Proč jsme na pokraji světové války

Avatar
Původní autoři

Výsledek obrázku pro majdan 2014Mojmír Babáček
10. 4. 2018     Outsidermadia

„Nemůže být dostatečně zdůrazňováno, že bez Ukrajiny Rusko přestává být říší, ale s Ukrajinou, ovlivňovanou a potom podřízenou, se Rusko automaticky stává říší“.
Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost (Serhy Yekelchyk, Ukraine: Birth of a modern nation, Oxford university press, 2007, ISBN 978-0-19-530545-6, str. 196)

„Konec konců bez Ukrajiny by bylo pro Rusko obtížné, ne-li nemožné, dosáhnout statusu svého předchůdce jako druhé největší světové supervelmoci“
(A History of Ukraine, the Land and Its Peoples, Paul Robert Magocsi, University of Toronto Press Incorporated, 2010, ISBN 978-1-4426-1021-7)

Spojené státy zaútočily v roce 2003 na jim neposlušný Irák a použily k tomu zfalšovaných informaci o jeho vývoji zakázaných zbraní hromadného ničení. Potom vytvořily další mezinárodní koalici, který zlikvidovala v Libyi další Američanům nepodřizenou vládu Muammara Kaddáfího. V obou zemích tím otevřely prostor pro občanské války, při kterých přišly o život desetitisíce lidí. Je otázka do jaké míry byli lidé, kteří zahajovali na Facebooku syrské povstání proti prezidentu Asadovi, vycvičeni v USA, podobně jako lidé, kteří zahajovali povstání v Libyi, v Egyptě nebo v Tunisku. V syrské občanské válce už přišlo o život přes 300.000 lidí. Rusko zabránilo Spojeným státům nejdřív ve vojenské operaci proti neposlušnému Íránu a potom i ve vojenské operaci proti syrské vládě, když začínala mít v občanské válce navrch. Ospravedlněním mělo být použití chemických zbraní syrskou armádou, které se nepodařilo prokázat.

Koncem roku 2013 a na začátku roku 2014 došlo na Ukrajině k událostem, které alespoň její část vytrhly ze sféry ruského vlivu. Na kyjevském náměstí Nezávislosti – Majdanu – demonstrovaly statisíce lidí proti rozhodnutí tehdejšího prezidenta Janukovyče a ukrajinské vlády a parlamentu odstoupit od podpisu asociační dohody s Evropskou unií. Oproti předchozí majdanské revoluci v roce 2004 bylo demonstrantů skoro desetinásobně méně. V roce 2004 se demonstrací na Majdanu účastnily až dva miliony lidí a na celé Ukrajině až 7 milionů lidí a v letech 2013-2014 jejich počet na Majdanu málokdy přesáhl 200.000 a ani ve zbytku měst se účast na demonstracích zdaleka nevyrovnala roku 2004. V roce 2014 demonstranti nakonec uspěli díky násilným taktikám, které použili západoukrajinští nacionalisté a odporu veřejnosti k použití násilí vládních sil proti demonstrantům. Rozhodujícím okamžikem byla palba ostrými zbraněmi do demonstrantů, o které není ani po čtyřech letech jasné, kdo se jí dopustil.

Na demonstracích se podíleli hlavně obyvatelé západní Ukrajiny, kteří byli předtím stovky let ovládáni Litvou, Polskem a Rakousko-Uherskem a cítili šanci vrátit se do západní Evropy, zatímco obyvatelé východní a jižní Ukrajiny, kteří byli stovky let ovládáni Ruskem a převažovali mezi nimi etničtí Rusové, demonstrovali proti demonstrantům na Majdanu. Ostatně obě tyto skupiny proti sobě bojovaly v 1. i 2. světové válce. Obyvatelé Krymu, kterých se za sovětské vlády v roce 1956 nikdo neptal, jestli chtějí být přičleněni k Ukrajině, usilovali o návrat k Rusku ještě před rozpadem Sovětského svazu i po něm, ale Ukrajina jim pokaždé, když chtěli na toto téma vyhlásit referendum, pohrozila vojenskou akcí. Za těchto okolností se nikdo nemohl divit, že když v Kyjevě došlo k násilnému uchopení moci demonstranty a vznikla tam nelegitimní vláda, že se proruští obyvatelé Ukrajiny vzbouřili proti tomu, aby je prozápadní obyvatelé Ukrajiny násilně připojili k Evropské unii.

Nelegitimní západoukrajinská vláda mohla klidně přistoupit na to, že se země rozdělí podle svých náklonností, ale místo toho použila proti vzbouřeným východním Ukrajincům armádu a nepochybně by je zlikvidovala, kdyby jim nepomohlo Rusko. Nemůže být sporu o tom, že Rusko, které si bylo vědomé, že je v sázce jeho postavení světové velmoci, jim tuto pomoc rádo poskytlo. Na druhé straně Evropská unie viděla a dodnes vidí v Ukrajině šanci, jak rozšířit své území a USA vidí šanci, jak se zbavit Ruska jako oponenta svých plánů ovládnout celý svět vojenskými útoky na muslimské státy a různé muslimské skupiny, které nechtějí přistoupit na to, že by měly vyměnit svou víru v Alláha za víru v peníze. USA se vojenskými útoky na muslimské státy a různé muslimské skupiny snaží zlikvidovat všechno, co odporuje jejich politickému a ekonomickému systému. Cílem amerických finančních skupin, které řídí činnost americké vlády, je zajistit změnami režimů v muslimských státech, aby jim i odtud plynuly zisky, a k tomu je potřeba, aby se tamní vlády neřídily muslimskou morálkou, která peníze v žebříčku hodnot neklade na první místo jako americká společnost, v které jsou nejvyššími hodnotami peníze a moc, již peníze zprostředkují ve světě, který je jimi ovládán.

Američané rozhodně nemají v úmyslu se s někým na světě dělit o moc. A o peníze se podělí jen do té míry, do jaké těm ostatním přístup k penězům zprostředkuje stávající politické a ekonomické prostředí, ve kterém USA nejsou jednoznačně dominantní. Rusko jim v získání světové dominance momentálně překáží a proto hledají cesty, jak ho zbavit této schopnosti. Že je Rusko v zásadě demokratickým státem, to je USA v jejich touze získat ve světě absolutní vojenskou převahu zcela lhostejné.

Ukrajinská vláda tak dostává západní podporu ve své válce proti prorusky smýšlejícím obyvatelům na východě země a my, jako členové NATO, válčíme na straně USA za to, aby mohly svět ovládnout. Česká média tak mohou bezostyšně opakovat tvrzení amerického předsedy sněmovny reprezentantů Paula Ryana, že „Česká a americká armáda se snaží bok po boku zajišťovat mír ve světě,“ což výrazně připomíná naši poplanost sovětské „mírové“ politice z komunistické éry http://domaci.eurozpravy.cz/politika/219251-ryan-se-s-ruskem-nemaze-ve-snemovne-znela-ostra-slova-pripomnel-havla/

USA přitom s podobnou pravděpodobností, s jakou Rusko otrávilo agenta Skripala a jeho dceru, pomáhaly útočníkům z 11. září uskutečnit útoky, jež USA otevřely cestu k „válce proti terorismu“, která je ve skutečnosti válkou za ovládnutí arabského a muslimského světa. Se stejnou pravděpodobností použili povstalci v Douma v Syrii v posledních dnech, nejspíš na radu a nebo i s pomocí CIA, chemické zbraně, protože před porážkou tam stojí nejen oni, ale i USA. Bezohledný podnikatel Donald Trump je svými snahami o vytvoření mezinárodní koalice k útoku na Sýrii zřejmě ochoten vyprovokovat i světovou válku. Nezbývá než doufat, že česká vláda v demisi se do této koalice nebude hlásit.

– – –