Erdogan míří do Berlína, ale měl by být v Haagu

Avatar
Původní autoři

Jana Maříková
17. 8. 2018
Včera jsem při zběžném prohlížení facebooku narazila na status jednoho z mých zdrojů z Kurdistánu a okolí – Hade S Shingaly. Doslova zněl: ” Aktuální zprávy. Právě teď.
Turecké letecké údery proti PKK (vojenským srukturám Kurdské strany pracujících) na hoře Sindžár.” Hora Sindžár a okolí je místo, kam uteklo asi 50 tisíc Jezídů poté, co na jejich hlavní sídlo Shengal v roce 2014 zaútočil Islámský stát (IS) a začal je masově vraždit a zotročovat. Nakonec je v jejich útočišti na hoře Sindžár obklíčil. Další tisíce jich tam zemřely. Tehdy je PKK a YPG ( Lidové obranné jednotky) s leteckou pomocí Američnů doslova vysekaly a umožnily jim útěk přes Sýrii do jižního Kurdistánu.


Nejprve jsem si myslela, že je to starý status. Turecko začalo v květnu, po oficiálním obsazení severosyrského kantonu Afrín, tedy po aktu mezinárodní agrese, útočit na severní Irák a zejména na stanoviště PKK s okřídleným heslem “boje proti terorismu”. Pak přišly volby v Turecku a s nimi jiná témata. Severní Irák – Kurdistán – na chvíli zmizel ze zpráv. A včera to tedy začalo znovu. Turecko letecky útočí na místa, kde našli Jezídi útočiště. Což se následně bohužel potvrdilo z více zdrojů, spolu s dalšími detaily. Kerem Schamberger, Jan Jessen, Cengiz Doldur. Všichni útoky ze svých zdrojů potvrdili spolu s upřesněním, že při náletu na konvoj, který se neblahou shodou okolností vracel ze smuteční slavnosti ve vesnici Kocho, před čtyřmi roky kompletně vyhlazenou IS – muži povražděni, děti a ženy zotročeny nebo prodány – zahynul jezídský velitel místních jednotek PKK Mam Zaki. Novinář Matthew Barber napsal na svém Twitteru: “Dnes, v den čtvrtého výročí masakru ve vesnici Kocho, kdy IS vyvraždil celou vesnici v rámci genocidy Jezídů, bombardovalo Turecko jezídský konvoj, který se vracel ze vzpomínkové slavnosti. Byl při tom zabit Mam Zaki, důležitý velitel jezídské PKK.” Kerem ještě doplnil, že byli zabiti další dva lidé a mnoho zraněno.

Mam Zaki

Jan Jessen, také novinář, doplnil tuto smutnou informaci svým pohledem na celou věc: “Islámský stát tehdy vyhladil celou vesnici. Džihádisté zavraždili 380 mužů a unesli 700 žen a dětí. Před čtyřmi lety panovalo nad jezídskou genocidou obrovské rozhořčení. Dnes se celý Západ dívá, jak jeho turečtí spojenci utlačují jezídskou menšinu v  kurdském kantonu Afrín v sverozápadní Sýrii – a Německo s vojenskými poctami oficiálně přivítá právě toho muže, který nechává bombardovat domovské území Jezídů v Iráku.”

Turecko pokračuje v  politice IS – tedy likvidace náboženské menšiny Jezídů. Nejen v Afrínu, kde jsou vystaveni systematické násilné “asimilaci” a nucení k islámu, ale i v Iráku. Irácká vláda hraje mrtvého brouka, stejně jako vedení iráckého Kurdistánu.

Erdogan potřebuje odvést pozornost od vnitřních problémů. Turecká lira padá volným pádem, jak píše ve svém článku pro deník Haaretz, nazvaném “Turecká krize, Erdogan hledá útočiště ve fantazii, paranoie a bojích s padající lirou”, zveřejněném 14. srpna, analytik David Rosenberg. “A to je to, co se děje. Turecká lira je ve volném pádu, což způsobí tureckému zadluženému firemnímu sektoru další dluhy, které nemůže splácet a hrozí, že vytvoří bankovní krizi, která znásobí již tak vysokou míru inflace v Turecku a snadno zatlačí ekonomiku do hluboké recese.” Také zmiňuje, že více než u jiných krizí, kterým Turecko kdy čelilo, je tahle víceméně “výsledkem práce jednoho muže, a to je Recep Tayyip Erdogan”, který je v čelných pozicích ve státě už 16 let.

Odvedení pozornosti od vlastní neschopnosti musí být dokonalé. Ať to stojí co to stojí. Takže se nejen válčí a bombarduje v severním Iráku, ale turecká armáda podpaluje také lesy v Dersimu – v rámci boje proti terorismu. Aby se gueriloví bojovníci neměli kde ukrývat. Opět to potvrzuje více zdrojů, (Kerem Schamberger, Alican Önlü a další přímo z místa píšou o tom, že policie a vojsko do určitých oblastí nechce pouštět lidi – a ne pro jejich vlastní bezpečí). Fotografie hořících lesů se objevují znovu a znovu. Spolu s těmi, kde hoří olivové háje v Afrínu, ze stejného důvodu – boj proti terorismu a vyhánění lidí z oblasti. Dersim má zůstat neobydlený, pokud možno, a v Afrínu budou jen spřátelení džihádisté. I kdyby byla PKK skutečně teroristickou organizací – a ne, že by v její historii nebyly hodně temné momenty – takové škody, jaké vznikají v rámci boje proti ní, doslova spálená země, popel a prach – to by sama PKK nikdy nezvládla.

Jak tohle dopadne, to nikdo neví. Jistě hodně lidí doufá, že Erdogan padne. Ale tak jednoduché to nebude – Rusko už nabídlo – podle informací Terezy Spencerové – pomocnou ruku a chce obchodovat s Tureckem v národní měně místo dolarů. Země BRICS by prý mohly přijmout Turecko do své náruče… De gustibus non est disputandum, chce se mi říct. Když chtějí mezi sebe válečného zločince a člověka, který vlastní zemi přivedl “cu grunt” a místo peněz má alláhy – nechť si ho dopřejí. Erdogan totiž na na setkání se svými příznivci vykřikuje – ” Oni mají dolar, my máme Alláha.” Takže se vtipkuje na téma, koli alláhů bude stát jeden oběd…