Generál Petr Pavel vstoupil do KSČ v době války SSSR v Afghánistánu

Avatar
Původní autoři

Jaromír Petřík     
5. 5. 2018      jaromirpetrik
Generál Petr Pavel se nedávno vyjádřil, že Rusko není spokojené se současným uspořádáním světa, proto vede proti státům aliance konfrontační politiku a dezinformační kampaň. „Hybridní válka je nezpochybnitelný fakt.” irozhlas.cz.petr-pavel-nato Jak věrohodná jsou slova člověka, který byl před rokem 1989 členem KSČ a přísahal věrnost komunistickému režimu jako komunista a voják Varšavské smlouvy? Jak věrohodný může být voják, který vstoupil do KSČ v době, kdy vrcholila válka SSSR v Afghánistánu a z KSČ vystoupil až v roce 1989, kdy kariéristé zahazovali stranické knížky a zakládali protikomunistické politické strany?


K napsání tohoto článku mne inspiroval jeden čtenář mých blogů, kterého zaujal můj článek o generálovi Petru Pavlovi: ZDE a přes administraci požádal o kontakt na mne.

Hlavně se zajímal o rozhovor, který v minulosti generál Petr Pavel poskytl magazínu Reportér, kde o svém působení v KSČ mluví. Ohledně členství generála Petra Pavla v KSČ se totiž hodně mlží a jeho skalní zastánci dokonce popírají, že Petr Pavel kdy v KSČ byl.

Kolegovi se konkrétní článek v Reportér magazínu podařilo najít, za což mu touto formou děkuji a přidávám odkaz na celý rozhovor: reportermagazin.

Z rozhovoru cituji to nejpodstatnější:
„Během služby v armádě jste vstoupil do KSČ. Řešil jste v sobě nějak, zda je to správné?
“V tom prostředí jsem se narodil, byl vychován a nepoznal jsem žádnou alternativu. Vysokou školu jsem dokončil s červeným diplomem, tak jsem měl na konci možnost si vybrat, kam chci jít sloužit, protože jen první tři čtyři měli šanci dostat se do Prostějova.
“To byla vysněná destinace?
“To byl vrchol veškerého snažení. A když jsem v roce 1983 dokončoval diplomku, zavolal si mě vedoucí ročníku − podplukovník, který měl problém z roku 1968 a kvůli tomu měl zastavený postup a byl rád, že může sloužit v téhle hodnosti aspoň jako vedoucí učitel – a řekl mi, že by bylo dobré, abych uvažoval aspoň o kandidátství, abych si nezavřel cestu do Prostějova. Já jsem měl tehdy jen jedinou myšlenku, abych šel sloužit právě tam. A jestli v cestě stálo jen to, abych podal přihlášku do KSČ, nemohlo mě to nijak zastavit. Později se situace začala měnit, v Sovětském svazu se dostal k moci Gorbačov s perestrojkou a začalo se vážně mluvit o změnách. Myslím, že tehdy se znovu objevovala naděje, že by se to mohlo začít měnit k lepšímu. Málokdo, a já vůbec ne, si tehdy asi uměl představit, že by mohl celý režim zkolabovat. Já jsem si spíš představoval, že se bude méně partajničit a bude se více dbát na to, aby věci fungovaly. A i proto, když potom po dvouletém kandidátském období za mnou přišli se vstupem do strany, tak jsem v tom viděl i šanci, jak těmto věcem pomoci. Proto jsem to nevnímal špatně, když jsem to v roce 1985 podepsal.
“Po listopadu 1989 jste zase vystoupil?”
“Ano, v prosinci jsem šel s klidným svědomím vrátit knížku. A neviděl jsem ani tohle jako nějaké oportunistické gesto. Prostě jsem si řekl fajn, tak tohle už máme z krku, teď budou věci jinak.
“V socialistické armádě jste se cvičil v boji proti NATO a dnes budete nejvyšším vojenským představitelem Aliance. Počítám, že to bude poprvé nepřátelský voják…“

Tolik citace z uvedeného rozhovoru.

Co na to říct?

Všimněme si, že kandidátem KSČ se generál Petr Pavel stal v roce 1983, tedy v době, kdy vrcholila válka SSSR v Afghánistánu, kdy země NATO podporovaly tehdejší mudžahedíny dodávkami zbraní a cvičili je v boji proti vojákům SSSR. Jak víme, vojska SSSR byla vedoucí vojenskou silou Varšavské smlouvy.

A vojákem Varšavské smlouvy a navíc komunista byl i Petr Pavel. Všimněte si, že z KSČ vystoupil až prosinci 1989, v době, kdy již bylo rozhodnuto a nemusel se obávat žádných sankcí vůči svojí osobě.

Nebo platí diagnóza známého blogera MUDr. Tomáše Vodvářky, který se vyjádřil v diskusi k článku ve kterém bloger Jaroslav A. Polák píše, že vystupuje z KSČM: jaroslavpolak.blog – cituji: “Chci říci, že vstup do této strany už znamená podstatnou mozkovou poruchu /bez ironie/?”

MUDr. Vodvářky jsem se sice opakovaně v diskusích ptal, zda tento případ platí i pro generála Petra Pavla (zda má podstatnou mozkovou poruchu /bez ironie/), ale odpovědi jsem se doposud nedočkal. Jeden z jeho zastánců sice psal, že je to léčitelné, ale prý pouze u někoho…

Nepřijdou Vám vážení čtenáři současná slova generála Petra Pavla na adresu Ruska v rozporu se zdravým rozumem, zvláště když země NATO za sebou mají vyloženě útočné války bez mandátu RB OSN se statisíci lidských obětí a v rozporu se svými stanovami a smlouvou?

Smlouva NATO obsahuje 14 článků, mezi hlavní patří článek 5:
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Tolik citát z Wikipedie: wikipedia.org/Severoatlantick

V době, kdy země NATO pod vylhanými záminkami bombardují Sýrii, slova generála Petra Pavla působí nejen nesmyslně, ale postrádají i jakoukoliv špetku rozumu, když agresor káže svým obětem o míru…

Nebo snad není organizace NATO největší hrozbou současného světového míru?