Vlk a Leo K.
9.5.2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Včera nás svět slavil den podepsání německé kapitulace. Mnohý by mohl říci – konec největší války lidských dějin v Evropě.
Mnohý není synonymem slova každý. O tom vás nemusím nijak přesvědčovat. Pro ty, co tvoří v tomto konkrétním případě rozdíl mezi výrazy Každý mínus Mnohý, připadá den konce té II. světové šílenosti až na dnešek.
Na 9.května. Kdy oni neslaví Den německé kapitulace, ale svůj Den vítězství. Mají proč. Mohu plýtvat slovy jak chci a stejně nenapíši nic podobného následujícímu obrázku, který na jednom facebooku objevil Leo K. následně trochu upravil a jenž je centrálním poselstvím tohoto sloupku….
My jsme jej před třemi dekádami slavili s nimi.
Bylo to logické. U nás se tehdy, kapitulace, nekapitulace tvrdě bojovalo a Praha neměla vůbec nic jistého. Než přijeli, aby ji osvobodili. Od jisté doby někteří píší, že obsadili, či okupovali. Jak je nyní velmi in říkat.
Zajímalo by mne, jestli by tohle řekl do očí té zhroucené ruské matce z té fotografie… Váš syn, kdyby byl přežil a došel až do Prahy, by se byl stal zachvatčikem, tedy okupantem….
Chtěl bych to vidět Jakube Jando, Tomáši Klvaňo a vy další!
Celkem jich jen u nás padlo podle serveru Fronta.cz 139 918…
K tomu si přidejte ještě 411 514 zraněných. V uniformách Rudé armády. 14,18% jejích celkových ztrát za celou válku mimo vlastní území SSSR…
A přidám další z těch, pro které to také 8.5. u nás neskončilo!
Například pro příslušníky 1. a 4. rumunské armády, které dohromady ztratily 66 495 svých mrtvých a zraněných příslušníků. Z celkového počtu 248 430 osob, což je staví na druhé místo po Rudé armádě na území bývalého Československa.
Ale Pražská operace, ta, co skutečně skončila až 9. května se bytostně týkala také Druhé armády Polského vojska. Ta zaplatila za účast v pražské operaci 1302 padlými a zraněnými…
Nezapomínám na nikoho. Američané k nám do Plzně přinesli svobodu už 5.5. a měli všechny důvody 8.5. slavit. Oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní).
Neznal jsem před rokem 1989, neznám ani po něm a nebudu znát nikdy do konce svých dnů, ty správnější nebo nebo jen správné mrtvé. A dnes po pádu železné opony nehodlám rozlišovat mezi přeživšími. Necítím žádnou potřebu překrucovat dějiny. Vlasovci sice pomohli leckde v Praze přežít poslední německou křeč, nicméně na jejich vykoupení to nikdy nemohlo stačit! Nikdy! Na to tahle válka byla příliš hrozná a jejich provinění proti vlastní zemi a všem porobeným národům, které by se při jejím opačném výsledku stalo věčným, nepřekonatelně velké!!! Nemám žádné pochopení pro mnohonásobného vraha, co pár minut před zatčením, zřejmě s vidinou polehčující okolnosti převede přes křižovatku slepce!
Kolik mrtvých je dost, aby se nezapomnělo? Kolik mrtvých je dost, aby se nepřepisovala historie podle přání dnešních vítězů? Kolik mrtvých je dost, abychom se jako čert kříže báli nové války? Kolik mrtvých je dost, abychom cítili nějakou vděčnost nebo jen pouhou pietu a nechtěli překrucovat dějiny? Kolik mrtvých je dost, abychom i my měli dnes Den vítězství?
Té staré matičce by stačil jeden živý, jeden jediný živý, aby její život neztratil smysl! Jeden, který z hlediska dnešních vykladačů historie padl, když to možná tady okupoval…. Co kdybychom ho nechali, pokud padl například někde u nás, a dali mu na hrob pomyslnou kytičku a pokud toho nejsme schopni, tak alespoň kvůli pietě a slušnosti, kterou se oháníme, byli zticha?! Jen byli zticha…
Nějaký správný opravdový hero v noci z pondělka na úterý polil sochu maršála Koněva v Dejvicích růžovou barvou….
