Jana Maříková
22. 7. 2018
Německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) si na summitu NATO podala ruku se šéfem turecké organizace Šedí vlci. Německá kontrarozvědka BfV tuto organizaci považuje za extrémistickou a teroristickou. Hlavně když jdou “kšefty”.
Minulý článek jsem věnovala “Osmanům Germánie” – motorkářskému spolku “rockerů”, jejichž mládežnické volnočasové aktivity byly vskutku svérázné – obchod s drogami a zbraněmi, kuplířství a násilnosti. Kvůli tomu jich osm – z toho tři nejvyšší šéfové – stojí v současné době před soudem ve Stuttgartu.
Vyšetřování (nejen) jejich kauzy přineslo dost důkazů k tomu, aby spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) činnost tohoto sdružení na celém území spokové republiky zakázal.
Kdybychom se pohybovali na pomyslném pravolevém spektru, Osmané Germánie by patřili hodně doprava. Pikantní na celé jejich kauze je to, že se jasně prokázalo jejich napojení přímo na Ankaru, prostřednictvím poveřence turecké vlády pro Turky v Německu, Metina Külünka.
Zdálo by se tedy, že Německo se nějak kolem dvanácté přece jen vzchopilo a začalo pozvolna likvidovat strukturu “páté kolony”, která i díky vyzbrojení a organizovanosti představuje časovanou bombu uvnitř německého státu.
Jenže – Turecko je významný obchodní partner a výborný zákazník, zejména (ale nejen) co se nákupu zbraní týče. V současné době okupuje syrský Afrín, který obsadilo i s pomocí německých tanků Leopard, válčí v severním Iráku, tedy jižním Kurdistánu, kde, jak jinak, bojuje proti “terorismu” kurdské strany PKK a jejích ozbrojených složek. Tanky (a nejen ty) jsou opět nepostradatelné – a to za hranicemi tureckého státu. Jenže Irák má jako na zavolanou úplně jiné starosti. Názory na to, co se tam děje, se různí – od počínající občanské války až po barevnou revoluci, protože volby vyhrál někdo neplánovaný. Aniž bych se chtěla zastávat otřesných zásahů policie proti civilistům, které jsem viděla na videích a které se nápadně podobají akcím typu MDŽ po turecku, likvidace vzpomínkové akce na oběti atentátu v Surucu, předvolební zatýkání a zásahy proti shromážděním opoziční strany HDP včetně vražd a podobně. Irák teď proti Turecku nic nepodnikne. Navíc Turecko chřestí zbraněmi i proti Řecku, kde se najednou vyskytly “sporné ostrovy”.
Vracím se k pravolevému spektru. Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), strana nacionalistická a islamistická, vyhráli volby. Jenže zatímco Erdogan získal 52 procent hlasů a stal se vítězem prvního kola – v deset večer se přestaly hlasy počítat, jen jedna ze ” zajímavostí” voleb – AKP oproti minulým volbám ztratila sedm procent a vytvořila koalici, pravda, předem ohlášenou, s Nacionálně činnou stranou (MHP), jejíž “mladé křídlo” jsou proslulí Šedí vlci s otevřeně fašistickým programem. I sám Erdogan byl několikrát vyfotografován, jak zdraví fašistickým pozdravem Šedých vlků – zdviženou rukou se vztyčeným ukazovákem a malíčkem, symbolem vlčí hlavy.
Oficiálním vůdcem této strany je Devlet Bahceli. Turecko není v EU a stále se od ní vzdaluje. V Evropě je drží už “jen” pavučina obchodních vztahů a zájmová oblast Balkán, kde Turecko mohutně investuje. A i díky islámu, který vyznává značná část obyvatel Albánie a některých republik bývalé Jugoslávie, získává stále větší vliv. Ale to platí kupodivu i pro Srbsko… Proč ne, když Erdogan je teď i skorospojenec Ruska a chystá se nakoupit jeho protiraketové systémy.
Na summitu NATO v Bruselu, který náš mainstreamový tisk charakterizoval fotkami sedícího Zemana, aniž věnoval pozornost “ischiasu” předsedy Evropské komise Jean Clauda Junckera, došlo k jednomu potřesení rukou. Zdánlivě malému pro Evropu, ale velevýznamnému pro Turecko. Jak píše tento týden na webu Zeit Online novinář Volker Siefert, Turecko se pokouší učinit Šedé vlky zcela “hoffähig”, to jest etablovat je v politice na nejvyšší úrovni, a vybralo si proto osobu, známou svou impotentní politikou vůči Turecku – německou kancléřku Angelu Merkelovou.
Na summit NATO s sebou Erdogan vzal Cemala Cetina, oficiáně člena představenstva centrální rady MHP a Generálního předsedu evropské turecké konfederace, zástupce MHP Istanbul.
Jeho organizace, tedy zastřešující Avrupa Türk Konfederasyon, je německou kontrarozvědkou Úřadem na ochranu Ústavy (BfV) považována za extremistickou a jako taková je pod stálým dozorem. Cetin byl jako čerstvě zvolený poslanec za MHP součástí turecké delegace v Bruselu. Bylo to oznámeno předem a úřad kancléřky s tím musel počítat.
Mluvčí strany Zelených pro zahraniční záležitosti, Omid Nouripour, je toho názoru, že to byla ze strany Erdogana cílená provokace. Merkelová se mu těžko mohla vyhnout. Ale jak řekl Nouripour: “Ale o to důležitější je, zda se snažila zavést řeč na problémy, které má německá politika s extremistickými názory Šedých vlků. ” O tom však není nic známo. Dotud Volker Siefert v Zeit Online.
Německá kancléřka má plné ruce práce s kritikou států V4, které jsou tak svéhlavé, že nechtějí přistoupit na její politiku přerozdělování migrantů. K nim přibylo Rakousko, Itálie, problémy dělají i balkánské státy. Na Šedé vlky, otevřeně fašistickou organizaci á la nacistické SA, už nemá kapacitu. Jako téměř všichni představitelé západní Evropy vidí fašisty, rasisty a nacionalisty všude, jen ne tam, kde opravdu jsou.
Šedí vlci mají na svém kontě v Turecku, zejména do začátku 80. let, tisíce politických vražd. Mnoho politických vražd posledních let rovněž. Často sáhli po zbrani i v Německu. V Istanbulu mají na svědomí vraždu turecko-arménského novináře Hranta Dinka z roku 2007 a vraždy křesťanů v Turecku.
Mluvčí strany “Die Odkaze” pro vnitřní politiku, Ulla Jelpke, vidí v potřesení rukou navázání na tradice předsedy CSU Franzer Josefa Strauβe, který kdysi, v roce 1978, poskytl audienci předsedovi strany Nacionální hnutí Alparslanu Türkeşovi, tehdejšímu vůdci Šedých vlků, které považoval za spojence v boji proti komunsimu. Slíbil mu, že Šedým vlkům zajistí v Německu “příznivé klima” pro jejich aktivity…
Pohybujeme se, a nejen Německo, na ostré hraně mezi bezbřehou proimigrantskou politikou podle Angely Merkelové a většiny evropských mainstreamových médií a mezi sklouznutím k otevřené fašistické politice, která spolu s protiimigrantskou rétorikou hrozí “spláchnout” i veškeré sociálno a toleranci, když to zjednoduším. Proto v otázkách kritiky Erdogana souhlasím s německou levicí, která je sice zoufale neschopná tváří v tvář imigraci, ale ukazuje na nebezpečí, která mohou hrozit, když to přeženeme. Jen Frau Merkel se svou teflonovou tváří dokáže zároveň hájit politiku “Wir schaffen das” (“můžeme to udělat”) a přitom si potřásat rukou s Šedým vlkem. Je to rozpor jen zdánlivý a táhne se celou německou zahraniční politikou od dob válek v bývalé Jugoslávii. Hlavní je prospěch německých bank a firem, ostatní je vedlejší. A navíc – když nebude hodná na Erdogana a kohokoli z jeho okolí, pustí na nás Erdogan další uprchlickou vlnu. Navzdory výpalnému tří miliard Euro. Vlnu, kterou svou agresivní politikou vůči okolním státům sám pomáhá spustit. Dokonalý plán, to se musí uznat.
Co ale Frau Merkel určitě neřeší, je otevřený rasismus zejména mládežnických tureckých organizací vůči Kurdům, Židům a Arménům, ale i rodilým Němcům, který se rozmáhá stále více. Právě ve spojení s nacionalistickými organizacemi typu Šedých vlků nebo Osmanů Germánie. Vždyť turečtí představitelé jsou v Německu častými hosty. Přitom je dobře známo, že sympatizují s krajní pravicí a nejen Erdogan, ale i ministr zahraničí Mevlüt Cavugsolu byl vyfotografován s “vlčím” pozdravem a to prosím v Hamburku, na území tureckého konzulátu, v roce 2017.
Opět cituji z článku v Zeit Online: ” Zasvěcené osoby se obávají, že stálý tlak turecké vlády na německé politiky bude úspěšný. “Máme Šedé vlky pod dohledem. Je ale třeba se obávat, že pod politickým tlakem turecké strany na německé úřady bude jejich status potenciálně podezřelé organizace zrušen.” říká zaměstnanec jednoho německého bezpečnostního úřadu, který ale chce zůstat v anonymitě.” V Německu je 170 organizací, sdružených v Türk Federasyon. Zatím nevyzývají k násilí za účelem uskutečnění svých politických cílů, ale jejich krajně pravicová rétorika zůstává problémem pro vnitřní bezpečnost Německa. Neustále zdůrazňované “turectví”, zejména u mládežnických organizací, musí nutně do budoucna vést k problémům, spolu se stoupajícím vlivem Turecka nejen v regionu, ale když se podíváme na fotografie státníků, nadšeně se zdravících s Erdoganem, v podstatě celosvětově. Tyto mládežnické organizace jsou také velmi aktivní na sociálních sítích, kde neváhají šířit ideu příslušnosti k turecké národnosti jako něco nadřazeného. A jakmile se nějaký národ prohlásí za nadřazenou rasu, víme dobře, co následuje…
