Jiří Baťa
6. 8. 2018
Trojice vojáků AČR zahynula při běžné hlídce v okolí vojenské základny Bagrám v provincii Parván na východě Afghánistánu. Útok byl nenadálý, byla v podstatě spatřena pouze jedna osoba, která se odpálila v prostoru, který byl bohužel vybrán tak, že následky byly skutečně fatální,” přiblížil Verner situaci. K útoku se přihlásilo radikální islamistické hnutí Tálibán, které podniká podobné atentáty proti členům mise NATO či afghánským bezpečnostním silám.
Jak prohlásil zástupce náčelníka Generálního štábu AČR Jiří Verner k úmrtí tří českých vojáků v Afghánistánu, jsou pro nás tito vojáci hrdinové, protože zahynuli při boji proti terorismu tisíce kilometrů daleko od svých rodin a my považujeme tento boj za velice zásadní a důležitý! Je to pravda?
Nic proti armádě, plní-li úkoly na ochranu státních hranic naší republiky před vnějším nebezpečím. Nic proti příslušníkům AČR, kteří čestně, odpovědně plní úkoly, vyplývající pro zajištění naší vnější i vnitřní bezpečnosti. O to větší památka a čest těm, kteří v boji pro bezpečnost státu a nás občanů položili život. Ptám se však, za co bojovali (obrazně, protože nešlo o skutečný boj, ale rutinní hlídku) příslušníci AČR v Afghánistánu, rotný Martin Marcin a desátníci Patrik Štěpánek a Kamil Beneš? Padli snad proto, že bránili naši republiku před faktickým nepřítelem, před terorismem, protože jím byl ohrožen, nebo snad napaden? Jakkoli podle některých politiků a rusofobů nám prý hrozí reálné nebezpečí od imperiálního Ruska, republika ani její hranice nejsou ohroženy, natož napadeny a přesto umírají vojáci AČR – v cizině.
Na otázku, proč nebo jak je to možné, je odpověď předem známá: přece je to v zájmu naší bezpečnosti, v zájmu společné, evropské bezpečnosti, účastí v zahraničních misích ochraňujeme i naši a evropskou bezpečnost, tečka. Lze ještě pochopit účast našich vojáků na pobaltských hranicích s Ruskem, kde jak již zmíněno, nám Evropanům prý „hrozí vážné, dokonce reálné nebezpečí“ od Ruska, že účastí našich vojáků chráníme i ČR a ostatní evropské státy, členy NATO a EU. V tomo případě je to, obrazně řečeno skoro doma – za humny, ale Afghánistán? Jaké jsou důvody a cíle pro účast našich vojáků v Afghánistánu? Bojuje se tam snad o Česko, o jeho zájmy, o jeho bezpečnost, nebo jsou tam za účelem ochrany cizích, západních, především amerických zájmů? Je to velmi licoměrné tvrzení, že tři čeští vojáci zahynuli při boji proti terorismu, notabene tisíce kilometrů daleko! Boj proti terorismu a dálka je memento jejich účasti v zemi, kde dobře vědí, že nebojují za zájmy své země, zato si jsou (byli) vědomi, že tam mohou najít i smrt! Obětují své životy pro cizí zájmy. V rámci falešné objektivity se pak prezentuje jejich smrt jako hrdinská, rozloučení s „nebožtíky“ za účasti představitelů vlády a politické scény bude pompézní, se všemi poctami.
Nemám nic proti AČR a vojákům, kteří slouží zájmům České republiky, kteří reálně ochraňují naše hranice před nepřítelem a zajišťují bezpečnost občanů. Mám ale vážné výhrady proti vojákům AČR, kteří se za peníze nezdráhají jako žoldáci naverbovat do služeb AČR pod velením NATO, jejichž cíle jsou značně odlišné od cílů a zájmů občanů ČR. Jsou to pro mě žoldáci v pravém slova smyslu i když vím, že politici, včetně przuidenta Zemana s tímto názorem, v rámci korektních vztahů se západem, nesouhlasí. Z těchto důvodů nemohu považovat smrt tří českých vojáků za hrdinskou i když z lidského hlediska je každá ztráta na životě, zvláště mladého člověka, bolestná. Nejsem nelidský a nikomu nepřeji nic zlého a smrt už vůbec. Přesto se ptám, je lítost na místě, když tito mladí lidé šli do mise s vědomím, že riskují, že risk nemusí být vždy jen zisk? Kolik už takových hrdinských smrtí na zahraničních misích bylo?
A ještě jedna otázka: kdo je za jejich smrt odpovědný? Oficiálně nikdo, jak také jinak, vždyť tam šli dobrovolně a věděli, do čeho jdou, nebo ne? Být ovšem politikem, musel bych se nejen stydět, ale cítit vinen, protože účast našich vojáků v zahraničních misích a jejich smrt jsou jejich dílem. Jsou si politici vůbec této odpovědnosti vědomi?
Hrdinská smrt. Kolik je u nás ještě skutečných hrdinů, kteří položili život v opravdovém boji za republiku, za naši svobodu, za naše životy a kteří dodnes nedošli ani uznání, natož ocenění? Je to z tohoto pohledu spravedlivé?
