Radim Valenčík
25.5.2018 blog autora
Do seriálu o hledání vize zařazuji sérii čtyř článků uveřejněných před několika dny, ve kterých analyzuji diskusi iniciovanou jednáním o programech politických stran v Marsu – ZDE
Ludvík Smýkal mě upozornil na to, že k mému článku obsahujícímu informaci o setkání v Marsu, na kterém se diskutovalo o možnosti vzniku nezávislé programové platformy, jejímž cílem je vrátit programového ducha do činnosti programových politických stran, přibývá velké množství komentářů, viz ZDE.
A skutečně. Už jich bylo přes sedm desítek. Slíbil jsem, že se k nim vyjádřím. Velké množství komentářů, z nichž některé jsou velmi kvalifikované, svědčí o tom, že poptávka po programu, který by řekl, v čem je jádro pudla, o co jde a co dělat, je. A velká. Podle mě bude růst.
Moje představa podstaty nazrávající změny
Ještě než se vyjádřím k jednotlivým ohlasům (výběrově, nemohu ke všem konkrétně, takže se autorům těm, které přejdu, omlouvám), uvedu své stanovisko. To jsem nemohl v Marsu prezentovat, protože jsem byl pověřen moderování diskuse. Vidím to trochu jinak než většina. Jsem totiž přesvědčen o tom, že změna, do které jdeme (a kterou musíme projít, pokud se mají vyřešit rychle se hromadící problémy, z nichž některé ohrožují naše přežití) není ani obdobou socialistické revoluce ani obdobou tzv. Čtvrté průmyslové revoluce. Přitom – pokud budeme chtít – si její obrysy můžeme docela dobře představit. Bude to změna svým průběhem a převratností srovnatelná s průmyslovou revolucí. Změna, kterou K. Marx charakterizuje takto:
“Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad níž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy nebo — což je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, uvnitř nichž se dosud pohybovaly. Z forem vývoje výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou ekonomické základny dochází pomaleji nebo rychleji k převratu celé ohromné nadstavby. Při zkoumání takových převratů musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v ekonomických výrobních podmínkách, který se dá přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a vybojovávají ho. Jako neposuzujeme individuum podle toho, co si samo o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou epochu převratu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak, toto vědomí musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy.
Společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, dokud se materiální podmínky jejich existence nevylíhly v lůně staré společnosti samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při přesnějším zkoumání se vždycky ukáže, že úkol sám vzniká jen tam, kde jsou materiální podmínky k jeho řešení už dány nebo kde jsou alespoň v procesu vznikání.”- (viz ZDE)
Pro úplnost zdůrazňuji, že se jedná o práci vyzrálého Marxe.
Vynikající oporou pro pochopení dynamiky zrodu průmyslové společnosti je poměrně útlá knížečka, která u nás vyšla a lze ji sehnat v antikvariátu od Fernanda Braudela “Dynamika kapitalismu”, Argo, Praha 1999.
Viz: http://aluze.cz/1999_03_04/braudel.php
Společnost, která vznikne převratnou změnou, jejíž počátky zažíváme (zatím spíše jen v podobě pociťování neřešených problémů), v našem týmu (kde se zabýváme otázkami tohoto historického přechodu) nazýváme společností založenou na produktivních službách, tj. službách spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností. K tomu jsme napsali již tři monografie:
– V první ze série monografií nazvané —-“Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb”—- (Valenčík a kol. 2014) jsme se zabývali převážně dlouhodobou perspektivou zrodu odvětví produktivních služeb, a to zejména z hlediska změny charakteru ekonomického růstu a možností trvale udržitelného rozvoje. Ukázali jsme, že při změně charakteru ekonomického růstu lze kvalitativně neomezený a výrazně dynamický růst zajistit, současně jsme popsali změny v oblasti financování těchto odvětví a naznačili, jaké reformy k těmto změnám vedou.
– Ve druhé ze série monografií nazvané “Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb” (Valenčík a kol. 2015) jsme se věnovali problematice vztahu tzv. Čtvrté průmyslové revoluce, resp. Průmyslu 4.0 a nezbytným změnám v odvětvích produktivních služeb, které Průmysl 4.0 předpokládá a současně umožňuje. V návaznosti na to jsme ukázali i některé konkrétní možnosti využití poznatků v praxi. Současně jsme upozornili na některá úskalí spojení teorie s praxí.
– Třetí ze série monografií nazvanou —–“Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem”—— (Valenčík a kol. 2017) jsme zaměřili tak, aby bylo možno porovnávat možnosti, které nabízí teorie, s praxí politického dění v podobě rozpracování a prezentace programů politických subjektů v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny. Záměrně jsme proto do ní zařadili i obecný koncept programu, kterým by byly tématizovány komplexní reformy podmiňující nastartování vzestupu odvětví produktivních služeb. Z hlediska reflexe problematiky vztahu teorie a praxe jsme šli dokonce až tak daleko, že jsme ukázali, jak začít reformy realizovat, tj. konkrétně formou zavedení tzv. plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného penzijního systému. Tyto návrhy jsme prezentovali i v rámci Odborné komise pro důchodovou reformu.
Všechny tři monografie jsou dostupné online, viz ZDE:
Čtvrtá monografie “Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe” je v tisku a zájemcům ji mohu poslat mailem.
Hlavním bohatstvím nové společnosti bude volný čas, ovšem jen ten volný čas, který dokážeme proměnit a využít v nejvýznamnější faktor růstu ekonomiky, což předpokládá i zásadní změnu charakteru ekonomické růstu. Odvětví produktivních služeb (vzdělání, zdravotnictví, výchova v rodině, kultura atd.) budou zaměřeny na to, aby se z volného času prostřednictvím rozvoje schopností člověka maximálně vytěžily zdroje pro ekonomický růst. Jde o volný čas pocházející ze snižování nákladů práce v oblasti výroby, volný čas získaný prodloužením doby produktivního uplatnění člověka, volný čas uložený v enklávách žijících mimo hlavní proud rozvoje společnosti.
Využití těchto zásob volného času nebude jednoduché a bude předpokládat překonání řady hlubokých rozporů spočívajících v prohlubující se ekonomické nerovnosti a následné ekonomické a sociální segregaci, na které je založen současný svět. Staré se bude bránit tak, jako se bránilo novému i v průběhu průmyslové revoluce.
K problémům spojeným s tvorbou funkčního a realistického programu
Za hlavní překážku považuji setrvačné vidění reality. Část lidí (zejména těch, kterým vyhovuje stávající stav) se domnívá, že k žádné změně nedojde, část stále uvažuje o nějaké vylepšené recidivě socialistické revoluce, část spojuje změnu k lepšímu s likvidací nějakého nepřítele či parazita a část už na možnost změny k lepšímu rezignuje, přijala za svou nějakou verzi katastrofické představy. To je vše setrvačné vidění reality. Nebude jednoduché povznést se nad něj a začít uvažovat o jiném typu změny.
Nedokážu odhadnout, zda alespoň zárodky takového uvažování se podaří zasít v Marsu. Ale třeba ano a za pokus to stojí. Aspoň se o to pokusím.
Nyní už k jednotlivým komentářům k mému článku:
Ivan David 16. května 2018 13:00
Jelikož jsem se pokoušel zakládat nezávislou programovou platformu již vícekrát a proto jsem měl příležitost pochopit, kde jsou překážky, nesdílím optimismus autora. Jsem však přesvědčen že diskusní platformy, která se zabývá organizovaně smysluplnými otázkami, je třeba jako sůl. Ve skutečnosti (nevím nakolik to Radim docenil) byly projeveny názory sobě velmi vzdálené až protichůdné, i když vládne iluze shody v zásadních otázkách. Dobrá diskuse má velkou cenu, určitě větší než špatný projekt. Na začátku nemá být jen slovo (chybný překlad bible z řečtiny), ale myšlenka formulovaná jako otázka, jako problém, v němž bychom se mohli názorově sblížit.
K tomu: Jsem spíše skeptik než optimista. Někdy je ovšem potřeba vnímat jeden druhého. Diskusi jsem uvedl tak, aby se názorové rozdíly co nejvíce vyhrotily, a tak jsem ji i vedl. V článku o tom explicitně hovořím. Tady prostě platí to, že ten, kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče. A také jsem nechtěl, abychom “po holzmannovsku” hledali klíček ne tam, kde jsme ho ztratili, ale tam, kde svítí světlo. Určitě jsem se nesnažil vytvářet iluzi shody a za to jsem byl i kritizován.
Anonymní 16. května 2018 13:38
“Filosofie je radikální tázání.” (Martin Heidegger)
K tomu: Povznést se až na úroveň filozofie je nepochybně užitečné. M. Heidegger je ovšem dost náročný k porozumění. Filozofie, kterou nelze chápat jinak než z hlediska jejího postupného vývoje, tedy jejích dějin, je významná tím, že učí myslet v alternativách a předpokladech. Tím je velmi užitečná.
Ludvík Smýkal 16. května 2018 13:46
Zřejmě jde o nepochopení záměru na vytvoření této “věcné nezávislé platformy”. Záměrem navrhované “platformy” není “pouhá” diskuze k sebelépe formulovaným otázkám, ale především postupné vytvoření struktury schopné v případě potřeby, efektivně a po všech stránkách, zabezpečit české národní zájmy.
K tomu: To ano, ale fázi diskuse jdoucí na dřeň nemůžeme přeskočit. Jinak upadneme do starých chyb setrvačného vidění reality a nepochopíme, že pokud vůbec nějaká šance existuje, pak musíme pracovat s úplně jinou představou o podobě a roli programu.
Jan Kopecký 16. května 2018 13:55
Ludvíku Smýkalovi (13:46). Masaryk přemýšlel a psal o “české otázce”. Vy mluvíte o “českých národních zájmech”. Co jsou ty české národní zájmy? To je – nevyhnutelně – výchozí bod diskuse. Byla o tom také řeč na zmíněném setkání?”
K tomu: Ano. O českých národních zájmech se hovořilo, a to hned v úvodním slovu. Ale to je věc, na které se shodneme. Otázkou spíše je, v jakém prostoru se mohou změny k lepšímu odehrát. Pokud chcete slyšet můj názor, tak je lze odstartovat z řady důvodů právě u nás a v zemích, s nimiž ve středounijním prostoru sousedíme a máme s nimi společné dějinné zkušenosti, viz též:
Ludvík Smýkal 16. května 2018 14:06
13:55 České národní zájmy byly na tomto setkání zmíněny, podrobněji se o nich diskutovalo na Klubech NR, které byly v lednu až březnu 2018.
Anonymní 16. května 2018 16:38
Český národní zájem je především udržet svou existenci, fyzickou, politickou, kulturní. Svou identitu, své území a řeč, kulturní tradice a kulturní statky, po staletí utvářené. Držet svou filozofii dějin, svou vizi o smyslu své existence. Svou svobodu a nezávislost, suverenitu, hodnoty, o které předkové bojovali, za které pokládali životy. I sledovat možnost rozkvětu, materiálního i duchovního. Ale pokud dojde ke kolizi zřetelů, lepší je čestný život národa v chudobě než slouhovství v dobře placeném blahobytu.
Oskar Krejčí má o “Českém národním zájmu a geopolitice” knížku, kde věc pojednává mnohem důkladněji, zevrubněji, a se zřetelem na mezinárodní danosti ideově historické i aktuálně politické a ekonomické, 1993, 179 stran. (prof. S. Kučerová)
K tomu: To ano. Ale v době, kdy si silnější země řeší problémy na úkor slabších, je pro uchování národní identity doslova otázkou přežití širokou veřejností sdílené pochopení dějinné situace. Bez toho národ vystavujeme obrovskému riziku. A jen apel na národní identitu nepomůže. Dokážeme být natolik stateční, abychom se “prodiskutovali” až k samotné podstatě toho, proč některé věci vidíme odlišně?
(Pokračování reakcí na komentáře zítra)
