Novičok smrdí, aneb labyrint lží

Radim Valenčík
6.5.2018  blog autora
Na celé kauze Skripal je něco divného. Jako kdyby se něco hodně sviňského tutlalo. Ti, co se snaží mlžit, říkají věci, které stále více nedávají smysl. Vypadá to, že něco nevyšlo a že se následně spustily různé “překrývací akce”. Připomeňme si některé podivnosti:

1. Původní ruské prohlášení bylo v podstatě nevinné. ČR byla uvedena jen jako ilustrace. Reakce na toto prohlášení však byla křečovitá. Politici známí svou servilitou začali tvrdit, že “nikdy a v žádném případě” jsme s novičokem neměli nic do činění. Divné. Na tom, že by náš armádní výzkum novičok testoval, by nebylo nic divného ani špatného. Armáda má povinnost chránit obyvatelstvo, a proto, když se objeví nová chemická bojová látka (zvláště z hlediska rozdělení úloh v NATO), by měla testovat její vlastnosti a najít i případné antidotum. Proč tedy tvrdit, že jsme s novičkem neměli nic do činění? Drábová dokonce na ČT 24 řekla, že dle mezinárodních dohod o zákazu chemických zbraní není porušením této dohody, když se vyrobí množství menší než jedna tuna. (K Drábové se ještě vrátím, její vystoupení bylo pozoruhodné.) – Možná, že ruská strana jen trochu zadupala, měla indicie a zkoušela, co to udělá, když jako náhodný příklad vybere ČR. A potrefená husa začala kejhat.

2. Následně Zeman před pár týdny uvedl, že nechá prověřit, zda se u nás novičok vyráběl. Byla to reakce na ruské sdělení, že novičok mohl vyrobit kdokoli, třeba i ČR. Vždyť ale to patrně vůbec nebylo nutné. I kdybychom novičok vyráběli na kila k testování jeho vlastností a nalezení antidota, nebylo by na tom nic hrozného. O to více překvapující je, jaká na to byla reakce. STAN a hlavně poslankyně Němcová hrozili obžalobou prezidenta pro velezradu. Takže prezident řídící se tím, co má napsáno nad svou hlavu na prezidentské standardě, tj. “Pravda vítězí”, je za naplnění tohoto principu obviňován z velezrady. Přitom stále o nic nešlo. – Jiné vysvětlení je, že se něco tutlá a že osoby, které hned začaly hovořit o vlastizradě, dostaly nějakou inside informaci, která je zavazovala k tomu, aby prezidenta zarazili. Snažili se to udělat tím nejhloupějším způsobem. Navíc – jako kdyby toho paličáka neznali.

3. Mezi tím je kauza Skripal překryta kauzou “Dúma”, svět je na pokraji třetí světové, která se promění v pitoreskní bombardování. – Byla zde hlubší souvislost, nebo šlo jen o “překrývačku” jedné provokace druhou?

4. Podle všech dostupných informací Skripal a jeho dcera nemohli novičok přežít. Ale ti jsou “k zbláznění živí”, tak živí, že se jim neumožňuje přímý kontakt s okolím. Ani takový, aby se k věci mohli přímo vyjádřit. Proč? A k tomu ještě sdělení, že je zázračným způsobem vyléčila londýnská mlha. – To nešlo vymyslet lepší mlžení? Podle některých informací byli Skripal a jeho dcera napadeni látkou BZ, která nezabíjí ani nemá trvalé následky. Ta se vyrábí v Británii. Rusové se s výrobou takové humánní zbraně neobtěžovali. Z několika míst a nezávisle mně odborníci na chemické bojové látky potvrdili, že vše svědčí ve prospěch použití BZ a nikoli novičoku.

5. Pak přichází Zemanovo sdělení, že z materiálů, které od tajných služeb dostal, si vyvodil závěr, že novičok se u nás v malém množství vyráběl a pak byl zničen. Pokud bych se dozvěděl něco jiného, měl bych pocit, že si naše armáda neplní svoji povinnost, chránit naše obyvatelstvo – a vzhledem k rozdělení specializací v rámci NATO i obyvatelstvo ostatních členských zemí. Místo uklidnění však přicházejí vášně spojené s dalšími obviněními. Prý je Zeman agent Moskvy a velezrádce. Rusko z toho má pochopitelně legraci a rozruch kolem toho, co se dalo očekávat a co se mohlo přejít téměř bez povšimnutí, patřičně využívá. – Panika a křeče na straně těch, kteří každého, kdo používá vlastní rozum, obviní z toho, že je Putinův agent, svědčí o tom, že se zasvěcení něčeho bojí. Něčeho, co by se mohlo provalit mnohem víc, něčeho, co hodně smrdí. Ale co to je?

6. A pak přichází “odborný” a “zasvěcený” výklad Drábové (Vráťa Fajman, který se zasloužil o renomé naší země v oblasti chemického odzbrojení, se musí v hrobě otáčet). Najednou se od ní dozvídáme neuvěřitelné podrobnosti. Například to, že se u nás novičok vyráběl – pardon nevyráběl, ale jen připravoval, a ne novičok s jedním číslem, ale novičok s jiným číslem – bodovou reakcí na skleněné podložce. Jak jednoduché je ho vyrobit! A to v nikoli těkavé ani plynné formě. K tomu zdůrazní, jak rychle se tato látka rozkládá. Během několika dnů. No jo, ale útok na Skripala a jeho dceru byl podniknut v únoru, místo je uzavřené a dekontaminuje se dodnes. – Proč? Aby snad náhodou někdo nenašel ani molekulu něčeho jiného?

7. A co se bude dít dál?

……

Labyrint lží. Jedno z možných vysvětlení nabídl Jaroslav Štefec už před delší dobou, konkrétně 15. 4. Tehdy se mně zdálo podané s až moc velkou fantazií. Podle chování aktérů, kteří se evidentně snaží zatloukat a nejsou si jisti, co vše se ještě může provalit, lze říci, že “novičok smrdí”. Proto Štefecův výklad událostí připomínám:

Motto: Možná to všechno bylo úplně jinak, aneb drastické scény z útoku, k němuž zřejmě vůbec nedošlo.
Jak se zdá, “otrava” Skripala a jeho dcery může souviset s událostmi v Sýrii daleko více, než se na první pohled zdá. Představme si následující situaci. Agent GRU Skripal vesele po několik let vyzrazuje relativně důležité informace britské MI6. Je odhalen a odsouzen na 13,5 roku. Spolu s ním jsou odhaleny jeho spojky a kontakty, které jdou rovněž “bručet”.

Po nějaké době je odhalena skupina ruských vyzvědačů, působících v GB a USA. Také skončí za katrem. Tajné služby, jak je jejich zvykem, vyjednají výměnu, která se povede. Skripal, člověk s pověstí agenta MI6 v GRU, se tak v roce 2010 dostává do GB, kde získá azyl a státní občanství. Nic nenormálního, ruská komunita v Anglii je velmi silná. Jako člověk s kontakty jak v Rusku, tak ve Španělsku, Británii, USA a Německu, si po nějaké době vybuduje firmu, zabývající se dopravou nebezpečných nákladů. Nejen po Británii. A na něčí popud začne jeho firma spolupracovat s laboratořemi v Porton Down, kam měl prokazatelně přístup.

Pak někdo navrhne plán falešných útoků chemickými zbraněmi v Sýrii. Někdo z tajných služeb USA. Poprvé jde vše dobře. Chán Šajchún se málem stane roznětkou pro útok USA na Sýrii. Rusko však sestřeluje vypálené Tomahavky a Sýrie pod mezinárodním dohledem likviduje chemické zbraně. Zdá se, že bude klid.

Ale pak na scénu vstupuje Rusko v daleko větším měřítku a zahajuje v Sýrii vlastní vojenskou operaci proti ISIL. A světe, div se, je úspěšné. Je potřeba něco dělat. Proč se odklánět od osvědčených schémat? Ale protože chemické zbraně v Sýrii už nejsou, je potřeba je tam dopravit. No a kdo jiný by byl vhodnější, než Skripal a jeho firma? Navíc je Rus, takže v případě problémů se všechno hodí na Rusko.

Skripal souhlasí. Logicky, je to dobrý job. Britové a Američané dodají chemické specialisty, Skripal zajistí přepravu chemikálií a chemické munice ze skladů ve Francii, v Německu a jinde na místo určení a přípravu “scény” pro chemický útok. Tentokrát v Idlibu. Perfektní organizace i režie, a protože není nikdo, kdo by upozornil na zřejmé rozpory, opět málem dojde k válce. Vše nakonec vyšumí tak nějak do ztracena, jen proti Rusku a Sýrii jsou zavedeny další sankce.

A protože Rusku se v Sýrii vyloženě daří, úspěšně hatí plány “prozápadní koalice” na vytvoření Kurdistánu a rozdrobení Sýrie na zájmové oblasti a získává na popularitě, je potřeba s tím “něco” dělat. To “něco” je válka, kterou by se vyřešilo hodně věcí. Takže opět nastupuje Skripal, přebírá bojové chemické látky od Britů a Francouzů (Proč Francouzi? Mají největší kapacity na likvidaci chemické munice v Evropě, a končí u nich kontejnery, střely a pumy s chemickou náplní z celého NATO; navíc dobře znají situaci v Sýrii – podíleli se na likvidaci syrských chemických zbraní) dodává materiály do Dúmy nedaleko Damašku, a scéna se zdá být připravena. Specialisté jsou na místě, jen “to rozjet”. Jenže …

Skripal podle všeho není jen bývalým agentem GRU. Jak se říká, stará láska nerezaví. Jestli to bylo takto plánováno od začátku, nebo jestli byl Skripal obyčejným “spáčem”, probuzeným na tuto operaci, to se asi v této etapě nedozvíme. Ale podstatné je, že buď od začátku předával, nebo na nějaký impuls začal sám předávat informace (asi nejen) o těchto akcích svému bývalému zaměstnavateli. Způsob dodání byl jednoduchý – jeho dcera sloužila jako spojka mezi ním a GRU v Rusku. Možná se chtěl na stará kolena vrátit, kdo ví.

A jsme u merita věci. Skripal zajišťuje přípravu poslední akce. Jeho firma naváží do Dúmy chlór, sarin a látky VX. O přípravách informuje ruskou stranu. Ví, kde jsou ukryté chemikálie, kolik jich tam je, a zřejmě i termín útoku. Možná se osobně podílel i na přípravě jeho plánu.

Proto si také může 13. 3. ministerstvo obrany RF dovolit vystoupit s informací, že v Dúmě proběhne chemický útok pod falešnou vlajkou, který má vyprovokovat v Sýrii válečné střetnutí mezi koalicí vedenou USA na straně jedné, a Ruskem, Iránem a Sýrií na straně druhé. Rusové vědí, že tentokrát jde opravdu do tuhého. Neváhají a jednají. Za Skripalem přijíždí dcera a oznamuje mu místo setkání s kurýrem. Veškerá opatrnost jde stranou, situace je velice vážná. Skripal jede do Porton Down, vyzvedne nebo ukradne tam přísně tajné materiály o připravované operaci, vyveze je z objektu a vzápětí předá kurýrovi, který okamžitě na to odlétá ze země.

Skripal ví, že jeho i dceru pravděpodobně zatknou. Ví, že vyslýchající se dozvědí pravdu o jeho roli v připravované operaci, i o tom, že je prozrazena. Proto si spolu s dcerou udělají krásné odpoledne, projdou se, možná se i rozloučí, kdyby se něco zvrtlo. Pak si oba vezmou jed, který je přivede na hranici smrti a na nějakou dobu zcela znemožní jejich výslechy MI6 a CIA. A skončí v nemocnici. V bezvědomí, ale v relativním bezpečí, protože o jejich osud se extrémně zajímají všechny zúčastněné strany.

Britové zpočátku vůbec netuší, co se stalo. Proto také ta prodleva mezi objevením Skripala a jeho dcery v kómatu, a rozjetím obvinění na adresu Ruska. Když zjistí, co se stalo, začnou okamžitě pod rouškou chemického nebezpečí prohlížet všechna místa, kde by podle nich mohl Skripal materiály ukrýt. A aby znemožnili jejich vyzvednutí někým z ruského velvyslanectví, rozjedou akci “vyhosti si svého diplomata”. Ale je pozdě. Materiály už jsou pryč. Což ostatně brzy zjistí (viz onen “tajemný muž”, který údajně odletěl do Ruska těsně před nálezem Skripalových v kómatu).

Mezitím syrská vojska s podporou ruských leteckých jednotek přecházejí u Dúmy do útoku. Vědí, že jde o všechno. Pod rouškou humanitární operace bleskově vylidňují celou oblast, kde má k nasazení chemických zbraní dojít.

I druhá strana ví, že jde o všechno. Snaží se urychleně připravit provedení operace. Na místo přijíždějí chemičtí specialisté z GB, USA a pravděpodobně i z Izraele. Bílé přílby jsou v pohotovosti, kamery připraveny. Potřebné mrtvé mají dodat vzbouřenci, stále operující v oblasti. Jenže pak se to zvrtne. Postup Syřanů se prudce zrychlí, bez ohledu na ztráty obklíčí oblast, kde mělo dojít k útoku. A stane se, co nikdo nečekal.

Syřanům se podaří zajmout vojenské specialisty, a zajistit nedotknutý sklad bojových chemických látek, původem z Německa, Anglie, Holandska a dalších zemí včetně originálních obalů a dodacích listů. Ještě na poslední chvíli se Američané s podporou izraelského letectva snaží evakuovat specialisty z obklíčené oblasti a zničit důkazy. Izraelské rakety jsou však většinou sestřeleny ruskou PVO, a je sestřelen i vrtulník speciálních sil, který měl provést evakuaci specialistů.

Přitom dojde k zajímavé, až komické situaci. Bílé přílby natáčejí videa ze “záchranných akcí”, “mrtvé a umírající děti” atd. ZCELA MIMO oblast válečných operací. Zhudlařené video amatérsky zahrané scény “Záchranná operace, která NIKDY NEPROBĚHLA”, se paradoxně stane hlavním důkazem chemického útoku, k němuž VŮBEC NEDOŠLO. Ačkoliv o něm všichni mluví jako o “tutovce” a dokládají ho hlášením Bílých přileb a právě tímto “drastickým” videem. Přitom označit zmíněné video jako “materiál se skutečně drastickými záběry” vyžaduje nejen značnou fantazii, ale především obrovskou míru drzosti, cynismu a bezostyšnosti.

A najednou je všechno na vodě. Chybí haldy mrtvol, chybí záběry ze syrských a tureckých nemocnic, chybí skutečné záběry skutečně umírajících lidí, kterých jsme si při útoku v Idlíbu užívali dnes a denně. Co ale nechybí, jsou stovky kilogramů zabavených chemikálií a chemické munice, a především, zajatí specialisté na chemický boj z několika zemí včetně Francie. Britové okamžitě couvají z operace, ale Makron setrvává. Může totiž ještě skutečně dojít k válce, a Francie možná doufá, že bude přizvána k porcování medvěda. Napoleonovi to nevyšlo, tak možná letos Macronovi.

Opravdu nevím, jaké bude pokračování této kauzy. Uvidíme, co udělají americké torpédoborce a ponorky, a jestli se Británie nakonec přidá. A také co udělá ruská strana, která už objektivně nemá kam ustoupit. Situace je na ostří nože. Pokud ale přesto nedojde k útoku, je velmi pravděpodobné, že jsem se nemýlil. No a jestli navíc Skripal obdrží ke konci roku titul Hrdiny RF, je to jisté.

K tomu: Čte se to hezky. Některá fakta i s odstupem času tuto verzi (model reality) potvrzují. Chybí však objasnění křečovité reakce slouhů lumpáren na české straně v reakci na neškodnou otázku, zda se novičok vyráběl u nás, resp. souvislost Štefecovy verze s děním u nás. Uvidíme…