Vladimír Franta 10.4.2018 Literárky
Předání hackera Nikulina americké justici jest záležitostí ikonickou. Pokud se abstrahujeme od podrobností tohoto konkrétního případu a zamyslíme se nad věcí čistě systémově, jednomu z toho až běhá mráz po zádech.
Hrad vzkázal, že Američané se zkrátka o Nikulina rvali více, více než Rusové, dokonce si pro něj i přiletěli, tak ať ho tedy mají mít oni. Z toho všeho vlastně vyplývá, že i kdybyste třeba pravdu neměli, ale rvali se o svou oběť se zuřivostí býka, tak vám všichni raději ustoupí. Jaká práva má „oběť“ (Nikulin prý žádal o azyl v ČR)? V ČR jsou s vámi hotoví raz dva tři!? Jaký pak soud!?
Česká společnost po deset století hledala vlastní identitu. Našla ji. Aby ji hned ztratila?
Jedno české přísloví říká, že vůl má také „knihu“, ale moudře se nechová. Jinými slovy: kdybychom vydávali „obviněné“, kteří měli „highly likely“ (dokonce přímo „overwhelmingly likely“)*/ něco spáchat na území jiných států, respektive kdybychom tyto nařčené měli vydávat jen těm cizím státům, se kterými máme odpovídající o tom smlouvy a které o vydání požádaly, byla by věc sice stále diskutabilní, nicméně ještě docela pochopitelná. Zcela jiná situace by také nastávala, kdyby vydávaný s aktem vydání velice ochotně, dobrovolně a bez vyvíjeného nátlaku na něj – aniž by předtím dlel na medikaci v Bohnicích atd. – souhlasil.
Colu, pijeme Colu, není to náhoda, že u jednoho stolu!
Česká republika je však principiálně schopna vydat „obviněného“ cizím státem právě tomuto cizímu státu, a to i tehdy, kdyby se jednalo o cizí stát, s nímž nemáme žádné zvláštní smlouvy o vydávání občanů/ cizinců. Úplně stačí, aby na vás bylo podáno obvinění přes Interpol nějakým třeba panem Vonáskem z vykřičeného honky-tonky Banánistánu, a budete dost pravděpodobně vydáni tomuto Banánistánu. Vydáni byste nebyli, leda by vám v Banánistánu hrozilo závažné nebezpečí, což ale mohou posoudit jen nevládní organizace ze svých zateplených civilizovaných kanceláří vyhřívaných výpary evropských kaváren. Přímluvu NO by české soudy mohly vzít v potaz. Zajímat se o to, zda jste opravdu něčím vinni, v takovýchto případech česká justice nemá čas, nemá ani k tomu náležité informace. Neprobíhají žádná soudní slyšení na dálku. Soudy dopředu vědí, že „obviněného“ vydají, protože systémově procedurálně se vlastně nedá ani nic jiného dělat. Stačí si vzpomenout na usměvavého prince z Kataru a není co moc řešit.
Nedivme se proto divochovi z písničky Andrews Sisters „Civilizace“ (1947), když zpívá: “So bongo, bongo, bongo, I don’t wanna leave the Congo, oh, no, no, no, no, no …“ Domorodec zhruba říká to, že, “[…] ať je přesvědčován civilizovanými lidmi sebevíce, neopustí svojí džungli v Kongu, jelikož nestojí o civilizovaná vězení, civilizované střelné zbraně, civilizované rybářské náčiní, civilizované golfové kluby […]“
Nevíme zatím, je-li Nikulin vinen. Fakt ale je, že byl doslova lapen, unesen a eskortován do země, která si dělá, co chce. Nahrává-li tomu ČR, stává se zodpovědnou za osud Nikulina. Doslova hasíme to, co nás nepálí. Hasíme-li však tu správnou směsí?
V případě kauzy Skripal a kauze Nikulin naši politici principiálně selhali, pokud kývali na rychlost, s jakou byly činěny Západem závary. Jistě čtenáři zaregistrovali, že příbuzní Skripala nedostali víza do Velké Británie. Nebude jim jen tak umožněno, aby své zotavující se (?) příbuzné navštívili. Z Londýna se dokonce ozývá, že Skripalovým bude nabídnuta nová identita. Dá se předpokládat, že potom se po nich zem slehne a nikdo je už nikdy neuvidí, ani příbuzní. Nyní se dokonce od Donalda Trumpa dovídáme, že za zbrusu novým „údajným“ použitím chemických zbraní Asadem (9. duben 2018), stojí benevolentní Rusko a Írán. Dost pravděpodobně se jedná o novou provokaci, která má zamést pod koberec obě kauzy Nikulin i Skripal tak, aby se na ně co nejrychleji zapomnělo. Za připomenutí stojí, že hacker Nikulin se ještě na našem území obával, že mu hrozí otrava. Suma sumárum, vyhoštění ruských diplomatů z ČR, extradice Nikulina do USA je selhání podstatné části českého establishmentu. Škoda, že v rozhovoru s Jaromírem Soukupem český prezident Miloš Zeman, možná že i bona fide, celou věc jaksi bagatelizoval…
Z jednoho elektronického bankovnictví (viz systém GEORGE) budeme moci spravovat účty u různých bank, již nyní dochází ke slučování hesel různých elektronických služeb. „Velký bratr“ tě sleduje bedlivěji, než před tím. Mysli dvakrát, než se rozhodneš si něco myslet…
Z moderních inovací, přiznám se, mě nejvíce zaujalo, jak jsme nuceni k „emigraci“ do cloudu (virtuální tzv. cloudové uložiště dat, které je jistě lokalizováno na území USA). Tato uložiště sbírají veškeré informace, které si zálohujete pomocí PC, či které se zálohují automaticky z vašich TV, ledniček, chytrých hodinek i vibrátorů. Zajímalo by mě, zda si ženy používající vibrátory ovládané přes bluetooth a „smartfóny“ vůbec uvědomují, že na území USA zkoumají, jaká frekvence vibrací se jim líbí a v kterou část dne si jaký režim na vibrátoru nastavují.
Českou identitu jsme zaprodali tedy dost levně. Pijeme u jednoho stolu Coca-Colu, o které Viktor Pelevin, spisovatel, v knize Pokolení „P“ napsal, že jest to tekutina hodna „hovno-cuců“. Zaprodali jsme se za možnost dělat si selfíčka, sdělovat cloudu data ze svých vibrátorů, za možnost být bombardováni ať už fyzicky či jen dezinformacemi. Projevíte-li jiný názor, okamžitě dostanete označení „troll“ či „kremrole“. A jestli máte pocit, že jsme v NATO, aby na nás bomby nepadaly, tak si zajděte na Karlovo náměstí a na budově nemocnice uvidíte plaketu, již tam umístili radní Prahy 2. Dočtete se na ní, že je to na paměť osudového bombardování Prahy. Kdo tehdy Prahu bombardoval, tam explicitně zmíněno není. Na to radní Prahy 2 buď neměli odvahu, nebo jim bylo výslovně zakázáno to zmiňovat. Možná si řekli, že Alcatraz již sice „nepremává“, ale co kdyby pro ty Čechy někdo udělal výjimku? (žert, kterým jsem nechtěl urazit ani členské státy EU, ani USA a který jsem utrousil v rámci své určité autorské licence a epické šíře tohoto eseje).
Pane Blaire, pane Powelle a spol., … že za chemickým útokem v Sýrii opět stojí Asad, Rusko či Írán? Jak to, že vidíme obrázky relaxovaných („pospávajících“) dětí? Kde jsou rodiče? Takhle že působí bojové látky? Jak to, že jsou tito lidé ošetřováni osobami bez chemické protekce, někteří mají na bosých nohách plážovky? Jak to, že Izrael provedl vojenský zásah? To už zase počítáme na raz-dva-tři?
Rád bych čtenářům připomněl výrok Ronalda Reagana. Řekl ho v rámci zkoušky mikrofonu. Ale řekl. Schválně? Přeřeknutí? Freudismus? Či se zapomněl a děl pravdu?
Ronald Reagan: „My fellow Americans, I’m pleased to tell you today that I’ve signed legislation that will outlaw Russia forever. We begin bombing in five minutes. “
Ronald Reagan: “Moji drazí Američané, Jsem potěšen, že vám mohu oznámit, že jsem dnes podepsal zákon, který postaví Rusko jednou provždy mimo zákon. Začneme s bombardováním za 5 minut.”
Co Vy na to, pane Kohn?
*/ highly likely (angl.)= velmi pravděpodobně, overwhelmingly likely (angl.) = nanejvýš pravděpodobně
