Ivan David, Zdeněk Kořistka
12. 7. 2018
Je to jistě extrémní názor. Odráží totiž realitu. Neextrémní názor tvrdí, že orgány činné v trestním řízení konají nezávisle, nikoli na objednávku, a kdo tomu nevěří je podezřelý z šíření konspiračních teorií a zpochybňuje demokracii. Nejen moje zkušenost je jiná. Navíc jsou tyto orgány někdy na objednávku nečinné a nezabývají se „trestními oznámeními“ a případy o kterých se dozvěděli jinak. Bez zkoumání konstatují, že se skutek nestal. Jindy projevují pozoruhodnou iniciativu a na ni navazují všeho schopní „novináři“. Na objednávku a nebo kvůli kariéře a aby podpořili libý pocit vlastní moci. Hloupost se snoubí s arogancí. Soudit se s novináři nemá smysl. Důkazy újmy soud skoro nikdy nepřesvědčí. Poškození dobré pověsti se těžko vyčísluje. Pokud se výsledek trestního řízení nehodí, nereferují o něm nebo ho ignorují. Například po rozsudku, že Jan Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem STB, o něm redaktor České televize dál mluvil jako o agentovi STB.
Když jsem (I.D.) byl u soudu prvního stupně odsouzen k pokutě za můj prokazatelně pravdivý výrok, protože advokát nepředložil žádné důkazy, neboť zastával právní názor, že to nelze prohrát, „ledaže by soudkyně byla úplně blbá“, psaly o tom všechny noviny (1999), když krajský soud rozsudek zrušil, nenapsal o tom nikdo. Mnohem křiklavějších případů i z poslední doby není málo. Někdy přetiskujeme články Ing. Zdeňka Jemelíka, který se některými případy “podivných” trestních řízení zabývá. Trestní řízení nebo dokonce vazba zničí osobní pověst, podlomí duševní i tělesné zdraví, zruší kariéru a zničí podnikání. Odškodnění ve šťastnjších případech zaplatí stát z našich daní. Škůdci se nemají čeho bát ani v případech, kdy je jasné, že nešlo jen o nějaký omyl neboť byly ignorovány či nepřipouštěny důkazy.
Bývalý poslanec Zdeněk Kořistka reagoval svým článkem na nepravdivá tvrzení redaktora Lidovek Gibiše o údajných útocích sarinem a chlórem v Sýrii ZDE a doložil zdroje ZDE. Redaktor Gibiš na to reagoval urážlivými výroky na adresu pana Kořistky a „vtipným“ konstatováním: “Pan Kořistka je zjevně expert na trestní kauzy ohledně uplácení”, ve zjevné narážce na kauzu, kdy poslanec Kořistka tvrdil, že ho lobbista Dalík chtěl uplatit 10 mil. Kč a postem velvyslance v Bulharsku z pověření Topolánka, jestliže nepodpoří tehdejší vládu. Stalo se v roce 2004.
Zdeněk Kořistka k tomu sdělil: „Musel jsem se potýkat nejen z odporným nátlakem na moji osobu ze strany ODS (žalovala mě o 10 mil. Kč za poškození svého „dobrého jména“), ale především ze zprofanovanými členy justice, státních zástupců a především novinářů….Proto chci tyto „žoldáky lži“ porovnat v čase…
Tehdy jsem si musel projít neskutečným hnusným soudním procesem, který trval 7 let! Na jeho konci Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud v Brně konstatovaly, že tento úplatek v obou jeho částech byl nabídnut, a soudy jsem vyhrál. ODS, která po mě chtěla 10mil.Kč za poškození svého “dobrého jména”, raději svoji žalobu po těchto rozsudcích v tichosti stáhla. Vyhrál jsem, ale můj život byl obrácený naruby, rozbitá rodina. Státní zastupitelství, i přes tyto rozsudky nezahájilo trestní stíhání těchto parchantů. Boží mlýny ale melou, a Dalík sedí za půlmiliardový úplatek v kauze Pandury. Co však bylo na této kauze nejodpornější, bylo chování novinářů. Vše začalo porušením slova, které mi dal novinář MF Dnes Bartoníček, který slíbil i jménem vedení redakce ( Šafr a Čásenský ), že nezveřejní moje jméno v kauze nabídky úplatku. Prý chrání své zdroje! Na dané slovo se vykašlali, a v honbě za senzací, mě nejdříve přemlouvali ať jmenuji úplatkáře, poté v podstatě vydírali (redaktor Kubík ), že pokud jména nesdělím, tak zveřejní moje jméno. Marná byla moje argumentace, že jediný, kdo to odnese, budu já, který na korupci ukázal. Dané slovo porušili….
Presstituti konali a Kauza se rozjela. Místo aby pátrali, objasňovali nesrovnalosti v chování Dalíka a Topolánka, rozkrývali jejich lži, místo aby požadovali nestranné jednání státních zástupců, místo aby se zastali spravedlivého a nezaujatého státního zástupce Fraše, kterého justiční mafie odvolala, a v podstatě kauzu zametla pod koberec, tak veškerou mediální palbu zaměřili na moji osobu. Zveřejňovali tendenční útržky ze spisu, polopravdy, dávali neskutečný prostor obhajobě ODS a Dalíka na špinění mojí osoby, prostě již tehdy jsem si uvědomil, že jsou zde skupiny novinářů pro které něco jako etika či snaha najít pravdu neexistuje. Zcela jasně dali najevo v jakém žoldu pracují… Ignorace důkazů, bránění zveřejnění odposlechů u soudu, dehonestace svědků či jejich zastrašování… Mafie… Moje osoba se v těch měsících stala druhou nejčastěji zmiňovanou v médiích (po válce v Iráku a před volbami v USA ). Je jasné, že převážně v negativních zmínkách. To vše trvalo několik měsíců, a já jsem se zhroutil… Když jsem prohrál prvoinstanční soudy, někteří novináři tuto moji prohru škodolibě komentovali. Dodnes si ta jména pamatuji, a mnoho z nich se chová odporně i dnes. Jen je doplňují různí „gibešové“…
Roky plynuly, a když jsem soudy proti Dalíkovi nakonec vyhrál, tak se v médiích objevily jen stručné zmínky, a zavřela se voda. Stejné pocity jsem vyjádřil v onom mém článku o předběžné zprávě OPCW o nepoužití sarinu proti civilistům v Sýrii…V dubnu nadšená kampaň prolhaných novinářů na celém světě, že Asad použil sarin… Když se ukázalo, že nepoužil, následoval klid na novinářské frontě… Proto jsem jednoho takového presstituta, který měl tu drzost a výsledek záměrně ve svém článku manipulativně posunul, nařkl ze lži… Proto so onen novinář trapně bránil a čtenáři, kteří mají vlastní rozum, tuto manipulaci prohlédli, a dávali mu to najevo v diskuzi…
Stejné postupy, stejné praktiky…Tehdy i dnes.
Není v mých silách zde objasnit celou „kauzu Kořistka“…
Kdo ji tehdy prožil, byl jistě ovlivněn médii, a říkal si, co vlastně ten blázen svým činem sledoval, když se vše obrátilo proti němu… Tehdy ještě nebyla žádná „nezávislá alternativa“, jen odporný manipulativní mainstream. A ten šel na ruku mocným…. Nyní se už mocní bojí… Lidé se vzájemně na internetu informují, čtou pravdu, poukazují na lži, ale hlavně už vědí, kdo je kdo…. Gibiš je jeden z mnoha šiřitelů toho „správného“ západního stylu, který manipuluje, organizuje převraty, a šíří smrt a války po celém světě…. A Západ začíná cenzurovat a postihovat „nesprávné“ názory a myšlenky. Zatím někdy dehonestací a urážkami, stále častěji i kriminalizací, sestavováním seznamů, křikem, když není po jejich, nerespektováním názoru většiny ve volbách…Proto tato má sonda do minulosti s přesahem do současnosti.
Pokud někoho zajímá co se v mé kauze dělo, přikládám moji závěrečnou řeč před Vrchním soudem v Olomouci, který mi konečně dal za pravdu, a potvrdil, že Dalík mě chtěl uplatit. I tehdy, jako v kauze Pandury, z toho Topolánek vyšel bez trestu. V této řeči najdete veškerý hnus, kterým jsem musel projít, a popis veškeré manipulace, které se děly. dokument-zaverecna-rec-exposlance-koristky
Trvalo ještě dlouhé tři roky, než jsem vše definitivně vyhrál, a ODS v tichosti raději svoji žalobu o 10mil.Kč stáhla, protože tušila, že soud prohraje…
Můžete hádat kolik mediálních výstupu v té době tento výsledek soudního maratonu a krok ODS popsalo…
