o to, co budeme v průběhu čtyř let dělat, vy tomu stejně nerozumíte, a pak nás zvolte znova.
Kdyby se občané domnívali, že politika je pro ně příliš složitá, tak by se patrně nedomáhali práva na referendum.
No, k tomu směřuji.
Mimochodem to právo je zakotveno v české ústavě z roku 1993 a dodnes nebylo naplněno. Já jsem včera přijímal Kateřinu Valachovou, která je předsedkyní nové komise pro Ústavu České republiky, a tak jsme si o tom povídali a shodli jsme se v tom, že to referendum je potřeba. Ona mě seznámila s jedním návrhem zákona o referendu, teď si ho důkladně prostuduji, a budu ho v každém případě rád podporovat.
No, k tomu směřuji, protože i od části politické spektra slyšíme, že jsou záležitosti, o kterých by se v referendu hlasovat nemělo, protože je to na lidi příliš složité. Já se přiznám, že mně se…
Politici jsou taky lidi, pane Soukupe. A když je to složité pro lidi, je to složité i pro politiky.
No, to chápu, ale víte, říkat, já s tím mám principiální problém, říkat lidem volte mě, sice nevíte proč, protože je to na Vás složité, ale zvolte mě, je odpovědnost politika.
Tak byly také případy, a ne tak dávné, kdy politik, aniž by to říkal, tak jeho reklamní agenti pravili, volte ho, on má krásný účes, on má krásnou kravatu, on dobře vyslovuje, má sympatickou ženu. A já nevím co všechno ještě.
Pane prezidente, podle výzkumu Médea Research, a potvrdil ten trend i výzkum pro Centrum veřejného mínění, lidé považují za tři hlavní problémy, celospolečenské problémy, korupci, přistěhovalectví a hospodářskou kriminalitu.
Tak vidíte, že tomu rozumí, a ne že ne.
Můžete se vyjádřit k těmhle třem věcem?
Ano.
Korupce, hospodářská kriminalita a přistěhovalectví.
Já samozřejmě považuji za nejdůležitější tři problémy, korupci, přistěhovalectví a hospodářskou kriminalitu. Takže vidíte, že jsem zcela v souladu s většinou občanů.
No, tak dobře, tak ale konkrétně. Korupční opatření. O korupci a problémech prorůstání ekonomických mafií do státních struktur, to je ten problém, že různé ekonomické zájmy různých skupin, miliardářů nebo podvodníků ovlivňují rozhodování státních úředníků a státu. Hovoří se o tom minimálně deset let. S touto argumentací de facto Andrej Babiš založil své hnutí ANO v roce 2011 a vyhrál s ním opakovaně volby. Protikorupčních opatření je dost. Myslíte si, že se ta situace zlepšila? A teď je to samozřejmě vzkaz lidem.
To, že jsme zatím neslyšeli o nějaké velké korupční kauze, samozřejmě neznamená, že ty kauzy neexistují. Já teď přeskočím do Francie. Sarkozy, který byl zadržen kvůli korupci díky Kaddáfímu a jeho penězům, že. Tak že by nějakého českého politika financoval zahraniční politik, o tom dost pochybuji. Ale ono úplně stačí, když ho bude financovat nějaký domácí podnikatel, což se ostatně děje pravidelně v prezidentských volbách, a tam to pokládám za docela normální. Ale pokud ho potom, když je zvolen, nějaký podnikatel dotuje penězi, tak to už je podle mého názoru korupce.
Tak asi není žádný problém, pokud podnikatel nebo skupina podporuje politickou stranu nebo prezidentského kandidáta. Problém je, když pak za to chtějí nějakou protislužbu.
No právě.
A myslíte si, že ta situace už je lepší, že lidé mají být klidnější?
Já si myslím, že tady, i když jsem normálně spíše pesimista, tak bych řekl, že ty korupční kauzy nejsou tak výrazné, jako byly v minulosti, ale rád budu očekávat, že například víc zabere onen zákon o prokázání původu příjmů a majetku, protože co je to korupce? To je trestný čin, který je výhodný pro obě strany, ale který se materializuje právě tím, že někomu dáte peníze. Ty peníze by se měly objevit na účtech toho, kdo je v té korupci zapleten, tedy například politika.
Tak není pochyb o tom, že zákon o prokazování původu majetku je významný protikorupční argument a výrazný protikorupční zásah.
Pane prezidente, pojďme k domácí situaci. Mimo jiné v tom výzkumu, který jsem citoval, v těch trendech, jaké problémy lidé považují za nejpalčivější, hned na čtvrtém místě je politická situace a politická kultura. Ta nespokojenost lidí s hašteřením politiků a neschopností se dohodnout stoupá. Teď je až na čtyřiceti dvou procentech. Čtyřicet dva procent lidí se domnívá, že politická kultura není dobrá. To uvádí Centrum pro výzkum veřejného mínění. To logicky souvisí se sestavováním vlády. Jak teď tu situaci hodnotíte? Minulý týden jste mi říkal, že nemáte dostatek informací, pokud vím, povečeřel jste s předsedou vlády. Jak to vypadá teď? Suneme se k závěru, postupně, kdy vláda získá důvěru?
Tak díky tomu, že jsem se sešel s předsedou vlády, a bylo to velice přátelské setkání, tak mohu konstatovat, že podle jeho informace ta jednání vcelku úspěšně probíhají, jsou dosti daleko. Ten termín jejich dokončení, který očekávám, a to je konec června, se možná, možná ještě trošku zkrátí. Bude samozřejmě záviset na sjezdu sociální demokracie, možná i na sjezdu komunistické strany. Ale v zásadě bych to dnes už na červen, ale možná dokonce na květen viděl jako realistické.
Myslíte? Já si dovolím nesouhlasit. Jestli mluvíte o tom, že koalice bude tedy s ČSSD a za podpory komunistů, což je tedy ta nejfrekventovanější varianta, která v médiích se objevuje. Mimo jiné oficiálně s veřejností takto příliš nikdo nekomunikuje. Jsou to pořád spekulace tedy novinářů. Tak pokud se dívám na reakce ČSSD, no tak se mně nezdá, že by ty stanoviska ANO a ČSSD se nějak zvlášť přibližovala. 7. dubna má ČSSD sjezd, pak chtějí udělat vnitrostranické referendum. Říkají, že chtějí ministerstvo vnitra, ministerstvo financí, ministerstvo spravedlnosti, myslím ČSSD. ANO zase říká, že to jim nikdy nedá, nebo jim nikdy nedá to nebo ono ministerstvo. No, já mám jenom prostě obavu, že 11. dubna budeme tam, kde jsme dnes.
Nemyslím si. Tak zaprvé, nesouhlasím s Vaším názorem, že ta stanoviska se nesbližují. Jako příklad bych uvedl třeba tu karenční dobu, protože tam už se obě dvě strany naštěstí dohodly a je to tak dobře. A že ta vyjednávání jsou tvrdá. Každé koaliční vyjednávání je tvrdé.
Víte, on také nevypadá příliš konzistentně ten poslanecký klub ČSSD. ANO chce podpisy všech členů na té případné koaliční smlouvě, protože jeden jejich reprezentant jim nestačí. Bývalý premiér Sobotka a jeho spolupracovníci se k postupu ANO a faktu, že Andrej Babiš by byl předsedou vlády, tváří velmi rezervovaně.
No dobře, tak záleží samozřejmě na tom, kolik z těch patnácti poslanců bude proti případné dohodě. Počkejme, protože na plný počet by to vycházelo na sto osm. Měli jsme tady už koalici, Špidlovu koalici, která měla sto jedna poslanců. Byla tedy velmi křehká, a já bych ji nechtěl opakovat. Ale když máte koalici, řekněme od sto pěti poslanců výš, tak se dá říci, že je poměrně stabilní.
Víte, co si myslím, pane prezidente?
Ne.
A teď se mnou zase nebudete souhlasit. Já si myslím, že ČSSD nakonec ve vnitrostranickém referendu odhlasuje, že koalice s ANO 2011 je přijatelná, ale bez Andreje Babiše.
Což je totéž jako, kdyby ji odmítla, že?
Tak, to si myslím.
Ne, já si myslím, že teď už se, pokud jste si všiml zpráv z těch jednání, příliš o Andreji Babišovi nemluví. Čili v politickém dialogu se občas stane, že nějaké téma tiše zamlčíte.
No, teď je to trochu sázka, já jsem řekl svůj názor, Vy jste řekl svůj názor. Tak 12. dubna při Týdnu s prezidentem.
Uvidíme, ale pak bude ještě referendum, že? Takže je jednak pokračování sjezdu, jednak referendum. Víme, jak dopadlo obdobné referendum v Německu. Doufejme, že k něčemu podobnému dojde i u nás.
No, já směřuji ještě k jedné věci. Pokud by se stalo toto, co jsem řekl, že si myslím, že se stane, a samozřejmě důkaz bude až potom, co se dozvíme v druhé polovině dubna, jak tedy pozice sociální demokracie vypadá, tak pak zbyde už jediná varianta. Koalice ANO a SPD, protože mimo jiné SPD prostě řeklo, že nějakou menšinovou vládu podporovat nebude, že má zájem o vstup do vlády.
Ne, ne, ne, mýlíte se. SPD změnilo, pokud jsem dobře informován, již před delší dobou svůj postoj. To znamená, je teď zhruba na úrovni postoje komunistické strany. Je tedy ochotno tolerovat Babišovu menšinovou vládu, ale ne v situaci, kdy Babiš bude v koalici se sociálními demokraty.
No, z mého pohledu SPD postupuje poměrně konzistentně celou dobu. Oni říkají, máme základní programové priority, které vláda musí splnit. Buď vstoupíme my do vlády, nebo to bude vláda odborníků, která bude reflektovat naše programové priority. O tom, že by nějak zvlášť byli ochotni tolerovat menšinovou vládu, nejsem si jist, ale je to možné. Je tahle ta varianta, protože já už trošku tlačím na ten čas, je tahle ta varianta pro Vás přijatelná?
Ale samozřejmě, že ano. Pro mě je v zásadě přijatelná jakákoli varianta. Můj zájem je, a proto jsem vytvořil ten časový prostor pro Andreje Babiše, aby jednání nebylo pod neúměrným časovým tlakem, neboť pod takovým tlakem jsou zpravidla jednání méně úspěšná a méně důkladná. A jakmile se podaří dosáhnout vlády, která bude mít důvěru části Sněmovny, tedy většiny Sněmovny, tak odpadnou ty nesmyslné žvásty o tom, že nám vládne vláda bez důvěry, jakoby to bylo něco nenormálního po určitou dobu. Někteří politici se budou muset uchýlit do opozice, a tam jako opoziční politici také pracovat.
No, vláda bez důvěry není nic nenormálního, jenom to nesmí trvat příliš dlouho. A já za sebe vyjadřuji už určitou…
V Belgii to trvalo dva roky, pane Soukupe, že?
Ano, ale taky se…
A u nás to byl případ vlády Mirka Topolánka, asi šest nebo sedm měsíců.
Ale od voleb, které byly v říjnu, když to tak řeknu, uplynula zima, už máme jaro a stále nic.
Nemáme jaro.
Upřímně řečeno, pane prezidente…
V Lánech pořád ještě v parku leží sníh.
To ano, ale máme druhý jarní den. No nic, ale já bych tedy upřímně nechtěl, aby Česká republika soupeřila s Belgií, které to trvalo dva roky, a stala se tak celosvětově známou, protože ten příklad Belgie uvádí úplně všichni politici na světě, kteří se nedokáží dohodnout. Já bych prostě byl rád, kdyby se naši politici dohodli.
Já jsem Vám říkal můj odhadovaný termín. Původně to byl konec června a dnes, ale je to jenom subjektivní odhad, nic víc, jsem si ho právě po večeři s ministerským předsedou dovolil pracovně zkrátit na konec května.
Pane prezidente, k tomu, co vláda dělá, k tomu, co koná, mám dvě otázky. Jedna je, že podle mých informací je již dohodnuto, že Andrej Babiš bude na summitu Evropské unie zastupovat jak Česko, tak Slovensko, protože Slovensko je tedy zrovna v těchto dnech v nepříjemné situaci, kdy předseda vlády ještě jmenován není, anebo jsou tam s tím…
Dnes nebo zítra bude.
Ano, ano, ale zdá se tedy, že je dohodnuto, že bude reprezentovat i Slovensko.
Tak pokud slovenská politická krize bude pokračovat, tak zajisté ano. Ale nelze vyloučit, že tato krize, alespoň pokud jde o jmenování vlády, skončí dnes nebo zítra.
No a k Andreji Babišovi, víte, mě to zaujalo, protože značka Československo je v zahraničí stále silná.
Ano.
A po mnoha, mnoha letech bude zase jeden politik reprezentovat Česko i Slovensko. To znamená Československo.
A kromě toho to bude Slovák, takže proč ne.
Který je českým premiérem.
Proč ne.
No, vláda ještě začala dělat další personální kroky a už jich je celá řada. Tentokrát tedy rezignovala šéfka Státního pozemkového úřadu paní Maradová, rezignovala sama. Nevím, jestli jí ministr příslušný naznačil, že by bylo dobré, aby odešla nebo odešla opravdu sama. Nicméně těch personálních změn je celá řada v této souvislosti. My už jsme o tom několikrát mluvili. Myslíte si, že Andrej Babiš má zálusk na post šéfa ČEZU?
To já nevím. Já znám Dana Beneše jako velmi schopného manažera. Myslím si, že takového člověka by bylo škoda ztratit.
Zeptat jsem se musel, spekuluje se o tom v médiích. Těch personálních změn je…
Pane Soukupe, jestliže se o něčem spekuluje v médiích, to znamená, spekulují lidé, kteří většinou o daném problému téměř nic nevědí, tak je dobré mávnout rukou a promluvit si s lidmi, kteří tomu rozumějí.
No, dobře, dobře. Nechme ČEZ a pana Beneše. Vláda oznámila svůj záměr snížit DPH na vybrané služby, pivo, vodné, stočné a tak dále. Ten záměr má být jasný, aby se zlevnily tyhle ty služby pro lidi. Myslíte si, že se to stane?
Ne. Rozhodně ne. Já mám svoji vlastní zkušenost, když jsem byl premiérem, tak teď nevím, co to bylo za komoditu, kde jsem také snížil DPH.
Myslím, že to byly léky. Nejsem si jist, pane prezidente.
Ne, léky to určitě nebyly. Podle mého názoru to bylo stravování v restauracích. A pokud ano, tak jsem si říkal, že třeba gulášová polévka trochu zlevní. Nezlevnila, pane Soukupe. Zvýšila se marže, tedy zvýšil se zisk těch provozovatelů, a já se obávám, že k něčemu podobnému dojde i v tomto případě.
Že ten prostor si nechají ti poskytovatelé těch služeb a nechají si to jako zvýšený zisk. No, tak uvidíme. To znamená, že snižování DPH není cesta k tomu, ke zlevnění služeb, prostě protože…
Já tomu nevěřím…
…to obchodníci využijí ve svůj prospěch.
…a uvádím Vám naprosto konkrétní příklad, který jsem zažil na vlastní kůži.
To, co lidi ještě zajímá, je samozřejmě, ono se to zdá jako možná pod úroveň rozlišení prezidenta republiky, je rekonstrukce dálnice D1. Ale pro celou řadu lidí je to zásadní téma, protože je to de facto jediná spojnice mezi Prahou a Brnem, respektive mezi Čechy a Moravou, dálniční. A ministerstvo dopravy oznámilo, že ta rekonstrukce se zase prodlouží až nejméně do roku 2021. Nesvědčí už to opravdu o neschopnosti s tím něco udělat?
Tak bohužel ano, a já bych tady nekritizoval jenom ministra dopravy. Vždyť tady máme Ředitelství silnic a dálnic a to je obrovský moloch, obrovský aparát úředníků, které by, ale teď to hodně přeženu, možná bylo dobré vyhnat buď k lopatě anebo k nějakému stavebnímu stroji, aby na té dálnici začali pracovat.
No, oni říkají, že zásadní problém je, že neexistuje zákon o liniových stavbách, že jsou tam problémy s výkupy pozemků.
Ale no tak, a předtím se ta dálnice klidně postavila a také ten zákon neexistoval. Kromě toho, pane Soukupe, na dálnici D1 nemáte problém s výkupem pozemků. Tam už jsou všechny dávno vykoupeny, takže tam jde o to, na těch existujících pozemcích pracovat.
No jo, ale já jsem zase viděl, okamžitě vyběhne mluvčí Ministerstva dopravy před budovu Ministerstva dopravy a tam do televizních kamer říká, že zase nějací ekologové se půl hodiny před koncem lhůty odvolali a tím se to zase prodlužuje a tak dále. Nicméně, to říkají důvody, proč to nejde. Ale ta odpovědnost je na tom ministerstvu a ta věc se nijak neposouvá. Tedy posouvá se ten čas toho skončení.
No právě. Podívejte se, já jsem poslední, kdo by říkal, že neexistují ekoteroristé. Existují a dokonce existují podezření, že vymáhají takzvané výpalné. O tom se nedávno mluvilo na severní Moravě. To znamená, když nám nedáte sponzorský dar, tak zpozdíme nějakou stavbu. Nevím, jestli je to pravda, ale podezření existuje.
Pane prezidente, nechme tedy domácí události a ještě jedna významná zahraničněpolitická událost, která se stala v minulém týdnu. Byly volby prezidenta v Rusku. Vyhrál Vladimir Putin se ziskem přesahující sedmdesát procent. Jak to hodnotíte?
Já si myslím, že je to silný prezident, že ty volby byly demokratické. Koneckonců i volební účast i volební procento jsou nadprůměrně vysoké. A když si ho srovnám s jeho předchůdci, ať už to byl Boris Jelcin nebo kdokoli další, tak mohu konstatovat, že Rusové mu tak ze dvou třetin, možná dokonce za tří čtvrtin, věří. A to je pro jakoukoli zemi, a tím spíše pro velmoc, nesmírně důležité, aby věřili svému prezidentovi.
V téhle souvislosti ještě trochu překvapila reakce některých českých politiků. Konkrétně v televizi jsem sledoval vyjádření poslankyně TOP 09 paní Langšádlové, které mi přišlo takřka neuvěřitelné. A trochu se to opakuje. Volby dopadnou, lidé rozhodnou, a pak politici začnou říkat, že ty volby vlastně neplatí, že to nebylo správně, že byly nedemokratické, anebo pokud byly demokratické, tak zvolily nedemokratického politika, a že je to všechno špatně. To se opakuje i u prezidenta Putina, kdy na základě nějakých problémů v několika volebních okrscích je tendence veřejnosti říkat, že volby neproběhly správně a že vlastně nešlo o volby, nebo je to celé zmanipulované, je to všechno špatně.
Prezidentovi Putinovi telefonicky blahopřál Donald Trump. Blahopřál mu rovněž za Evropskou unii Jean-Claude Juncker. Blahopřál jsem mu mimochodem i já. A pokud jde o paní Langšádlovou, ponechme ji její nevědomosti, a jak se někdy říká, svatá prostota.
Ale ta neochota přijmout výsledky voleb, víte, mně to přijde až příliš. A možná právě toto rozděluje společnost v Česku, že volby prostě dopadnou jinak, než ta druhá polovina nebo třetina, nebo prostě ta část, pro kterou nedopadly ty volby tak, jak si představovali, nedokáží to přijmout, nedokáží přijmout prohru. A stále se zvyšuje napětí ve společnosti, agresivita. Musíte to sám vidět. Nestálo by za to opravdu, abyste vy politici začali důrazně, trpělivě vysvětlovat svoji pozici, že nemáte zájem o žádné třenice, že chcete, aby lidé žili v klidu. Nestálo by to za to?
Vy chcete, aby politici hráli roli andělů, a to nikdy hrát nebudou.
Ne, trošku spojili tu velmi nervózní atmosféru. To bych si přál.
Podle mého názoru politici se dělí do dvou kategorií. Ti, kdo uznají prohru a říkají, a příště to vyhraju, a to jsou moji lidi, ty mám rád. No, a potom někdo, kdo kňučí nebo poštěkává, a to nejsou moji lidi, protože ten, kdo neuzná svoji prohru, nemá ani šanci vyhrát příště.
Já bych si každopádně přál, aby se ta situace mezi lidmi trochu zklidnila, a aby věděli, že byť jejich kandidát, favorit nevyhrál, tak se zemí se nic špatného nestane. To bych si tedy přál.
Pane prezidente, v čem spočívá, začali jsme mluvit o prezidentu Putinovi a přešli jsme k obecným otázkám, tak zpět k panu prezidentu Putinovi. V čem spočívá jeho úspěch?
Je srozumitelný a má konkrétní výsledky. Já jsem viděl nedávno údaje o ruské ekonomice, a i když v posledních letech zaznamenala problémy díky poklesu cen ropy, tak v dlouhodobějším horizontu se kupní síla ruského občana zhruba ztrojnásobila.
Pane prezidente, jako poslední sadu už několika málo otázek mám otázky týkající se daní. Jedna obecná, nestálo by za to, aby Evropská unie sjednotila míru daní? Aby prostě nedocházelo zejména u korporátních daní k přelévání zisků firem z jednoho státu do druhého. Hovořili jsme tady o Holandsku, Irsku, dalších státech. Vycházím z toho, že je to trochu nespravedlnost ve vztahu k občanům. Korporace mohou svojí daňovou povinností hýbat, pokud mají dost peněz na advokáty a podobně. Kdežto občané, samozřejmě zaměstnanci nemohou. Těm jejich daně strhne zaměstnavatel a odvede je, a nemohou s tím dělat nic.
Já jsem obecně pro harmonizaci daní uvnitř Evropské unie a z toho vyplývá, že jsem i pro jednotnou korporátní daň. A dokonce si velmi vážím toho, že tak v posledních dvou letech se o sjednocení korporátní daně začalo vážně mluvit, a ty protesty už utichají. Víte, ona ta harmonizace evropských daní začala už před mnoha a mnoha lety, když byla stanovena takzvaná základní sazba DPH ve výši patnáct procent. Pak byla ještě nějaká snížená sazba, nějaká zvýšená sazba. Tenhle ten zárodek dlouhou dobu existoval, ale nic se s ním nedělalo, nepokračovalo to. Čili můj názor, který jsem mnohokrát veřejně říkal, zní, nemáme soutěžit daňovým dumpingem, máme soutěžit produktivitou práce.
V téhle souvislosti, víte, mě zaujalo, že Švédsko je jaksi v mínění lidí i politiků bráno jako země s vysokým stupněm zdanění, vysokou daní.
A taky, že ano.
No, vůči občanům možná ano, ale vůči korporacím ta daň se tam snižuje. Teď ji snížili na 21,4 procenta a chtějí snižovat dále až pod evropský průměr. To znamená, když to přeženu, tak Švédsko pro firmy bude možná tak trochu v uvozovkách daňovým rájem.
Nikoli pro občany.
Nikoli pro občany.
Ale já bych si tipnul, a neberte mě za slovo, že ta korporátní daň se ustálí, pokud bude jednotná, někde mezi 18 a 19 procenty. Ale je to jenom střízlivý odhad.
V minulém týdnu ještě mě zaujal nápad francouzského ministra financí, který chce donutit ty velké digitální platformy, jako je Facebook nebo Google, k danění svých zisků v Evropě, protože ono to tam funguje tak…
A totéž dělá Donald Trump, jenomže v obráceném směru.
No, ten francouzský ministr říká, a je to de facto konstatování pravdivé, ty firmy, jako je Google, Facebook, jsou mezi občany mimořádné populární. Používá je každý druhý občan, nebo možná ještě více. Tím pádem strhávají na sebe velkou pozornost reklamních inzerentů a příjmy z reklamy tam jsou a ty odplouvají směrem tedy do Ameriky, jak se snaží Donald Trump. Ten vymyslel, ten francouzský ministr financí vymyslel, takzvanou digitální přítomnost, že by takové firmy byly daněny podle počtu těch uživatelů, že by byla nějaká daň za jednoho uživatele, kterou by musely povinně odvést v každém státě, kde působí. Jak se na to díváte?
Tak je otázka evidence těch uživatelů. Já si zase představuji hromadu úředníků, jak vedou evidenci uživatelů ať už Googlu nebo čehokoliv jiného. Připadá mně to dosti nesmyslné a dosti byrokratické.
No, ale ta otázka Facebooku, Googlu a podobných platforem je v mezinárodních médiích dost velká otázka. Jejich schopnost mobilizovat lidi, do určité míry šířit různé informace a tak dále je vysoká. V Americe se dokonce hovoří otevřeně o zestátnění nebo nějaké výrazné státní regulaci. A přiznávám se, že nás, klasické mediální domy, tyhle platformy také štvou, protože dříve ty reklamní příjmy jsme měli my.
Ano, ano.
Teď odjíždí do Ameriky.
Ale, pane Soukupe, na druhé straně já jsem dlouhodobý zastánce svobody internetu a jsem odpůrce cenzury. Říkal jsem to asi před rokem, nebo před dvěma lety ve vánočním poselství, že tady máme novodobé Koniáše, kteří chtějí rozhodovat o tom, co má a co nemá být na internetu. A podle mého názoru, a o tom jsme mluvili před týdnem, to, že klesá náklad papírových médií, je dílem způsobeno jejich nízkou kvalitou, ale také silnou konkurencí toho internetu. A lidé si na internetu najdou několik alternativních zdrojů, které vzájemně porovnávají, zatímco v tištěných médiích mají jenom jeden jediný zdroj, a to ještě od novináře, který tomu často příliš nerozumí.
Jak se tváříte, já jsem tu otázku směřoval k tomu, že mě zaujalo vyjádření ministra vnitra České republiky pana Metnara, který uvažuje o tom, že by třeba na ten Facebook mohli lidé až od patnácti let, a že by se měli nějakým způsobem prokazovat občanským průkazem. Přesně jsem nepochopil, jak by se to technicky udělalo, ale takový byl smysl návrhu nebo nápadu pana Metnara. Jak se na něj díváte?
Ale tak nic proti tomu. Patnáct let je docela přirozená hranice a alespoň ta dvanáctiletá holčička, o které jsme mluvili před chvílí, by byla v trošku jiné pozici.
No tak jen tak na okraj. Ta dvanáctiletá holčička, já jsem to video viděl také, jí bych toho mnoho nezazlíval. Ona samozřejmě říkala to, co si myslela, že je správné, jako většina dětí. Dětem zazlívat nic nemůžeme. Mě tam na tom videu spíše zaujal dospělý učitel, který se za ní usmíval. A podle mého názoru, pokud měl takto výrazný politický projev, tak neměl používat své žáky, ale stoupnout si sám a svým žákům to vysvětlit a nést za to svoji odpovědnost.
Máte naprostou pravdu. Moje maminka byla učitelka, ale kdyby se něco podobného stalo a bylo zneužito dítě, žák, tak dá tomu učiteli, který se tam usmíval, pár facek a bude to jenom dobře.
Víte, mně na tom, mně konkrétně na tomto video vadilo, že dětem opravdu zazlívat nic nemůžeme. Mně vadí negativní komentáře, ne věcně, ale mně to vadí vůči té dívence, která nepochybně si nemyslela, že dělá něco špatného.
Ale ano.
A ty negativní komentáře měl schytat ten učitel.
Já jsem také v devíti letech, pane Soukupe, plakal, když zemřel Gottwald. A ve své knížce jsem napsal, že se za to dodnes stydím. To je prostě sprostá manipulace těmi dětmi a měli bychom kritizovat ty organizátory, organizátory Majdanů, barevných revolucí a já nevím, jak to ještě nazvat. Já mám někdy dojem, že v České republice tito lidé připravují arabské jaro. A já udělám všechno proto, aby tady byly normální řádné pravidelné volby a nikoli, aby pár tlučhubů manipulovalo dětmi a jejich prostřednictvím se snažili ovlivnit veřejnost.
Já tedy považuji děti za nedotknutelné a tenhle případ mi přišel, mně to přišlo líto vůči té dívence. Ale budiž. A já zase, pane prezidente, musím říci, že lidé mají právo rozhodnout ve volbách, mají právo se shromažďovat. A já za sebe jako mediálního vlastníka udělám vše proto, aby měli vyvážené, rovné informace a mohli se rozhodnout. Víc toho udělat nemůžu, ale tahle televize bude svobodná.
Výborně, alespoň jedna.
Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente.
Bylo mně potěšením.
